ZÁKON ze dne 1. dubna 2004 č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 319/2006 Sb., zákona č. 172/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 302/2008 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 489/2009 Sb. (úplné znění č. 36/2010 Sb.), zákona č. 120/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 47/2011 Sb., zákona č. 370/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 333/2012 Sb., zákona č. 500/2012 Sb., zákona č. 502/2012 Sb., zákona č. 241/2013 Sb. a zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ HLAVA I OBECNÁ USTANOVENÍ §1 Předmět úpravy Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Pozn. č. 1: Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty. Směrnice Rady 2006/79/ES ze dne 5. října 2006 o osvobození zboží dováženého v drobných zásilkách neobchodní povahy ze třetích zemí od daní. Směrnice Rady 2008/9/ES ze dne 12. února 2008, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě. Třináctá směrnice Rady ze dne 17. listopadu 1986 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu - Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství. Směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, kterou se mění směrnice Rady 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby. Směrnice Rady 2008/117/ES ze dne 16. prosince 2008, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty za účelem boje proti daňovým únikům spojeným s plněním uvnitř Společenství. Směrnice Rady 2009/47/ES ze dne 5. května 2009, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o snížené sazby daně z přidané hodnoty. Směrnice Rady 2009/69/ES ze dne 5. května 2009, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o daňové úniky spojené s dovozem. Směrnice Rady 2009/132/ES ze dne 19. října 2009, kterou se vymezuje oblast působnosti čl. 143 písm. b) a c) směrnice 2006/112/ES, pokud se jedná o osvobození některých druhů zboží od daně z přidané hodnoty při konečném dovozu. Směrnice Rady 2009/162/EU ze dne 22. prosince 2009, kterou se mění některá ustanovení směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. Směrnice Rady 2010/23/EU ze dne 16. března 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů. Směrnice Rady 2010/66/EU ze dne 14. října 2010, kterou se mění směrnice 2008/9/ES, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě. Směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace.) a upravuje daň z přidané hodnoty. §2 Předmět daně §2 (1) Předmětem daně je a) dodání zboží za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku, b) poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku, c) pořízení 1. zboží z jiného členského státu za úplatu uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou nepovinnou k dani, 2. nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou nepovinnou k dani, d) dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku. §2 (2) Zdanitelné plnění je plnění, které a) je předmětem daně a b) není osvobozené od daně. §2a Vynětí z předmětu daně §2a (1) Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, jestliže dodání tohoto zboží a) by v tuzemsku bylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1 až 10, nebo b) je v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží předmětem daně s použitím 1. zvláštního režimu pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi, 2. přechodného režimu pro použité dopravní prostředky, nebo 3. zvláštního režimu pro prodej veřejnou dražbou. §2a (2) Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, pokud a) celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 326 000 Kč a b) pořízení zboží je uskutečněno 1. osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem, 2. osvobozenou osobou, která není plátcem, 3. osobou povinnou k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, 4. osobou povinnou k dani, na kterou se v jiném členském státě vztahuje společný režim daňového paušálu pro zemědělce, nebo 5. právnickou osobou nepovinnou k dani. §2a (3) Do celkové hodnoty pořízeného zboží podle odstavce 2 písm. a) se nezahrnuje hodnota pořízeného a) nového dopravního prostředku, b) zboží, které je předmětem spotřební daně, c) zboží uvedeného v odstavci 1. §2a (4) Odstavce 1 a 2 se nevztahují na pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně, a pořízení nového dopravního prostředku. §2b Volba předmětu daně Osoba, která uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu, které není předmětem daně podle § 2a odst. 2, se může rozhodnout, že toto pořízení je předmětem daně. Na pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné touto osobou do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla, se nevztahuje § 2a odst. 2. §3 Územní působnost §3 (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) tuzemskem území České republiky, b) členským státem členský stát Evropské unie, c) jiným členským státem členský stát s výjimkou České republiky, d) třetí zemí území mimo území Evropské unie, e) územím Evropské unie území stanovené příslušným právním předpisem Evropské unie. (Pozn. č. 1: Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty. Směrnice Rady 2006/79/ES ze dne 5. října 2006 o osvobození zboží dováženého v drobných zásilkách neobchodní povahy ze třetích zemí od daní. Směrnice Rady 2008/9/ES ze dne 12. února 2008, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě. Třináctá směrnice Rady ze dne 17. listopadu 1986 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu - Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství. Směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, kterou se mění směrnice Rady 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby. Směrnice Rady 2008/117/ES ze dne 16. prosince 2008, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty za účelem boje proti daňovým únikům spojeným s plněním uvnitř Společenství. Směrnice Rady 2009/47/ES ze dne 5. května 2009, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o snížené sazby daně z přidané hodnoty. Směrnice Rady 2009/69/ES ze dne 5. května 2009, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o daňové úniky spojené s dovozem. Směrnice Rady 2009/132/ES ze dne 19. října 2009, kterou se vymezuje oblast působnosti čl. 143 písm. b) a c) směrnice 2006/112/ES, pokud se jedná o osvobození některých druhů zboží od daně z přidané hodnoty při konečném dovozu. Směrnice Rady 2009/162/EU ze dne 22. prosince 2009, kterou se mění některá ustanovení směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. Směrnice Rady 2010/23/EU ze dne 16. března 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů. Směrnice Rady 2010/66/EU ze dne 14. října 2010, kterou se mění směrnice 2008/9/ES, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě. Směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace.) §3 (2) Pro účely tohoto zákona se považují za třetí zemi také tato území Evropské unie, která jsou součástí celního území Evropského společenství a) hora Athos, b) Kanárské ostrovy, c) francouzské zámořské departementy, d) Alandy, e) Normanské ostrovy. §3 (3) Pro účely tohoto zákona se považují za třetí zemi také tato území Evropské unie, která nejsou součástí celního území Evropského společenství a) ostrov Helgoland, b) území Büsingen, c) Ceuta, d) Melilla, e) Livigno, f) Campione d` Italia, g) italské vody jezera Lugano. §3 (4) Území Monackého knížectví se pro účely tohoto zákona považuje za území Francouzské republiky a území ostrova Man se považuje za území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, území Akrotiri a Dhekelie se považují za území Kypru. §4 Vymezení základních pojmů §4 (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí: a) úplatou částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžitého plnění, které jsou poskytnuty v souvislosti s předmětem daně, b) jednotkovou cenou cena za jednotku množství zboží nebo cena za službu, c) daní na výstupu daň uplatněná plátcem za zdanitelné plnění podle § 13 až 20 nebo z přijaté úplaty vztahující se k tomuto plnění, d) vlastní daní daň odpovídající rozdílu mezi daní na výstupu a odpočtem daně za zdaňovací období v případě, že daň na výstupu je vyšší nebo rovna odpočtu daně, e) nadměrným odpočtem daň odpovídající rozdílu mezi daní na výstupu a odpočtem daně za zdaňovací období v případě, že daň na výstupu je nižší než odpočet daně, f) správcem daně příslušný finanční úřad; při dovozu zboží je správcem daně příslušný celní úřad s výjimkou případů, kdy povinnost přiznat daň při dovozu zboží vzniká plátci podle § 23 odst. 3 až 5, g) osobou registrovanou k dani osoba, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v rámci obchodování mezi členskými státy, h) zahraniční osobou osoba, která nemá na území Evropské unie sídlo ani místo pobytu, i) místem pobytu 1. adresa fyzické osoby vedená v základním registru obyvatel nebo v jiné obdobné evidenci, nemá-li ji, 2. adresa, kterou fyzická osoba uvedla správci daně, a nemá-li ani tu, 3. místo, kde se fyzická osoba obvykle zdržuje z důvodu osobních nebo profesních vazeb; má-li tato osoba profesní vazby v jiné zemi, než ve které má své osobní vazby, je místo, kde se obvykle zdržuje, určeno osobními vazbami, j) sídlem u osoby povinné k dani adresa místa jejího vedení, kterým se rozumí místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení osoby povinné k dani, popřípadě místo, kde se schází její vedení; nemá-li fyzická osoba místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu, k) provozovnou organizační složka osoby povinné k dani, která může uskutečňovat dodání zboží nebo poskytnutí služby, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje, l) dotací k ceně přijaté finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů, z grantů přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího státu, z grantů Evropské unie či podle programů obdobných, pokud je příjemci dotace stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny a výše slevy se váže k jednotkové ceně plnění; za dotaci k ceně se nepovažuje zejména dotace k výsledku hospodaření a na pořízení dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku, m) zbožím, které je předmětem spotřební daně, zboží, které je předmětem některé ze spotřebních daní, předmětem daně z pevných paliv nebo předmětem daně ze zemního plynu a některých dalších plynů, s výjimkou plynu dodávaného prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území Evropské unie anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené, n) osobou neusazenou v tuzemsku osoba povinná k dani, která 1. nemá sídlo v tuzemsku, 2. uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku a 3. v tuzemsku nemá provozovnu nebo v tuzemsku má provozovnu, která se tohoto plnění neúčastní, o) osvobozenou osobou osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v jiném členském státě, která je v tomto státě osobou s obdobným postavením jako v tuzemsku osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem. §4 (2) Zbožím se pro účely tohoto zákona rozumí a) hmotná věc, s výjimkou peněz a cenných papírů, b) právo stavby, c) živé zvíře, d) lidské tělo a část lidského těla, e) plyn, elektřina, teplo a chlad. §4 (3) Za zboží se dále považují a) bankovky a mince české měny při jejich dodání výrobcem České národní bance, nebo při jejich pořízení z jiného členského státu, nebo jejich dovoz Českou národní bankou, b) bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny prodávané pro sběratelské účely za ceny vyšší, než je jejich nominální hodnota nebo přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu podle směnného kurzu vyhlašovaného Českou národní bankou, c) cenné papíry při jejich dodání výrobcem emitentovi v tuzemsku, nebo při jejich pořízení z jiného členského státu nebo jejich dovozu a vývozu jako výrobku. §4 (4) Pro účely tohoto zákona se dále rozumí a) dopravním prostředkem vozidlo, jiný prostředek nebo zařízení, které jsou určené k přepravě osob nebo zboží z jednoho místa na jiné a které jsou obvykle konstruované pro použití k přepravě a mohou k ní být skutečně použity; za dopravní prostředek se nepovažuje vozidlo, které je trvale znehybněno, ani kontejner, b) novým dopravním prostředkem 1. vozidlo určené k provozu na pozemních komunikacích s obsahem válců větším než 48 cm3 nebo s výkonem větším než 7,2 kW, pokud bylo dodáno do 6 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má najeto méně než 6000 km, 2. loď delší než 7,5 m, pokud byla dodána do 3 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má najeto méně než 100 hodin, s výjimkou námořních lodí užívaných k obchodní, průmyslové, rybářské nebo záchranářské činnosti, nebo 3. letadlo o maximální vzletové hmotnosti větší než 1550 kg, pokud bylo dodáno do 3 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má nalétáno méně než 40 hodin, s výjimkou letadel využívaných leteckými společnostmi pro mezinárodní leteckou přepravu, c) obchodním majetkem souhrn majetkových hodnot, který slouží nebo je určen osobě povinné k dani k uskutečňování ekonomických činností, d) dlouhodobým majetkem obchodní majetek, který je 1. hmotným majetkem podle zákona upravujícího daně z příjmů, (Pozn. č. 7c: § 26 až 32a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.) 2. odpisovaným nehmotným majetkem podle zákona upravujícího daně z příjmů, (Pozn. č. 7c: § 26 až 32a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.) 3. pozemkem, který je dlouhodobým hmotným majetkem podle právních předpisů upravujících účetnictví, (Pozn. č. 7d: Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.) nebo 4. technickým zhodnocením podle zákona upravujícího daně z příjmů, e) dlouhodobým majetkem vytvořeným vlastní činností dlouhodobý majetek, který plátce v rámci svých ekonomických činností vyrobil, postavil nebo jinak vytvořil; technické zhodnocení (Pozn. č. 73: § 32a odst. 6 a § 33 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.) se považuje za samostatný dlouhodobý majetek vytvořený vlastní činností, f) osobním automobilem dopravní prostředek, který má v technickém osvědčení (Pozn. č. 4: Vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 100/2003 Sb.) nebo technickém průkazu zapsanou kategorii M1 nebo M1G; pokud zápis kategorie chybí, vymezuje se tato kategorie zvláštním právním předpisem, (Pozn. č. 4a: Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.) g) nájmem také podnájem, pacht a podpacht, h) přepravou zboží také přeprava peněz a cenných papírů, i) dodáním zboží s instalací nebo montáží dodání zboží spojené s instalací nebo montáží osobou povinnou k dani, která zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou, j) dodáním zboží soustavami nebo sítěmi dodání 1. plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území Evropské unie anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené, 2. elektřiny, tepla nebo chladu sítěmi. §4 (5) Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz platný pro osobu provádějící přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění, a to a) kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, nebo b) poslední směnný kurz zveřejněný Evropskou centrální bankou; přepočet mezi měnami jinými než euro se provede za použití směnného kurzu každé z těchto měn vůči euru. §4a Obrat §4a (1) Obratem se pro účely tohoto zákona rozumí souhrn úplat bez daně, včetně dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění, kterými jsou dodání zboží a poskytnutí služby, s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty za a) zdanitelné plnění, b) plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nebo c) plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 až 56, jestliže nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně. §4a (2) Do obratu se nezahrnuje úplata z prodeje dlouhodobého majetku. §4a (3) Do obratu osoby povinné k dani, která je společníkem společnosti, v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně, se zahrnuje obrat dosahovaný a) touto osobou samostatně mimo společnost a b) celou společností. §4b Zvláštní ustanovení §4b (1) Pro účely tohoto zákona se ustanovení o obchodním závodu použijí i na část obchodního závodu tvořící samostatnou organizační složku. §4b (2) Pro účely tohoto zákona se na svěřenský fond a organizační složku státu, která je účetní jednotkou, hledí jako na právnickou osobu. §4b (3) Jednotka pro účely tohoto zákona vždy zahrnuje podíl na společných částech domu, a pokud je s ní spojeno vlastnictví k pozemku, tak i podíl na tomto pozemku. HLAVA II UPLATŇOVÁNÍ DANĚ Díl 1 Daňové subjekty §5 Osoby povinné k dani §5 (1) Osoba povinná k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, pokud tento zákon nestanoví v § 5a jinak. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti. §5 (2) Ekonomickou činností uvedenou v odstavci 1 se pro účely tohoto zákona rozumí soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a soustavné činnosti vykonávané podle zvláštních právních předpisů, zejména nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelů, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců. Za ekonomickou činnost se také považuje využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně. Samostatně uskutečňovanou ekonomickou činností není činnost zaměstnanců nebo jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, na základě níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah, případně činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti podle zvláštního právního předpisu (Pozn. č. 6: § 6 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.) nebo jako příjmy za autorské příspěvky, z nichž je uplatňována zvláštní sazba daně podle zvláštního právního předpisu. (Pozn. č. 7: § 36 odst. 2 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.) §5 (3) Stát, kraje, obce, organizační složky státu, krajů a obcí, dobrovolné svazky obcí, hlavní město Praha a jeho městské části a právnické osoby založené nebo zřízené zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu (Pozn. č. 7a: Například zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů.) se při výkonu působností v oblasti veřejné správy nepovažují za osoby povinné k dani, a to i v případě, kdy za výkon těchto působností vybírají úplatu. (Pozn. č. 7b: Například zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.) Pokud však uskutečňováním některých z těchto výkonů došlo podle rozhodnutí příslušného orgánu k výraznému narušení hospodářské soutěže, považuje se, pokud jde o tento výkon, za osobu povinnou k dani, a to ode dne nabytí právní moci vydaného rozhodnutí. Osoba podle věty první se však vždy považuje za osobu povinnou k dani, pokud uskutečňuje činnosti uvedené v příloze č. 1. §5 (4) Za samostatnou osobu povinnou k dani se považuje hlavní město Praha a každá jeho městská část. Skupina §5a §5a (1) Skupinou se pro účely tohoto zákona rozumí skupina spojených osob se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která je registrována k dani jako plátce podle § 95a. Pokud mají osoby, které jsou součástí skupiny (dále jen "členové skupiny") sídlo nebo provozovnu mimo tuzemsko, nejsou tyto jejich části součástí skupiny. Skupina se považuje za samostatnou osobu povinnou k dani. Každá osoba může být členem pouze jedné skupiny a člen skupiny nesmí být současně společníkem společnosti. §5a (2) Spojenými osobami se pro účely tohoto zákona rozumí kapitálově spojené osoby nebo jinak spojené osoby. §5a (3) Kapitálově spojenými osobami jsou osoby, z nichž se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob, a přitom tento podíl představuje alespoň 40 % základního kapitálu nebo 40 % hlasovacích práv těchto osob. §5a (4) Jinak spojenými osobami jsou osoby, na jejichž vedení se podílí alespoň jedna shodná osoba. §5b §5b (1) Pro účely tohoto zákona jedná za skupinu její zastupující člen. Zastupujícím členem se rozumí člen skupiny se sídlem v tuzemsku, který je oprávněn k jednání za skupinu. Pokud ve skupině není člen se sídlem v tuzemsku, může být zastupujícím členem kterýkoli člen skupiny. §5b (2) Členové skupiny odpovídají společně a nerozdílně za povinnosti skupiny vyplývající z daňových zákonů. Za tyto povinnosti skupiny odpovídají i po jejím zrušení nebo po zániku jejich členství ve skupině, a to za období, ve kterém byli členy skupiny. §5c §5c (1) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona osobám, které se staly členy skupiny, přecházejí na skupinu dnem registrace skupiny. §5c (2) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona osobě, která přistoupila ke skupině, přecházejí na skupinu dnem přistoupení této osoby. §5c (3) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona skupině přecházejí na osoby, které jsou členy skupiny ke dni zrušení registrace skupiny, dnem jejího zrušení, a to v rozsahu, v jakém se vztahují k plněním uskutečněným nebo přijatým jednotlivými členy skupiny. Nelze-li takto přechod práv a povinností stanovit, určí při zrušení registrace skupiny rozsah, v jakém tyto práva a povinnosti přecházejí, členové skupiny dohodou. §5c (4) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona skupině přecházejí na osobu, jejíž členství ve skupině je zrušeno, dnem zrušení jejího členství, a to v rozsahu, v jakém se vztahují k plněním uskutečněným nebo přijatým touto osobou. Nelze-li takto přechod práv a povinností stanovit, určí při zrušení členství této osoby rozsah, v jakém tyto práva a povinnosti přecházejí, skupina a člen skupiny, jehož členství je rušeno, dohodou. Plátci §6 §6 (1) Plátcem se stane osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 1 000 000 Kč, s výjimkou osoby, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. §6 (2) Osoba povinná k dani uvedená v odstavci 1 je plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve. §6a Osoba povinná k dani, která a) je společníkem společnosti, v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně, je plátcem ode dne, kdy se stal plátcem kterýkoli z ostatních společníků, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve, b) se stane společníkem společnosti, v jejímž rámci uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně společně s plátcem, je plátcem ode dne, kdy se stala společníkem. §6b §6b (1) Osoba povinná k dani je plátcem ode dne nabytí majetku, pokud nabývá tento majetek a) pro účely uskutečňování ekonomických činností na základě rozhodnutí o privatizaci podle zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby, nebo b) od plátce nabytím obchodního závodu. §6b (2) Osoba povinná k dani je plátcem ode dne zápisu přeměny obchodní korporace do obchodního rejstříku, pokud na ni při této přeměně přechází nebo je převáděno jmění zanikající nebo rozdělované obchodní korporace, která byla plátcem. §6b (3) Právnická osoba, která při změně právní formy na jinou formu nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce, pouze se mění její vnitřní právní poměry a právní postavení jejích společníků, nepřestává být plátcem. §6c §6c (1) Osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která poskytuje služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou služeb osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, nebo která uskutečňuje zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, a to prostřednictvím své provozovny umístěné mimo tuzemsko, je plátcem ode dne poskytnutí těchto služeb nebo dodání tohoto zboží. §6c (2) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku a která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat daň osoba, které jsou tato plnění poskytována, je plátcem ode dne uskutečnění tohoto zdanitelného plnění. §6c (3) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, není osvobozenou osobou a uskuteční dodání zboží do jiného členského státu, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska touto osobou, pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, a to osobě, pro kterou je pořízení zboží v jiném členském státě předmětem daně, je plátcem ode dne dodání tohoto zboží. §6d Osoba povinná k dani, která je členem skupiny a která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku svou částí umístěnou mimo tuzemsko, je plátcem ode dne uskutečnění tohoto plnění. §6e §6e (1) Dědic, který majetek nabyl po zemřelém plátci a který pokračuje v uskutečňování ekonomických činností, je plátcem ode dne přechodu daňové povinnosti zůstavitele. §6e (2) Pokračováním v uskutečňování ekonomických činností se pro účely tohoto zákona rozumí pokračování v podnikání na základě živnostenského nebo jiného oprávnění nebo pokračování v jiných ekonomických činnostech. §6f §6f (1) Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje nebo bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, je plátcem ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována. §6f (2) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a která bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku, je plátcem ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována. Identifikované osoby §6g Osoba povinná k dani, která není plátcem, nebo právnická osoba nepovinná k dani jsou identifikovanými osobami, pokud v tuzemsku pořizují zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně, kromě zboží pořízeného prostřední osobou v rámci zjednodušeného postupu při dodání zboží uvnitř území Evropské unie formou třístranného obchodu, ode dne prvního pořízení tohoto zboží. §6h Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne přijetí zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, pokud se jedná o a) poskytnutí služby, b) dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo c) dodání zboží soustavami nebo sítěmi. §6i Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně. Díl 2 Místo plnění §7 Místo plnění při dodání zboží §7 (1) Místem plnění při dodání zboží, pokud je dodání zboží uskutečněno bez odeslání nebo přepravy, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy se dodání uskutečňuje. §7 (2) Místem plnění při dodání zboží, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno osobou, která uskutečňuje dodání zboží, nebo osobou, pro kterou se uskutečňuje dodání zboží, nebo zmocněnou třetí osobou, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy odeslání nebo přeprava zboží začíná. Pokud však odeslání nebo přeprava zboží začíná ve třetí zemi, za místo plnění při dovozu zboží a následného dodání zboží osobou, která dovoz zboží uskutečnila, se považuje členský stát, ve kterém vznikla povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží. §7 (3) Při dodání zboží s instalací nebo montáží se za místo plnění považuje místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno. §7 (4) Pokud však zboží je dodáno na palubě lodě, letadla nebo vlaku během přepravy osob uskutečněné na území Evropské unie, za místo plnění se považuje místo zahájení přepravy osob. Zpáteční přeprava se považuje za samostatnou přepravu. §7 (5) Pro účely odstavce 4 se rozumí a) místem zahájení přepravy osob první místo, kde mohly nastoupit osoby na území Evropské unie, b) místem ukončení přepravy osob poslední místo, kde mohly vystoupit osoby na území Evropské unie, c) přepravou osob uskutečněnou na území Evropské unie část přepravy uskutečněná bez zastávky ve třetí zemi mezi místem zahájení a ukončení přepravy osob. §7 (6) Místem plnění při dodání nemovité věci je místo, kde se nemovitá věc nachází; v případě práva stavby je tímto místem místo, kde se nachází pozemek zatížený právem stavby. §7a Místo plnění při dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu §7a (1) Místem plnění při dodání zboží soustavami nebo sítěmi obchodníkovi je místo, kde má tento obchodník sídlo nebo kde má provozovnu, které je toto zboží dodáno. §7a (2) Obchodníkem se pro účely odstavce 1 rozumí osoba povinná k dani, která nakupuje plyn, elektřinu, teplo nebo chlad zejména za účelem jejich dalšího prodeje a jejíž vlastní spotřeba tohoto zboží je zanedbatelná. §7a (3) Místem plnění při dodání zboží soustavami nebo sítěmi jiné osobě než osobě uvedené v odstavci 1 je místo, kde osoba, které je zboží dodáno, toto zboží spotřebuje. Pokud osoba, které je takto zboží dodáno, nespotřebuje všechno dodané zboží, považuje se za místo plnění pro toto nespotřebované zboží místo, kde má tato osoba sídlo nebo kde má provozovnu, které je toto zboží dodáno. §8 Místo plnění při zasílání zboží §8 (1) Místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy. §8 (2) Místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází v době, kdy jeho odeslání nebo přeprava začíná, pokud a) zasílané zboží není předmětem spotřební daně a b) celková hodnota zboží, které osoba povinná k dani zaslala do členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 1. 1 140 000 Kč, je-li zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska, nebo 2. částku stanovenou jiným členským státem, je-li zboží odesláno nebo přepraveno z tuzemska do jiného členského státu. §8 (3) Osoba povinná k dani, která zboží zasílá, se může v případě splnění podmínek podle odstavce 2 rozhodnout, že místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy. V takovém případě je povinna tak postupovat do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla. §8 (4) Zasíláním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí dodání zboží mezi členskými státy, pokud a) zboží je odesláno nebo přepraveno z členského státu odlišného od členského státu ukončení jeho odeslání nebo přepravy 1. osobou povinnou k dani, která zboží dodává, nebo 2. jí zmocněnou třetí osobou, b) zboží je dodáno osobě, pro kterou pořízení zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží není předmětem daně, a c) se nejedná o dodání 1. nového dopravního prostředku, 2. zboží s instalací nebo montáží, nebo 3. použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, jejichž dodání je předmětem zvláštního režimu. §8 (5) Podmínka podle odstavce 4 písm. a) se považuje za splněnou, je-li zboží odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovezeno osobou, která zboží dodává, do členského státu odlišného od členského státu ukončení jeho odeslání nebo přepravy. V takovém případě se za členský stát zahájení odeslání nebo přepravy zboží považuje členský stát dovozu zboží. §9 Základní pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby §9 (1) Místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani je místo, kde má tato osoba sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Za tuto provozovnu se považuje organizační složka této osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje. §9 (2) Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo, kde má osoba poskytující službu sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. §9 (3) Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí služby se za osobu povinnou k dani považuje a) osoba povinná k dani ve vztahu ke všem službám, které jí jsou poskytnuty, i když jsou poskytnuty pro činnost, která není předmětem daně, b) právnická osoba nepovinná k dani, která je identifikovanou osobou nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě. §9 (4) Základní pravidlo pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby podle odstavce 1 a 2 se použije, pokud tento zákon nestanoví jinak. §10 Místo plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci §10 (1) Místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci, včetně služby znalce, odhadce a realitní kanceláře, služby ubytovací, udělení práv na užívání nemovité věci a služby při přípravě a koordinaci stavebních prací, jako jsou zejména služby architekta a stavebního dozoru, je místo, kde se nemovitá věc nachází. §10 (2) Místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k právu stavby je místo, kde se nachází pozemek zatížený právem stavby. §10a Místo plnění při poskytnutí přepravy osob Místem plnění při poskytnutí služby přepravy osob je místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje. §10b Místo plnění při poskytnutí služby v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání a zábavy Místem plnění při poskytnutí služby v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání a zábavy je místo konání kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací, zábavní nebo podobné akce, pokud jde o a) službu spočívající v oprávnění ke vstupu na takovou akci, včetně služby přímo související s tímto oprávněním, nebo b) službu vztahující se k takové akci, včetně přímo související služby, jakož i poskytnutí služby organizátora takové akce, osobě nepovinné k dani. §10c Místo plnění při poskytnutí stravovací služby §10c (1) Místem plnění při poskytnutí stravovací služby je místo, kde je tato služba skutečně poskytnuta. §10c (2) Pokud je však poskytnuta stravovací služba na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku během úseku přepravy osob uskutečněného na území Evropské unie, je místem plnění místo zahájení přepravy osob. §10c (3) Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí stravovací služby podle odstavce 2 se rozumí a) úsekem přepravy osob uskutečněným na území Evropské unie úsek přepravy uskutečněný bez zastávky ve třetí zemi mezi místem zahájení a místem ukončení přepravy osob, b) místem zahájení přepravy osob místo prvního plánovaného nastoupení osob na území Evropské unie po případném přerušení cesty ve třetí zemi, c) místem ukončení přepravy osob místo posledního plánovaného vystoupení osob na území Evropské unie, které nastoupily na území Evropské unie před případným přerušením cesty ve třetí zemi. §10c (4) V případě zpáteční cesty se přeprava zpět považuje za samostatnou přepravu. §10d Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku §10d (1) Místem plnění při poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku je místo, kde osoba, které je služba poskytnuta, dopravní prostředek skutečně fyzicky přebírá. Krátkodobým nájmem dopravního prostředku se pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku rozumí nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu nepřesahující 30 dní a u lodí nepřesahující 90 dní. §10d (2) Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu dopravního prostředku osobě nepovinné k dani je místo, kde má tato osoba sídlo nebo místo pobytu. §10d (3) Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu rekreační lodi osobě nepovinné k dani je místo, kde tato osoba loď skutečně fyzicky přebírá za podmínky, že osoba, která službu poskytuje, má v tomto místě sídlo nebo provozovnu, je-li služba poskytnuta prostřednictvím provozovny. §10d (4) Je-li místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku stanoveno podle odstavců 1 až 3 a) v tuzemsku a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází ve třetí zemi, za místo plnění se považuje třetí země, b) ve třetí zemi a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku, za místo plnění se považuje tuzemsko. §10e Místo plnění při poskytnutí služby zprostředkovatelem osobě nepovinné k dani Místem plnění při poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby nepovinné k dani, je místo, kde je místo plnění zajišťovaného plnění. §10f Místo plnění při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani §10f (1) Místem plnění při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani je místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje. §10f (2) Pokud je však poskytnuta služba přepravy zboží mezi členskými státy osobě nepovinné k dani, je místem plnění místo zahájení přepravy. §10f (3) Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani se rozumí a) přepravou zboží mezi členskými státy přeprava zboží, pokud místo zahájení přepravy a místo ukončení přepravy je na území dvou různých členských států, b) místem zahájení přepravy zboží místo, kde přeprava zboží skutečně začíná, bez ohledu na vzdálenost překonanou na místo, kde se zboží nachází, c) místem ukončení přepravy zboží místo, kde přeprava zboží skutečně končí. §10g Místo plnění při poskytnutí služby přímo související s přepravou zboží a služby oceňování movité věci a práce na movité hmotné věci osobě nepovinné k dani Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo, kde je tato služba skutečně poskytnuta, pokud jde o a) službu přímo související s přepravou zboží jako je nakládka, vykládka, manipulace a podobná činnost, b) službu práce na movité hmotné věci nebo službu oceňování movité věci. §10h Místo plnění při poskytnutí služeb zahraniční osobě nepovinné k dani §10h (1) Místem plnění při poskytnutí služby zahraniční osobě nepovinné k dani je místo, kde má osoba, které je služba poskytnuta, sídlo nebo místo pobytu, pokud jde o a) převod a postoupení autorského práva, patentu, licence, ochranné známky a podobného práva, b) reklamní službu, c) poradenskou, inženýrskou, konzultační, právní, účetní a jinou podobnou službu, stejně jako zpracování dat a poskytnutí informací, d) bankovní, finanční a pojišťovací služby, s výjimkou nájmu bezpečnostních schránek, e) poskytnutí pracovníků, f) nájem movitého hmotného majetku, s výjimkou dopravních prostředků, g) poskytnutí přístupu do přepravní nebo distribuční soustavy pro plyn nacházející se na území Evropské unie nebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené, do elektroenergetické soustavy anebo do sítí tepla nebo chladu a poskytnutí přepravy či distribuce plynu, tepla nebo chladu anebo poskytnutí přenosu či distribuce elektřiny prostřednictvím těchto soustav nebo sítí, včetně poskytnutí přímo souvisejících služeb, h) telekomunikační službu, i) službu rozhlasového a televizního vysílání, j) elektronicky poskytovanou službu, k) zavázání se k povinnosti zdržet se zcela nebo zčásti uskutečňování ekonomické činnosti nebo práva uvedených v písmenech a) až j). §10h (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) elektronicky poskytovanou službou podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty, (Pozn. č. 7e: Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty.) je zejména hostitelství internetových stránek web-site hosting, web-page hosting, dálková údržba programů a zařízení, dodání programového vybavení a jeho aktualizace, dodání obrázků, textů a informací a zpřístupňování databází, dodání hudby, filmů a her, včetně loterií a jiných podobných her a dodání politických, kulturních, uměleckých, sportovních, vědeckých a zábavních pořadů a událostí a poskytnutí služby výuky na dálku; za elektronicky poskytnutou službu se nepovažuje samotná komunikace prostřednictvím elektronické pošty mezi osobou, která službu poskytuje a osobou, které je služba poskytována, b) telekomunikační službou služba spojená s přenosem, vysíláním nebo příjmem signálů, textových dokumentů, obrázků a zvuků nebo jakékoliv informace prostřednictvím kabelu, rádia, optických nebo elektromagnetických systémů včetně příslušného převodu nebo postoupení práva využívat kapacitu pro tento přenos, vysílání nebo příjem nebo přístup k informačním sítím. §10i Místo plnění při poskytnutí telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby zahraniční osobou povinnou k dani osobě nepovinné k dani §10i (1) Při poskytnutí elektronicky poskytované služby zahraniční osobou povinnou k dani nebo prostřednictvím provozovny umístěné ve třetí zemi osobě nepovinné k dani, která má sídlo nebo místo pobytu v tuzemsku, je místem plnění tuzemsko. §10i (2) Při poskytnutí telekomunikační služby nebo služby rozhlasového a televizního vysílání zahraniční osobou povinnou k dani nebo prostřednictvím provozovny umístěné ve třetí zemi osobě nepovinné k dani, která má sídlo nebo místo pobytu v tuzemsku, za místo plnění se považuje tuzemsko, pokud ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku. §10j zrušen §10k Místo plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která má sídlo nebo provozovnu ve třetí zemi Pokud je podle § 9 odst. 1 místo plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která má sídlo nebo provozovnu ve třetí zemi, a která je zároveň plátcem, s výjimkou služeb osvobozených od daně, stanoveno ve třetí zemi a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku, považuje se za místo plnění tuzemsko. §11 Místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu §11 (1) Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy pořizovateli. §11 (2) Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje členský stát, který vydal daňové identifikační číslo, které pořizovatel poskytl osobě registrované k dani v jiném členském státě, která mu dodává zboží, pokud ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v členském státě odlišném od členského státu, který vydal toto daňové identifikační číslo, a jestliže pořizovatel neprokáže, že pořízení zboží z jiného členského státu bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Tímto ustanovením není dotčeno ustanovení odstavce 1. §11 (3) Pokud je však pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně podle odstavce 1 v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží následně potom, co bylo předmětem daně v tuzemsku, protože daňové identifikační číslo, které pořizovatel poskytl osobě, která mu dodává zboží a která je registrovaná k dani v jiném členském státě, bylo vydáno v tuzemsku, je pořizovatel oprávněn snížit základ daně v tuzemsku o základ daně, z kterého byla odvedena daň v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Pro snížení základu daně platí obdobně § 42. §11 (4) Pokud však je použit zjednodušený postup při dodání zboží do jiného členského státu formou třístranného obchodu, za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo stanovené podle odstavce 1, pokud pořizovatel uskutečnil pořízení zboží z jiného členského státu za účelem následného dodání zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží podle odstavce 1 a osoba, které bylo zboží dodáno v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, přiznala a zaplatila daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu a pořizovatel podal souhrnné hlášení. §12 Místo plnění při dovozu zboží §12 (1) Místem plnění při dovozu zboží je členský stát, na jehož území se zboží nachází v době, kdy vstupuje ze třetí země na území Evropské unie. §12 (2) Pokud má však zboží při vstupu na území Evropské unie postavení dočasně uskladněného zboží nebo je umístěno do svobodného pásma nebo do svobodného skladu, nebo je propuštěno do celního režimu uskladnění v celním skladu, aktivní zušlechťovací styk v podmíněném systému, dočasné použití s úplným osvobozením od cla nebo vnější tranzit, je místem plnění při dovozu zboží členský stát, ve kterém se na toto zboží přestanou vztahovat příslušná celní opatření. Díl 3 Vymezení plnění §13 Dodání zboží §13 (1) Dodáním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník. §13 (2) Dodáním zboží do jiného členského státu se pro účely tohoto zákona rozumí dodání zboží, které je skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. §13 (3) Za dodání zboží se pro účely tohoto zákona považuje a) převod vlastnického práva k majetku za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu, b) dodání zboží prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu; toto dodání zboží se považuje za samostatné dodání zboží komitentem nebo třetí osobou komisionáři a samostatné dodání zboží komisionářem třetí osobě nebo komitentovi, c) předání dovezeného zboží, které je ve vlastnictví osoby z třetí země a po propuštění do volného oběhu je předáno další osobě v tuzemsku beze změny vlastnického vztahu, d) přenechání zboží vlastníkem k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že vlastník užívaného zboží převede vlastnické právo k němu na jeho uživatele. §13 (4) Za dodání zboží za úplatu se také považuje a) použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, b) uvedení do stavu způsobilého k užívání (Pozn. č. 74: § 6 odst. 8 a § 7 odst. 11 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví.) dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností, pokud plátce použije tento majetek pro účely, pro které má nárok na odpočet daně podle § 72 odst. 6, c) vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě ve hmotném majetku, (Pozn. č. 2: § 25 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 353/2001 Sb. a zákona č. 437/2003 Sb.) pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, d) při zániku společnosti nebo zániku členství společníka ve společnosti bezúplatné přenechání 1. zboží, které je ve vlastnictví daného společníka, do vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku, 2. toho, co by společník získal při zániku společnosti nebo při zániku členství v nepeněžité podobě ve hmotném majetku, do vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku, e) vložení nepeněžitého vkladu do obchodní korporace ve hmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku uplatnil u něj nebo u jeho části odpočet daně, s výjimkou vložení hmotného majetku, který je součástí vkladu obchodního závodu; vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění povinnosti přiznat daň společně a nerozdílně, f) dodání vratného obalu spolu se zbožím v tuzemsku plátcem, který uvádí vratné obaly spolu se zbožím na trh, (Pozn. č. 10a: Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů.) jestliže vratný obal stejného druhu nebyl tomuto plátci vrácen k poslednímu dni příslušného účetního období (Pozn. č. 7d: Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.) daného plátce nebo k poslednímu dni příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví. Pro účely tohoto zákona jsou za vratné obaly stejného druhu považovány také vratné obaly se shodnou výší zvláštní peněžní částky účtované při dodání vratného obalu spolu se zbožím. Toto ustanovení se nevztahuje na dodání vratných obalů spolu se zbožím, u kterého by se uplatnilo osvobození od daně podle § 63. §13 (5) Použitím hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce se pro účely tohoto zákona rozumí trvalé použití obchodního majetku plátcem pro jeho osobní spotřebu nebo jeho zaměstnanců, trvalé použití pro jiné účely než související s uskutečňováním jeho ekonomických činností, a poskytnutí obchodního majetku bez úplaty, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně. §13 (6) Za dodání zboží za úplatu se pro účely tohoto zákona považuje také přemístění obchodního majetku plátcem do jiného členského státu. Přemístěním obchodního majetku se pro účely tohoto zákona rozumí odeslání nebo přeprava majetku tímto plátcem nebo jím zmocněnou třetí osobou z tuzemska do jiného členského státu pro účely uskutečňování jeho ekonomických činností v jiném členském státě. Za dodání zboží do jiného členského státu plátcem se pro účely tohoto zákona považuje také přemístění zboží, které bylo pořízeno tímto plátcem podle § 16 odst. 4, z tuzemska do jiného členského státu. §13 (7) Za přemístění obchodního majetku z tuzemska do jiného členského státu se pro účely tohoto zákona nepovažuje odeslání nebo přeprava zboží pro účely a) dodání zboží s instalací nebo montáží, b) zasílání zboží, c) dodání zboží plátcem na palubě lodí, letadel nebo vlaků během přepravy osob podle § 7 odst. 4, d) dodání zboží plátcem v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, pokud je dodání zboží v tomto členském státě osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, e) vývozu zboží plátcem, pokud je zboží propuštěno do režimu vývozu, f) poskytnutí služby pro plátce, zahrnující práce na zboží fyzicky uskutečněné v členském státě, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží za podmínky, že zboží po provedení prací je vráceno zpět plátci do tuzemska, ze kterého bylo původně odesláno nebo přepraveno, g) přechodného užití zboží v členském státě, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží, pro účely poskytnutí služby plátcem, h) přechodného užití zboží na dobu nepřekračující 24 měsíců na území jiného členského státu, ve kterém by se na dovoz stejného zboží ze třetí země pro přechodné užití vztahoval režim dočasného použití s plným osvobozením od cla, nebo i) dodání zboží soustavami nebo sítěmi. §13 (8) Za dodání zboží se však pro účely tohoto zákona nepovažuje a) pozbytí obchodního závodu, pokud se jedná o hmotný majetek, b) vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě ve hmotném majetku jako náhrady nebo vypořádání podle zvláštního právního předpisu, (Pozn. č. 11: Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů.) c) poskytnutí dárku v rámci ekonomické činnosti, pokud jeho pořizovací cena bez daně nepřesahuje 500 Kč, nebo poskytnutí obchodních vzorků bez úplaty v rámci ekonomické činnosti, d) dodání vratného obalu, který je dodáván spolu se zbožím kupujícímu za úplatu, pokud je tato úplata přímo vázána k vratnému obalu a kupujícímu je při dodání zboží zaručeno vrácení této úplaty v plné výši po vrácení vratného obalu, (Pozn. č. 10a: Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů.) nebo e) vrácení vratného obalu bez úplaty či za úplatu. §14 Poskytnutí služby §14 (1) Poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží. Poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí také a) pozbytí nehmotné věci, b) přenechání zboží k užití jinému, c) vznik a zánik věcného břemene, d) zavázání se k povinnosti zdržet se určitého jednání nebo strpět určité jednání nebo situaci. §14 (2) Za poskytnutí služby se pro účely tohoto zákona považuje a) poskytnutí služby za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu, b) poskytnutí služby prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu; tato služba se považuje za samostatné poskytnutí služby komitentem nebo třetí osobou komisionáři a samostatné poskytnutí služby komisionářem třetí osobě nebo komitentovi. §14 (3) Za poskytnutí služby za úplatu se pro účely tohoto zákona také považuje a) poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, b) vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, (Pozn. č. 2: § 25 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 353/2001 Sb. a zákona č. 437/2003 Sb.) pokud byl u majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, c) při zániku společnosti nebo zániku členství společníka ve společnosti bezúplatné přenechání 1. nehmotného majetku, který je ve vlastnictví daného společníka, do vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku, 2. toho, co by společník získal při zániku společnosti nebo při zániku členství v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, do vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku, d) vložení nepeněžitého vkladu do obchodní korporace v nehmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku uplatnil u něj nebo u jeho části odpočet daně, s výjimkou vkladu obchodního závodu; vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění povinnosti přiznat daň společně a nerozdílně. §14 (4) Pro účely tohoto zákona se za poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce rozumí a) dočasné využití obchodního majetku, s výjimkou dlouhodobého majetku, pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, nebo b) poskytnutí služby plátcem bez úplaty pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců nebo jiné účely než souvisejících s uskutečňováním jeho ekonomických činností, pokud u přímo souvisejících přijatých plnění byl uplatněn odpočet daně. §14 (5) Za poskytnutí služby se však pro účely tohoto zákona nepovažuje a) pozbytí obchodního závodu, b) vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, včetně poskytnutí služby, jako náhrady nebo vypořádání podle zvláštních právních předpisů o nápravě majetkových křivd, (Pozn. č. 11: Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů.) c) postoupení vlastní pohledávky vzniklé plátci. §15 zrušen §16 Pořízení zboží z jiného členského státu §16 (1) Pořízením zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z tohoto jiného členského státu do členského státu od něj odlišného a) osobou, která uskutečňuje dodání zboží, b) pořizovatelem, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která pořizuje zboží z jiného členského státu, nebo c) zmocněnou třetí osobou. §16 (2) Za pořízení zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona nepovažuje a) dodání zboží s instalací nebo montáží, b) dodání zboží soustavami nebo sítěmi, c) zasílání zboží, d) přemístění obchodního majetku z jiného členského státu do tuzemska pro účely uvedené v § 13 odst. 7, e) nabytí vratného obalu za úplatu. §16 (3) Pokud je zboží pořízeno právnickou osobou nepovinnou k dani, pro kterou je pořízení zboží předmětem daně, odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovoz zboží je uskutečněn touto osobou do členského státu odlišného od členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, považuje se pro účely tohoto zákona zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu, do kterého je dovoz zboží uskutečněn. Pokud je dovoz zboží uskutečněn právnickou osobou nepovinnou k dani, pro kterou je pořízení zboží předmětem daně, do tuzemska, má tato osoba nárok na vrácení zaplacené daně při dovozu zboží, pokud prokáže, že pořízení tohoto zboží bylo předmětem daně v členském státě, ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava tohoto zboží. Při vracení daně se postupuje přiměřeně podle § 82 až 82b. §16 (4) Za pořízení zboží z jiného členského státu plátcem se pro účely tohoto zákona také považuje přemístění zboží z jiného členského státu do tuzemska osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou a která není plátcem, za účelem následného dodání zboží v tuzemsku pořizovateli. §16 (5) Za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu se pro účely tohoto zákona považuje a) přemístění zboží plátcem pro účely uskutečňování ekonomických činností v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska a toto zboží bylo plátcem v rámci uskutečňování ekonomických činností v tomto jiném členském státě vyrobeno, nakoupeno, pořízeno z dalšího členského státu nebo dovezeno z třetí země, b) přemístění zboží plátcem z jiného členského státu do tuzemska, které bylo odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovoz zboží je uskutečněn plátcem v tomto jiném členském státě, a odeslání nebo přeprava zboží je ukončena v tuzemsku, c) přemístění zboží osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou a která nemá sídlo v tuzemsku, nebo zahraniční osobou povinnou k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, pro účely uskutečňování ekonomických činností v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska, d) přidělení zboží z jednoho členského státu do jiného ozbrojeným silám jiného členského státu, který je členem Organizace Severoatlantické smlouvy, pro jejich použití nebo použití civilních zaměstnanců, kteří je doprovázejí, pokud zboží nebylo předmětem daně v členském státě, který zboží přiděluje, jestliže dovoz tohoto zboží není osvobozen od daně. §17 Zjednodušený postup při dodání zboží uvnitř území Evropské unie formou třístranného obchodu §17 (1) Třístranným obchodem je obchod, který uzavřou tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech a předmětem obchodu je dodání téhož zboží mezi těmito třemi osobami s tím, že zboží je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího. §17 (2) Prodávajícím se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží, která není osvobozenou osobou. §17 (3) Kupujícím se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, která kupuje zboží od prostřední osoby. §17 (4) Prostřední osobou se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě odlišném od členského státu prodávajícího a členského státu kupujícího, která a) není osvobozenou osobou a b) pořizuje zboží od prodávajícího v členském státě kupujícího s cílem následného dodání zboží kupujícímu v tomto členském státě. §17 (5) Při užití zjednodušeného postupu při třístranném obchodu se nesmí prostřední osoba registrovat k dani v členském státě kupujícího a uplatnit osvobození od daně při pořízení zboží v tomto členském státě, za podmínek stanovených tímto členským státem. §17 (6) Pořízení zboží z jiného členského státu, které je uskutečněno prostřední osobou v tuzemsku, při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu je osvobozeno od daně za těchto podmínek a) pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední osobou, která není plátcem ani identifikovanou osobou, ale je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, b) pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední osobou za účelem následného dodání zboží v tuzemsku, c) zboží pořízené prostřední osobou je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do tuzemska a je určeno pro kupujícího, pro kterého prostřední osoba uskutečňuje následné dodání zboží, d) kupující je plátce nebo identifikovaná osoba, e) kupující je povinen přiznat daň u dodání zboží uskutečněného prostřední osobou jako při pořízení zboží z jiného členského státu. §17 (7) Prostřední osoba, která je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a pořizuje zboží z jiného členského státu a dodává zboží kupujícímu, který je plátcem nebo identifikovanou osobou, je při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu povinna a) splnit podmínky podle odstavce 6 pro uplatnění osvobození od daně při pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné v tuzemsku, b) oznámit stejné daňové identifikační číslo prodávajícímu a uvést je na daňovém dokladu pro kupujícího, c) vystavit kupujícímu daňový doklad se sdělením, že se jedná o třístranný obchod. §17 (8) Kupující je povinen oznámit prostřední osobě daňové identifikační číslo, které kupujícímu bylo přiděleno v tuzemsku, a přiznat daň na základě daňového dokladu vystaveného prostřední osobou, stejně jako při pořízení zboží z jiného členského státu. §18 zrušen §19 Dodání a pořízení nových dopravních prostředků uvnitř území Evropské unie §19 (1) Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně. §19 (2) Dnem prvního uvedení do provozu se u nových dopravních prostředků lodí a letadel rozumí den dodání výrobcem prvnímu kupujícímu nebo vlastníkovi nebo první den, kdy kupující nebo vlastník je oprávněn s dopravním prostředkem nakládat, a to ten den, který nastane dříve, nebo den, kdy byl dopravní prostředek výrobcem použit pro předváděcí účely. Za den prvního uvedení do provozu u pozemních motorových vozidel se považuje den, kdy bylo vozidlo registrováno k provozu ve státu výrobce, nebo den, kdy nastala povinnost toto vozidlo ve státu výrobce registrovat, a to ten den, který nastane dříve. Pokud není povinnost vozidlo registrovat ve státu výrobce, je dnem prvního uvedení do provozu den, kdy bylo vozidlo odvezeno kupujícím nebo jeho vlastníkem, nebo den dodání kupujícímu nebo jeho vlastníkovi nebo den, kdy kupující nebo vlastník s ním mohl nakládat, a to ten den, který nastane dříve, nebo den, kdy pozemní motorové vozidlo bylo použito pro předváděcí účely. Jestliže není den prvního uvedení do provozu takto stanoven, považuje se za den prvního uvedení do provozu den, kdy byl vystaven doklad o prodeji. §19 (3) Plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek od osoby registrované k dani v jiném členském státě, uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu. §19 (4) Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného členského státu osobě, která není osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je nový dopravní prostředek přemístěn do jiného členského státu a plátce společně s pořizovatelem předloží místně příslušnému správci daně hlášení o dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu ve lhůtě pro podání daňového přiznání, ke kterému přiloží kopii vystaveného daňového dokladu. Dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu osobě, která není osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, plátce neuvádí do souhrnného hlášení. Plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek z jiného členského státu od osoby, která není osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, uskutečňuje také pořízení zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně v tuzemsku, a k daňovému přiznání je povinen přiložit hlášení o pořízení nového dopravního prostředku a kopii daňového dokladu, který mu vystavil dodavatel. §19 (5) Osoba, která není plátcem, a příležitostně dodá nový dopravní prostředek, který je přemístěn do jiného členského státu, se považuje za osobu oprávněnou uplatnit nárok na odpočet daně, kterou zaplatila při nabytí nového dopravního prostředku ve sjednané ceně nebo při dovozu nebo při pořízení z jiného členského státu, a to maximálně do výše daně, kterou by byl povinen odvést plátce, pokud by dodání bylo zdanitelným plněním v tuzemsku. Tato osoba je oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně u svého místně příslušného správce daně v daňovém přiznání, ke kterému přiloží kopii daňového dokladu, a s hlášením o dodání nového dopravního prostředku předloží daňové přiznání do 10 dnů ode dne dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu. Pokud nárok na odpočet daně neuplatní v tomto daňovém přiznání nebo na požádání správce daně neposkytne informace nutné ke správnému stanovení nároku na odpočet daně, její nárok zaniká. §19 (6) Osoba, která není plátcem, a pořizuje v tuzemsku nový dopravní prostředek z jiného členského státu, který bude registrován k provozu v tuzemsku, je povinna předložit daňové přiznání, ke kterému přiloží kopii daňového dokladu, hlášení o pořízení nového dopravního prostředku do 10 dnů ode dne pořízení. Na základě tohoto daňového přiznání správce daně vyměří částku daně, kterou je pořizující osoba povinna zaplatit místně příslušnému správci daně do 25 dnů ode dne, kdy jí daň byla vyměřena. Správce daně osobě požívající výsad a imunit při pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu vydá potvrzení o osvobození od daně, pokud je pořízen nový dopravní prostředek v rámci množstevních limitů stanovených v § 80. §19 (7) Osoba, která pořizuje nový dopravní prostředek z jiného členského státu, který bude registrován v registru silničních motorových vozidel, může před podáním daňového přiznání podat hlášení o pořízení nového motorového vozidla a zaplatit zálohu ve výši daně z pořízení nového dopravního prostředku, kterou vypořádá v následně podaném daňovém přiznání. K hlášení o pořízení nového motorového vozidla je povinna přiložit kopii daňového dokladu, který jí vystavil dodavatel z jiného členského státu. Zaplacení zálohy správce daně na žádost pořizovatele potvrdí. §19 (8) Při dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu musí být na daňovém dokladu uveden údaj, že se jedná o nový dopravní prostředek, a údaje tuto skutečnost potvrzující. §20 Dovoz zboží §20 (1) Dovozem zboží se pro účely tohoto zákona rozumí vstup zboží z třetí země na území Evropské unie. §20 (2) Za dovoz zboží se pro účely tohoto zákona považuje také vrácení zboží, které je po předchozím umístění ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu nacházejícím se v tuzemsku vráceno zpět do tuzemska. Za vrácení zboží do tuzemska se nepovažuje dodání zboží do jiného členského státu podle § 64 přímo ze svobodného skladu nebo svobodného pásma a vývoz zboží podle § 66 přímo ze svobodného skladu nebo svobodného pásma. §20 (3) Za dovoz zboží se pro účely tohoto zákona považuje také vstup zboží na území Evropské unie z území podle § 3 odst. 2. U dovozu tohoto zboží postupuje celní úřad tak, jako by se jednalo o dovoz zboží ze třetí země. Díl 4 Uskutečnění plnění a vznik povinnosti daň přiznat nebo zaplatit §21 Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při dodání zboží a poskytnutí služby §21 (1) Daň je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce daň uvádí v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň. §21 (2) Při dodání zboží se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem dodání podle § 13 odst. 1 při prodeji podle kupní smlouvy, b) dnem převzetí v ostatních případech, c) dnem příklepu při vydražení zboží ve veřejné dražbě podle zvláštního právního předpisu, (Pozn. č. 16: Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb.) nebo d) dnem přenechání zboží k užívání podle § 13 odst. 3 písm. d). §21 (3) Při dodání nemovité věci se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem předání nemovité věci nabyvateli do užívání nebo dnem doručení vyrozumění, ve kterém je uveden den zápisu změny vlastnického práva, a to tím dnem, který nastane dříve. Při přenechání nemovité věci k užívání podle § 13 odst. 3 písm. d) se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem přenechání nemovité věci k užívání. §21 (4) Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve, b) dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k pozbytí nehmotné věci nebo přenechání zboží k užití jinému; pokud je sjednán způsob stanovení úplaty a k uvedenému dni není známa její výše, zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné ke dni přijetí úplaty. §21 (5) V ostatních případech se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem převzetí díla nebo jeho dílčí části při zdanitelném plnění uskutečněném podle smlouvy o dílo, b) dnem odečtu z měřicího zařízení, popřípadě dnem zjištění skutečné spotřeby při dodání tepla, chladu, elektřiny, plynu, vody, odstranění odpadních vod a telekomunikační služby, při přepravě a distribuci plynu nebo při přenosu a distribuci elektřiny, c) dnem použití majetku nebo využití služby při použití hmotného majetku nebo poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, d) dnem uvedení do stavu způsobilého k užívání (Pozn. č. 74: § 6 odst. 8 a § 7 odst. 11 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví.) při plnění vymezeném v § 13 odst. 4 písm. b), e) dnem, ke kterému dochází k pozbytí vlastnického práva k nepeněžitému vkladu, popřípadě jiných práv k tomuto vkladu, při vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě, s výjimkou nemovité věci, kdy se postupuje podle odstavce 3, f) dnem, ke kterému dochází k pozbytí vlastnického práva, popřípadě jiných práv k vydávanému majetku, při vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku, s výjimkou nemovité věci, kdy se postupuje podle odstavce 3, g) dnem dodání třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem dodání třetí osobou, při dodání zboží na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu, nebo h) dnem poskytnutí služby třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem poskytnutí služby třetí osobou, při poskytnutí služby na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu. §21 (6) Zdanitelné plnění uskutečňované prostřednictvím prodejních automatů, popřípadě jiných obdobných přístrojů uváděných do chodu mincemi, bankovkami, známkami nebo jinými platebními prostředky nahrazujícími peníze, a v případech, kdy se úplata za zdanitelná plnění uskutečňuje platebními prostředky nahrazujícími peníze, se považuje za uskutečněné dnem, kdy plátce vyjme peníze nebo platební prostředky nahrazující peníze z přístroje nebo jiným způsobem zjistí výši obratu. §21 (7) U zdanitelného plnění podle § 13 odst. 4 písm. f) vzniká povinnost přiznat daň ke dni jeho uskutečnění. Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné k poslednímu dni účetního období daného plátce nebo k poslednímu dni kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, za podmínek uvedených v § 13 odst. 4 písm. f). §21 (8) Dílčím plněním se rozumí zdanitelné plnění, které se podle smlouvy uskutečňuje ve sjednaném rozsahu a ve sjednaných lhůtách a nejedná se přitom o celkové plnění, na které je uzavřena smlouva. Dílčí plnění se považuje za uskutečněné dnem uvedeným ve smlouvě. U dílčích plnění uskutečněných podle smlouvy o dílo se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné i dnem podle odstavce 5 písm. a), a dnem uskutečnění zdanitelného plnění je ten den, který nastane dříve. §21 (9) U opakovaných plnění se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období. Opakovaným plněním se rozumí uskutečnění zdanitelných plnění ve sjednaných lhůtách během zdaňovacího období, přičemž se v rámci smlouvy jedná o plnění zbožím stejného druhu, které je navzájem zastupitelné nebo službou stejné povahy. §21 (10) Pro stanovení dne uskutečnění plnění u plnění osvobozených od daně platí odstavce 2 až 9 obdobně. U nájmu nemovité věci osvobozeného od daně bez nároku na odpočet daně se považuje plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku. §22 Uskutečnění plnění a povinnost přiznat daň při dodání zboží do jiného členského státu §22 (1) Daň na výstupu při dodání zboží do jiného členského státu, na které se nevztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. §22 (2) Den uskutečnění zdanitelného plnění se při dodání zboží do jiného členského státu podle odstavce 1 stanoví podle § 21. Daň je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla povinnost přiznat daň. §22 (3) Při dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto dodání k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu, je plátce povinen přiznat uskutečnění tohoto dodání ke dni vystavení daňového dokladu. §22 (4) Dodání zboží do jiného členského státu podle odstavce 3 je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat dodání zboží do jiného členského státu. §23 Uskutečnění plnění a povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží §23 (1) Zdanitelné plnění je uskutečněno a povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží vzniká (Pozn. č. 19a: Čl. 92, 114 a 201 až 208 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.) a) propuštěním zboží do celního režimu volný oběh, b) propuštěním zboží do celního režimu aktivní zušlechťovací styk v systému navracení, c) propuštěním zboží do celního režimu dočasné použití s částečným osvobozením od dovozního cla, d) nezákonným dovozem zboží, e) spotřebou nebo použitím zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu za jiných podmínek, než které jsou stanoveny celními předpisy, f) porušením podmínek vyplývajících z dočasně uskladněného zboží, g) porušením podmínek stanovených pro celní režim, do kterého bylo dovážené zboží propuštěno, nebo h) odnětím zboží celnímu dohledu. §23 (2) Povinnost zaplatit daň při dovozu zboží rovněž vzniká dnem rozhodnutí celního úřadu o vrácení zboží ze svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku zpět do tuzemska. §23 (3) Bylo-li plátci rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. a), b) nebo c), je plátce povinen přiznat daň v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do příslušného režimu propuštěno. §23 (4) Bylo-li plátci rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. c), je plátce povinen přiznat daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do volného oběhu v době dovozu zboží. §23 (5) Pokud byly porušeny podmínky pro osvobození od daně podle § 71g, je plátce povinen přiznat daň v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do režimu volného oběhu propuštěno. §23 (6) Bylo-li osobě, která není plátcem, rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. c), je tato osoba povinna zaplatit daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do volného oběhu v době dovozu zboží. §23 (7) Plátce splnil povinnost přiznat daň při dovozu zboží, pokud daň zaplatil celnímu úřadu v souladu s tímto zákonem jako osoba povinná zaplatit daň. §24 Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku §24 (1) Povinnost přiznat daň při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku vzniká plátci nebo identifikované osobě, kterým je služba poskytnuta, ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni poskytnutí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. §24 (2) Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné dnem poskytnutí služby podle odstavce 1. V případech podle § 21 odst. 4 písm. b) a v § 21 odst. 5 až 9 se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem uvedeným v těchto ustanoveních. §24 (3) Pokud je osobou neusazenou v tuzemsku poskytována služba s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1 po dobu delší než 12 kalendářních měsíců a během této doby nedojde k poskytnutí úplaty, považuje se plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku. §24 (4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se obdobně vztahují i na dodání zboží s instalací nebo montáží a dodání zboží soustavami nebo sítěmi. §24a Uskutečnění plnění a povinnost přiznat poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko §24a (1) Při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko vzniká ke dni uskutečnění plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, a) plátci povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění, b) identifikované osobě povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění při poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je osvobozené od daně. §24a (2) Plnění se považuje za uskutečněné dnem poskytnutí služby podle odstavce 1. V případech podle § 21 odst. 4 písm. b) a v § 21 odst. 5 až 9 se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem uvedeným v těchto ustanoveních. §24a (3) Pokud je služba s místem plnění mimo tuzemsko podle § 9 odst. 1, u níž mají plátce nebo identifikovaná osoba povinnost podat souhrnné hlášení podle § 102 odst. 1 písm. d), poskytována po dobu delší než 12 kalendářních měsíců a nedojde během tohoto období k přijetí úplaty, považuje se plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku. §24a (4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se obdobně vztahují i na dodání zboží s instalací nebo montáží, dodání zboží soustavami nebo sítěmi s místem plnění mimo tuzemsko. §25 Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu §25 (1) Při pořízení zboží z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno, vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň ke dni vystavení daňového dokladu. §25 (2) Při pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 4 a 5 vzniká plátci povinnost přiznat daň dnem přemístění zboží do tuzemska. §25 (3) Pořízení zboží z jiného členského státu se považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno zdanitelné plnění při dodání zboží podle § 21. Pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 4 a 5 se však považuje za uskutečněné dnem přemístění zboží do tuzemska. Díl 5 Daňové doklady Oddíl 1 Obecná ustanovení o daňových dokladech §26 Daňový doklad §26 (1) Daňovým dokladem je písemnost, která splňuje podmínky stanovené v tomto zákoně. §26 (2) Daňový doklad může mít listinnou nebo elektronickou podobu. §26 (3) Daňový doklad má elektronickou podobu tehdy, pokud je vystaven a obdržen elektronicky. S použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje. §26 (4) Za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá vždy osoba, která plnění uskutečňuje. Oddíl 2 Vystavování daňových dokladů §27 Určení pravidel pro vystavování daňových dokladů §27 (1) Vystavování daňových dokladů při dodání zboží nebo poskytnutí služby podléhá pravidlům členského státu, ve kterém je místo plnění. §27 (2) Vystavování daňových dokladů podléhá pravidlům členského státu, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, pokud je místo plnění a) v členském státě odlišném od členského státu, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, a pokud osobou povinnou přiznat daň je osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, a tato osoba nebyla zmocněna k vystavení daňového dokladu, nebo b) ve třetí zemi. §28 Pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku §28 (1) Plátce je povinen vystavit daňový doklad v případě a) dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, s výjimkou plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, b) zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, c) dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, d) přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle písmene a) nebo b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, nebo e) uskutečnění plnění podle § 13 odst. 4, s výjimkou § 13 odst. 4 písm. c) a d), nebo podle § 14 odst. 3, s výjimkou § 14 odst. 3 písm. c) a d). §28 (2) Osoba povinná k dani je povinna vystavit daňový doklad v případě a) uskutečnění plnění pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, pokud jde o 1. poskytnutí služby, 2. dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo 3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi, b) poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo c) přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle písmene a) nebo b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty. §28 (3) Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění. §28 (4) Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém a) se uskutečnilo dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, b) se uskutečnilo poskytnutí služby, dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, c) se uskutečnilo poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo d) byla přijata úplata, pokud před uskutečněním plnění podle písmen b) nebo c) vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí úplaty. §28 (5) Osoba povinná k dani může k vystavení daňového dokladu písemně zmocnit osobu, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo třetí osobu. Pokud je zmocnění uděleno elektronicky, musí být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem. Oddíl 3 Náležitosti daňových dokladů §29 Náležitosti daňového dokladu §29 (1) Daňový doklad musí obsahovat tyto údaje: a) označení osoby, která uskutečňuje plnění, b) daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, c) označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, d) daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, e) evidenční číslo daňového dokladu, f) rozsah a předmět plnění, g) den vystavení daňového dokladu, h) den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení daňového dokladu, i) jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, j) základ daně, k) sazbu daně, l) výši daně; tato daň se uvádí v české měně. §29 (2) Daňový doklad musí obsahovat rovněž tyto údaje: a) odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropské unie nebo jiný údaj uvádějící, že plnění je od daně osvobozeno, je-li plnění osvobozeno od daně, b) "vystaveno zákazníkem", je-li osoba, pro kterou je plnění uskutečněno, zmocněna k vystavení daňového dokladu, c) "daň odvede zákazník", je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno. §29 (3) Daňový doklad nemusí obsahovat tyto údaje: a) daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, není-li jí přiděleno, b) rozsah plnění a jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, pokud vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, c) sazbu daně a výši daně, 1. jedná-li se o plnění osvobozené od daně, nebo 2. je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno. §29 (4) Označením se pro účely daňových dokladů rozumí a) obchodní firma nebo jméno, b) dodatek ke jménu a c) sídlo. §29a Náležitosti daňového dokladu skupiny §29a (1) Pokud je daňový doklad vystaven v případě plnění uskutečněného skupinou, uvede se na daňovém dokladu namísto označení skupiny, která uskutečňuje plnění, označení člena skupiny, který uskutečňuje plnění. §29a (2) Pokud je daňový doklad vystaven v případě plnění uskutečněného pro skupinu, uvede se na daňovém dokladu namísto označení skupiny, pro kterou se uskutečňuje plnění, označení člena skupiny, pro kterého se uskutečňuje plnění. Oddíl 4 Zjednodušený daňový doklad §30 Vystavování zjednodušeného daňového dokladu §30 (1) Daňový doklad lze vystavit jako zjednodušený daňový doklad, pokud celková částka za plnění na daňovém dokladu není vyšší než 10 000 Kč. §30 (2) Daňový doklad nelze vystavit jako zjednodušený daňový doklad v případě a) dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, b) zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, c) uskutečnění plnění, u něhož je povinna přiznat daň osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo d) prodeje zboží, které je předmětem spotřební daně z tabákových výrobků, za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitele. §30a Náležitosti zjednodušeného daňového dokladu §30a (1) Zjednodušený daňový doklad nemusí obsahovat a) označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, b) daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, c) jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, d) základ daně, e) výši daně. §30a (2) Neobsahuje-li zjednodušený daňový doklad výši daně, musí obsahovat částku, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem. Oddíl 5 Zvláštní daňové doklady §31 Splátkový kalendář Splátkový kalendář je daňovým dokladem, pokud a) obsahuje náležitosti daňového dokladu a b) tvoří součást nájemní smlouvy nebo je na něj v těchto smlouvách výslovně odkazováno. §31a Platební kalendář §31a (1) Platební kalendář je daňovým dokladem, pokud a) obsahuje náležitosti daňového dokladu, b) osoba, pro niž je uskutečňováno zdanitelné plnění, poskytuje úplatu před uskutečněním zdanitelného plnění a c) je na něm uveden rozpis plateb na předem stanovené období. §31a (2) Platební kalendář nemusí obsahovat den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty. §31b Souhrnný daňový doklad §31b (1) Osoba povinná k dani, která uskutečňuje několik samostatných plnění pro stejnou osobu, může vystavit za těchto několik samostatných plnění souhrnný daňový doklad. §31b (2) Souhrnný daňový doklad se vystavuje do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém a) se uskutečnilo první plnění uvedené na tomto souhrnném daňovém dokladu, nebo b) byla přijata první úplata uvedená na tomto souhrnném daňovém dokladu, pokud vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí úplaty. §31b (3) Údaje společné pro všechna samostatná plnění mohou být na souhrnném daňovém dokladu uvedeny pouze jednou. §31b (4) Pro každé samostatné plnění musí být zvlášť uvedeny tyto údaje: a) den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, podle toho, který nastane dříve, b) jednotková cena bez daně a sleva, není-li obsažena v jednotkové ceně, c) základ daně, d) sazba daně a e) výše daně. §32 Doklad o použití §32 (1) Doklad o použití je daňový doklad vystavený v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. a), b), e) a f) nebo podle § 14 odst. 3 písm. a) a b). §32 (2) V dokladu o použití se namísto rozsahu a předmětu plnění uvede sdělení o účelu použití. Oddíl 6 Daňové doklady při dovozu a vývozu zboží §33 Daňový doklad při dovozu §33 (1) Za daňový doklad při dovozu zboží do tuzemska se považuje a) rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu, ve kterém vznikla povinnost přiznat nebo zaplatit daň, nebo b) jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň zaplacena. §33 (2) Za daňový doklad při vrácení zboží zpět do tuzemska se považuje rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň zaplacena. §33a Daňový doklad při vývozu Za daňový doklad při vývozu zboží se považuje a) rozhodnutí celního úřadu o vývozu zboží do třetí země, kterým je celním úřadem potvrzen výstup zboží z území Evropské unie, nebo b) rozhodnutí celního úřadu o umístění zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku. Oddíl 7 Zajištění věrohodnosti původu, neporušenosti obsahu a čitelnosti daňových dokladů §34 §34 (1) U daňového dokladu musí být od okamžiku jeho vystavení do konce doby stanovené pro jeho uchovávání zajištěna a) věrohodnost jeho původu, b) neporušenost jeho obsahu a c) jeho čitelnost. §34 (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) věrohodností původu skutečnost, že je zaručena totožnost osoby, která plnění uskutečňuje nebo která daňový doklad oprávněně vystavila, b) neporušeností obsahu skutečnost, že obsah daňového dokladu požadovaný podle tohoto zákona nebyl změněn, c) čitelností skutečnost, že je možné se seznámit s obsahem daňového dokladu přímo nebo prostřednictvím technického zařízení. §34 (3) Zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu a neporušenosti jeho obsahu lze dosáhnout prostřednictvím kontrolních mechanismů procesů vytvářejících spolehlivou vazbu mezi daňovým dokladem a daným plněním. §34 (4) Věrohodnost původu daňového dokladu v elektronické podobě a neporušenost jeho obsahu lze vedle kontrolních mechanismů procesů zajistit také a) uznávaným elektronickým podpisem, b) uznávanou elektronickou značkou, nebo c) elektronickou výměnou informací (EDI), (Pozn. č. 21: Čl. 2 Doporučení komise 1994/820/ES ze dne 19. října 1994 o právních aspektech elektronické výměny informací.) jestliže dohoda o této výměně stanoví užití postupů zaručujících věrohodnost původu a neporušenost obsahu. Oddíl 8 Uchovávání daňových dokladů §35 Obecné ustanovení o uchovávání daňových dokladů §35 (1) Povinnost uchovávat daňové doklady má uchovatel, kterým je osoba povinná k dani, která a) daňový doklad vystavila nebo jejímž jménem byl daňový doklad vystaven, pokud jde o daňové doklady za uskutečněná plnění, nebo b) má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku a která je plátcem nebo identifikovanou osobou, pokud jde o daňové doklady za všechna plnění přijatá v souvislosti se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku. §35 (2) Daňové doklady se uchovávají po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo. §35 (3) Uchovatel se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku je povinen uchovávat daňové doklady v tuzemsku. To neplatí, pokud je uchovává způsobem umožňujícím nepřetržitý dálkový přístup. §35 (4) Pokud má uchovatel sídlo nebo provozovnou v tuzemsku, je povinen předem oznámit správci daně místo uchovávání daňových dokladů v případě, že toto místo není v tuzemsku. §35 (5) Uchovatel je povinen na žádost správce daně zajistit český překlad daňového dokladu vystaveného v cizím jazyce. §35a Elektronické uchovávání daňových dokladů §35a (1) Daňový doklad lze převést z listinné podoby do elektronické a naopak. §35a (2) Daňový doklad lze uchovávat elektronicky prostřednictvím elektronických prostředků pro zpracování a uchovávání dat. §35a (3) Při uchovávání daňových dokladů prostřednictvím elektronických prostředků musí být rovněž elektronicky uchovávána data zaručující věrohodnost původu daňových dokladů a neporušenost jejich obsahu. §35a (4) Pokud uchovatel uchovává daňové doklady prostřednictvím elektronických prostředků zaručujících nepřetržitý dálkový přístup k uchovávaným datům, je povinen zajistit pro správce daně bezodkladně přístup k těmto dokladům, možnost stahovat je a používat je, pokud jde o a) daňové doklady uchovávané osobou povinnou k dani, která má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, nebo b) daňové doklady za uskutečněná plnění s místem plnění v tuzemsku uchovávané osobou povinnou k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku. Díl 6 Základ daně a výpočet daně, oprava základu daně a oprava výše daně, opravný daňový doklad §36 Základ daně §36 (1) Základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, včetně částky na úhradu spotřební daně od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, bez daně za toto zdanitelné plnění. §36 (2) Základem daně v případě přijetí úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění je částka přijaté platby snížená o daň. §36 (3) Základ daně také zahrnuje a) jiné daně, poplatky nebo jiná obdobná peněžitá plnění, b) dotace k ceně, c) vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění, při jeho uskutečnění, d) při poskytnutí služby i materiál přímo související s poskytovanou službou, e) při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou, změnou dokončené stavby, nebo v souvislosti s opravou stavby, konstrukce, materiál, stroje a zařízení, které se do stavby jako její součást montážními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují. §36 (4) Za vedlejší výdaje se pro účely základu daně považují zejména náklady na balení, přepravu, pojištění a provize. §36 (5) Základ daně se sníží o slevu z ceny, pokud je poskytnuta ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Do základu daně se nezahrnuje rozdíl ze zaokrouhlení částky daně za zdanitelné plnění způsobem podle § 37 odst. 1. §36 (6) Základem daně je v případě, že se jedná o a) dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. a) až e), odst. 5, odst. 6 a podle § 16 odst. 5, cena zboží nebo cena obdobného zboží, za kterou by bylo možné zboží pořídit ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a pokud takovou cenu nelze určit, výše celkových nákladů vynaložených na dodání zboží ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, b) poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 a 4, výše celkových nákladů vynaložených na poskytnutí služby ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. §36 (7) Pokud se za uskutečněná plnění stanoví celková cena nebo hodnota, která zahrnuje dodání zboží nebo poskytnutí služby, která jsou zdanitelnými plněními, popřípadě plněními osvobozenými od daně, základ daně se pro jednotlivá zdanitelná plnění stanoví v poměrné výši odpovídající poměru cen určených podle právních předpisů upravujících oceňování majetku jednotlivých plnění k celkovému součtu těchto určených cen. Tato celková cena nebo hodnota se považuje za částku obsahující daň. §36 (8) Pokud je při oceňování majetku vyžadován posudek více znalců, použije se pro zjištění poměru cen cena z posudku, v němž je cena nejvyšší, která se považuje za cenu obsahující daň. §36 (9) Základem daně při dodání platných mincí, které jsou pro sběratelské účely prodávány za cenu vyšší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu vyšší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu, je rozdíl mezi cenou, za kterou jsou prodávány, a jejich nominální hodnotou. Tento rozdíl se považuje za částku obsahující daň. Pokud jsou prodávány za cenu nižší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu nižší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu, základem daně je nula. §36 (10) U zdanitelného plnění podle § 13 odst. 4 písm. f) je základem daně peněžní částka, za kterou plátce vratný obal, který je dodáván spolu se zbožím, dodává, bez daně. Základem daně je tato peněžní částka i v případě, že vratný obal je dodán plátcem spolu se zbožím bezúplatně, pokud zákon dále nestanoví jinak. Jestliže plátce dodává v tuzemsku vratné obaly stejného druhu spolu se zbožím všem svým odběratelům bezúplatně, je základem daně peněžní částka, za kterou je obal stejného druhu plátcem pořízen, snížená o daň. V případě, že peněžní částka není známa, je základem daně cena vratného obalu stejného druhu určená podle právních předpisů upravujících oceňování majetku. Celkový základ daně u vratných obalů stejného druhu, z kterého se zjistí daň, se vypočte jako rozdíl mezi celkovým počtem vratných obalů stejného druhu dodaných plátcem všem svým odběratelům během příslušného účetního období nebo příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, a celkovým počtem vratných obalů stejného druhu, které byly tomuto plátci vráceny během příslušného účetního období (Pozn. č. 7d: Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.) nebo během příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, přičemž tento rozdíl je vynásoben částkou platnou pro vratný obal stejného druhu dodávaný v tuzemsku společně se zbožím, zjištěnou podle tohoto ustanovení. V případě, že celkový počet vratných obalů stejného druhu dodaných plátcem všem svým odběratelům během příslušného účetního období nebo příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, je nižší než celkový počet vratných obalů stejného druhu, které byly tomuto plátci vráceny během příslušného účetního období (Pozn. č. 7d: Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.) nebo během příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, jsou základ daně a příslušná daň uváděné na daňovém dokladu vystaveném podle § 32 odst. 1 se záporným znaménkem. Stejným způsobem se záporný základ daně a daň zohlední i v daňovém přiznání podle § 101. §36 (11) Do základu daně se nezahrnuje částka, kterou plátce obdržel od jiné osoby na úhradu částky vynaložené jménem a na účet této jiné osoby. Podmínkou je, že přijatá částka nepřevýší uhrazené částky za jinou osobu a plátce si u plnění uhrazeného za jinou osobu neuplatní nárok na odpočet daně. §36a Základ daně ve zvláštních případech §36a (1) Základem daně je cena obvyklá bez daně, určená ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, je-li zdanitelné plnění uskutečněno pro osobu uvedenou v odstavci 3 a je-li úplata za zdanitelné plnění a) nižší než cena obvyklá a osoba, pro kterou bylo zdanitelné plnění uskutečněno, nemá nárok na odpočet daně nebo nemá nárok na odpočet daně v plné výši, nebo b) vyšší než cena obvyklá a plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, je povinen krátit nárok na odpočet daně podle § 76 odst. 1. §36a (2) Hodnotou plnění osvobozeného od daně bez nároku na odpočet daně je cena obvyklá určená ke dni jeho uskutečnění, je-li plnění uskutečněno pro osobu uvedenou v odstavci 3 a je-li úplata nižší než cena obvyklá a plátce, který uskutečnil plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně, je povinen krátit nárok na odpočet daně podle § 76 odst. 1. §36a (3) Osobami, na které se vztahuje odstavec 1 a 2, jsou a) kapitálově spojené osoby podle § 5a odst. 3 s tím, že výše podílu představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, b) jinak spojené osoby podle § 5a odst. 4; za jinak spojené osoby se nepovažují osoby, kdy je jedna osoba členem dozorčích rad obou osob, c) osoby blízké, d) společníci téže společnosti, jsou-li plátci. §37 Výpočet daně u dodání zboží a poskytnutí služby §37 (1) Daň se vypočte jako součin základu daně a sazby daně. Vypočtená daň se může zaokrouhlit na celé koruny způsobem, že částka 0,50 Kč a vyšší se zaokrouhlí na celou korunu nahoru a částka nižší než 0,50 Kč se zaokrouhlí na celou korunu dolů. Cena včetně daně se pro účely tohoto zákona vypočte jako součet základu daně a vypočtené daně. §37 (2) Daň může plátce rovněž vypočítat z úplaty za zdanitelné plnění, která je včetně daně, nebo z částky stanovené podle § 36 odst. 6, která je včetně daně, a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je číslo 21 v případě základní sazby daně nebo číslo 15 v případě snížené sazby daně a ve jmenovateli součet údaje v čitateli a čísla 100, vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa, vypočtená daň se může zaokrouhlit podle odstavce 1. Cena bez daně se pro účely tohoto zákona dopočte jako rozdíl částky za zdanitelné plnění obsahující daň a vypočtené daně po případném zaokrouhlení §37a Základ daně a výše daně při uskutečnění zdanitelného plnění, pokud vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním tohoto zdanitelného plnění §37a (1) Základem daně při uskutečnění zdanitelného plnění v případě, že vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním tohoto zdanitelného plnění, je rozdíl mezi základem daně podle § 36 odst. 1 a souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2. §37a (2) Je-li základ daně vypočtený podle odstavce 1 a) kladný, uplatní se při uskutečnění zdanitelného plnění sazba daně platná ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, b) záporný, uplatní se při uskutečnění zdanitelného plnění sazba daně, která byla uplatněna při přiznání daně z úplaty přijaté přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění. §37a (3) V případě, že základ daně podle odstavce 1 je záporný a pro výpočet daně při přijetí úplat přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění byly uplatněny různé sazby daně, uplatní se při uskutečnění zdanitelného plnění tytéž sazby daně, a to pro tu část z přijaté úplaty, kterou vznikl nebo byl navýšen kladný rozdíl mezi souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2 a základem daně podle § 36 odst. 1. §38 Základ daně a výpočet daně při dovozu zboží §38 (1) Základem daně při dovozu zboží podle § 20 je součet a) základu pro vyměření cla, včetně cla, dávek a poplatků splatných z důvodu dovozu zboží, pokud již nejsou zahrnuty do základu pro vyměření cla, b) vedlejších výdajů vzniklých do prvního místa určení v tuzemsku, popřípadě do dalšího místa určení na území Evropské unie, pokud je toto místo při uskutečnění zdanitelného plnění známo, pokud nejsou zahrnuty do základu daně podle písmena a), c) příslušné spotřební daně, pokud není stanoveno v § 41 jinak. §38 (2) Prvním místem určení se pro účely odstavce 1 rozumí místo uvedené v přepravním dokladu, na jehož základě je zboží dováženo do dovážejícího členského státu. Pokud není první místo určení uvedeno na přepravním dokladu, považuje se za první místo určení místo prvního přeložení dováženého zboží v dovážejícím členském státě. §38 (3) Základem daně při vrácení nebo propuštění zboží, které bylo a) plátcem dovezeno a umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma a bylo propuštěno do volného oběhu, pokud nedochází ke změně vlastnického vztahu, bez ohledu na skutečnost, zda zboží prošlo nebo neprošlo zpracovatelskými operacemi a plátce navrhuje jeho propuštění do tuzemska, je základ daně podle odstavce 1, b) plátcem dovezeno a umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma a bylo propuštěno do volného oběhu, pokud došlo ke změně vlastnického vztahu a nový vlastník navrhuje jeho propuštění, je součet pořizovací ceny nebo ceny určené podle právních předpisů upravujících oceňování majetku a popřípadě spotřební daně; pokud zboží prošlo zpracovatelskými operacemi, vstupuje do základu daně ještě výše nákladů na provedené zpracovatelské operace, c) plátcem umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, pokud nedochází ke změně vlastnického vztahu, je součet ceny určené podle právních předpisů upravujících oceňování majetku ke dni umístění zboží do svobodného skladu nebo svobodného pásma a popřípadě spotřební daně, pokud dochází ke změně vlastnického vztahu, je součet pořizovací ceny nebo ceny určené podle právních předpisů upravujících oceňování majetku a popřípadě spotřební daně, d) plátcem umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, pokud došlo ke změně vlastnického vztahu a prošlo zpracovatelskými operacemi, je součet pořizovací ceny nebo ceny určené podle právních předpisů upravujících oceňování majetku a popřípadě spotřební daně a výše nákladů na provedené zpracovatelské operace, e) osobou, která není plátcem, umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, prošlo zpracovatelskými operacemi a má být původním nebo novým vlastníkem propuštěno zpět do tuzemska, je výše nákladů na provedené zpracovatelské operace. §38 (4) U propuštění zboží do režimu volného oběhu, aktivního zušlechťovacího styku v systému navracení, dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla nebo vrácení zboží se daň vypočte jako součin základu daně a sazby daně. Vypočtená daň se může zaokrouhlit podle § 37 odst. 1. U zboží propuštěného do volného oběhu z režimu pasivního zušlechťovacího styku se základ daně vypočte podle odstavce 1. §38 (5) Pro účely stanovení základu daně při dovozu zboží se pro přepočet cizí měny na českou měnu použije kurz stanovený podle přímo použitelných předpisů Evropské unie upravujících clo. §39 Základ daně a výpočet daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou §39 (1) Základ daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou se stanoví obdobně podle § 36. §39 (2) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 odst. 1. §40 Základ daně a výpočet daně při pořízení zboží z jiného členského státu §40 (1) Základ daně při pořízení zboží z jiného členského státu se stanoví obdobně podle § 36. §40 (2) Pokud je pořizovateli vrácena spotřební daň zaplacená v členském státě, ze kterého bylo zboží odesláno nebo přepraveno, dodatečně po pořízení zboží z tohoto členského státu, provede se oprava základu daně. §40 (3) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 odst. 1. §41 Základ daně a výpočet daně u zboží, které je v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně §41 (1) Základ daně při dovozu zboží, které je propuštěno do celního režimu volný oběh s následným umístěním do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně se stanoví podle § 38 bez zahrnutí spotřební daně. §41 (2) U zboží, které je při pořízení z jiného členského státu v tuzemsku umístěno do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, se základ daně stanoví obdobně podle § 36 bez zahrnutí spotřební daně. §41 (3) U zboží, které se nachází v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, a plátce uskutečňuje jeho dodání podle § 13, aniž by zboží bylo uvedeno do volného daňového oběhu, se základ daně stanoví podle § 36. §41 (4) U zboží, které se nachází v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, a plátce uskutečňuje jeho dodání podle § 13 při uvedení zboží do volného daňového oběhu, se základ daně stanoví podle § 36. §42 Oprava základu daně a oprava výše daně §42 (1) Plátce opraví základ daně a výši daně a) při zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění, b) při snížení, popřípadě při zvýšení základu daně podle § 36 a 36a, ke kterému dojde po dni uskutečnění zdanitelného plnění, c) při vrácení spotřební daně podle § 40 odst. 2, d) pokud nedojde k dodání zboží podle § 13 odst. 3 písm. d), e) při vrácení úplaty, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň a jestliže se zdanitelné plnění neuskutečnilo, nebo f) pokud byla úplata, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň, použita na úhradu jiného plnění. §42 (2) V případě opravy základu daně a výše daně plátce do 15 dnů ode dne zjištění skutečností rozhodných pro provedení takové opravy vystaví opravný daňový doklad, pokud měl povinnost vystavit daňový doklad. Pokud plátce neměl povinnost vystavit daňový doklad, provede ve stejné lhůtě opravu v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty. §42 (3) Oprava základu daně a výše daně je samostatným zdanitelným plněním, které se považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období, ve kterém plátce a) opravou základu daně a výše daně zvyšuje daň na výstupu, b) opravou základu daně a výše daně snižuje daň na výstupu a osoba povinná k dani, právnická osoba nepovinná k dani, nebo identifikovaná osoba, pro kterou se původní plnění uskutečnilo nebo která poskytla úplatu, z níž vznikla povinnost přiznat daň, obdržela opravný daňový doklad, nebo c) provedl opravu základu daně a výše daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty, pokud plátce neměl povinnost vystavit opravný daňový doklad podle odstavce 2. §42 (4) V případě opravy základu daně a výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni povinnosti přiznat daň u původního zdanitelného plnění. Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz uplatněný u původního zdanitelného plnění. V případě opravy základu daně a výše daně podle § 42 odst. 1 písm. b), kdy je zároveň vystaven opravný daňový doklad podle § 45 odst. 4, lze použít i kurz platný první pracovní den kalendářního roku, ve kterém vznikl důvod opravy. §42 (5) Opravu základu daně a výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního zdanitelného plnění. §42 (6) V případě opravy základu daně a výše daně, pokud nedojde k dodání zboží podle § 13 odst. 3 písm. d), plátce sníží výši daně o částku daně vypočítanou podle § 37 odst. 1 ze základu daně stanoveného jako rozdíl mezi úplatou bez daně, která plátci náleží za plnění podle § 13 odst. 3 písm. d), a částkou bez daně, která plátci náleží do dne předčasného ukončení smlouvy. Opravu lze provést do 3 let od konce kalendářního roku, v němž nastala skutečnost, na jejímž základě nedošlo k převedení vlastnického práva na uživatele. §42 (7) Při pořízení zboží z jiného členského státu, dodání zboží do jiného členského státu, poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku, poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko, režimu přenesení daňové povinnosti a při dovozu a vývozu zboží, se oprava základu daně provede obdobně podle odstavců 1 až 6. §42 (8) Při dovozu zboží, kdy vyměří daň celní úřad a je nesprávně uplatněn základ daně nebo sazba daně, plátce tuto skutečnost oznámí celnímu úřadu, který daň původně vyměřil. §43 Oprava výše daně v jiných případech §43 (1) V případě, kdy plátce nebo identifikovaná osoba přiznala daň jinak, než stanoví tento zákon, a tím zvýšila daň na výstupu, je oprávněna provést opravu v dodatečném daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo původní plnění nebo byla přijata úplata. Opravu lze provést nejdříve ke dni, ve kterém plátce nebo identifikovaná osoba, pro kterou se plnění uskutečnilo, obdržela opravný daňový doklad, nebo ve kterém byla provedena oprava v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty, podle odstavce 2. §43 (2) V případě opravy výše daně v jiných případech plátce nebo identifikovaná osoba vystaví opravný daňový doklad, pokud měla povinnost vystavit daňový doklad nebo daňový doklad vystavila. Pokud plátce nebo identifikovaná osoba neměla povinnost vystavit daňový doklad a daňový doklad nevystavila, provede opravu v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty. §43 (3) U opravy výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni povinnosti přiznat daň u původního plnění. Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou a platný pro osobu provádějící přepočet ke dni povinnosti přiznat daň u původního plnění. §43 (4) Opravu výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního plnění. §43 (5) Osoba povinná, která není plátcem a jíž vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na vystaveném dokladu, je oprávněna při opravě daně postupovat přiměřeně podle odstavců 1 až 4. §44 Oprava výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení §44 (1) Plátce, kterému při uskutečnění zdanitelného plnění vůči jinému plátci vznikla povinnost přiznat daň a jehož pohledávka, která vznikla nejpozději 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku z tohoto plnění, doposud nezanikla (dále jen "věřitel"), je oprávněn provést opravu výše daně na výstupu z hodnoty zjištěné pohledávky v případě, že a) plátce, vůči kterému má věřitel tuto pohledávku (dále jen "dlužník"), se nachází v insolvenčním řízení a insolvenční soud rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, b) věřitel přihlásil tuto svoji pohledávku nejpozději ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu o úpadku, tato pohledávka byla zjištěna a v insolvenčním řízení se k ní přihlíží, c) věřitel a dlužník nejsou a ani v době vzniku pohledávky nebyli osobami, které jsou 1. kapitálově spojenými osobami podle § 5a odst. 3 s tím, že výše podílu představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, 2. osobami blízkými, nebo 3. společníky téže společnosti, jsou-li plátci, d) věřitel doručil dlužníkovi daňový doklad podle § 46 odst. 1. §44 (2) Pokud pohledávka nebyla v přezkumném jednání podle zákona upravujícího insolvenční řízení zjištěna v hodnotě, kterou měla v době vzniku, daň se vypočte podle ustanovení § 37 odst. 2. Pokud dojde k opravě základu daně a výše daně podle § 42, výše opravované daně podle tohoto ustanovení se sníží či zvýší o takto provedené opravy. §44 (3) Opravu výše daně na výstupu je věřitel oprávněn provést nejdříve ve zdaňovacím období, v němž byly splněny podmínky podle odstavce 1. Opravu nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění a v případě, že dlužník přestal být plátcem. §44 (4) Věřitel, který provedl opravu výše daně podle odstavce 1, je povinen předložit jako přílohu k daňovému přiznání a) kopie všech vystavených daňových dokladů, u kterých provedl opravu výše daně v tomto daňovém přiznání, a b) výpis z evidence přehledu oprav pro daňové účely provedených v tomto daňovém přiznání. §44 (5) Pokud provede věřitel opravu výše daně podle odstavce 1, je dlužník povinen snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění o částku daně opravenou věřitelem, a to ve výši, v jaké uplatnil odpočet daně z přijatého zdanitelného plnění. Tuto opravu výše daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění je dlužník povinen provést ve zdaňovacím období, v němž byly splněny podmínky podle odstavce 1. §44 (6) Je-li pohledávka, u níž věřitel provedl opravu výše daně podle odstavce 1, následně plně či částečně uspokojena, vzniká věřiteli povinnost přiznat z přijaté úplaty daň, a to ke dni, v němž k plnému nebo částečnému uspokojení pohledávky došlo, a doručit dlužníkovi daňový doklad, který je věřitel povinen vystavit podle § 46 odst. 2 do 15 dnů ode dne přijetí úplaty. V případě uspokojení pohledávky se daň vypočte podle ustanovení § 37 odst. 2. Dlužník je oprávněn uplatnit odpočet daně přiznané věřitelem podle tohoto odstavce nejdříve ve zdaňovacím období, v němž mu byl doručen doklad podle § 46 odst. 2. §44 (7) Postoupí-li věřitel pohledávku, u níž provedl opravu výše daně podle odstavce 1, je povinen zvýšit daň na výstupu o částku ve výši provedené opravy, případně sníženou o daň přiznanou podle odstavce 6, a to ke dni, v němž k postoupení pohledávky došlo. Věřitel je povinen doručit dlužníkovi písemné oznámení, že k postoupení pohledávky došlo; v oznámení je povinen uvést i číslo daňového dokladu vystaveného podle § 46 odst. 1. Dlužník je oprávněn uplatnit odpočet daně přiznané věřitelem podle tohoto odstavce nejdříve ve zdaňovacím období, v němž mu bylo doručeno oznámení o postoupení pohledávky. §44 (8) Při zrušení registrace je věřitel, který provedl opravu podle odstavce 1, povinen zvýšit daň na výstupu o částku ve výši provedené opravy, případně sníženou o daň přiznanou podle odstavce 6, a to v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období před zrušením registrace. Věřitel je povinen doručit písemné oznámení o zrušení registrace všem dlužníkům, kterým doručil daňový doklad podle § 46 odst. 1; v oznámení je povinen uvést i číslo daňového dokladu vystaveného podle § 46 odst. 1. Dlužník je oprávněn uplatnit odpočet daně přiznané věřitelem podle tohoto odstavce nejdříve ve zdaňovacím období, v němž mu bylo doručeno oznámení o zrušení registrace věřitele. §44 (9) Opravy výše daně podle odstavců 1, 6, 7 nebo 8 se považují za samostatná zdanitelná plnění uskutečněná nejpozději k poslednímu dni zdaňovacího období, ve kterém byly opravný daňový doklad podle § 46 nebo písemné oznámení doručeny dlužníkovi. U opravy výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni uskutečnění původního zdanitelného plnění. Pro přepočet cizí měny na českou měnu se v tomto případě použije kurz uplatněný u původního zdanitelného plnění. §44 (10) Zanikne-li věřitel s právním nástupcem, je opravu výše daně oprávněn provést i jeho právní nástupce; ustanovení odstavců 1 až 9 se použijí obdobně. §45 Opravný daňový doklad §45 (1) Opravný daňový doklad o opravě základu daně a výše daně nebo o opravě výše daně v jiných případech obsahuje a) označení osoby, která uskutečňuje plnění, b) daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, c) označení osoby, pro kterou se uskutečňuje plnění, d) daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, e) evidenční číslo původního daňového dokladu, f) evidenční číslo opravného daňového dokladu, g) důvod opravy, h) rozdíl mezi opraveným a původním základem daně, i) rozdíl mezi opravenou a původní daní, j) rozdíl mezi opravenou a původní částkou, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem. §45 (2) Pokud byl původní daňový doklad vystaven jako zjednodušený daňový doklad, nemusí opravný daňový doklad obsahovat náležitosti podle odstavce 1 písm. c), d), h) a i). §45 (3) Při opravě základu daně podle § 42 odst. 7 nemusí opravný daňový doklad obsahovat náležitosti podle odstavce 1 písm. i) a j). §45 (4) Pokud se oprava základu daně a oprava výše daně nebo oprava výše daně v jiných případech týká více zdanitelných plnění, ke kterým byly vystaveny samostatné daňové doklady, mohou být údaje, které jsou společné pro všechny opravy, uvedeny na opravném daňovém dokladu pouze jednou. V případě, že na opravném daňovém dokladu nejsou uvedena evidenční čísla původních daňových dokladů, musí být na opravném daňovém dokladu ve vazbě na původní uskutečněná zdanitelná plnění uvedeno takové vymezení těchto plnění, aby souvislost mezi původním a opraveným zdanitelným plněním byla jednoznačně určitelná. Dále plátce na opravném daňovém dokladu uvede souhrnně rozdíly mezi opravenými a původními základy daně a tomu odpovídající částky daně za veškerá opravovaná zdanitelná plnění. §45 (5) Opravný daňový doklad v případě opravy základu daně a výše daně u předplacených telekomunikačních služeb, pokud byla úplata, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň, použita na úhradu jiného plnění, obsahuje a) označení plátce, který uskutečňuje plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění, c) evidenční číslo opravného daňového dokladu, d) důvod opravy, e) předmět plnění, na které byla úplata původně přijata, f) celkovou výši úplat použitých na úhradu jiného zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně nebo plnění, které není předmětem daně, a tomu odpovídající výši daně. §45 (6) Údaje opravného daňového dokladu podle odstavce 5 se uvádějí za všechny opravy v průběhu zdaňovacího období jednou částkou. Plátce je povinen evidovat soupisy takto vystavených dokladů a tyto neodesílá. §46 Daňový doklad při provedení opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení §46 (1) Daňový doklad při provedení opravy výše daně podle § 44 odst. 1 obsahuje a) označení věřitele, b) daňové identifikační číslo věřitele, c) označení dlužníka, d) daňové identifikační číslo dlužníka, e) spisovou značku insolvenčního řízení, f) evidenční číslo daňového dokladu, g) evidenční číslo původně vystaveného daňového dokladu, h) den vystavení daňového dokladu, i) den uskutečnění původního plnění, j) celkovou dlužnou částku, k) výši opravené daně, l) odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, podle kterého je oprava výše daně provedena. §46 (2) Daňový doklad při provedení opravy výše daně podle § 44 odst. 6 obsahuje a) označení věřitele, b) daňové identifikační číslo věřitele, c) označení dlužníka, d) daňové identifikační číslo dlužníka, e) evidenční číslo daňového dokladu, f) evidenční číslo daňového dokladu vystaveného podle odstavce 1, g) den vystavení daňového dokladu, h) den přijetí úplaty, i) výši přijaté úplaty, j) výši daně z přijaté úplaty. Díl 7 Sazby daně a oprava sazby daně §47 Sazby daně u zdanitelného plnění §47 (1) U zdanitelného plnění nebo přijaté úplaty se uplatňuje a) základní sazba daně ve výši 21 %, nebo b) snížená sazba daně ve výši 15 %. §47 (2) U zdanitelného plnění se uplatní sazba daně platná ke dni vzniku povinnosti přiznat daň. U přijaté úplaty za zdanitelné plnění se uplatní sazba daně platná pro toto zdanitelné plnění ke dni vzniku povinnosti přiznat daň z přijaté úplaty. §47 (3) U zboží se uplatňuje základní sazba daně, pokud zákon nestanoví jinak. U zboží uvedeného v příloze č. 3, tepla a chladu se uplatňuje snížená sazba daně. §47 (4) U služeb se uplatňuje základní sazba daně, pokud zákon nestanoví jinak. U služeb uvedených v příloze č. 2 se uplatňuje snížená sazba daně. §47 (5) Při dodání zboží, pořízení zboží z jiného členského státu a dovozu zboží, jako souboru zboží, se uplatní základní sazba daně, pokud alespoň jeden druh zboží ze souboru podléhá základní sazbě daně. Tímto ustanovením není dotčena možnost uplatnit u každého druhu zboží příslušnou sazbu daně samostatně. §47 (6) U dovozu uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností uvedených v příloze č. 4 se uplatňuje snížená sazba daně. §47 (7) U dovozu zboží, u kterého se uplatňuje jednotná celní sazba a které zařazením patří do různých podpoložek Harmonizovaného systému, se uplatňuje základní sazba daně, pokud alespoň jeden druh zboží podléhá této sazbě daně. §47 (8) U základu daně podle § 36 odst. 10 vztahujícímu se k vratným obalům se použije sazba daně platná pro tento zálohovaný obal. §47a Předmět závazného posouzení určení sazby daně u zdanitelného plnění Předmětem závazného posouzení je určení, zda je zdanitelné plnění z hlediska sazby daně správně zařazeno do základní nebo snížené sazby daně podle § 47 odst. 1. §47b Žádost o závazné posouzení určení sazby daně u zdanitelného plnění §47b (1) Generální finanční ředitelství vydá na žádost osoby rozhodnutí o závazném posouzení určení sazby daně u zdanitelného plnění. §47b (2) V žádosti o vydání rozhodnutí podle odstavce 1 osoba uvede a) popis zboží nebo služby, jichž se žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení týká; v žádosti lze uvést jednu položku zboží nebo služby, b) návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení. §48 Sazby daně u bytové výstavby §48 (1) Při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených se změnou dokončené stavby bytového domu, rodinného domu nebo bytu, včetně jejich příslušenství, vymezenou stavebním zákonem, (Pozn. č. 27a: § 2 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).) nebo v souvislosti s opravou těchto staveb, se uplatní snížená sazba daně. Jsou-li tyto práce prováděny na jiné stavbě, jejíž část je určena pro bydlení, uplatní se snížená sazba daně jen u těch prací, které jsou poskytnuty výlučně pro část stavby určenou pro bydlení. §48 (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) bytovým domem stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena, b) rodinným domem stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena, a v níž jsou nejvýše 3 samostatné byty, nejvýše 2 nadzemní a 1 podzemní podlaží a podkroví, c) bytem soubor místností, popřípadě jednotlivá obytná místnost, který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení. §48a Sazby daně u staveb pro sociální bydlení §48a (1) Při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou stavby pro sociální bydlení, včetně jejího příslušenství, změnou dokončené stavby pro sociální bydlení vymezenou stavebním zákonem, (Pozn. č. 27a: § 2 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).) včetně jejího příslušenství, nebo v souvislosti s opravou této stavby, se uplatní snížená sazba daně. Snížená sazba daně se uplatní také při poskytnutí stavebních a montážních prací, kterými se bytový dům, rodinný dům, byt nebo prostor, který byl určen k jiným účelům než k bydlení, mění na stavbu pro sociální bydlení. §48a (2) U převodu staveb pro sociální bydlení se uplatní snížená sazba daně, pokud tento zákon nestanoví jinak. §48a (3) Stavbami pro sociální bydlení se pro účely tohoto zákona rozumí a) jednotka, která je bytem pro sociální bydlení, nebo která zahrnuje byt pro sociální bydlení, b) rodinný dům pro sociální bydlení, c) bytový dům pro sociální bydlení, d) ubytovací zařízení pro ubytování příslušníků bezpečnostních sborů podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (Pozn. č. 27b: § 77 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zákona č. 530/2005 Sb.) nebo pro ubytování státních zaměstnanců, e) zařízení sociálních služeb poskytující pobytové služby podle zákona o sociálních službách, (Pozn. č. 47: Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.) f) školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a střediska výchovné péče podle zákona upravujícího výkon této výchovy, (Pozn. č. 27c: § 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 383/2005 Sb.) g) internáty škol samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením podle školského zákona, (Pozn. č. 27d: Vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních.) h) dětské domovy pro děti do 3 let věku, i) zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a zařízení pro výkon pěstounské péče poskytující péči podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, (Pozn. č. 27f: § 42 a 44 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.) j) speciální lůžková zařízení hospicového typu (Pozn. č. 27g: § 22a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění zákona č. 340/2006 Sb.) a k) domovy péče o válečné veterány, (Pozn. č. 27h: § 4 zákona č. 170/2002., o válečných veteránech, ve znění zákona č. 70/2007 Sb.) a to včetně jejich příslušenství. §48a (4) Bytem pro sociální bydlení se pro účely tohoto zákona rozumí byt, jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 120 m2. Celkovou podlahovou plochou bytu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch všech místností bytu, včetně místností, které tvoří příslušenství bytu. §48a (5) Rodinným domem pro sociální bydlení se pro účely tohoto zákona rozumí rodinný dům, jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 350 m2. Celkovou podlahovou plochou rodinného domu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch všech místností rodinného domu. §48a (6) Bytovým domem pro sociální bydlení se pro účely tohoto zákona rozumí bytový dům, v němž nejsou jiné byty než byty pro sociální bydlení. §48a (7) Místností se pro účely tohoto zákona rozumí místně a prostorově uzavřená část stavby, vymezená podlahovou plochou, stropem a pevnými stěnami. §49 zrušen §50 zrušen Díl 8 Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně §51 Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně §51 (1) Při splnění podmínek stanovených v § 52 až 62 jsou od daně bez nároku na odpočet daně osvobozena tato plnění: a) základní poštovní služby a dodání poštovních známek (§ 52), b) rozhlasové a televizní vysílání (§ 53), c) finanční činnosti (§ 54), d) penzijní činnosti (§ 54a), e) pojišťovací činnosti (§ 55), f) dodání vybraných nemovitých věcí (§ 56), g) nájem vybraných nemovitých věcí (§ 56a), h) výchova a vzdělávání (§ 57), i) zdravotní služby a dodání zdravotního zboží (§ 58), j) sociální pomoc (§ 59), k) provozování loterií a jiných podobných her (§ 60), l) ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (§ 61), m) dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně (§ 62). §51 (2) U plnění, která jsou osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění. Při stanovení hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 36. Při opravě hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 42. §52 Základní poštovní služby a dodání poštovních známek §52 (1) Základní poštovní službou se pro účely tohoto zákona rozumí základní služba podle zákona upravujícího poštovní služby poskytovaná držitelem poštovní licence obsažená v této licenci. §52 (2) Dodáním poštovních známek se pro účely tohoto zákona rozumí dodání poštovních známek platných pro použití v rámci poštovních služeb v tuzemsku nebo dodání dalších obdobných cenin s tím, že částka za tato dodání nepřevyšuje nominální hodnotu nebo částku podle poštovních ceníků. §53 Rozhlasové a televizní vysílání Rozhlasovým nebo televizním vysíláním se pro účely osvobození od daně rozumí rozhlasové nebo televizní vysílání prováděné provozovateli vysílání ze zákona, (Pozn. č. 29: § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů.) s výjimkou vysílání reklam, (Pozn. č. 30: § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb.) teleshoppingu (Pozn. č. 31: § 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb.) nebo sponzorování. (Pozn. č. 32: § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 231/2001 Sb.) §54 Finanční činnosti §54 (1) Finančními činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí a) převod cenných papírů včetně zaknihovaných cenných papírů, podílů v obchodních korporacích, b) přijímání vkladů od veřejnosti, c) poskytování úvěrů a peněžních zápůjček, d) platební styk a zúčtování, e) vydávání platebních prostředků, zejména platebních karet nebo cestovních šeků, f) poskytování a převzetí peněžních záruk a převzetí peněžních závazků, g) otevření, potvrzení a avizování akreditivu, h) obstarávání inkasa, i) směnárenská činnost, j) operace týkající se peněz, k) dodání zlata České národní bance a přijímání vkladů Českou národní bankou od bank, včetně zahraničních bank, nebo od státu, l) organizování regulovaného trhu s investičními nástroji, m) přijímání nebo předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů na účet zákazníka, n) provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů na cizí účet, o) obchodování s investičními nástroji na vlastní účet pro jiného, p) obhospodařování majetku zákazníka na základě smlouvy se zákazníkem, pokud je součástí majetku investiční nástroj, s výjimkou správy nebo úschovy v oblasti investičních nástrojů, q) upisování nebo umísťování emisí investičních nástrojů, r) vedení evidence investičních nástrojů, s) vypořádání obchodů s investičními nástroji, t) obchodování s devizovými hodnotami na vlastní účet nebo na účet zákazníka, u) úplatné postoupení pohledávky postoupené jiným subjektem; osvobozeno od daně není poskytování služeb, jejichž předmětem je vymáhání dluhů a faktoring, v) obhospodařování nebo administrace investičního fondu, transformovaného fondu nebo obdobných zahraničních fondů, důchodového fondu, účastnického fondu, transformovaného fondu nebo obdobných zahraničních fondů, w) vybírání rozhlasových nebo televizních poplatků, (Pozn. č. 38: Zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.) x) výplata dávek důchodového pojištění nebo vybírání opakujících se plateb obyvatelstva, y) sjednání nebo zprostředkování činností uvedených v písmenech a), b), c), d), e), f), g), h), i), j), l), m), n), o), p), q), r), s), t) a u). §54 (2) Osvobození podle odstavce 1 písm. c) v případě operací souvisejících se správou úvěru nebo peněžní zápůjčky může uplatnit pouze osoba poskytující úvěr nebo peněžní zápůjčku. §54 (3) Osvobození podle odstavce 1 písm. e) v případě operací souvisejících s vydáváním platebních karet, zejména správy nebo blokace platební karty, může uplatnit pouze vydavatel tohoto platebního prostředku. §54a Penzijní činnosti Penzijními činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí a) poskytování důchodového spoření podle zákona upravujícího důchodové spoření, b) poskytování doplňkového penzijního spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření, c) poskytování penzijního připojištění podle zákona upravujícího penzijní připojištění, d) zprostředkování důchodového spoření, doplňkového penzijního spoření nebo penzijního připojištění. §55 Pojišťovací činnosti Pojišťovacími činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí a) poskytování pojištění, b) poskytování zajištění, c) služby související s pojištěním nebo zajištěním poskytované osobami zprostředkovávajícími pojištění nebo zajištění. §56 Dodání vybraných nemovitých věcí §56 (1) Dodáním vybrané nemovité věci se pro účely osvobození od daně rozumí dodání a) pozemku, b) práva stavby, c) stavby, d) podzemní stavby se samostatným účelovým určením, e) inženýrské sítě, f) jednotky. §56 (2) Od daně je osvobozeno dodání vybrané nemovité věci, která a) je pozemkem, na kterém není zřízena stavba spojená se zemí pevným základem nebo inženýrská síť, a b) není pozemkem, na kterém může být podle stavebního povolení nebo udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby provedena stavba. §56 (3) Dodání vybrané nemovité věci jiné než v odstavci 2 je osvobozeno od daně po uplynutí 5 let od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo ode dne, kdy bylo započato první užívání stavby, (Pozn. č. 39: Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 68/2007 Sb.) a to k tomu dni, který nastane dříve. §56 (4) Plátce se může rozhodnout, že i po uplynutí lhůty podle odstavce 3 uplatní daň. Pokud plátce přijal před uskutečněním zdanitelného plnění úplatu, ze které mu nevznikla povinnost přiznat daň, stanoví se při uskutečnění zdanitelného plnění základ daně podle § 36. §56a Nájem vybraných nemovitých věcí §56a (1) Nájmem vybrané nemovité věci se pro účely osvobození od daně rozumí nájem nemovité věci s výjimkou a) krátkodobého nájmu nemovité věci, b) nájmu prostor a míst k parkování vozidel, c) nájmu bezpečnostních schránek, d) nájmu strojů nebo jiných upevněných zařízení. §56a (2) Krátkodobým nájmem vybrané nemovité věci se pro účely odstavce 1 písm. a) rozumí nájem nemovité věci, s výjimkou pozemku, na kterém není zřízena stavba spojená se zemí pevným základem nebo inženýrská síť, popřípadě i nájem vnitřního movitého vybavení či dodání plynu, elektřiny, tepla, chladu nebo vody, který trvá nepřetržitě nejvýše 48 hodin. §56a (3) Plátce se může rozhodnout, že se u nájmu vybrané nemovité věci jiným plátcům pro účely uskutečňování jejich ekonomických činností uplatňuje daň. §57 §57 (1) Výchovou a vzděláváním se pro účely tohoto zákona rozumí a) výchovná a vzdělávací činnost poskytovaná v mateřských školách, základních školách, středních školách, konzervatořích, vyšších odborných školách, základních uměleckých školách a jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky, které jsou zapsány ve školském rejstříku, (Pozn. č. 42: § 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).) dále výchovná a vzdělávací činnost v rámci praktického vyučování nebo praktické přípravy uskutečňované na pracovištích fyzických nebo právnických osob, které mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a uzavřely se školou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování nebo odborné praxe a o podmínkách pro jejich konání, (Pozn. č. 43: § 65 odst. 2 a § 96 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb.) b) školské služby poskytované ve školských zařízeních, které jsou zapsány ve školském rejstříku (Pozn. č. 42: § 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).) a které doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách podle písmene a) nebo s ním přímo souvisejí; dále zajištění ústavní nebo ochranné výchovy anebo preventivně výchovné péče, (Pozn. č. 44: Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.) c) vzdělávací činnost poskytovaná na vysokých školách (Pozn. č. 44a: Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.) 1. v akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech, 2. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných v rámci akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů, 3. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných podle zvláštních právních předpisů, (Pozn. č. 44b: Například zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.) 4. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných jako Univerzita třetího věku, d) činnost prováděná za účelem rekvalifikace poskytovaná osobami, které získaly akreditaci k provádění rekvalifikace podle zvláštních právních předpisů, (Pozn. č. 44c: Například vyhláška č. 524/2004 Sb., o akreditaci zařízení k provádění rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání, zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samospráv, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění pozdějších předpisů.) a osobami, které provádí rekvalifikaci k získání kvalifikačních požadavků podle státních norem nebo k získání odborné způsobilosti pro výkon pracovní činnosti, (Pozn. č. 44g: Například vyhláška č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, ve znění pozdějších předpisů.) které mají akreditované vzdělávací programy, e) výchovná a vzdělávací činnost v rámci plnění povinné školní docházky žáků ve školách zřízených na území České republiky a nezapsaných do školského rejstříku, v níž ministr školství, mládeže a tělovýchovy povolil plnění povinné školní docházky, (Pozn. č. 44d: § 38 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb.) f) jazykové vzdělání poskytované fyzickými a právnickými osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání uznanými Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (Pozn. č. 44e: Příloha č. 1 vyhlášky č. 183/1998 Sb., kterou se stanoví další studium, popřípadě výuka se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považuje za studium na středních nebo vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, popřípadě uvedenými v jiném seznamu vydaném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.) a dále jazykové vzdělání poskytované osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání v přípravných kurzech pro vykonání standardizovaných jazykových zkoušek uznaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, (Pozn. č. 44f: Rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se stanoví Seznam standardizovaných jazykových zkoušek, či další jiný podobný seznam.) g) výchovné, vzdělávací a volnočasové aktivity poskytované dětem a mládeži příspěvkovými organizacemi a nestátními neziskovými organizacemi dětí a mládeže. §57 (2) Od daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečňované v rámci výchovy a vzdělávání osobou uvedenou v odstavci 1. §58 Zdravotní služby a dodání zdravotního zboží §58 (1) Zdravotní službou se pro účely tohoto zákona rozumí zdravotní služba podle zákona upravujícího zdravotní služby poskytovaná poskytovatelem zdravotních služeb uvedená v oprávnění k poskytování zdravotních služeb, pokud se jedná o činnost s léčebným cílem nebo chránící lidské zdraví, a služba s ní úzce související. §58 (2) Dodáním zdravotního zboží se pro účely tohoto zákona rozumí dodání a) lidské krve a jejích složek, lidských orgánů, tkání a mateřského mléka, nebo b) stomatologických výrobků, které jsou zdravotnickými prostředky podle zákona upravujícího zdravotnické prostředky, stomatologickými laboratořemi a oprav těchto výrobků. §58 (3) Dodáním zdravotního zboží pro účely tohoto zákona není výdej nebo prodej a) léčiv, b) potravin pro zvláštní výživu, nebo c) zdravotnických prostředků na lékařský předpis i bez lékařského předpisu. §58 (4) Od daně je osvobozeno zdravotní pojištění podle zákona o veřejném zdravotním pojištění. (Pozn. č. 46: Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.) §59 Sociální pomoc Sociální pomocí se pro účely tohoto zákona rozumí sociální služby podle zvláštního právního předpisu. (Pozn. č. 47: Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.) Sociální služby jsou osvobozeny od daně, pokud jsou poskytovány podle zvláštního právního předpisu. (Pozn. č. 47a: § 78 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.) §60 Provozování loterií a jiných podobných her Provozováním loterií a jiných podobných her se pro účely tohoto zákona rozumí provozování loterií a jiných podobných her, (Pozn. č. 48: Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů.) s výjimkou služeb souvisejících s jejich provozováním zajišťovaných pro provozovatele jinými osobami. §61 Ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně Od daně jsou dále osvobozena tato plnění: a) poskytnutí služeb jako protihodnoty členského příspěvku pro vlastní členy politických stran a hnutí, církví a náboženských společností, spolků včetně odborových organizací, profesních komor nebo jiných právnických osob, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, pokud toto osvobození od daně nenarušuje hospodářskou soutěž; od daně je osvobozeno také dodání zboží těmito osobami v souvislosti s poskytnutými službami, b) poskytnutí služeb a dodání zboží úzce souvisejícího s ochranou a výchovou dětí a mládeže orgány sociálně-právní ochrany dětí a dalšími orgány nebo osobami, které zajišťují výkon sociálně-právní ochrany dětí podle zvláštního právního předpisu, (Pozn. č. 48a: § 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.) c) poskytnutí pracovníků náboženskými nebo obdobnými organizacemi k činnostem uvedeným v písmenu b) a v § 57 až 59, a to s přihlédnutím k duchovní péči, d) poskytování služeb úzce souvisejících se sportem nebo tělesnou výchovou právnickými osobami, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, osobám, které vykonávají sportovní nebo tělovýchovnou činnost, e) poskytnutí kulturních služeb a dodání zboží s nimi úzce souvisejícího krajem, obcí, právnickou osobou zřízenou zákonem, právnickou osobou zřízenou Ministerstvem kultury nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, f) poskytování služeb a dodání zboží osobami, jejichž činnosti jsou osvobozeny od daně podle písmen a), b), c), d) a e) a podle § 57, 58 a 59 za podmínky, že se jedná pouze o dodání zboží nebo poskytnutí služeb při příležitostných akcích pořádaných výlučně za účelem získání finančních prostředků k činnostem, pro které jsou tyto osoby založeny nebo zřízeny, pokud toto osvobození od daně nenarušuje hospodářskou soutěž, g) poskytování služeb, které poskytují nezávislá seskupení osob, která jsou právnickou osobou, svým členům, kteří uskutečňují pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně nebo plnění, při jejichž uskutečňování nejsou osobou povinnou k dani, pokud jsou tyto služby nezbytné pro uskutečňování jejich plnění a pokud úhrada za poskytnuté služby odpovídá nákladům na jejich poskytnutí podle podílů členů na poskytnuté službě, nenarušuje-li toto osvobození hospodářskou soutěž. §62 Dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně §62 (1) Plněním osvobozeným od daně je dodání zboží, u kterého při pořízení, popřípadě při změně účelu použití, plátce nemohl uplatnit nárok na odpočet daně, protože je používal k uskutečnění plnění osvobozených od daně. §62 (2) Plněním osvobozeným od daně je dodání zboží, při jehož pořízení nebo použití neměl plátce nárok na odpočet daně podle § 72 odst. 4. Díl 9 Osvobození od daně s nárokem na odpočet daně §63 Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně §63 (1) Od daně s nárokem na odpočet daně jsou osvobozena dále uvedená osvobozená plnění za podmínek stanovených v § 64 až 71f: a) dodání zboží do jiného členského státu (§ 64), b) pořízení zboží z jiného členského státu (§ 65), c) vývoz zboží (§ 66), d) poskytnutí služby do třetí země (§ 67), e) osvobození ve zvláštních případech (§ 68), f) přeprava a služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží (§ 69), g) přeprava osob (§ 70), h) dovoz zboží (§ 71), i) dovoz zboží v osobních zavazadlech cestujícího nebo člena posádky letadla a dovoz pohonných hmot cestujícím (§ 71a až 71f). §63 (2) U plnění, která jsou osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho uskutečnění, pokud zákon nestanoví jinak. Plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění. Při stanovení hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 36. Při opravě hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 42 a 43. §64 Osvobození při dodání zboží do jiného členského státu §64 (1) Dodání zboží do jiného členského státu plátcem osobě registrované k dani v jiném členském státě, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou dodání zboží osobě, pro kterou pořízení zboží v jiném členském státě není předmětem daně. §64 (2) Dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu plátcem osobě v jiném členském státě, který je odeslán nebo přepraven z tuzemska plátcem nebo osobou, která nový dopravní prostředek pořizuje, nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně. §64 (3) Dodání zboží, které je předmětem spotřební daně, do jiného členského státu plátcem osobě povinné k dani, která není osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, nebo právnické osobě, která není osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud odeslání nebo přeprava zboží je uskutečněna podle zákona upravujícího spotřební daně a povinnost platit spotřební daň vzniká pořizovateli v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. §64 (4) Přemístění obchodního majetku plátce z tuzemska do jiného členského státu pro účely jeho podnikání podle § 13 odst. 6 je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud plátce prokáže, že zboží bylo přemístěno do jiného členského státu a bylo předmětem daně při pořízení zboží v tomto členském státě. §64 (5) Dodání zboží do jiného členského státu lze prokázat písemným prohlášením pořizovatele nebo zmocněné třetí osoby, že zboží bylo přepraveno do jiného členského státu, nebo jinými důkazními prostředky. §65 Osvobození při pořízení zboží z jiného členského státu Pořízení zboží z jiného členského státu je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud a) dodání takového zboží plátcem v tuzemsku by bylo osvobozeno od daně, b) dovoz takového zboží by byl osvobozen od daně, nebo c) pořizovatel má nárok na vrácení daně na vstupu podle § 82a až 83, s výjimkou nároku na vrácení daně v poměrné výši. §66 Osvobození od daně při vývozu zboží §66 (1) Vývozem zboží se pro účely tohoto zákona rozumí výstup zboží z území Evropské unie na území třetí země, jestliže zboží bylo propuštěno do celního režimu vývoz, pasivní zušlechťovací styk nebo vnější tranzit, nebo bylo propuštěno do celně schváleného určení zpětný vývoz zboží z celního území Evropského společenství. (Pozn. č. 48b: Čl. 91, 161, 145, 182 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.) Za vývoz zboží se pro účely tohoto zákona považuje také umístění nebo dodání zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku. §66 (2) Osvobozeno od daně při vývozu zboží do třetí země je dodání zboží plátcem, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska do třetí země a) prodávajícím nebo jím zmocněnou osobou, nebo b) kupujícím nebo jím zmocněnou osobou, jestliže kupující nemá v tuzemsku sídlo ani místo pobytu, ani provozovnu, s výjimkou zboží přepravovaného kupujícím za účelem vybavení nebo zásobení rekreačních lodí nebo letadel, popřípadě jiného prostředku pro dopravu pro soukromé použití. §66 (3) Osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně je také umístění nebo dodání zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku. §66 (4) Při dodání zboží do třetí země se za den uskutečnění plnění považuje den výstupu zboží z území Evropské unie potvrzený celním úřadem. Dodání zboží na území třetí země je plátce povinen prokázat daňovým dokladem podle § 33a písm. a). §66 (5) Za den umístění nebo dodání zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu se považuje den potvrzený celním úřadem na rozhodnutí o umístění zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu v tuzemsku. Umístění nebo dodání zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu je plátce povinen prokázat daňovým dokladem podle § 33a písm. b). §66 (6) V případě, že výstup zboží z území Evropské unie není potvrzen celním úřadem na daňovém dokladu, může plátce prokázat výstup zboží jinými důkazními prostředky. §67 Osvobození při poskytnutí služby do třetí země §67 (1) Poskytnutí služby do třetí země osobě, která nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, s místem plnění v tuzemsku, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně. §67 (2) Službou podle odstavce 1 jsou práce na movitém majetku, který je pořízen nebo dovezen za účelem provedení těchto prací v tuzemsku a následně je odeslán nebo přepraven do třetí země osobou, která tyto služby poskytla, nebo osobou, pro kterou jsou tyto služby poskytnuty, nebo zmocněnou třetí osobou. §68 Osvobození ve zvláštních případech §68 (1) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží pro zásobení lodí a) používaných k plavbě po volném moři a přepravujících osoby za úplatu nebo používaným k obchodní, průmyslové nebo rybářské činnosti, b) používaných k poskytnutí záchrany a pomoci na moři nebo k pobřežnímu rybolovu, s výjimkou dodání palubních zásob lodím používaným k pobřežnímu rybolovu, c) válečných, pokud opouštějí tuzemsko a směřují do zahraničních přístavů a kotvišť. §68 (2) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno a) dodání, úprava, oprava, údržba nebo nájem námořních lodí, včetně nájmu námořních lodí s posádkou, uvedených v odstavci 1 písm. a) a b), b) dodání, nájem, oprava nebo údržba zařízení včetně rybářského vybavení, které je na těchto lodích instalováno nebo používáno. §68 (3) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno a) dodání, úprava, oprava, údržba nebo nájem letadel, včetně nájmu letadel s posádkou, které jsou užívány leteckými společnostmi provozujícími zejména přepravu osob a zboží mezi jednotlivými členskými státy a dále mezi členskými státy a třetími zeměmi, b) dodání, nájem, oprava nebo údržba zařízení, které je na těchto letadlech instalováno nebo používáno. §68 (4) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží pro zásobení letadel uvedených v odstavci 3. §68 (5) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 2, která bezprostředně souvisí s námořními loděmi uvedenými v odstavci 2 nebo bezprostředně souvisí s přepravovaným nákladem. §68 (6) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 3, která bezprostředně souvisí s letadly uvedenými v odstavci 3 nebo bezprostředně souvisí s přepravovaným nákladem. Za službu, která bezprostředně souvisí s letadly, se nepovažuje ubytování cestujících z důvodu zpoždění v letecké dopravě, nájem salónku a kancelářských prostor na letišti, odbavení cestujících, odbavení nákladu a pošty. §68 (7) Subjektem Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí tyto subjekty uvedené v příslušných předpisech Evropské unie: (Pozn. č. 75: Směrnice Rady 2009/162/EU ze dne 22. prosince 2009, kterou se mění některá ustanovení směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty čl. 151 odst. 1 písm. aa) a protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství.) a) Evropská unie, b) Evropské společenství pro atomovou energii, c) Evropská centrální banka, d) Evropská investiční banka, e) subjekt založený Evropskou unií. §68 (8) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby diplomatické misi, (Pozn. č. 56: Čl. 1 vyhlášky č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích.) konzulárnímu úřadu, (Pozn. č. 57: Čl. 1 vyhlášky č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích.) zvláštní misi, zastupitelství mezinárodní organizace a jejich členům a úředníkům, a to v mezích a za podmínek upravených v mezinárodních smlouvách zakládajících tyto mise, úřady nebo organizace, v dohodách o umístění jejich sídla nebo v jiných právních předpisech. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby subjektům Evropské unie se sídlem v jiném členském státě, a to v mezích a za podmínek upravených v protokolu, v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů, pokud tím není narušena hospodářská soutěž. Osvobození od daně se uplatní, pouze pokud plátce uskutečňující tato dodání nebo poskytnutí prokáže nárok na osvobození těchto dodání nebo poskytnutí osvědčením o osvobození od daně potvrzeným příslušným orgánem členského státu, na jehož území je sídlo těchto misí, úřadů, organizací anebo subjektů. Rozsah a podmínky, za kterých jsou diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace, jejich členové nebo úředníci anebo subjekty Evropské unie oprávněni od plátce pořizovat zboží nebo službu s osvobozením od daně, se řídí principem vzájemnosti a v případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, rozsahem a podmínkami stanovenými v § 80. §68 (9) Diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace nebo subjekty Evropské unie se sídlem v tuzemsku a jejich členové nebo úředníci, pokud jsou osobami požívajícími výsad a imunit podle § 80, jsou povinni na vyžádání osoby registrované k dani v jiném členském státě, která těmto osobám dodává zboží nebo poskytuje službu, které jsou osvobozeny od daně, požádat správce daně o potvrzení osvědčení o osvobození od daně, a to v mezích a za podmínek upravených v mezinárodních smlouvách zakládajících tyto mise, úřady nebo organizace, v dohodách o umístění jejich sídla, v jiných právních předpisech nebo v protokolu a v dohodách o jeho provádění, pokud tím není narušena hospodářská soutěž. Diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace, jejich členové nebo úředníci anebo subjekty Evropské unie jsou oprávněni od osoby registrované k dani v jiném členském státě pořizovat zboží nebo službu, které jsou osvobozeny od daně, pouze v rozsahu stanoveném principem vzájemnosti a v případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, v rozsahu stanoveném v § 80. Pro stanovení tohoto rozsahu se započítává i výše daně vrácené podle § 80. §68 (10) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby a) uskutečněné v tuzemsku, které jsou určeny pro použití ozbrojenými silami ostatních členských států Severoatlantické smlouvy nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí, b) do jiného členského státu pro ozbrojené síly jakéhokoli členského státu, který je členským státem Severoatlantické smlouvy a který není státem určení, které jsou určeny pro použití těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí. §68 (11) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zlata centrálním bankám jiných států. §68 (12) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží humanitárním a dobročinným organizacím, které je v rámci své humanitární, dobročinné nebo vzdělávací činnosti mimo území Evropské unie odešlou nebo přepraví do třetí země. §68 (13) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby, která spočívá v zajištění plnění osvobozeného od daně podle § 66 až 69, s výjimkou odstavce 14, nebo plnění uskutečněného ve třetí zemi. §68 (14) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozena přeprava zboží mezi členskými státy, pokud se jedná o přepravu nebo odeslání zboží na ostrovy tvořící autonomní oblasti Azory a Madeira, z těchto ostrovů nebo mezi těmito ostrovy. §68 (15) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží umístěného ve svobodném skladu nebo ve svobodném pásmu, poskytnutí služeb vztahujících se ke zboží umístěnému ve svobodném skladu nebo ve svobodném pásmu. §69 Osvobození přepravy a služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží §69 (1) Přeprava zboží při vývozu je v tuzemsku osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Služby přímo vázané na dovoz, včetně přepravy zboží při dovozu, které je povinna osoba, které vzniká povinnost přiznat daň podle § 23, zahrnout do základu daně podle § 38, jsou v tuzemsku osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně. §69 (2) Za přepravu zboží vázanou na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a vývoz zboží se nepovažuje přeprava z místa v tuzemsku do svobodného skladu nebo svobodného pásma a naopak a mezi dvěma svobodnými sklady nebo svobodnými pásmy. §69 (3) Služby, které jsou přímo vázány na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a vývoz zboží, jsou osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou služeb uvedených v § 51, pokud zákon nestanoví jinak. §69 (4) Osvobození od daně při uskutečňování přepravy při dovozu a vývozu zboží je plátce, který přepravu při dovozu a vývozu zboží uskutečňuje, povinen doložit správci daně přepravním dokladem potvrzeným pohraničním celním úřadem členského státu, který je vstupním státem při dovozu zboží nebo výstupním státem při vývozu zboží, popřípadě jinými důkazními prostředky. Přepravním dokladem se rozumí doklad, který je používán pro dopravní prostředek, jímž je přeprava zboží při dovozu a vývozu uskutečňována. Plátce, který uskutečňuje přepravu při dovozu a vývozu zboží na základě postoupení závazku dalších osob, je povinen prokázat nárok na osvobození od daně přepravním dokladem, smlouvou o přepravě věci nebo jinými důkazními prostředky. §69 (5) Osvobození od daně při poskytnutí služeb podle odstavce 3 je plátce, který tyto služby uskutečňuje, povinen doložit správci daně dokladem o zaplacení, popřípadě jinými doklady prokazujícími splnění podmínek pro osvobození od daně. §70 Osvobození přepravy osob Přeprava osob a jejich zavazadel mezi jednotlivými členskými státy a dále mezi členskými státy a třetími zeměmi, včetně služeb přímo souvisejících s touto přepravou, je v tuzemsku osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Za služby přímo související s touto přepravou osob se považují zejména služby zajištění přepravy osob jménem a na účet jiné osoby, prodej přepravních dokladů, vystavení dokladů, vytvoření rezervace a její změna a výměna přepravních dokladů. Tato přeprava je osvobozena, i když je prováděna osobami, které jsou registrovány k dani v jiném členském státě, nebo zahraniční osobou povinnou k dani. Zpáteční přeprava se považuje za samostatnou přepravu. §71 Osvobození od daně při dovozu zboží §71 (1) Od daně je osvobozen dovoz zboží, pokud by dodání tohoto zboží plátcem v tuzemsku bylo v každém případě osvobozeno od daně. §71 (2) Od daně je osvobozen dovoz zboží, jestliže je dováženému zboží přiznáno osvobození od cla podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, (Pozn. č. 49: Nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009 o systému Společenství pro osvobození od cla.) pokud se jedná o: a) zboží dovážené v zásilkách neobchodní povahy, jde-li o dovoz kávy nebo čaje, vztahuje se osvobození od daně na množství do 1. 500 g kávy, nebo 200 g kávového extraktu a esence, 2. 100 g čaje, nebo 40 g čajového extraktu a esence, b) osobní majetek fyzických osob, 1. které se stěhují ze zahraničí do tuzemska, 2. dovážený při příležitosti sňatku, 3. nabytý děděním, c) výbavu, studijní potřeby a vybavení obývaných domácností žáků nebo studentů, d) přemístění obchodního majetku a ostatního zařízení při přemístění obchodního závodu, e) léčivé látky, léčivé přípravky, laboratorní zvířata, biologické nebo chemické látky, 1. laboratorní zvířata a biologické nebo chemické látky určené k výzkumu, 2. léčivé látky lidského původu a činidla k určování krevní skupiny a tkání, 3. referenční látky pro kontrolu jakosti přípravků, 4. farmaceutické výrobky používané při mezinárodních sportovních událostech, f) zboží určené charitativním nebo dobročinným subjektům, 1. zboží dovážené pro uskutečnění obecných záměrů, základní životní potřeby pouze bezúplatně nabyté, 2. bezúplatně nabyté zboží dovážené ve prospěch zdravotně postižených osob pro účely vzdělávání, zaměstnávání a sociální rozvoj, 3. zboží dovážené ve prospěch obětí katastrof, g) dovoz v rámci mezinárodních vztahů, 1. čestná vyznamenání nebo ceny, 2. dary obdržené v rámci mezinárodních vztahů, 3. zboží určené k užívání hlavou státu, h) zboží dovážené k podpoře obchodní činnosti, 1. vzorky zboží nepatrné hodnoty, 2. tiskoviny a reklamní materiál, 3. zboží používané nebo spotřebované v průběhu výstavy nebo podobné události, i) zboží dovážené ke zkouškám, analýzám nebo pokusům, j) různý dovoz, a to 1. zásilky určené subjektům příslušným ve věcech ochrany autorských práv nebo průmyslového či obchodního vlastnictví, 2. turistický propagační materiál, 3. různé dokumenty a zboží, 4. materiál k upevnění a ochraně zboží při přepravě, 5. stelivo, píce a krmivo pro zvířata během jejich přepravy, 6. pohonné hmoty a maziva nacházející se v silničních motorových vozidlech a speciálních kontejnerech, 7. zboží určené na výstavbu, údržbu nebo výzdobu památníků nebo hřbitovů válečných obětí, 8. rakve, urny a smuteční ozdoby. §71 (3) Od daně je dále osvobozen dovoz a) zboží, jehož úhrnná hodnota nepřesahuje 22 EUR, s výjimkou alkoholických nápojů, parfémů, toaletní vody, tabáků a tabákových výrobků, b) čistokrevných koní starých nejvýše šest měsíců, narozených ve třetí zemi nebo na třetím území ze zvířete, které bylo na území Evropské unie pokryto a poté dočasně vyvezeno k porodu, c) sbírkových a uměleckých předmětů vzdělávací, vědecké nebo kulturní povahy, které nejsou určeny k prodeji a které dovážejí muzea a galerie, pokud jsou dováženy bezúplatně, nebo pokud jsou dováženy za úplatu a nejsou dodány osobou povinnou k dani, d) oficiálních publikací vydávaných orgány veřejné moci země nebo území vývozu, mezinárodními organizacemi, veřejnými samosprávami a veřejnoprávními subjekty usazenými v zemi nebo na území vývozu a tiskovin šířených při příležitosti voleb do Evropského parlamentu nebo při příležitosti vnitrostátních voleb v zemi, z níž tiskovina pochází, zahraničními politickými organizacemi úředně uznanými v členských státech, pokud tyto publikace a tiskoviny podléhaly dani v zemi nebo na území vývozu a nevyužily vrácení daně při vývozu, e) vratných obalů bez úplaty či za úplatu, f) úlovku do přístavu, který nebyl zpracován nebo který již byl konzervován za účelem prodeje, ale dosud nebyl dodán, pokud byl uskutečněn osobou podnikající v námořním rybářství, nebo g) plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nebo vpuštěním z plavidla převážejícího plyn do soustavy zemního plynu nebo těžební plynovodní sítě, dovoz elektřiny, tepla nebo chladu prostřednictvím tepelných nebo chladicích sítí. §71 (4) Od daně je dále osvobozen dovoz zboží a) osobám požívajícím diplomatických výsad a imunit, a to v rozsahu vyplývajícím z mezinárodních smluv, které jsou součástí českého právního řádu, pokud bylo tomuto zboží přiznáno osvobození od cla, b) uskutečněný subjekty Evropské unie, a to v mezích a za podmínek upravených v protokolu a v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů, pokud tím není narušena hospodářská soutěž, c) uskutečněný mezinárodními organizacemi jinými než uvedenými v písmenu b), které jsou za mezinárodní organizace uznávány úřady hostitelského členského státu, nebo uskutečněný členy těchto organizací v mezích a za podmínek upravených mezinárodními smlouvami zakládajícími tyto organizace nebo dohodami o umístění jejich sídla, nebo d) ozbrojenými silami států, které jsou členy Organizace Severoatlantické smlouvy, jiných než České republiky, které je určeno pro použití těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí. §71 (5) U vráceného zboží je přiznán nárok na osvobození od daně pouze osobě, která předmětné zboží vyvezla, pokud bylo tomuto zboží přiznáno osvobození od cla. §71 (6) Od daně je osvobozen dovoz zlata Českou národní bankou. Osvobození od daně při dovozu zboží v osobních zavazadlech cestujícího nebo člena posádky letadla a při dovozu pohonných hmot cestujícím §71a §71a (1) Od daně je v tuzemsku osvobozen příležitostný dovoz zboží v osobních zavazadlech cestujícího, pokud je toto zboží určeno k osobnímu užívání cestujícím, k užívání členy jeho rodiny nebo jako dar a z povahy ani množství zboží nelze usuzovat, že je dováženo pro obchodní účely (dále jen "dovoz zboží cestujícím"), a pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 71b až 71d a v § 71f. §71a (2) Osobními zavazadly cestujícího se pro účely tohoto zákona rozumí zavazadla, která cestující předkládá při svém příjezdu celnímu úřadu, a zavazadla, která celnímu úřadu předloží později, pokud prokáže, že byla zapsána jako doprovodná zavazadla v okamžiku jeho odjezdu u společnosti, která zajišťovala jeho přepravu. §71a (3) Za dovoz zboží cestujícím se nepovažuje dovoz zboží, u kterého cestující prokáže, že bylo pořízeno na území Evropské unie, a u kterého nebyla v žádném členském státě vrácena daň nebo spotřební daň. §71b §71b (1) Dovoz zboží cestujícím v letecké dopravě je v tuzemsku osvobozen od daně do výše hodnoty zboží odpovídající částce 430 EUR na osobu. §71b (2) Dovoz zboží cestujícím v rámci rekreačního nebo sportovního létání (Pozn. č. 49c: § 77 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.) je v tuzemsku osvobozen od daně do výše hodnoty zboží odpovídající částce 300 EUR na osobu. §71b (3) Při dovozu zboží cestujícím mladším patnácti let se částka uvedená v odstavcích 1 a 2 snižuje na částku 200 EUR na osobu. §71b (4) Do celkové výše hodnoty zboží osvobozeného od daně podle odstavců 1 až 3 nelze započítat jen část hodnoty některého dovezeného zboží. §71b (5) Do celkové výše hodnoty zboží osvobozeného od daně podle odstavců 1 až 3 se nezapočítává hodnota a) zboží uvedeného v § 71c, 71d a 71f, b) zboží, které je dočasně dovezeno cestujícím do tuzemska, c) zboží dováženého nazpět po jeho dočasném vývozu cestujícím, d) léčiv nezbytných pro osobní potřebu cestujícího. §71b (6) Pro přepočet hodnoty zboží na českou měnu se použije kurz platný první pracovní den měsíce října roku předcházejícího dovozu zboží zveřejněný v Úředním věstníku Evropské unie. Takto přepočítaná hodnota zboží na českou měnu se zaokrouhlí na stokoruny. §71c §71c (1) Dovoz zboží cestujícím v případě, že se jedná o dovoz tabákových výrobků, je v tuzemsku osvobozen od daně nejvýše v rozsahu a) 200 cigaret, b) 100 doutníků o hmotnosti jednoho kusu nejvýše 3 gramy, c) 50 doutníků o hmotnosti jednoho kusu vyšší než 3 gramy, nebo d) 250 g tabáku ke kouření. §71c (2) Pro účely osvobození od daně představuje každé množství jednotlivých druhů výrobků uvedené v odstavci 1 100 % celkového množství, které lze osvobodit od daně. Osvobození od daně lze uplatnit na jakoukoli kombinaci množství těchto výrobků, pokud součet jejich procentních podílů využitých pro dovoz nepřesáhne 100 %. §71c (3) Osvobození od daně podle odstavců 1 a 2 se nevztahuje na zboží dovezené cestujícím mladším sedmnácti let. §71d §71d (1) Dovoz zboží cestujícím v případě, že se jedná o dovoz alkoholu a alkoholických nápojů, s výjimkou tichého vína a piva, je v tuzemsku osvobozen od daně nejvýše v rozsahu a) 1 litru alkoholického nápoje, jehož skutečný obsah lihu přesahuje 22 % objemových, nebo nedenaturovaného alkoholu s obsahem lihu nejméně 80 % objemových, nebo b) 2 litrů alkoholického nápoje, jehož skutečný obsah alkoholu nepřesahuje 22 % objemových. §71d (2) Pro účely osvobození od daně představuje každé množství jednotlivých druhů výrobků uvedené v odstavci 1 100 % celkového množství, které lze osvobodit od daně. Osvobození od daně lze uplatnit na jakoukoli kombinaci množství těchto výrobků, pokud součet jejich procentních podílů využitých pro dovoz nepřesáhne 100 %. §71d (3) Při dovozu tichého vína a piva je v tuzemsku osvobozen od daně dovoz zboží cestujícím v množství nejvýše 4 litry tichého vína na osobu a 16 litrů piva na osobu. §71d (4) Osvobození od daně podle odstavců 1 až 3 se nevztahuje na zboží dovezené cestujícím mladším sedmnácti let. §71e §71e (1) Dovoz zboží při výkonu práce členem posádky letadla, které je používáno k přepravě mezi třetími zeměmi a tuzemskem, nebo dovoz zboží členem posádky letadla v rámci rekreačního nebo sportovního létání, je v tuzemsku osvobozen od daně do výše hodnoty zboží odpovídající částce 300 EUR na osobu. §71e (2) Ustanovení § 71a až 71d se pro dovoz zboží členem posádky letadla uvedeného v odstavci 1 použijí obdobně. §71f Od daně je v tuzemsku osvobozen dovoz pohonných hmot v běžné nádrži motorového dopravního prostředku a dovoz pohonných hmot v množství nejvýše 10 litrů v přenosné nádrži v jednom motorovém dopravním prostředku. §71g Osvobození od daně při dovozu zboží, které je přepraveno ze třetí země, a ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží je v jiném členském státě a dodání tohoto zboží do jiného členského státu je osvobozeno od daně §71g (1) Od daně je osvobozen dovoz zboží, při kterém vzniká povinnost přiznat daň v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno ze třetí země, a ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v jiném členském státě a dodání tohoto zboží do jiného členského státu je osvobozeno od daně podle § 64. §71g (2) Pokud se však jedná o dodání zboží do jiného členského státu podle § 64 odst. 1 nebo o přemístění obchodního majetku podle § 64 odst. 4, je dovoz zboží osvobozen od daně, pokud plátce v okamžiku propuštění zboží do volného oběhu poskytne celnímu úřadu a) své daňové identifikační číslo, b) daňové identifikační číslo osoby registrované k dani v jiném členském státě, které je zboží odesláno nebo přepraveno, popřípadě své daňové identifikační číslo, přidělené pro účely daně z přidané hodnoty v jiném členském státě, která jsou uvedena v písemném rozhodnutí celního úřadu o propuštění zboží do volného oběhu, a c) podklady dokazující, že dovezené zboží je bezprostředně určeno k odeslání nebo přepravě do jiného členského státu. §71g (3) Plátce je povinen uvést dovoz zboží osvobozený od daně podle odstavce 1 do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do tohoto režimu propuštěno. §71g (4) Pokud nejsou splněny podmínky podle odstavce 1, vzniká plátci povinnost přiznat daň podle § 23. Díl 10 Odpočet daně §72 Nárok na odpočet daně §72 (1) Plátce je oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro účely uskutečňování a) zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, b) plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku, c) plnění s místem plnění mimo tuzemsko, pokud by měl nárok na odpočet daně, jestliže by se uskutečnila s místem plnění v tuzemsku, d) plnění uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) až j), l) až u) a y) a v § 55 s místem plnění ve třetí zemi, nebo pokud jsou taková plnění přímo spojena s vývozem zboží, nebo e) plnění uvedených v § 13 odst. 8 písm. a), b), d) a e) a v § 14 odst. 5. §72 (2) Daní na vstupu u přijatého zdanitelného plnění se rozumí daň uplatněná podle tohoto zákona a) na zboží, které plátci bylo nebo má být dodáno, nebo službu, která mu byla nebo má být poskytnuta, b) na zboží, které bylo plátcem pořízeno z jiného členského státu anebo dovezeno ze třetí země, nebo c) v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. b). §72 (3) Nárok na odpočet daně vzniká plátci okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající povinnost tuto daň přiznat. §72 (4) Plátce nemá nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění použitého pro reprezentaci, které nelze podle zvláštního právního předpisu (Pozn. č. 53: § 25 odst. 1 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.) uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů, s výjimkou plnění podle § 13 odst. 8 písm. c). §72 (5) Plátce má nárok na odpočet daně v plné výši u přijatého zdanitelného plnění, které použije výhradně pro uskutečňování plnění uvedených v odstavci 1. §72 (6) Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, tak pro jiné účely, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen v části připadající na použití s nárokem na odpočet daně (dále jen "odpočet daně v částečné výši"), pokud zákon nestanoví jinak. Příslušná výše odpočtu daně v částečné výši se stanoví postupem podle § 75 nebo 76. §73 Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně §73 (1) Pro uplatnění nároku na odpočet daně je plátce povinen splnit tyto podmínky: a) při odpočtu daně, kterou vůči němu uplatnil jiný plátce, mít daňový doklad, b) při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil při poskytnutí zdanitelného plnění osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku nebo jiným plátcem, anebo kterou plátce uplatnil při pořízení zboží z jiného členského státu, daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad, lze nárok prokázat jiným způsobem, c) při odpočtu daně při dovozu zboží, je-li plátce povinen tuto daň přiznat podle § 23 odst. 3 až 5, daň přiznat a mít daňový doklad, d) při odpočtu daně při dovozu zboží, není-li plátce povinen postupovat podle § 23 odst. 3 až 5, vyměřenou daň zaplatit a mít daňový doklad, nebo e) při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. b), daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad, lze nárok prokázat jiným způsobem. §73 (2) Plátce je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve za zdaňovací období, ve kterém jsou splněny podmínky podle odstavce 1. §73 (3) Nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí lhůty, která činí 3 roky. Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok na odpočet daně vznikl. Po uplynutí této lhůty je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, pokud a) mu vznikla povinnost tuto daň přiznat, nebo b) toto zdanitelné plnění použije pro účely plnění podle § 13 odst. 4 písm. b). §73 (4) Plátce, který má u přijatého zdanitelného plnění nárok na odpočet daně v částečné výši, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně u tohoto plnění nejpozději za poslední zdaňovací období kalendářního roku, v jehož některém ze zdaňovacích období mohl být nárok uplatněn nejdříve. Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně podle odstavce 3 tím není dotčena. §73 (5) Neobsahuje-li doklad pro prokázání nároku na odpočet daně všechny předepsané náležitosti daňového dokladu, lze nárok prokázat jiným způsobem. §73 (6) Převyšuje-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu výši daně, která má být uplatněna podle tohoto zákona, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši odpovídající dani, která má být uplatněna podle tohoto zákona. Je-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu nižší, než která má být uplatněna podle tohoto zákona, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši odpovídající dani uvedené na daňovém dokladu. §73 (7) U plátců, kteří uskutečňují zdanitelná plnění jako společníci společnosti, uplatňuje nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých k činnosti společnosti určený společník, který vede evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za společnost. Společníci společnosti, kteří jsou plátci, mohou uplatnit nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro činnost společnosti jednotlivě, pokud uskutečňují zdanitelná plnění, ke kterým tato přijatá zdanitelná plnění použijí, a pokud tato uskutečněná zdanitelná plnění uvedou ve svých daňových přiznáních. Je-li uplatňován nárok na odpočet daně jednotlivými společníky společnosti, musí být těmito společníky uplatněna daň na výstupu ve vztahu k určenému společníkovi společnosti, který přiznává daň na výstupu za činnost celé společnosti. §74 Oprava odpočtu daně §74 (1) Je-li provedena oprava základu daně a výše daně podle § 42, která má za následek snížení uplatněného odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo plnění, povinen provést opravu odpočtu daně. Opravu plátce provede za zdaňovací období, ve kterém se dozvěděl o okolnostech rozhodných pro vznik povinnosti ji provést. Opravu odpočtu daně plátce prokazuje opravným daňovým dokladem nebo jiným dokladem souvisejícím s opravou, popřípadě jiným způsobem. §74 (2) Je-li provedena oprava základu daně a výše daně podle § 42, která má za následek zvýšení uplatněného odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo plnění, oprávněn provést opravu odpočtu daně. Opravu je plátce oprávněn provést na základě přijatého opravného daňového dokladu nejdříve za zdaňovací období, ve kterém došlo k opravě základu daně a výše daně, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, jehož se oprava týká. §74 (3) V případě přijetí zdanitelného plnění, u kterého je základ daně podle § 37a záporný, se postupuje podle odstavce 1 obdobně. §75 Způsob výpočtu odpočtu daně v poměrné výši §75 (1) Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak v rámci svých ekonomických činností, tak pro účely s nimi nesouvisejícími, má nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro své ekonomické činnosti. §75 (2) V případě přijatého zdanitelného plnění určeného k uskutečňování svých ekonomických činností, které plátce použije zčásti rovněž pro účely s nimi nesouvisejícími, si plátce může zvolit, že uplatní nárok na odpočet daně v plné výši. Část přijatého zdanitelného plnění, kterou použije pro účely nesouvisející se svými ekonomickými činnostmi, se poté považuje za dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. a) nebo za poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 písm. a). Postup podle tohoto odstavce nelze uplatnit v případě dlouhodobého majetku. §75 (3) Příslušná výše odpočtu daně v poměrné výši se vypočte jako součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce nárok na odpočet daně v poměrné výši, a podílu použití tohoto plnění pro ekonomické činnosti plátce (dále jen "poměrný koeficient"). Poměrný koeficient se vypočítá jako procentní podíl zaokrouhlený na celé procento nahoru. §75 (4) Nelze-li v okamžiku uplatnění odpočtu daně stanovit výši poměrného koeficientu podle skutečného podílu použití, stanoví ji plátce kvalifikovaným odhadem. Po skončení kalendářního roku, ve kterém po uskutečnění zdanitelného plnění plátce byl oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně a tento nárok uplatnil, plátce do hodnoty poměrného koeficientu zohlední skutečný podíl použití tohoto zdanitelného plnění pro své ekonomické činnosti v příslušném roce. Odchyluje-li se poměrný koeficient vypočtený podle skutečného použití od poměrného koeficientu stanoveného odhadem o více než 10 procentních bodů, výše uplatněného odpočtu daně se opraví. Je-li vypočtená částka opravy kladná, je plátce oprávněn výši uplatněného odpočtu daně opravit, je-li záporná, je plátce povinen výši uplatněného odpočtu daně opravit. Opravu plátce uvede v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém po uskutečnění zdanitelného plnění je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně, jehož se oprava týká. §76 Způsob výpočtu nároku na odpočet daně v krácené výši §76 (1) Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění v rámci svých ekonomických činností jak pro plnění s nárokem na odpočet daně uvedená v § 72 odst. 1, tak pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku i mimo tuzemsko, s výjimkou plnění uvedených v § 72 odst. 1 písm. d), má nárok na odpočet daně pouze v krácené výši odpovídající rozsahu použití pro plnění s nárokem na odpočet daně. §76 (2) Příslušná výše odpočtu daně v krácené výši se vypočte jako součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce nárok na odpočet daně v krácené výši, a koeficientu. Dojde-li k souběhu nároku na odpočet daně v krácené výši podle tohoto ustanovení a nároku na odpočet daně v poměrné výši podle § 75, použije se pro výpočet výše odpočtu daně v krácené výši namísto částky daně na vstupu částka odpočtu daně v poměrné výši stanovená postupem podle § 75. §76 (3) Koeficient podle odstavce 2 věty první se vypočte jako procentní podíl, v jehož a) čitateli je součet částek základů daně nebo hodnot plnění plátcem uskutečněných plnění s nárokem na odpočet daně uvedených v § 72 odst. 1, b) jmenovateli je celkový součet hodnoty v čitateli a součtu hodnot plnění plátcem uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně. Do součtu částek základů daně nebo hodnot plnění plátcem uskutečněných plnění se započítávají také přijaté úplaty, pokud z těchto přijatých úplat plátci vznikla povinnost přiznat daň nebo uskutečnění plnění. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na celé procento nahoru. §76 (4) Do výpočtu koeficientu se nezapočítávají a) prodej dlouhodobého majetku, pokud tento majetek plátce využíval pro své ekonomické činnosti, b) poskytnutí finančních služeb, dodání nemovité věci a nájem nemovité věci, a to pouze pokud jsou doplňkovou činností plátce uskutečňovanou příležitostně, c) plnění podle § 13 odst. 4 písm. b). §76 (5) Je-li hodnota ve jmenovateli podílu vypočteného podle odstavce 3 kladné číslo a hodnota v jeho čitateli nula nebo záporné číslo, je koeficient 0 %. Je-li hodnota ve jmenovateli tohoto podílu nula nebo záporné číslo a hodnota v jeho čitateli nula nebo kladné číslo, je koeficient 100 %. Je-li koeficient vypočtený podle odstavce 3 roven nebo vyšší než 95 %, považuje se za roven 100 %. §76 (6) Pro výpočet nároku na odpočet daně v krácené výši ve zdaňovacích obdobích běžného kalendářního roku plátce použije koeficient vypočtený z údajů za zdaňovací období předcházejícího kalendářního roku při vypořádání odpočtu daně. Pokud plnění pro výpočet koeficientu za předcházející kalendářní rok neexistují, stanoví výši tohoto koeficientu plátce kvalifikovaným odhadem. §76 (7) Po skončení běžného kalendářního roku plátce provede vypořádání odpočtu daně v krácené výši za všechna zdaňovací období tohoto roku (dále jen "vypořádávané období"). Vypořádání se vypočte jako rozdíl mezi celkovým nárokem na odpočet daně v krácené výši vypočteným z údajů za vypořádávané období a součtem uplatněných nároků na odpočet daně v krácené výši v jednotlivých zdaňovacích obdobích zahrnovaných do vypořádání. Pro výpočet celkového nároku na odpočet daně v krácené výši za vypořádávané období plátce použije koeficient vypočtený z údajů o uskutečněných plněních za celé vypořádávané období (dále jen "vypořádací koeficient"). Vypořádání odpočtu daně plátce uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období vypořádávaného období. §76 (8) Pro vypořádání odpočtu daně v krácené výši při zrušení registrace se použije obdobně odstavec 7 s tím, že vypořádávané období je od 1. ledna kalendářního roku, ve kterém došlo ke zrušení registrace, do dne zrušení registrace. §76 (9) Dojde-li po vypořádání odpočtu daně k opravě uskutečněných plnění za některé ze zdaňovacích období již vypořádaného roku, výše nároku na odpočet daně v krácené výši se přepočte novým vypořádacím koeficientem vypočteným z údajů za celé vypořádávané období s promítnutím všech oprav. §76 (10) V případě, že plátce uplatnil odpočet daně z poskytnuté úplaty před pořízením dlouhodobého majetku, u kterého má nárok na odpočet daně v krácené výši, v jiném roce, než ve kterém je po pořízení tohoto majetku nárok na odpočet daně oprávněn uplatnit, zahrne do částky vypořádání nároku na odpočet daně podle odstavce 7 za rok, ve kterém po pořízení tohoto majetku je oprávněn nárok na odpočet daně uplatnit, rovněž rozdíl ve výši nároku na odpočet daně vyplývající z případného rozdílu mezi hodnotami vypořádacích koeficientů za příslušné roky. Obdobně plátce postupuje i v případě uplatnění odpočtu daně u každého jednotlivého přijatého plnění, které se stalo součástí pořízeného dlouhodobého majetku. §77 Vyrovnání odpočtu daně §77 (1) Původní odpočet daně uplatněný u obchodního majetku před jeho použitím, s výjimkou dlouhodobého majetku, podléhá vyrovnání, pokud ve lhůtě pro uplatnění nároku na odpočet daně podle § 73 odst. 3 plátce tento majetek použije v rámci svých ekonomických činností pro jiné účely, než které zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně. §77 (2) Použitím pro jiné účely se rozumí případy, kdy plátce uplatnil původní odpočet daně v a) plné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v krácené výši nebo nárok na odpočet daně nemá, nebo b) krácené výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, nebo pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši. §77 (3) Původní odpočet daně uplatněný u staveb a jednotek, které nejsou dlouhodobým majetkem, podléhá vyrovnání rovněž po uplynutí lhůty podle § 73 odst. 3, jsou-li splněny ostatní podmínky podle odstavce 1. §77 (4) Částka vyrovnání odpočtu daně se vypočte jako rozdíl mezi výší nároku na odpočet daně k okamžiku použití majetku a výší původního uplatněného odpočtu daně. Je-li vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně kladná, je plátce oprávněn vyrovnání provést, je-li záporná, je plátce povinen vyrovnání provést. §77 (5) Vyrovnání odpočtu daně plátce uvede v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byl obchodní majetek použit a ve kterém nastaly skutečnosti zakládající povinnost nebo možnost provést toto vyrovnání. Úprava odpočtu daně §78 §78 (1) Původní odpočet daně uplatněný u pořízeného dlouhodobého majetku podléhá úpravě, pokud v některém z kalendářních roků následujících po roce, ve kterém byl původní odpočet uplatněn, dojde ke změně v rozsahu použití tohoto majetku pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně. Obdobně se postupuje v případě, kdy plátce při pořízení dlouhodobého majetku nárok na odpočet daně neměl, protože daný majetek byl původně určený k použití v rámci ekonomických činností plátce pro účely, které nezakládají nárok na odpočet daně. §78 (2) Změny v rozsahu použití dlouhodobého majetku se posuzují samostatně za každý kalendářní rok v rámci lhůty pro úpravu odpočtu daně, a to ve srovnání se skutečnostmi, které plátce zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně nebo při pořízení tohoto majetku, pokud nárok na odpočet daně neměl. §78 (3) Lhůta pro úpravu odpočtu daně činí 5 let a počíná běžet kalendářním rokem, v němž byl dlouhodobý majetek pořízen. V případě staveb, jednotek a jejich technického zhodnocení (Pozn. č. 73: § 32a odst. 6 a § 33 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.) a v případě pozemků se lhůta pro úpravu odpočtu daně prodlužuje na 10 let. §78 (4) Změnou rozsahu použití dlouhodobého majetku pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, se rozumí případy, kdy plátce a) uplatnil původní odpočet daně v plné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v částečné výši nebo nárok na odpočet daně nemá, b) uplatnil původní odpočet daně v částečné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, nebo pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši, c) neměl nárok na odpočet daně a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši nebo v částečné výši, nebo d) uplatnil původní odpočet daně v částečné výši a vznikne rozdíl mezi poměrnými koeficienty nebo vypořádacími koeficienty. §78 (5) Pro účely úpravy odpočtu daně se technické zhodnocení (Pozn. č. 73: § 32a odst. 6 a § 33 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.) považuje za samostatný dlouhodobý majetek. §78 (6) Úpravu odpočtu daně plátce uvede v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém nastaly skutečnosti zakládající povinnost nebo možnost provést tuto úpravu. §78a §78a (1) Částka úpravy odpočtu daně za příslušný kalendářní rok se vypočte ve výši jedné pětiny, popřípadě jedné desetiny v případě staveb, jednotek a jejich technického zhodnocení (Pozn. č. 73: § 32a odst. 6 a § 33 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.) a v případě pozemků, ze součinu a) částky daně na vstupu u příslušného majetku a b) rozdílu mezi ukazatelem nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku, v němž se provádí úprava odpočtu daně, a ukazatelem nároku na odpočet daně 1. ke kalendářnímu roku, v němž byl původní odpočet daně uplatněn, nebo 2. ke kalendářnímu roku, v němž byl majetek pořízen, pokud plátce nárok na odpočet daně neměl. §78a (2) Ukazatelem nároku na odpočet daně je a) 0 %, nemá-li plátce nárok na odpočet daně, b) 100 %, má-li plátce nárok na odpočet daně v plné výši, nebo c) poměrný koeficient nebo vypořádací koeficient, má-li plátce nárok na odpočet daně pouze v částečné výši, popřípadě součin obou koeficientů, dojde-li k souběhu nároku na odpočet daně v poměrné výši podle § 75 a nároku na odpočet daně v krácené výši podle § 76. §78a (3) Úprava odpočtu daně se provede pouze v případě, že rozdíl mezi ukazateli nároku na odpočet daně je větší než 10 procentních bodů. Je-li vypočtená částka úpravy odpočtu daně kladná, je plátce oprávněn úpravu provést, je-li záporná, je plátce povinen úpravu provést. §78a (4) Při výpočtu částky úpravy odpočtu daně u dlouhodobého majetku, který plátce pořídil jako osoba povinná k dani přede dnem registrace, se postupuje obdobně podle odstavce 1 s tím, že namísto ukazatele nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku, v němž byl původní odpočet uplatněn nebo majetek pořízen, se použije ukazatel nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku, ve kterém došlo k registraci. §78a (5) Používá-li plátce majetek pro změněné účely podle § 78 odst. 4 písm. a) až c) pouze po část příslušného kalendářního roku, zohlední se tato skutečnost v částce úpravy odpočtu daně vypočtené podle odstavce 1 nebo 4. §78b §78b (1) Pro úpravu odpočtu daně u dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností se použijí obdobně ustanovení § 78 a 78a s tím, že lhůta pro úpravu odpočtu počíná běžet kalendářním rokem, v němž byl tento majetek uveden do stavu způsobilého k užívání. §78b (2) U dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností, jehož uvedením do stavu způsobilého k užívání došlo k uskutečnění plnění podle § 13 odst. 4 písm. b), se částka daně na vstupu pro výpočet úpravy odpočtu daně stanoví podle § 36 odst. 6 písm. a). U ostatního dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností se částka daně na vstupu pro výpočet úpravy odpočtu daně stanoví jako součet daně na vstupu u jednotlivých přijatých zdanitelných plnění, která se stala součástí tohoto majetku. §78c §78c (1) Ustanovení § 78 až 78b se použijí obdobně pro úpravu odpočtu daně u a) majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby, b) majetku nabytého při nabytí obchodního závodu, c) majetku, který je součástí jmění přecházejícího při přeměně obchodní korporace, d) majetku, který plátce nabyl jako dědic pokračující v uskutečňování ekonomických činností. §78c (2) Běh lhůty pro úpravu odpočtu daně podle odstavce 1 se nepřerušuje. §78d §78d (1) Dojde-li u dlouhodobého majetku ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně k uskutečnění plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby, použijí se obdobně ustanovení § 78 až 78c s tím, že úprava odpočtu daně se provede jednorázově. §78d (2) Částka jednorázové úpravy odpočtu daně za kalendářní rok, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1, se stanoví jako součin částky vypočtené podle § 78a odst. 1 nebo 4 a počtu roků zbývajících do konce lhůty pro úpravu odpočtu daně. Do počtu roků se započítává také rok, ve kterém je úprava odpočtu daně prováděna. Ukazatelem nároku na odpočet daně je 0 %, je-li dané plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně, nebo 100 %, je-li zdanitelné. §78d (3) Úpravě odpočtu daně podléhá rovněž odpočet daně, který plátce u dlouhodobého majetku uplatnil v témže kalendářním roce, ve kterém uskutečnil plnění podle odstavce 1. §78d (4) Jestliže plátce ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně dodá, převede nebo poskytne dlouhodobý majetek, u kterého byl oprávněn uplatnit původní nárok na odpočet daně v poměrné výši, jde o dodání zboží nebo poskytnutí služby v rámci uskutečňování jeho ekonomických činností rovněž v případě části tohoto majetku původně určené pro použití pro účely nesouvisející s jeho ekonomickými činnostmi. Nárok na odpočet daně při registraci a zrušení registrace §79 §79 (1) Osoba povinná k dani má nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění pořízeného v období 12 po sobě jdoucích měsíců přede dnem, kdy se stala plátcem, pokud toto plnění je k tomuto dni součástí jejího obchodního majetku. §79 (2) Nárok na odpočet daně podle odstavce 1 se uplatní způsobem, v rozsahu a za podmínek stanovených v § 72 až 78d. Pro výpočet částky nároku na odpočet daně u dlouhodobého majetku se přiměřeně použije § 78d odst. 2. §79 (3) Nárok na odpočet daně podle odstavců 1 a 2 lze uplatnit za zdaňovací období, do něhož spadá den, kdy se osoba povinná k dani stala plátcem. §79a §79a (1) Při zrušení registrace je plátce povinen snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který je ke dni zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část. §79a (2) Částka snížení nároku na odpočet daně u nedokončeného majetku, u úplat za zdanitelná plnění, která se do dne předcházejícího dni zrušení registrace neuskutečnila, a u zásob se určí ve výši uplatněného odpočtu daně. Pro výpočet částky snížení nároku na odpočet daně u dlouhodobého majetku se přiměřeně použije § 78d odst. 2. §79a (3) Ustanovení odstavce 1 se použije obdobně u a) majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby, b) majetku nabytého při nabytí obchodního závodu, c) majetku, který je součástí jmění přecházejícího při přeměně obchodní korporace, d) majetku, který plátce nabyl jako dědic pokračující v uskutečňování ekonomických činností. §79a (4) Plátce je povinen provést snížení odpočtu daně podle odstavců 1 až 3 za poslední zdaňovací období registrace. §79b Dědic, který nepokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, je povinen ke dni předcházejícímu dni přechodu daňové povinnosti zůstavitele snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který byl k tomuto dni obchodním majetkem plátce a u kterého tento plátce uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část. §79c Při zrušení registrace nevzniká povinnost snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který je ke dni zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého byl uplatněn nárok na odpočet daně nebo jeho část, a to a) při zrušení obchodní korporace bez likvidace, b) v případě, kdy fyzická osoba, která je plátcem, ukončí podnikatelskou činnost tak, že celý svůj obchodní majetek vloží do právnické osoby, která bezprostředně v činnosti pokračuje a jejíž je jediným zakladatelem, c) při zrušení registrace právnické osoby, 1. která byla plátcem, 2. která byla založena jedinou fyzickou osobou a 3. v jejíž činnosti pokračuje tato fyzická osoba jako podnikatel, d) při sloučení, splynutí nebo rozdělení státního podniku, jestliže je plátcem, e) při přeměně osoby, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, jestliže je plátcem, nebo f) při zrušení registrace skupiny a zániku členství člena skupiny. Díl 11 Vracení daně a prodej zboží za ceny bez daně §80 Vracení daně osobám požívajícím výsad a imunit §80 (1) Pro účely tohoto zákona se osobou požívající výsad a imunit podle smluv, které jsou součástí českého právního řádu (Pozn. č. 55: Například vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích, vyhláška č. 21/1968 Sb., o Úmluvě o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací, vyhláška č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích, vyhláška č. 40/1987 Sb., o Úmluvě o zvláštních misích, vyhláška č. 52/1956 Sb., o přístupu Československé republiky k Úmluvě o výsadách a imunitách Organizace spojených národů, schválené Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 13. února 1946, zákon č. 125/1992 Sb., o zřízení Sekretariátu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a o výsadách a imunitách tohoto sekretariátu a dalších institucí Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 36/2001 Sb. m. s., o přijetí Dohody o právním postavení Organizace Severoatlantické smlouvy, zástupců států a mezinárodního personálu.) (dále jen ,,osoba požívající výsad a imunit"), rozumí: a) diplomatická mise a konzulární úřad, s výjimkou konzulárních úřadů vedených honorárními konzulárními úředníky (dále jen ,,konzulární úřad"), akreditované pro Českou republiku jako orgány cizích států, b) zvláštní mise, c) zastupitelství mezinárodní organizace, d) člen diplomatické mise (Pozn. č. 56: Čl. 1 vyhlášky č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích.) konzulárního úřadu (Pozn. č. 57: Čl. 1 vyhlášky č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích.) se sídlem v tuzemsku, s výjimkou člena služebního personálu a soukromé služební osoby, který je akreditován pro Českou republiku a nemá místo pobytu v tuzemsku, e) úředník zastupitelství mezinárodní organizace, který nemá místo pobytu v tuzemsku a není státním občanem České republiky, pokud je trvale přidělen k výkonu svých úředních funkcí v tuzemsku, a státní příslušník cizího státu, který je členem zvláštní mise akreditované pro Českou republiku a který nemá místo pobytu v tuzemsku, f) člen rodiny osoby uvedené v písmenech d) a e), pokud s ní žije ve společně hospodařící domácnosti na území České republiky, dosáhl věku 15 let, není státním občanem České republiky a je registrován Ministerstvem zahraničních věcí; společně hospodařící domácností se pro účely tohoto zákona rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby, g) subjekt Evropské unie. §80 (2) Osobě požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 se vrací zaplacená daň, pokud cena za zdanitelné plnění včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom kalendářním dni uvedená na jednom daňovém dokladu je vyšší než 4 000 Kč, s výjimkou pořízení pohonných hmot pro osobní automobil, telekomunikačních služeb nebo služeb spojených se sběrem a odvozem komunálních odpadů, s odběrem elektřiny, vody, plynu, topných olejů pro výrobu tepla. Daň zaplacená v cenách zboží a služeb (dále jen ,,zaplacená daň") se vrací: a) osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která má sídlo v tuzemsku, a její osobě uvedené v odstavci 1 písm. d) a členům její rodiny podle odstavce 1 písm. f) na základě principu vzájemnosti, maximálně v rozsahu, v jakém je vracena daň české osobě požívající výsad a imunit v cizím státu, b) osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která má sídlo v tuzemsku, ale její vysílající stát neuplatňuje daně jako součást ceny zboží a služeb, maximálně do výše 3 000 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů a ceně zboží a služeb poskytnutých v souvislosti s pořízením, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou nemovitých věcí nacházejících se v tuzemsku, členu diplomatické mise nebo konzulárního úřadu uvedenému v odstavci 1 písm. d), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů, a členům jeho rodiny podle odstavce 1 písm. f), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů, c) osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která je akreditována pro Českou republiku, ale má sídlo mimo území tuzemska, maximálně do výše 250 000 Kč za kalendářní rok, d) osobě uvedené v odstavci 1 písm. d), která je akreditována pro Českou republiku, ale má místo pobytu mimo území tuzemska, maximálně do výše 10 000 Kč za kalendářní rok, e) osobě uvedené v odstavci 1 písm. b) a c), maximálně do výše 500 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů a ceně zboží a služeb poskytnutých v souvislosti s pořízením, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou nemovitých věcí nacházejících se v tuzemsku, nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak, f) osobě uvedené v odstavci 1 písm. e), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů, pokud nestanoví mezinárodní smlouva jinak, a členům její rodiny uvedeným v odstavci 1 písm. f), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů, pokud nestanoví mezinárodní smlouva jinak. §80 (3) Nárok na vrácení daně se uplatní podáním a) daňového přiznání k uplatnění nároku na vrácení daně pro osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až f) s tím, že toto přiznání nelze podat elektronicky, nebo b) žádosti o vrácení daně pro osoby uvedené v odstavci 1 písm. g). §80 (4) Ministerstvo zahraničních věcí potvrdí splnění principu vzájemnosti a jeho osobní, věcný a hodnotový rozsah v příloze vyplněného daňového přiznání, přičemž tato příloha tvoří nedílnou součást daňového přiznání. §80 (5) Možnost uplatnit nárok na vrácení zaplacené daně vzniká osobě požívající výsad a imunit podle odstavce 1 nejdříve ve zdaňovacím období, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění. Nárok na vrácení daně této osobě zaniká uplynutím 31. ledna kalendářního roku, který následuje po kalendářním roce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 písm. a) a g) má nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží a služby za podmínky, že nakoupené zboží a služby použije výlučně pro svou úřední potřebu. Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 písm. d) až f) má nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží a služby za podmínky, že nakoupené zboží a služby použije výlučně pro vlastní potřebu a spotřebu. §80 (6) Nárok na vrácení daně se prokazuje kopií technického průkazu při pořízení osobního automobilu a dokladem, který je plátce uskutečňující zdanitelné plnění na požádání osoby uvedené v odstavci 1 povinen vystavit s těmito náležitostmi: a) obchodní firma nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) jméno osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) evidenční číslo dokladu, f) den uskutečnění zdanitelného plnění, g) sazbu daně a základ daně, h) výši daně uvedenou způsobem podle § 37 odst. 1, i) výši ceny včetně daně celkem. §80 (7) Do maximální výše daně, která se vrací osobě požívající výsad a imunit, se započítává daň, která by byla vypočtena, pokud by plnění poskytnuté pro tuto osobu nebylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 9. §80 (8) Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 je pro účely vracení daně daňovým subjektem. §80 (9) Zdaňovacím obdobím je u osoby požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. a) a g) kalendářní měsíc a u osoby požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. d) až f) kalendářní čtvrtletí. Daňové přiznání nebo žádost o vrácení daně se podávají jednou za zdaňovací období, a to nejdříve první den následujícího zdaňovacího období a nejpozději do 31. ledna následujícího po roce, za které se podávají daňové přiznání nebo žádost o vrácení daně. §80 (10) Pro účely vracení daně podává daňové přiznání nebo žádost o vrácení daně osoba požívající výsad a imunit takto: a) diplomatická mise, zvláštní mise a konzulární úřad podávají daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich sídla v tuzemsku, b) člen diplomatické mise, zvláštní mise a konzulárního úřadu se sídlem v tuzemsku, včetně členů jejich rodiny, podávají daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle sídla osob uvedených v písmenu a), c) subjekt Evropské unie se sídlem v tuzemsku podává žádost o vrácení daně místně příslušnému správci daně podle svého sídla v tuzemsku; pokud tato osoba nemá sídlo v tuzemsku, podává žádost o vrácení daně prostřednictvím Generálního finančního ředitelství, a správcem daně je místně příslušný Finanční úřad pro hlavní město Prahu, d) zastupitelství mezinárodní organizace uvedené v odstavci 1 písm. c) podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejího sídla v tuzemsku, e) úředník zastupitelství mezinárodní organizace uvedený v odstavci 1 písm. e), včetně členů jeho rodiny podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich místa pobytu v České republice, f) diplomatická mise nebo konzulární úřad podle odstavce 2 písm. c), včetně jejich členů podle odstavce 2 písm. d), podávají daňové přiznání Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu. §80 (11) Osobě požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 se vrátí zaplacená daň do 30 dnů ode dne následujícího po jejím vyměření. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. §80 (12) Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1, která uplatnila nárok na vrácení daně u zboží podle tohoto ustanovení, nesmí při vývozu zboží uplatnit nárok na vrácení daně zahraničním fyzickým osobám podle § 84. §80 (13) Rozsah výsad vztahujících se k pořízení osobních automobilů v tuzemsku, u nichž byla vrácena daň, a k pořízení osobních automobilů z jiných členských států osvobozených od daně, včetně množstevních limitů pro osobní automobily a doby, po kterou nesmí být tyto osobní automobily pronajaty, zapůjčeny, zastaveny, zcizeny nebo zničeny, se řídí principem vzájemnosti a přiznává se maximálně v takové míře, v jaké se přiznává české osobě požívající výsad a imunit v cizím státu. Podmínkou pro uplatnění nároku na vrácení daně při pořízení osobních automobilů v tuzemsku, nebo z jiného členského státu je přidělení diplomatické registrační značky podle právního předpisu upravujícího registraci vozidel. §80 (14) V případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, se stanovují množstevní limity a doby pro osobu požívající výsad a imunit podle odstavce 1, za kterých je u pořízeného osobního automobilu v tuzemsku vrácena daň nebo je pořízení osobního automobilu z jiného členského státu osvobozeno od daně takto: a) osoba uvedená v odstavci 1 písm. a) až c) může v tuzemsku pořídit s nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem na osvobození od daně osobní automobily v množství přiměřeném k velikosti úřadu, b) osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) může v tuzemsku pořídit s nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem na osvobození od daně v množství: 1. velvyslanec, nuncius nebo vedoucí mise v rovnocenné hodnosti 2 osobní automobily plus 1 osobní automobil v případě, že je doprovázen členem rodiny registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí, 2. diplomatický personál a konzulární úředník 1 osobní automobil plus 1 osobní automobil v případě, že je doprovázen členem rodiny registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí, 3. administrativně technický personál a konzulární zaměstnanec 1 osobní automobil, c) osoba uvedená v odstavci 1 písm. e) může v tuzemsku pořídit s nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem na osvobození od daně osobní automobily v množství stanoveném v písmenu b), pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak, d) daň se vrací u pořízeného osobního automobilu v tuzemsku nebo je pořízení osobního automobilu z jiného členského státu osvobozeno od daně za podmínky, že 1. bude přidělena diplomatická registrační značka podle právního předpisu upravujícího registraci vozidel a 2. po dobu 24 měsíců ode dne registrace osobního automobilu nebude pronajat, zapůjčen, zastaven, zcizen, zničen nebo vyřazen podle právního předpisu upravujícího registraci vozidel, e) pokud dojde k porušení podmínek stanovených v písmenu d), musí osoba požívající výsad a imunit 1. při vrácení daně vrátit neoprávněně vyplacenou částku správci daně, nebo 2. při osvobození od daně podat daňové přiznání s tím, že toto přiznání nelze podat elektronicky, do 25 dnů ode dne, kdy k takovému porušení došlo, f) pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) postupuje podle písmena e), odpovídá výše neoprávněně vyplacené částky nebo výše daně poměrné části daně připadající na zbývající období z 24 měsíční doby, g) pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) předčasně ukončí svůj služební pobyt v tuzemsku, postupuje podle písmena e) s tím, že výše daně odpovídá poměrné části daně připadající na zbývající období 24 měsíční doby, h) pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) ukončí svůj služební pobyt v tuzemsku do 6 měsíců ode dne přidělení diplomatické registrační značky takového automobilu, postupuje podle písmena e) s tím, že výše neoprávněně vyplacené částky nebo výše daně odpovídá celé dani, i) osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) nemusí postupovat podle písmen e) až g) za podmínky, že osobní automobil převede na jinou osobu požívající výsad a imunit. §81 Vracení daně v rámci zahraniční pomoci §81 (1) Pokud mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu, obsahuje ustanovení, že nenávratná zahraniční pomoc je osvobozena od daně nebo z prostředků zahraniční pomoci nesmí být hrazena daň, má osoba, která takovou daň zaplatila, nárok na vrácení daně, a to na základě žádosti. Daň se nevrací u programů a projektů financovaných ze zdrojů Evropské unie s výjimkou programů předvstupní pomoci. §81 (2) Nárok na vrácení daně má rovněž osoba, která takovou daň zaplatila a která požádá o vrácení daně zaplacené z prostředků nenávratné zahraniční pomoci nebo z prostředků ze zdrojů Evropské unie poskytnutých na podporu projektů výzkumu a vývoje, (Pozn. č. 59a: Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů.) pokud podle pravidel poskytovatele prostředků nemohou být tyto prostředky použity na úhradu daně. §81 (3) Osoba, která žádá o vrácení daně (dále jen ,,žadatel"), musí v žádosti o vrácení daně uvést obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo, popřípadě místo pobytu, daňové identifikační číslo nebo rodné číslo, popřípadě jiné identifikační číslo. Žádost o vrácení daně podává žadatel místně příslušnému finančnímu úřadu, s výjimkou zahraniční osoby, která podává žádost Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu. §81 (4) Žádost o vrácení daně musí být doložena a) daňovými doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, které byly vystaveny plátcem, b) dokladem o zaplacení daně, c) potvrzením o původu finančních prostředků a o tom, že nakoupené zboží nebo poskytnutá služba je součástí některého programu nenávratné zahraniční pomoci, které vydá Ministerstvo financí nebo osoba Ministerstvem financí k vystavení takového potvrzení oprávněná. §81 (5) Na dokladu o prodeji zboží nebo poskytnutí služby je plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, povinen uvést a) obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) obchodní firmu nebo jméno a sídlo, popřípadě místo pobytu osoby, pro kterou se zdanitelné plnění uskutečňuje, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) evidenční číslo daňového dokladu, f) den uskutečnění zdanitelného plnění, g) sazbu daně a základ daně, h) výši daně uvedenou způsobem podle § 37 odst. 1, i) výši ceny včetně daně celkem. §81 (6) Nárok na vrácení daně má osoba z jiného členského státu nebo zahraniční osoba, které mohou být žadateli o vrácení daně, pokud daň za nakoupené zboží nebo poskytnutou službu v rámci zahraniční pomoci zaplatily. Nárok na vrácení daně má i plátce, který ve prospěch osoby z jiného členského státu nebo zahraniční osoby uskutečnil zdanitelné plnění a uplatnil daň na výstupu, pokud tyto osoby nepožádají o vrácení daně. V tomto případě neobsahuje žádost o vrácení daně doklad o zaplacení daně, ale musí být v žádosti o vrácení daně osobou z jiného členského státu nebo zahraniční osobou potvrzeno, že tyto osoby nepožádají o vrácení daně. Tímto potvrzením těmto osobám nárok na vrácení daně zaniká. §81 (7) Žadatel, který není plátcem, je pro účely vracení daně daňovým subjektem. §81 (8) Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejdéle do 15 měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo. Pokud není nárok na vrácení daně uplatněn do této lhůty, nárok zaniká. §81 (9) Pokud je podaná žádost neúplná nebo pokud vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, daň se nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti týkající se podané žádosti. Osobě, která má nárok na vrácení daně, se daň vrátí nejpozději do 30 dnů ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo po dni odstranění vad žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. §81 (10) Pokud plátce daně uplatní nárok na vrácení daně podle odstavců 1 až 9, neuplatní nárok na odpočet daně podle tohoto zákona. §82 Vracení daně plátcům v jiných členských státech §82 (1) Plátce, který má sídlo, místo podnikání nebo provozovnu v tuzemsku, má nárok na vrácení daně na vstupu z plnění s místem plnění v jiném členském státě, ve kterém v období pro vrácení daně neměl sídlo ani provozovnu, a to podle pravidel stanovených tímto jiným členským státem. Pokud plátce použije přijaté zdanitelné plnění pro uskutečnění plnění uvedených v § 72 odst. 6, má nárok na vrácení daně v částečné výši. §82 (2) Podmínkou pro vrácení daně v jiném členském státě je podání žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu spravovaného Generálním finančním ředitelstvím. Oprávnění k přístupu na elektronický portál přidělí místně příslušný správce daně do 15 dnů ode dne obdržení žádosti o přidělení oprávnění k přístupu podané ve formátu a struktuře zveřejněné Generálním finančním ředitelstvím a podepsané uznávaným elektronickým podpisem. §82 (3) Žádost o vrácení daně se podává nejpozději do 30. září kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně. Pokud se žádost o vrácení daně týká období pro vrácení daně spadajícího do roku 2009, podává se nejpozději do 31. března 2011. Přijetí žádosti o vrácení daně bude žadateli neprodleně potvrzeno prostřednictvím elektronického portálu. §82 (4) Pokud po podání žádosti o vrácení daně dojde ke změně ve výši koeficientu podle § 72 odst. 6, provede plátce opravu částky daně, o kterou požádal nebo která již byla vrácena. Opravu provede plátce v žádosti o vrácení daně předložené v kalendářním roce následujícím po daném období pro vrácení daně nebo pokud v tomto kalendářním roce žádost o vrácení daně nepodá, předloží opravu v samostatném prohlášení prostřednictvím elektronického portálu. §82 (5) Žádost o vrácení daně nebude předána jinému členskému státu, pokud žadatel v období pro vrácení daně uskutečňoval pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně nebo byl osobou povinnou k dani podle § 6 odst. 1 a nebo byl osobou nepovinnou k dani. Oznámení o nepředání žádosti o vrácení daně bude sděleno prostřednictvím elektronického portálu. §82 (6) Okamžikem doručení v případech podle odstavců 1 až 5 se rozumí okamžik odeslání oznámení ve formě datové zprávy na elektronickou adresu uvedenou v žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu. Vracení daně v tuzemsku osobám registrovaným k dani v jiném členském státě §82a §82a (1) Nárok na vrácení daně na vstupu z plnění s místem plnění v tuzemsku má osoba povinná k dani, která je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, pokud během období pro vrácení daně a) neměla sídlo ani provozovnu v tuzemsku, a b) neuskutečnila dodání zboží ani poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění osvobozeného od daně podle § 51, 66, 68 a 69, dodání zboží nebo poskytnutí služby, u kterých byla povinna přiznat daň osoba, které byla tato plnění poskytnuta, nebo plnění podle § 17, které uskutečnila jako prostřední osoba. §82a (2) Nárok na vrácení daně může být uplatněn za obdobných podmínek, za nichž má plátce nárok na odpočet daně v tuzemsku. Pokud osoba registrovaná k dani v jiném členském státě má nárok na odpočet daně v poměrné výši, má nárok na vrácení daně pouze v této poměrné výši. §82a (3) Nárok na vrácení daně se nevztahuje na částky daně, které byly uplatněny a) v rozporu s tímto zákonem, b) u plnění, která jsou osvobozena od daně podle § 19, 64 nebo § 66 odst. 2 písm. b). §82a (4) Podmínkou pro vrácení daně v tuzemsku je podání žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu v jiném členském státě, v němž má osoba registrovaná k dani sídlo nebo provozovnu. §82a (5) Žádost o vrácení daně musí obsahovat a) daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty žadatele, b) obchodní firmu nebo jméno, sídlo, místo pobytu žadatele, c) obchodní firmu nebo jméno, sídlo, místo pobytu zástupce, pokud je ustanoven, d) elektronickou adresu, e) popis ekonomické činnosti žadatele, pro niž je zboží pořízeno nebo služba přijata, pomocí harmonizovaných kódů, f) období pro vrácení daně, na které se žádost o vrácení daně vztahuje, g) prohlášení žadatele o tom, že splnil podmínku stanovenou v odstavci 1 písm. b), h) údaje o účtu, včetně kódů IBAN, BIC, název vlastníka účtu a měny účtu, i) za každý daňový doklad nebo daňový doklad při dovozu zboží tyto údaje: 1. daňové identifikační číslo plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, nejde-li o dovoz zboží, 2. obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo plátce, který uskutečnil zdanitelná plnění, 3. evidenční číslo daňového dokladu, 4. den uskutečnění zdanitelného plnění, 5. základ daně a výši daně v české měně, 6. celkovou výši nároku na vrácení daně v české měně, 7. koeficient pro výpočet nároku na odpočet daně v částečné výši vyjádřený jako procentní podíl, 8. druh pořízeného zboží nebo přijaté služby v členění podle kódů uvedených v odstavci 6. §82a (6) V žádosti o vrácení daně musí být druh zboží nebo služby popsán podle těchto kódů: 1. uhlovodíková paliva, 2. nájem dopravního prostředku, 3. výdaje související s dopravním prostředkem (jiné než zboží a služby uvedené pod kódy 1 a 2), 4. mýtné a silniční poplatky, 5. cestovní výlohy, jako například jízdné v taxi, jízdné ve veřejné dopravě, 6. ubytování, 7. potraviny, nápoje a restaurační služby, 8. vstupné na veletrhy a výstavy, 9. výdaje na luxusní zboží, zábavu a reprezentaci, 10. jiné. §82a (7) Žádost o vrácení daně musí žadatel a) vyplnit v českém jazyce, a to i v případě vyžádání doplňujících údajů, b) doložit elektronickou kopií daňového dokladu nebo daňového dokladu při dovozu zboží, pokud základ daně převyšuje ekvivalent částky 250 EUR u uhlovodíkových paliv nebo ekvivalent částky 1 000 EUR u ostatních druhů pořízeného zboží nebo přijatých služeb. §82a (8) Období pro vrácení daně, za které lze podat žádost o vrácení daně, činí nejvýše jeden kalendářní rok a nejméně tři kalendářní měsíce, případně období kratší než tři měsíce, jde-li o zbytek kalendářního roku. Částka daně uvedená v žádosti o vrácení daně nesmí být nižší, než je ekvivalent částky a) 400 EUR za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne kratší než tři měsíce, nebo b) 50 EUR za období jednoho kalendářního roku nebo období kratší než tři měsíce, jde-li o zbytek kalendářního roku. §82a (9) Pro účely tohoto ustanovení se pro přepočet částky daně v EUR na českou měnu použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou k prvnímu pracovnímu dni měsíce ledna roku, za nějž je žádost o vrácení daně podána. Přepočtená částka se zaokrouhlí na celé koruny dolů. §82a (10) Žádost o vrácení daně se podává nejpozději do 30. září kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně, jinak nárok zaniká. Pokud se žádost o vrácení daně týká období pro vrácení daně spadajícího do roku 2009, podává se nejpozději do 31. března 2011, jinak nárok zaniká. Žádost o vrácení daně se považuje za podanou, jen pokud žadatel uvedl všechny údaje požadované podle odstavce 5. §82a (11) Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejdříve za období pro vrácení daně, ve kterém se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění nebo ve kterém byla přijata úplata, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud z této úplaty plátci vznikla povinnost přiznat daň, nebo ve kterém byla vyměřena daň při dovozu zboží. Žádost o vrácení daně může obsahovat také daň, která nebyla zahrnuta v předcházejících podaných žádostech o vrácení daně, ale pouze daň, která se týká plnění uskutečněného v příslušném kalendářním roce, ke kterému se žádost o vrácení daně vztahuje. §82a (12) Pokud po podání žádosti o vrácení daně dojde ke změně ve výši koeficientu pro výpočet nároku na odpočet daně v částečné výši, provede osoba registrovaná k dani v jiném členském státě opravu částky daně, o kterou požádala nebo která již byla vrácena. Opravu provede v žádosti o vrácení daně předložené v kalendářním roce následujícím po daném období pro vrácení daně nebo pokud v tomto kalendářním roce žádost o vrácení daně nepodá, předloží opravu v samostatném prohlášení prostřednictvím elektronického portálu. Je-li podáno samostatné prohlášení, správce daně vezme v úvahu tuto opravu a postupuje obdobně jako u žádosti o vrácení daně. §82b §82b (1) Při řízení ve věci vrácení daně osobě registrované k dani v jiném členském státě se postupuje podle daňového řádu, není-li stanoveno tímto zákonem jinak. §82b (2) Správcem daně pro vrácení daně osobě registrované k dani v jiném členském státě je Finanční úřad pro hlavní město Prahu. §82b (3) Správce daně může činit veškeré úkony vůči žadateli elektronicky. Oznámení, výzvy a rozhodnutí ve věci vrácení daně osobě registrované k dani v jiném členském státě se doručují na elektronickou adresu uvedenou v žádosti o vrácení daně. Doručením se pro účely tohoto ustanovení rozumí odeslání datové zprávy na uvedenou elektronickou adresu. §82b (4) Správce daně neprodleně vyrozumí žadatele o dni obdržení žádosti o vrácení daně. §82b (5) Správce daně si může do 4 měsíců ode dne obdržení žádosti o vrácení daně vyžádat doplňující údaje, a to od žadatele, příslušného orgánu jiného členského státu nebo jiné osoby. Doplňující údaje musí být správci daně poskytnuty do 1 měsíce ode dne doručení výzvy k doplnění údajů. Pokud má správce daně pochybnosti o správnosti konkrétního nároku, je oprávněn si vyžádat doplňující údaje v podobě předložení originálu nebo kopie příslušného daňového dokladu, v tomto případě se nepoužijí částky uvedené v § 82a odst. 7 písm. b). §82b (6) Rozhodnutí o vrácení daně doručí správce daně žadateli do 4 měsíců ode dne obdržení žádosti o vrácení daně. V případě, že si správce daně vyžádá doplňující údaje podle odstavce 5, doručí správce daně rozhodnutí do 2 měsíců ode dne obdržení doplňujících údajů. Jestliže správce daně neobdrží výzvou vyžádané doplňující údaje, doručí žadateli své rozhodnutí do 2 měsíců ode dne, kdy měly být doplňující údaje zaslány. Lhůta pro rozhodnutí o celé žádosti o vrácení daně nebo její části v případě vyžádání si doplňujících údajů však neuplyne dříve než za 6 měsíců ode dne obdržení žádosti o vrácení daně správcem daně, maximálně však činí 8 měsíců. §82b (7) Rozhodnutí, kterým není žádosti o vrácení daně zcela vyhověno, musí být odůvodněno. Proti takovému rozhodnutí lze podat odvolání. §82b (8) Vznikne-li v důsledku rozhodnutí o vrácení daně vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně žadateli do 10 pracovních dnů od uplynutí lhůty podle odstavce 6, a to na účet uvedený v žádosti o vrácení daně. Vratitelný přeplatek se vrací v tuzemsku nebo v jiném členském státě. Pokud je vratitelný přeplatek vrácen na účet, který je veden v jiném členském státě, jdou poplatky za převod vratitelného přeplatku k tíži žadatele. Dnem převodu u bezhotovostních převodů prováděných z účtu je den, kdy bylo uskutečněno odepsání peněžních prostředků z účtu správce daně. §82b (9) Není-li dodržena lhůta pro převod vratitelného přeplatku podle odstavce 8, správce daně za dobu prodlení uhradí žadateli úrok podle daňového řádu. Správce daně zašle přiznaný úrok na účet uvedený v žádosti o vrácení daně. Žadateli nevzniká nárok na úrok, pokud nepředložil doplňující údaje ve lhůtě podle odstavce 5 nebo dokud nepředložil doklady, které mají být poskytnuty podle § 82a odst. 7 písm. b). §82b (10) V případě, že vrácení daně bylo dosaženo podvodně nebo jiným neoprávněným způsobem, je žadatel povinen vrátit neoprávněně vyplacenou částku a uhradit úrok z neoprávněně vyplacené částky. Úrok se počítá ve výši jako by šlo o prodlení s úhradou daně, vypočítává se za celou dobu od vyplacení do skutečného vrácení. Nárok na vrácení částky poskytnuté neprávem nebo v nesprávné výši zaniká uplynutím 3 let ode dne, za který byla vyplacena. §82b (11) O povinnosti vrátit neoprávněně vyplacenou částku a zaplatit úrok podle odstavce 9 vydá správce daně rozhodnutí, ve kterém současně původní rozhodnutí o vrácení daně zruší, popřípadě je změní v rozsahu odpovídajícímu výši neoprávněně přiznané částky. Není-li stanoveno jinak, neoprávněně vyplacená částka se spravuje jako daň podle tohoto zákona. §83 Vracení daně zahraničním osobám povinným k dani §83 (1) Nárok na vrácení daně za nakoupené zboží a poskytnuté služby v tuzemsku nebo při dovozu zboží může uplatnit zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu na území Evropské unie, pokud neuskutečňuje v tuzemsku v období, za které žádá o vrácení daně, plnění, s výjimkou dovozu zboží, plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, plnění podle § 69 a s výjimkou plnění, u nichž jsou povinni přiznat daň plátce nebo identifikovaná osoba, pro které je plnění poskytnuto §83 (2) Nárok na vrácení daně za nakoupené zboží a poskytnuté služby v tuzemsku může uplatnit i evidovaná osoba podle § 88 odst. 1, která je identifikována v kterémkoliv členském státě k zvláštnímu režimu pro poskytování elektronicky poskytované služby, pokud nakoupené zboží nebo poskytnutou službu použije pro účely poskytnutí elektronicky poskytované služby podle zvláštního režimu. Pro tuto osobu se neuplatní odstavce 3, 10 a 11. §83 (3) Daň se vrací na základě principu vzájemnosti. Principem vzájemnosti se rozumí, že stát, ve kterém má zahraniční osoba sídlo, nevyměřuje daň z přidané hodnoty nebo obdobnou všeobecnou daň ze spotřeby, nebo pokud je taková daň vybrána, je osobě povinné k dani se sídlem v tuzemsku ve výši vybrané daně vrácena. Nárok na vrácení daně může být zahraniční osobou uplatněn u zboží a služeb za obdobných podmínek, za nichž může být plátcem uplatněn nárok na odpočet daně. §83 (4) Nárok na vrácení daně uplatňuje zahraniční osoba podáním žádosti o vrácení daně Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí s tím, že tuto žádost nelze podat elektronicky. §83 (5) Žádost musí zahraniční osoba a) vyplnit v českém jazyce, b) doložit daňovými doklady, které byly vystaveny plátcem, c) doložit potvrzením, že žadatel je osobou registrovanou k dani z přidané hodnoty nebo jiné podobné dani ve třetí zemi, které vystaví příslušný úřad ke správě daně v zemi, kde je zahraniční osoba registrována, toto potvrzení nesmí být starší než 1 rok od jeho vydání, d) doložit písemným prohlášením, že v období, za které žádá o vrácení daně, splnila podmínky stanovené v odstavci 1. §83 (6) Zahraniční osoba je pro účely vracení daně daňovým subjektem. §83 (7) Období pro uplatnění vrácení daně musí zahrnovat nejméně tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce v kalendářním roce, ale ne více než jeden kalendářní rok. Období pro uplatnění vrácení daně může být kratší než tři měsíce pouze v případě, že se jedná o zbývající období kalendářního roku. Žádost o vrácení daně za zbytkové období kalendářního roku může obsahovat také nákupy zboží nebo služeb, případně dovozy zboží, které nebyly zahrnuty v předcházejících žádostech, ale týkají se příslušného kalendářního roku. Žádost nesmí obsahovat vrácení daně, které se vztahuje k předcházejícím kalendářním rokům. Žádost o vrácení daně za příslušný kalendářní rok lze podat nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku, jinak nárok zaniká. §83 (8) Pokud je podaná žádost neúplná nebo vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, daň se nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti. §83 (9) Zahraniční osobě, které vznikl nárok na vrácení daně, daň se vrátí nejpozději do 6 měsíců ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo po dni odstranění vad žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. Správce daně vrátí schválenou částku na účet uvedený v žádosti o vrácení daně. Schválená částka se vrací v tuzemsku nebo v jakémkoli jiném státě. Pokud je schválená částka vrácena v jakémkoli jiném státě, poplatky za převod schválené částky jdou k tíži zahraniční osobě. §83 (10) Daň bude vrácena, pokud částka vrácené daně činí a) nejméně 7 000 Kč za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne kratší než 3 měsíce, nebo b) nejméně 1 000 Kč za období jednoho kalendářního roku nebo období kratší než 3 měsíce, je-li to zbytek kalendářního roku. §83 (11) Druhy zboží a služeb, u kterých nelze daň vrátit, jsou: a) zboží a služby poskytované pro osobní spotřebu, b) cestovní náklady, náklady na ubytování a stravování zahraniční osoby, c) zboží a služby spojené s reprezentací zahraniční osoby, d) telefonní poplatky, e) taxislužba, f) pohonné hmoty. §84 Vracení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží §84 (1) Nárok na vrácení daně zaplacené v ceně zboží nakoupeného v tuzemsku může uplatnit osoba, která a) nemá místo pobytu na území Evropské unie a místo jejího pobytu ve třetí zemi je zapsáno v cestovním pasu nebo jiném dokladu totožnosti, který uznává za platný Česká republika, b) neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku (dále jen ,,zahraniční fyzická osoba"). §84 (2) Zahraniční fyzická osoba může uplatnit nárok na vracení daně, pokud a) nakoupené zboží nemá obchodní charakter, b) nakoupí zboží, jehož cena včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom kalendářním dnu je vyšší než 2 000 Kč, c) nakoupené zboží podle písmene b) vyveze v cestovním styku. §84 (3) Prodávající je povinen na vyžádání zahraniční fyzické osoby vystavit doklad o prodeji zboží ve 2 vyhotoveních s tím, že na prvním uvede údaj "VAT REFUND" a na druhém údaj "COPY"; doklad o prodeji zboží musí dále obsahovat tyto údaje: a) obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) rozsah a předmět zdanitelného plnění, d) evidenční číslo dokladu, e) den uskutečnění zdanitelného plnění, f) sazbu daně a základ daně, g) výši daně uvedenou způsobem podle § 37 odst. 1, h) výši ceny včetně daně celkem, i) jméno a místo pobytu zahraniční fyzické osoby, která toto zboží vyveze. §84 (4) Nárok na vrácení daně nevzniká u těchto druhů zboží: a) uhlovodíková paliva a maziva, b) tabákové výrobky, c) alkoholické nápoje, d) potraviny a další zboží uvedené pod číselným kódem Harmonizovaného systému v kapitolách 01 až 21. §84 (5) Nárok na vrácení daně zahraniční fyzické osobě vznikne, pokud a) zahraniční fyzická osoba nakoupené zboží vyveze nejpozději do 3 kalendářních měsíců od konce měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění uvedené na dokladu o prodeji zboží, b) výstup zboží z území Evropské unie je potvrzen celním úřadem, c) zahraniční fyzická osoba předloží první vyhotovení dokladu o prodeji zboží vystavené plátcem, které se váže k vyváženému zboží, potvrzené celním úřadem. §84 (6) Celní úřad na prvním vyhotovení dokladu o prodeji zboží potvrdí a) výstup zboží z území Evropské unie uvedením dne tohoto výstupu a b) splnění podmínek podle odstavce 2, pokud údaje na tomto dokladu odpovídají zboží, které zahraniční fyzická osoba celnímu úřadu předložila. §84 (7) Nárok na vrácení daně může uplatnit zahraniční fyzická osoba, popřípadě jiná osoba, kterou zahraniční fyzická osoba zmocní, pokud splní nárok na vrácení daně podle odstavce 5 písm. a) nebo nárok nezanikl podle odstavce 9, pouze u plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění. Plátce je povinen daň vrátit a) zahraniční fyzické osobě přímo, pokud osobně požádá o vrácení daně a předloží první vyhotovení dokladu o prodeji zboží potvrzené celním úřadem, nebo b) jiné osobě na základě jejího prohlášení, že jedná jménem a ve prospěch zahraniční fyzické osoby, pokud předloží první vyhotovení dokladu o prodeji zboží potvrzené celním úřadem. §84 (8) Plátce vrácenou daň uvede nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se vrácení daně uskutečnilo, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. Potvrzené první vyhotovení dokladu o prodeji zboží je plátce povinen uchovávat po dobu stanovenou v § 35 odst. 2 a § 35a. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. §84 (9) Nárok na vrácení daně zahraniční fyzické osobě zaniká, pokud tato osoba nebo jiná osoba podle odstavce 7 písm. b) nepředloží první vyhotovení dokladu o prodeji zboží prodávajícímu do 6 kalendářních měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. §85 Vracení daně osobám se zdravotním postižením §85 (1) Osoba se zdravotním postižením má nárok na vrácení zaplacené daně u osobního automobilu této osobě dodaného. §85 (2) Pro účely tohoto ustanovení se osobou se zdravotním postižením rozumí fyzická osoba, které byl rozhodnutím příslušného úřadu přiznán příspěvek na jí dodaný osobní automobil. §85 (3) Daň se vrací osobě se zdravotním postižením za jeden osobní automobil jí dodaný v období 5 let, nejvýše však do výše 100 000 Kč. Daň lze vrátit opětovně nejdříve po uplynutí pěti let ode dne předchozího vrácení daně. §85 (4) Nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavce 3 může osoba se zdravotním postižením uplatnit nejdříve za kalendářní měsíc, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo. §85 (5) Daň lze osobě se zdravotním postižením vrátit před uplynutím doby podle odstavce 3, a to na základě rozhodnutí podle odstavce 2. §85 (6) Je-li osobě se zdravotním postižením dodán ojetý osobní automobil, může tato osoba uplatnit nárok na vrácení daně vypočtené ze základu daně podle § 90. V tomto případě je povinen uvést daň na daňovém dokladu i obchodník při uplatnění zvláštního režimu podle § 90. §85 (7) Nárok na vrácení zaplacené daně může osoba se zdravotním postižením uplatnit nejpozději do 3 let od konce kalendářního měsíce, ve kterém obdržela rozhodnutí příslušného úřadu o přiznání příspěvku na zakoupení osobního automobilu, nebo od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo, a to od toho dne, který nastane později. §85 (8) Osoba se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavců 1 a 2, může uplatnit tento nárok podáním žádosti o vrácení daně správci daně místně příslušnému podle jejího místa pobytu. Osobě se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení daně, se daň vrátí do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. §85 (9) Žádost o vrácení daně musí obsahovat a) jméno, místo pobytu a rodné číslo zdravotně postižené osoby, b) rozhodnutí podle odstavce 2, c) daňový doklad podle § 28 nebo doklad o prodeji osobního automobilu, který byl vystaven plátcem. §85 (10) Na dokladu o prodeji osobního automobilu je plátce povinen uvést a) obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) jméno a místo pobytu osoby, pro kterou se zdanitelné plnění uskutečňuje, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) evidenční číslo dokladu, f) den uskutečnění zdanitelného plnění, g) sazbu daně a základ daně, h) výši daně uvedenou způsobem podle § 37 odst. 1, i) výši ceny včetně daně celkem. §86 Vracení daně ozbrojeným silám cizích států §86 (1) Nárok na vrácení daně mohou při pořízení vybraných druhů zboží nebo služeb uplatnit a) ozbrojené síly vysílajícího státu, (Pozn. č. 60: Zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky.) který je členem Organizace Severoatlantické smlouvy, jiným než Českou republikou, pokud mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu, stanoví, že vybrané druhy zboží nebo služeb se v tuzemsku osvobodí od daně, b) Ministerstvo obrany při pořizování zboží nebo služeb hrazených z prostředků Organizace Severoatlantické smlouvy. §86 (2) Je-li plnění osvobozeno od daně podle § 68 odst. 10, nárok na vrácení daně nelze uplatnit. §86 (3) Vybranými druhy zboží nebo služeb podle odstavce 1 se rozumí a) minerální oleje pro služební vozidla, letadla a lodě ozbrojených sil a jejich civilní personál, b) zboží nebo služby pořizované v rámci projektu bezpečnostních investic Organizace Severoatlantické smlouvy, vybavení staveb v rámci tohoto projektu a služby související s provozem tohoto zboží nebo těchto staveb. §86 (4) Osobám uvedeným v odstavci 1 vzniká nárok na vrácení daně dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu. Osobě uvedené v odstavci 1 písm. b) nárok na vrácení daně vzniká pouze ve výši odpovídající částce hrazené z prostředků Organizace Severoatlantické smlouvy prostřednictvím příslušné kapitoly státního rozpočtu. §86 (5) Osoby uvedené v odstavci 1 uplatní nárok na vrácení daně na tiskopise předepsaném Ministerstvem financí s tím, že tuto žádost nelze podat elektronicky, u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu. Osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) uplatní nárok na vrácení daně prostřednictvím Ministerstva obrany. Pokud finanční úřad shledá, že žádost o vrácení daně neobsahuje všechny předepsané náležitosti, nebo vzniknou-li pochybnosti o správnosti podané žádosti, vyzve osobu uvedenou v odstavci 1 písm. a) k odstranění vad či nesrovnalostí prostřednictvím Ministerstva obrany. §86 (6) Osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) jsou pro účely vracení daně daňovým subjektem bez povinnosti se registrovat. §86 (7) Žádost o vrácení daně musí být doložena daňovými doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby. Daňové doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby předložené osobou uvedenou v odstavci 1 písm. b) musí být opatřeny výraznou doložkou "nákup hrazen z prostředků NATO". §86 (8) Doklad o prodeji zboží nebo poskytnutí služby vystavený plátcem musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) označení osoby uvedené v odstavci 1, v jejíž prospěch bylo zdanitelné plnění uskutečněno, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) evidenční číslo dokladu, f) den uskutečnění zdanitelného plnění, g) sazbu daně a základ daně, h) výši daně uvedenou způsobem podle § 37 odst. 1. §86 (9) Finanční úřad pro hlavní město Prahu daň vrátí na účet Ministerstva obrany vedený pro tyto účely ve lhůtě do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti, nebo ode dne, ve kterém dojde k odstranění vad žádosti. Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejpozději do 6 kalendářních měsíců od konce měsíce, ve kterém nárok vznikl. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. §86 (10) Zjistí-li osoba, které byla daň vrácena podle odstavce 9, že na vrácení daně neměla nárok, je povinna neoprávněně vyplacenou částku vrátit na účet Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy tuto skutečnost zjistila. §87 Prodej zboží za ceny bez daně §87 (1) Zboží lze prodávat na základě povolení celního úřadu za ceny bez daně v tranzitním prostoru mezinárodních letišť a na palubách letadel fyzickým osobám při jejich bezprostředním výstupu z území Evropské unie. §87 (2) Zboží, které je předmětem spotřební daně, lze dodávat do prostor uvedených v odstavci 1 pouze v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. §87 (3) U zboží, které bylo dodáno plátcem v tuzemsku a bylo umístěno do prostor uvedených v odstavci 1, držitel povolení může uplatnit nárok na odpočet daně za podmínek stanovených tímto zákonem. §87 (4) Zboží lze prodávat za ceny bez daně fyzickým osobám po ověření, že jejich bezprostřední cílová stanice je ve třetí zemi. Držitel povolení je povinen zajistit, aby při prodeji zboží bylo na dokladu o prodeji vyznačeno číslo letu, druh zboží a cena bez daně. §87 (5) Povolení k prodeji za ceny bez daně vydává celní úřad místně příslušný mezinárodnímu letišti, a to i v případě povolení k prodeji za ceny bez daně na palubách letadel. §87 (6) Návrh na povolení musí obsahovat tyto náležitosti: a) obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo nebo datum narození navrhovatele, b) označení prostor podle odstavce 1, popřípadě uvedení leteckých linek, na kterých hodlá navrhovatel prodávat zboží za ceny bez daně, c) název, popřípadě označení prodávaného zboží, d) souhlas provozovatele letiště s prodejem za ceny bez daně v prostorách uvedených v odstavci 1, popřípadě souhlas provozovatele letiště s prodejem za ceny bez daně na palubách letadel, e) výpis z obchodního rejstříku nebo výpis z živnostenského rejstříku, který nesmí být v den podání návrhu starší 30 dnů, f) potvrzení, která nejsou starší než 30 dnů, že navrhovatel nemá v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky ani orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek, g) potvrzení, která nejsou starší než 30 dnů, že navrhovatel nemá v tuzemsku nedoplatek na zdravotním pojištění, na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, včetně penále. §87 (7) Za účelem posouzení bezúhonnosti pro účely řízení o vydání povolení si celní úřad vyžádá podle zvláštního právního předpisu (Pozn. č. 60a: Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.)výpis z evidence Rejstříku trestů navrhovatele, je-li navrhovatelem fyzická osoba, nebo výpisy z evidence Rejstříku trestů statutárního orgánu nebo členů statutárního orgánu, pokud je navrhovatelem právnická osoba. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. §87 (8) Celní úřad vydá povolení, pokud návrh na vydání povolení obsahuje náležitosti uvedené v odstavci 6 a navrhovatel není v likvidaci nebo neprobíhá-li insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek navrhovatele. §87 (9) Celní úřad rozhodne o návrhu na vydání povolení do 60 dnů od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90 dnů; pokud nelze vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit nejblíže vyšší nadřízený orgán. Jestliže nemůže celní úřad rozhodnout do 60 dnů, popřípadě do 90 dnů, musí o tom navrhovatele s uvedením důvodu uvědomit. §87 (10) V povolení k prodeji za ceny bez daně celní úřad stanoví druhy zboží, které mohou být prodávány za ceny bez daně. §87 (11) Celní úřad může v povolení stanovit podmínky pro zabezpečení zboží v prostorách uvedených v odstavci 1 a na palubách letadel a prostorů, ve kterých je zboží skladováno před jejich umístěním do prostor uvedených v odstavci 1 a na paluby letadel. §87 (12) Držitel povolení musí nejpozději do 15 dnů ode dne vzniku změny oznámit celnímu úřadu každou změnu skutečností a údajů uvedených v odstavci 6. U změny sídla, označení prostor, popřípadě leteckých linek nebo druhů zboží, celní úřad rozhodne o změně povolení. U změny ostatních skutečností a údajů, které jsou uvedeny v povolení, celní úřad vydá nové povolení a odejme předchozí povolení. Doručené nebo sdělené nové rozhodnutí o vydání povolení musí současně ve výrokové části obsahovat rozhodnutí o odejmutí původního povolení. §87 (13) Povolení zaniká a) zánikem právnické osoby, pokud je držitel právnickou osobou, b) smrtí držitele nebo nabytím právní moci rozsudku soudu o prohlášení držitele za mrtvého, pokud je držitel fyzickou osobou, c) dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na majetek držitele, nebo d) dnem zániku živnostenského oprávnění. §87 (14) Celní úřad povolení odejme, pokud a) se změnily podmínky, na jejichž základě bylo povolení vydáno a držitel nepožádal o jeho změnu, b) držitel o to požádá, nebo c) držitel nedodržuje podmínky týkající se prodeje zboží za ceny bez daně stanovené tímto zákonem nebo jiným právním předpisem nebo podmínky uvedené v povolení. HLAVA III ZVLÁŠTNÍ REŽIMY §88 Zvláštní režim pro poskytnutí elektronicky poskytovaných služeb §88 (1) Zahraniční osoba povinná k dani, která nemá na území Evropské unie provozovnu a která není povinna přiznat daň v tuzemsku ani v jiném členském státě z jiných plnění než z poskytnutí elektronické služby podle zvláštního režimu (dále jen ,,evidovaná osoba"), může postupovat podle zvláštního režimu, pokud poskytne elektronicky poskytovanou službu osobě, která není osobou povinnou k dani a která má sídlo nebo místo pobytu na území Evropské unie, a pokud postupuje podle zvláštního režimu při poskytnutí všech elektronicky poskytovaných služeb, na které lze uplatnit tento zvláštní režim. §88 (2) Pro účely tohoto ustanovení se rozumí a) státem identifikace členský stát, který si evidovaná osoba zvolí jako stát, ve kterém se přihlásí k postupu podle zvláštního režimu, b) státem spotřeby členský stát, ve kterém je podle § 10i odst. 1 místo plnění při poskytnutí elektronicky poskytované služby. §88 (3) Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna oznámit Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj a) zahájení a zrušení činnosti podle zvláštního režimu, b) změny, na jejichž základě není oprávněna dále postupovat podle zvláštního režimu, a c) změny týkající se údajů o zahájení činnosti. §88 (4) Oznámení podle odstavce 3 musí být učiněno elektronicky ve formě stanovené Generálním finančním ředitelstvím. §88 (5) Oznámení podle odstavce 3 může být učiněno také v anglickém jazyce. §88 (6) Pokud se jedná o oznámení zahájení činnosti podle zvláštního režimu, je v něm evidovaná osoba povinna uvést a) název, pod kterým podniká, b) adresu, c) elektronické adresy včetně identifikace jejich webových stránek, d) prohlášení, že není 1. osobou registrovanou k dani a 2. osobou, která je evidována pro účely zvláštního režimu pro poskytnutí elektronicky poskytovaných služeb v jiném členském státě, a e) daňové identifikační číslo, které jí bylo přiděleno ve třetí zemi. §88 (7) Po oznámení zahájení činnosti podle zvláštního režimu přidělí Finanční úřad pro Jihomoravský kraj na žádost evidované osobě daňové evidenční číslo. §88 (8) Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna podat hlášení o dani Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj za každé kalendářní čtvrtletí nejpozději do 20 dnů po skončení příslušného kalendářního čtvrtletí a zaplatit daň v eurech ve výši daně uvedené v hlášení. §88 (9) Hlášení o dani musí být podáno elektronicky ve formě stanovené Generálním finančním ředitelstvím. Evidovaná osoba je povinna v hlášení uvést a) daňové evidenční číslo, b) celkovou částku za poskytnuté elektronicky poskytované služby za kalendářní čtvrtletí, sníženou o daň, pro každý stát spotřeby, c) výši daně v eurech vyčíslenou podle sazby daně z částky poskytnuté služby ve státu spotřeby a d) celkovou výši daně za elektronicky poskytované služby poskytnuté podle zvláštního režimu na území Evropské unie. §88 (10) Pokud jsou při poskytnutí elektronicky poskytované služby podle zvláštního režimu použity jiné měny než euro, použije evidovaná osoba pro účely odstavce 9 směnný kurz Evropské centrální banky zveřejněný a) ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo b) k nejbližšímu následujícímu dni, pokud ke dni vzniku povinnosti přiznat daň není kurz zveřejněn. §88 (11) Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna uchovávat záznamy o plnění, na které se vztahuje zvláštní režim, po dobu 10 let od konce roku, ve kterém se plnění uskutečnilo, a v této době je povinna na vyžádání správce daně záznamy elektronicky poskytnout. Správce daně daň nevyměřuje a postupuje pouze v souladu s hlášením a provedenou platbou daně. §88 (12) Správce daně odejme evidované osobě, která si zvolí tuzemsko jako členský stát identifikace, daňové evidenční číslo, pokud a) evidovaná osoba opakovaně poruší podmínky zvláštního režimu, b) evidovaná osoba správci daně oznámí, že již nebude poskytovat elektronicky poskytované služby podle zvláštního režimu, c) zjistí, že evidovaná osoba přestala poskytovat elektronicky poskytované služby podle zvláštního režimu, nebo d) evidovaná osoba nesplňuje podmínky pro postup podle zvláštního režimu. §88 (13) Jestliže správce daně odejme evidované osobě daňové evidenční číslo, evidovaná osoba není oprávněna postupovat podle zvláštního režimu. §88 (14) Rozhodnutí o odejmutí se doručuje evidované osobě elektronicky bez uznávaného elektronického podpisu stejným způsobem, jakým je podáváno oznámení podle odstavce 3. §89 Zvláštní režim pro cestovní službu §89 (1) Zvláštní režim je povinen použít poskytovatel cestovní služby, který jedná se zákazníkem vlastním jménem, při poskytnutí cestovní služby zákazníkovi. §89 (2) Pro účely zvláštního režimu pro cestovní službu se rozumí a) poskytovatelem cestovní služby osoba povinná k dani, která poskytuje zákazníkovi cestovní službu, b) zákazníkem osoba, které je poskytnuta cestovní služba, c) cestovní službou poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje kombinace služeb cestovního ruchu (Pozn. č. 61: Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.) a popřípadě zboží, pokud jsou jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani; poskytnutí cestovní služby se považuje za poskytnutí jedné služby, přestože k uskutečnění cestovní služby se využije více služeb cestovního ruchu a popřípadě zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani; za cestovní službu se považuje i poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje pouze jednu nakoupenou službu cestovního ruchu ubytování nebo dopravy osob. §89 (3) Při poskytnutí cestovní služby je základem daně přirážka poskytovatele cestovní služby snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi celkovou peněžní částkou, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce od zákazníka nebo třetí osoby za poskytnutou cestovní službu, a součtem částek, které plátce uhradil nebo má uhradit za jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovní služby. Přirážku je možné stanovit také jako rozdíl mezi celkovou částkou, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet poskytovatel cestovních služeb za poskytnuté cestovní služby uskutečněné za zdaňovací období, a celkovou částkou, kterou poskytovatel cestovních služeb uhradil nebo má uhradit za nakoupené služby cestovního ruchu, případně zboží od jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovních služeb uskutečněných za toto zdaňovací období. Je-li tento rozdíl záporný, základem daně je nula. §89 (4) Při poskytnutí cestovní služby je místem plnění místo, kde má poskytovatel poskytující službu sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. §89 (5) Poskytovatel cestovní služby je povinen přiznat daň ke dni uskutečnění cestovní služby, pokud se přirážka stanoví podle odstavce 3 za zdaňovací období, je povinen přiznat daň nejpozději k poslednímu dni zdaňovacího období, ve kterém jsou cestovní služby uskutečněny. Cestovní služba se považuje za uskutečněnou dnem poskytnutí cestovní služby. Za poskytnutí cestovní služby se považuje den poskytnutí poslední služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě. §89 (7) Pokud jednotlivé služby cestovního ruchu nakoupené od jiných osob povinných k dani jsou poskytnuty ve třetí zemi, cestovní služba je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Jestliže služby cestovního ruchu nakoupené od jiných osob povinných k dani jsou poskytnuty jak ve třetí zemi, tak i na území Evropské unie, je cestovní služba osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně jen v poměru odpovídajícímu poskytnutým službám ve třetí zemi a na území Evropské unie. Za službu cestovního ruchu poskytnutou ve třetí zemi se považuje nakoupená letecká přeprava osob s místem určení do třetí země se zpáteční přepravou, bez zpáteční přepravy nebo zpáteční přeprava. §89 (8) Poskytovatel cestovní služby nemá nárok na odpočet daně ani na vrácení daně v jiném členském státě u zboží a služeb cestovního ruchu nakoupených od plátců nebo od osob registrovaných k dani v jiném členském státě, které poskytuje zákazníkovi jako součást cestovní služby. §89 (9) Při poskytnutí cestovní služby musí být na daňovém dokladu uveden údaj "zvláštní režim - cestovní služba". Při poskytnutí cestovní služby nesmí být na daňovém dokladu samostatně uvedena daň týkající se přirážky. §89 (10) Plátce, kterému byla poskytnuta cestovní služba, nemá nárok na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen zaplatit v ceně za tuto poskytnutou službu. §89 (11) Pokud poskytovatel cestovní služby poskytuje vlastní službu nebo zboží vytvořené vlastní činností, které nesmí zahrnout do cestovní služby, je povinen uplatňovat daň u těchto zdanitelných plnění podle sazby daně a daň se vypočítá z ceny určené podle právních předpisů upravujících oceňování majetku, která se považuje za peněžní částku včetně daně. §89 (12) Pokud poskytovatel cestovní služby uplatňuje daň a současně je povinen použít zvláštní režim, je také povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty samostatně plnění podle jednotlivých způsobů uplatňování daně. §89 (13) Plátce je povinen opravit základ daně a výši daně u poskytnuté cestovní služby při změně ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné změny, pokud tato změna má za následek zvýšení daně na výstupu. Rozdíl původního a opraveného základu daně se považuje za samostatné zdanitelné plnění a plátce je povinen provést opravu ke dni změny ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné změny. Pro výpočet daně se použije sazba daně platná ke dni uskutečnění původního zdanitelného plnění. Jestliže změna ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné změny, má za následek snížení daně na výstupu, může plátce opravit základ daně a výši daně stejným způsobem. §89 (14) Pokud však plátce poskytuje cestovní služby jiné osobě povinné k dani, která není poskytovatelem cestovní služby, pro účely uskutečňování ekonomických činností, nemusí uplatňovat zvláštní režim a uplatňuje u jednotlivých nakoupených služeb cestovního ruchu daň na výstupu podle sazby daně, pokud všechny nakoupené služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě jsou poskytnuty v tuzemsku. §89 (15) Zvláštní režim není oprávněn použít plátce, který poskytuje službu spočívající v zajištění cestovní služby jménem a na účet jiné osoby. Daň se vypočítá z úplaty, kterou plátce obdržel nebo má obdržet za poskytnutou službu zajištění cestovní služby, která se považuje za peněžní částku včetně daně. Poskytnutí služby spočívající v zajištění cestovní služby jménem a na účet jiné osoby je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud jednotlivé služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě jsou poskytnuty ve třetí zemi. Pokud jsou služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě poskytnuty jak ve třetí zemi, tak i na území Evropské unie, je poskytnutí služby spočívající v zajištění cestovní služby jménem a na účet jiné osoby osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně jen v poměru odpovídajícímu poskytnutým službám cestovního ruchu mimo území Evropské unie a na území Evropské unie. Pro vymezení služby cestovního ruchu poskytnuté ve třetí zemi platí odstavec 7 věta třetí obdobně. §90 Zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi §90 (1) Pro účely tohoto ustanovení se rozumí a) uměleckými díly, sběratelskými předměty, starožitnostmi zboží uvedené v příloze č. 2, b) použitým zbožím hmotný movitý majetek, který je vhodný k dalšímu použití v nezměněném stavu nebo po opravě, kromě uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností uvedených v příloze č. 2 a kromě drahých kovů a drahokamů, c) obchodníkem plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která v rámci uskutečňování ekonomických činností pořizuje nebo dováží použité zboží, umělecké předměty, sběratelské předměty nebo starožitnosti za účelem dalšího prodeje, jednající na vlastní účet nebo na účet jiné osoby, pokud ji náleží odměna. §90 (2) Zvláštní režim může použít obchodník při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, pokud je toto zboží obchodníkovi dodáno v rámci obchodování na území Evropské unie a) osobou nepovinnou k dani, b) osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem, c) osvobozenou osobou, která není plátcem, d) jinou osobou povinnou k dani, pro kterou je dodání tohoto zboží osvobozeno od daně podle § 62 nebo obdobně podle platného předpisu jiného členského státu, nebo e) jiným obchodníkem, pokud byl při dodání tohoto zboží tímto jiným obchodníkem použit zvláštní režim. §90 (3) Při použití zvláštního režimu je základem daně přirážka snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi prodejní cenou obchodníka a pořizovací cenou tohoto zboží. Pokud je tento rozdíl záporný, základem daně je nula. Pro účely tohoto ustanovení se rozumí a) prodejní cenou úplata, která byla nebo má být získaná obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno, nebo od třetí strany, včetně dotace k ceně, daní, cel, poplatků a vedlejších výdajů jako provize, náklady na balné, přepravu a pojištění požadované obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno, s výjimkou částek uvedených v § 36 odst. 5 a 11, b) pořizovací cenou úplata stanovená v písmenu a), která byla nebo má být získaná od obchodníka osobou, která mu zboží dodává. §90 (4) Pokud jednotková pořizovací cena zboží nepřevyšuje 1 000 Kč, je možné přirážku stanovit za zdaňovací období. V tomto případě se přirážka stanoví jako rozdíl mezi celkovou prodejní cenou za dodané zboží a celkovou pořizovací cenou za nakoupené zboží, uskutečněné za zdaňovací období, v rozdělení podle příslušné sazby daně. §90 (5) Obchodník se může rozhodnout pro používání zvláštního režimu při dodání a) uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl, b) uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce. §90 (6) Při stanovení přirážky postupuje obchodník podle odstavce 3 nebo 4 za celé zdaňovací období. §90 (7) Pokud obchodník postupuje podle odstavce 5, je povinen stanovit základ daně podle odstavce 3. Pořizovací cena pro výpočet přirážky při dovozu zboží podle odstavce 5 písm. a) se stanoví jako součet základu daně při dovozu tohoto zboží a daně vyměřené při dovozu zboží. §90 (8) Postup podle odstavce 5 je obchodník povinen oznámit správci daně. Obchodník je povinen postupovat podle zvláštního režimu nejméně dva následující po sobě jdoucí kalendářní roky ode dne oznámení. §90 (9) Pokud při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti jsou splněny podmínky pro osvobození vývozu zboží podle § 66, je dodání tohoto zboží, jestliže je předmětem zvláštního režimu, také osvobozeno od daně. §90 (10) Plátce nemá nárok na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen zaplatit v prodejní ceně zboží, které mu bylo dodáno obchodníkem, pokud je dodání tohoto zboží předmětem zvláštního režimu. §90 (11) Obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nemá nárok na odpočet daně a) u uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl, b) u uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce. §90 (12) Pokud se použije zvláštní režim při dodání zboží do jiného členského státu, nepoužije se § 8 a 64. Zvláštní režim nelze použít při dodání nového dopravního prostředku z tuzemska do jiného členského státu. Zvláštní režim nelze také použít při dodání zboží, pokud byl při jeho pořízení uplatněn nárok na odpočet daně. §90 (13) Pokud obchodník uplatňuje daň a současně používá zvláštní režim, je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty samostatně plnění podle jednotlivých způsobů uplatňování daně. §90 (14) Při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, musí být na daňovém dokladu uveden údaj "zvláštní režim - použité zboží", "zvláštní režim - umělecká díla" nebo "zvláštní režim - sběratelské předměty a starožitnosti". Při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nesmí být na daňovém dokladu samostatně uvedena daň týkající se přirážky, s výjimkou dokladu o prodeji osobního automobilu pro osobu se zdravotním postižením. §90 (15) Pokud obchodník uplatňuje daň při a) dodání uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl, má nárok na odpočet daně při dovozu tohoto zboží, b) dodání uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce, má nárok na odpočet daně u dodaného uměleckého díla, c) dodání uměleckého díla, které mu dodala osoba povinná k dani, která není obchodníkem, byla-li při dodání touto osobou povinnou k dani uplatněna daň, má nárok na odpočet daně u dodaného uměleckého díla, přičemž může uplatnit nárok na odpočet daně u tohoto zboží nejdříve ve zdaňovacím období, ve kterém je povinen přiznat daň. §91 Zvláštní režim pro plátce, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu Plátci, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu a nejsou prokazatelně schopni vykazovat daň na výstupu na základě kontrolovatelné denní evidence tržeb, mohou požádat příslušného správce daně o stanovení individuálního způsobu stanovení daně. Správce daně je povinen stanovit plátci na základě konkrétních podmínek vedení záznamní povinnosti ve smyslu § 100 a daňového řádu individuální způsob stanovení daně. Správce daně zároveň určí plátci i dobu, na kterou se tato výjimka vztahuje. §92 Zvláštní režim pro investiční zlato §92 (1) Investičním zlatem se rozumí a) zlato ve tvaru uzančních slitků zpracovaných v certifikované afinerii, ve tvaru cihly, s vlastním číslem a s označením výrobce, ryzosti a hmotnosti, o hmotnosti připouštěné na trhy zlata a ryzosti nejméně 995 tisícin, b) zlaté mince, které 1. mají ryzost nejméně 900 tisícin, 2. byly vyraženy po roce 1800, 3. jsou nebo byly v zemi svého původu zákonným platidlem a 4. jsou obvykle prodávány za cenu, která nepřevyšuje volnou tržní hodnotu jejich zlatého obsahu o více než 80 %. §92 (2) Česká národní banka uveřejní ve Věstníku České národní banky seznam zlatých mincí, které splňují podmínky podle odstavce 1 písm. b). §92 (3) Od daně bez nároku na odpočet daně je osvobozeno dodání investičního zlata v tuzemsku, pořízení z jiného členského státu a jeho dovoz. Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně se vztahuje i na a) investiční zlato s osvědčením pro fyzicky alokované a nealokované zlato, b) investiční zlato obchodované na zlatých účtech, a to zejména úvěry a swapy zakládající k investičnímu zlatu vlastnické právo nebo právní nárok, nebo c) termínované obchody s investičním zlatem, včetně futures a forwardů, které zahrnují převod vlastnického práva nebo právního nároku k investičnímu zlatu. §92 (4) Od daně bez nároku na odpočet daně je osvobozena služba osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby, která spočívá v zajištění dodání investičního zlata, jeho pořízení z jiného členského státu nebo jeho dovozu. §92 (5) Plátce, který investiční zlato vyrobí nebo zlato přemění na investiční zlato, se může rozhodnout, že uplatní daň u dodání investičního zlata, které by bylo osvobozeno podle odstavce 3, jinému plátci nebo osobě registrované k dani v jiném členském státě. §92 (6) U zprostředkovatelské služby, která spočívá v obstarání dodání investičního zlata podle odstavce 4, může být uplatněna daň, pokud plátce při dodání investičního zlata uplatnil daň podle odstavce 5. §92 (7) Plátce, který dodává investiční zlato osvobozené od daně, má nárok na odpočet daně v plné výši a) při nakoupení investičního zlata, u něhož byla uplatněna daň podle odstavce 5, b) při nakoupení, pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zlata, které není investičním zlatem, a které následně plátce nebo jím zmocněná třetí osoba přemění na investiční zlato, nebo c) při nakoupení služby, spočívající ve změně formy, hmotnosti nebo ryzosti zlata, včetně investičního zlata. §92 (8) Plátce, který investiční zlato vyrobí nebo zlato přemění na investiční zlato, má nárok na odpočet daně v plné výši při nakoupení, pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zboží nebo služby, přímo související s výrobou investičního zlata nebo přeměnou zlata na investiční zlato. §92a Režim přenesení daňové povinnosti §92a (1) V režimu přenesení daňové povinnosti je plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněno, povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. §92a (2) Plátce, pro kterého je zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti uskutečněno, je povinen doplnit výši daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty. Za správnost vypočtené daně odpovídá plátce, pro kterého je plnění uskutečněno. §92a (3) Plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období daňové identifikační číslo plátce, pro kterého se zdanitelné plnění uskutečnilo, den uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění. §92a (4) Plátce, pro kterého bylo uskutečněno zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období daňové identifikační číslo plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, den uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění. §92a (5) Plátce, který uskutečnil nebo pro kterého bylo uskutečněno zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je povinen podat správci daně elektronicky na elektronickou adresu zveřejněnou správcem daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání výpis z evidence pro účely daně z přidané hodnoty, obsahující údaje podle odstavce 3 nebo 4, a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně. §92a (6) Režim přenesení daňové povinnosti v případě, že plátce, který poskytnul zdanitelné plnění, nesplnil svou registrační povinnost ve stanovené lhůtě, nelze použít do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je registrován jako plátce. §92b Dodání zlata §92b (1) Za zlato se pro účely tohoto ustanovení považuje a) zlato o ryzosti 333 tisícin nebo vyšší, s výjimkou investičního zlata, v podobě neopracované, zejména slitku, cihly, prutu, valounu, zrna, granule, granálie, lístku, drátu, prášku, zlomků, smetků nebo odpadu, b) investiční zlato při dodání podle § 92 odst. 5. §92b (2) Při dodání zlata plátci, s výjimkou České národní banky, použije plátce režim přenesení daňové povinnosti. §92c Dodání zboží uvedeného v příloze č. 3 k tomuto zákonu Při dodání zboží uvedeného v příloze č. 3 k tomuto zákonu, včetně dodání tohoto zboží po zpracování v podobě čištění, leštění, třídění, řezání, štěpení, lisování nebo odlévání do ingotů plátci, použije plátce režim přenesení daňové povinnosti. §92d Obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů Při převodu povolenek na emise skleníkových plynů podle zákona upravujícího podmínky obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů na plátce použije plátce režim přenesení daňové povinnosti. §92e Poskytnutí stavebních nebo montážních prací §92e (1) Při poskytnutí stavebních nebo montážních prací, které podle sdělení Českého statistického úřadu o zavedení Klasifikace produkce (CZ-CPA) uveřejněného ve Sbírce zákonů odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43 platnému od 1. ledna 2008, plátci použije plátce režim přenesení daňové povinnosti. §92e (2) Pokud plátce, který uskuteční v souvislosti s poskytnutím stavebních nebo montážních prací podle odstavce 1 zdanitelné plnění související s těmito pracemi, použije k tomuto zdanitelnému plnění režim přenesení daňové povinnosti a plátce, pro kterého byly tyto práce poskytnuty, doplní v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty výši daně, má se za to, že toto zdanitelné plnění režimu přenesení daňové povinnosti podléhá. §92f Předmět závazného posouzení zatřídění zboží pro použití režimu přenesení daňové povinnosti Předmětem závazného posouzení je určení, zda určité zboží je zbožím, u jehož dodání se použije režim přenesení daňové povinnosti podle § 92c. §92g Žádost o závazné posouzení zatřídění zboží pro použití režimu přenesení daňové povinnosti §92g (1) Generální finanční ředitelství vydá na žádost osoby povinné k dani rozhodnutí o závazném posouzení zatřídění zboží pro použití režimu přenesení daňové povinnosti. §92g (2) V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení osoba povinná k dani uvede a) popis zboží, jehož se žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení týká; v žádosti lze uvést pouze jeden druh zboží, b) návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení. HLAVA IV SPRÁVA DANĚ V TUZEMSKU §93 Správa daně celními úřady Celní úřady vykonávají správu daně podle právních předpisů upravujících správu cla. §93a Místní příslušnost §93a (1) Místně příslušný skupině je správce daně, který je místně příslušný jejímu zastupujícímu členovi. §93a (2) Pro osobu povinnou k dani, která nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, s výjimkou osoby evidované podle § 88, je místně příslušným správcem daně Finanční úřad pro hlavní město Prahu. §93a (3) Pro osobu povinnou k dani, která je plátcem podle § 6d, je místně příslušným správcem daně finanční úřad místně příslušný její části, která je součástí skupiny. §94 Povinná registrace plátce §94 (1) Osoba povinná k dani uvedená v § 6 je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený obrat. §94 (2) Plátce uvedený v § 6a až 6e je povinen podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stal plátcem. §94a Dobrovolná registrace plátce §94a (1) Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje nebo bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, může podat přihlášku k registraci. §94a (2) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a která bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku, může podat přihlášku k registraci. §94a (3) Osoba povinná k dani uvedená v odstavci 1 nebo 2 může podat přihlášku k registraci nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne, kdy jí byla zrušena registrace plátce z důvodu závažného porušení povinností vztahujících se ke správě daně. §95 Informační povinnost společníka společnosti Pokud se osoba povinná k dani, která je společníkem společnosti, stane plátcem, je o tom povinna informovat ostatní společníky do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala plátcem. §95a Skupinová registrace §95a (1) V přihlášce k registraci skupiny určí spojené osoby, které budou členy skupiny, osobu, která bude zastupujícím členem skupiny. Přihlášku k registraci podá osoba určená za zastupujícího člena skupiny u správce daně místně příslušného podle § 93a. §95a (2) Skupina se stává plátcem od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokud je přihláška k registraci skupiny podána nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud je přihláška podána po 31. říjnu běžného kalendářního roku, stává se skupina plátcem od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po podání přihlášky k registraci. §95a (3) Plátce se při splnění podmínek stanovených v § 5a stává členem skupiny od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokud skupina podá s jeho souhlasem žádost o přistoupení plátce do skupiny nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud skupina podá žádost po 31. říjnu běžného kalendářního roku, stává se tento plátce členem skupiny od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po podání žádosti. §95a (4) Osoba, která není plátcem, se při splnění podmínek stanovených v § 5a stává členem skupiny od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém skupina podá s jejím souhlasem žádost o přistoupení osoby do skupiny. §95a (5) Člen skupiny se stává plátcem následujícím dnem po dni zrušení registrace skupiny nebo následujícím dnem po dni zániku jeho členství ve skupině. §95a (6) Osoba, na kterou při přeměně člena skupiny, který při přeměně zaniká, přechází nebo je převáděno jeho jmění, se stává členem skupiny od prvního dne následujícího po dni jeho zániku, pokud není v okamžiku zániku člena skupiny samostatnou osobou povinnou k dani. §95a (7) Osoba, na kterou při přeměně členů více skupin, kteří při přeměně zanikají, přechází nebo je převáděno jejich jmění, se stává plátcem od prvního dne následujícího po dni zániku členů skupin, pokud není v okamžiku jejich zániku samostatnou osobou povinnou k dani. Přihlášku k registraci je povinna podat do 15 dnů ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku. §95a (8) Osoba, na kterou při přeměně člena skupiny, který při přeměně zaniká, přechází nebo je převáděno jeho jmění a která je v okamžiku zániku člena skupiny osobou povinnou k dani, se stává plátcem od prvního dne následujícího po dni zániku člena skupiny. Přihlášku k registraci je povinna podat do 15 dnů ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku. §95a (9) V případě přistoupení osoby povinné k dani jako člena do skupiny podle odstavce 4 je skupina oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně podle § 79 odst. 1 a 2. Nárok na odpočet daně se uplatní v daňovém přiznání za první zdaňovací období po dni přistoupení tohoto člena. §96 Povinný registrační údaj §96 (1) V přihlášce k registraci plátce je osoba povinná k dani povinna uvést také čísla všech svých účtů u poskytovatelů platebních služeb, pokud jsou používány pro ekonomickou činnost. §96 (2) Osoba povinná k dani je oprávněna určit, která čísla účtů podle odstavce 1 budou zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup. §97 Registrace identifikované osoby Identifikovaná osoba je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala identifikovanou osobou. §98 Zveřejnění údajů z registru plátců a identifikovaných osob Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup údaje z registru plátců a identifikovaných osob, a to a) daňové identifikační číslo plátce nebo identifikované osoby, b) obchodní firmu nebo jméno a dodatek ke jménu, c) sídlo plátce nebo identifikované osoby a d) číslo účtu určené v přihlášce k registraci plátce ke zveřejnění nebo údaj, že žádné takové číslo účtu nebylo určeno. §99 Zdaňovací období Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc. §99a Změna zdaňovacího období §99a (1) Plátce se může rozhodnout, že jeho zdaňovacím obdobím pro příslušný kalendářní rok je kalendářní čtvrtletí, pokud a) jeho obrat za bezprostředně předcházející kalendářní rok nepřesáhl 10 000 000 Kč, b) není nespolehlivým plátcem, c) není skupinou a d) změnu zdaňovacího období oznámí správci daně do konce měsíce ledna příslušného kalendářního roku. §99a (2) Plátce nemusí změnu zdaňovacího období podle odstavce 1 oznámit správci daně, pokud v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce bylo jeho zdaňovacím obdobím kalendářní čtvrtletí. §99a (3) Změnu zdaňovacího období podle odstavce 1 nelze učinit pro kalendářní rok, v němž byl plátce registrován, ani pro bezprostředně následující kalendářní rok. Z důvodů hodných zvláštního zřetele může správce daně na žádost plátce podanou do konce měsíce října roku, v němž byl plátce registrován, rozhodnout, že změnu zdaňovacího období lze učinit pro bezprostředně následující kalendářní rok; takto podaná žádost se považuje za oznámení podle odstavce 1 písm. d). §99a (4) Stane-li se plátce, jehož zdaňovacím obdobím je kalendářní čtvrtletí, nespolehlivým plátcem, je od následujícího kalendářního čtvrtletí po tom, kdy se stal nespolehlivým plátcem, jeho zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc. §99a (5) Obrat se pro účely změny zdaňovacího období stanoví a) při fúzi obchodních společností nebo družstev jako součet obratů obchodních korporací zúčastněných na fúzi, b) při rozdělení obchodních korporací 1. rozštěpením jako součet obratu zanikající obchodní korporace připadající na nástupnickou obchodní korporaci a obratu této nástupnické obchodní korporace, 2. odštěpením jako součet obratu vyčleněné části rozdělované obchodní korporace připadající na nástupnickou obchodní korporaci a obratu této nástupnické obchodní korporace, c) při převodu jmění na společníka obchodní společnosti jako součet obratu obchodní společnosti, která se zrušuje bez likvidace, a obratu společníka, na nějž se převádí jmění této společnosti. §99b Zdaňovací období v insolvenci §99b (1) Probíhající zdaňovací období končí dnem, který předchází dni, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Následující zdaňovací období počíná dnem, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, a končí posledním dnem tohoto kalendářního měsíce. Pro období po skončení měsíce, ve kterém nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, do skončení insolvenčního řízení, je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc. §99b (2) Probíhající zdaňovací období končí dnem, ve kterém bylo skončeno insolvenční řízení. Následující zdaňovací období počíná dnem následujícím po skončení insolvenčního řízení a končí posledním dnem tohoto kalendářního měsíce. Pro období po skončení měsíce, ve kterém bylo skončeno insolvenční řízení, do konce kalendářního roku je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc. §99b (3) Plátce nemůže změnit zdaňovací období pro kalendářní rok bezprostředně následující po kalendářním roce, ve kterém došlo ke skončení insolvenčního řízení. §99b (4) Probíhající zdaňovací období skupiny končí dnem, který předchází dni, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku člena skupiny. Následující zdaňovací období skupiny a plátce, jehož členství ve skupině zaniklo v souvislosti s insolvenčním řízením, počíná dnem, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, a končí posledním dnem tohoto kalendářního měsíce. §100 Evidence pro účely daně z přidané hodnoty §100 (1) Plátce nebo identifikovaná osoba jsou povinni vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty veškeré údaje vztahující se k jejich daňovým povinnostem, a to v členění potřebném pro sestavení daňového přiznání nebo souhrnného hlášení. §100 (2) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro uskutečňování plnění s nárokem na odpočet daně, také daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, s výjimkou plnění, u nichž byly vystaveny zjednodušené daňové doklady. §100 (3) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty přehled a) uskutečněných plnění, která jsou osvobozena od daně nebo nejsou předmětem daně, b) obchodního majetku. §100 (4) Plátci, kteří jsou společníky téže společnosti, jsou povinni vést evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za činnost, pro kterou se sdružili, odděleně. Tuto evidenci vede za společnost určený společník, který za společnost plní všechny povinnosti a uplatňuje práva vyplývající z tohoto zákona pro ostatní společníky. §100 (5) V evidenci pro účely daně z přidané hodnoty vede člen skupiny odděleně plnění, která uskutečnil pro ostatní členy skupiny. §100a Zvláštní ustanovení o evidenci pro účely daně z přidané hodnoty §100a (1) Plátce nebo identifikovaná osoba, kteří pořizují zboží z jiného členského státu, jsou povinni vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty hodnotu pořízeného zboží v členění na pořízení zboží z jednotlivých jiných členských států. §100a (2) Věřitel je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty přehled oprav pro daňové účely podle § 44, který obsahuje tyto údaje: a) obchodní firmu nebo jméno dlužníka, b) daňové identifikační číslo dlužníka, c) evidenční číslo původně vystaveného daňového dokladu, d) evidenční číslo daňového dokladu vystaveného podle § 46 odst. 1 a e) výši opravy daně na výstupu. §100a (3) Osoba, která uskutečňuje zasílání zboží z tuzemska do jiného členského státu, je povinna vést evidenci o hodnotě zaslaného zboží, popřípadě o volbě podle § 8 odst. 3, v členění podle jednotlivých jiných členských států. §101 Daňové přiznání a splatnost daně §101 (1) Plátce je povinen podat daňové přiznání, a to i v případě, že mu nevznikla daňová povinnost. Vlastní daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání, s výjimkou daně vyměřované v souvislosti s dovozem zboží podle § 20, (Pozn. č. 66a: Například čl. 222 bod 1 písmeno a) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.) u kterého je splatnost daně stanovena celními předpisy. §101 (2) Lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období končící dnem, který předchází dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku, je 30 dnů od skončení zdaňovacího období. To platí i pro skupinu v případě, že soud rozhodl o úpadku jejího člena. Za zdaňovací období v době probíhajícího insolvenčního řízení, včetně zdaňovacího období končícího dnem, kdy došlo k ukončení insolvenčního řízení, je lhůta pro podání daňového přiznání 25 dnů od skončení zdaňovacího období. §101 (3) Zanikne-li společnost nebo družstvo zrušením bez likvidace, je daňové přiznání za část zdaňovacího období ke dni zániku plátce povinen podat právní nástupce plátce, a to s uvedením, že je podává za zaniklého plátce. §101 (4) Plátce, který jako určený společník vede evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za společnost, je povinen uvést ve svém daňovém přiznání zdanitelná plnění a daň ze své činnosti a zdanitelná plnění a daň z činnosti celé společnosti. Ostatní společníci v daňovém přiznání uvádějí pouze zdanitelná plnění a daň ze své vlastní činnosti. §101 (5) Identifikovaná osoba je povinna do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém jí vznikla povinnost přiznat daň, podat daňové přiznání. Daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. §101 (6) Plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň nebo povinnost přiznat plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, podat daňové přiznání. Vlastní daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. §101 (7) Osoba, která není plátcem a jíž vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na jí vystaveném dokladu, je povinna podat daňové přiznání do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém doklad vystavila. Daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. §101a §101a (1) Plátce je povinen podat elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně a) daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, b) hlášení, c) přílohy k daňovému přiznání, dodatečnému daňovému přiznání nebo hlášení. §101a (2) Přihláška k registraci a oznámení o změně registračních údajů se podává pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně; to neplatí pro identifikované osoby. §101a (3) Fyzická osoba není povinna postupovat podle odstavce 1 nebo 2, pokud a) její obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců nepřesáhne 6 000 000 Kč; pokud fyzická osoba tento obrat překročí, vzniká jí povinnost činit podání podle odstavce 1 za zdaňovací období následující po zdaňovacím období, v němž došlo k překročení obratu, a trvá nejméně po dobu 6 kalendářních měsíců, a b) nemá zákonem stanovenou povinnost činit podání elektronicky. §102 Souhrnné hlášení §102 (1) Plátce je povinen podat souhrnné hlášení, pokud uskutečnil a) dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě, b) přemístění obchodního majetku do jiného členského státu, c) dodání zboží kupujícímu při zjednodušeném postupu při dodání zboží uvnitř území Evropské unie formou třístranného obchodu, pokud je plátce prostřední osobou v tomto obchodu, nebo d) poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně, osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je povinen přiznat daň příjemce služby. §102 (2) Identifikovaná osoba je povinna podat souhrnné hlášení, pokud uskutečnila poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně, osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je povinen přiznat daň příjemce služby, a to ve lhůtě do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plnění uskutečněno. §102 (3) Souhrnné hlášení lze podat pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně. Pokud je souhrnné hlášení podáno prostřednictvím datové zprávy, která není podepsána uznávaným elektronickým podpisem nebo není odeslána prostřednictvím datové schránky, musí být potvrzeno za podmínek uvedených v daňovém řádu ve lhůtě pro podání souhrnného hlášení. Údaje o hodnotě dodaného zboží nebo poskytnuté služby se uvádějí v české měně. §102 (4) Souhrnné hlášení za společnost podává určený společník, který podává daňové přiznání za společnost. §102 (5) Souhrnné hlášení podává plátce za každý kalendářní měsíc do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce. §102 (6) Pokud plátce uskutečňuje pouze plnění podle odstavce 1 písm. d), podává souhrnné hlášení současně s daňovým přiznáním ve lhůtě pro podání daňového přiznání. §102 (7) Pokud plátce podle odstavce 6 podává souhrnné hlášení za každé kalendářní čtvrtletí a v průběhu kalendářního čtvrtletí uskuteční plnění podle odstavce 1 písm. a) až c), vzniká plátci povinnost v tomto kalendářním čtvrtletí za měsíce, které předcházejí kalendářnímu měsíci, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1 písm. a) až c), povinnost podat souhrnné hlášení za každý kalendářní měsíc tohoto kalendářního čtvrtletí, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1 písm. a) až c). Tento plátce dále podává souhrnné hlášení podle odstavce 5, a to za každý kalendářní měsíc do konce kalendářního roku, ve kterém uskutečnil plnění podle odstavce 1 písm. a) až c). §102 (8) Pokud plátce nebo identifikovaná osoba, kteří podali souhrnné hlášení, zjistí, že uvedli chybné údaje, jsou povinni do 15 dnů ode dne zjištění chybných údajů podat následné souhrnné hlášení způsobem uvedeným v odstavci 3. §102 (9) Správce daně údaje v souhrnném hlášení, popřípadě v následném souhrnném hlášení posoudí, případně prověří a využije při stanovení daně. Obdobný postup uplatní ohledně údajů, které správce daně obdrží v rámci mezinárodní spolupráce. §103 Zvláštní ustanovení o zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň Hrozí-li nebezpečí z prodlení, je zajišťovací příkaz účinný a vykonatelný okamžikem jeho vydání. Správce daně současně s vydáním zajišťovacího příkazu učiní pokus vyrozumět vhodným způsobem daňový subjekt o vydání zajišťovacího příkazu a sepíše o tom úřední záznam. §104 Nesprávné uvedení daně za jiné zdaňovací období §104 (1) Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely, a nesnížil tím v tomto zdaňovacím období daň, správce daně daň za zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří. §104 (2) Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely, a snížil tím v tomto zdaňovacím období daň, správce daně daň za zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří, ale uplatní úrok z prodlení podle daňového řádu z částky daně uvedené v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období za každý den krácení státního rozpočtu. Úrok z prodlení je splatný v náhradní lhůtě 15 dnů ode dne doručení platebního výměru. §104 (3) Postup podle odstavce 1 nebo 2 se neuplatní, pokud plátce, který měl nárok na odpočet daně v částečné výši podle § 72 odst. 6 ve zdaňovacím období, do kterého skutečnosti rozhodné pro stanovení daně příslušely, uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období a zdaňovací období, do kterého příslušely, bylo v jiném kalendářním roce. §104 (4) Pro identifikovanou osobu platí odstavce 1 a 2 obdobně. §105 Vracení nadměrného odpočtu §105 (1) Vznikne-li v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek vyšší než 100 Kč, vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu. To neplatí, pokud vznikne vratitelný přeplatek změnou stanovené daně na základě dodatečného vyměření. §105 (2) Přeplatek skupiny vzniklý v důsledku vyměření nebo dodatečného vyměření se stává vratitelným, pokud skupina a kterýkoli člen skupiny nemá daňový nedoplatek. Přeplatek skupiny se použije na úhradu případného daňové nedoplatku skupiny nebo kteréhokoli člena skupiny. §105 (3) Pokud vznikne v důsledku neoprávněného uplatnění odpočtu daně daňový nedoplatek, podléhá tento úroku z prodlení podle daňového řádu od počátku běhu lhůty podle odstavce 1. Úrok z prodlení se neuplatní do doby vrácení nadměrného odpočtu. §106 Zrušení registrace plátce z moci úřední §106 (1) Správce daně zruší registraci plátce, pokud plátce a) přestal uskutečňovat ekonomické činnosti, b) neuskutečnil bez oznámení důvodu správci daně za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců plnění v rámci ekonomické činnosti, nebo c) uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. §106 (2) Správce daně zruší registraci plátce, a) který závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě daně, a b) současně 1. jeho obrat nepřesáhl za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců 1 000 000 Kč, 2. za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců neuskutečnil zdanitelné plnění, pokud se jedná o plátce, který nemá v tuzemsku sídlo, nebo 3. je skupinou. §106 (3) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 2 má odkladný účinek. §106 (4) Správce daně zruší registraci plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, pokud tento plátce v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce neuskutečnil v tuzemsku a) zdanitelné plnění a b) plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně. §106 (5) Správce daně zruší registraci plátce ke dni předcházejícímu dni vzniku jeho členství ve skupině. §106 (6) Plátce přestává být plátcem dnem a) nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je mu zrušena registrace, b) předcházejícím dni přechodu daňové povinnosti zůstavitele. §106 (7) Skupině lze zrušit registraci podle odstavce 1 nebo 2 pouze k poslednímu dni kalendářního roku. Skupina přestává být plátcem dnem zrušení registrace. Člen skupiny je plátcem ode dne následujícího po dni, kdy skupina přestala být plátcem nebo zaniklo jeho členství ve skupině. §106a Nespolehlivý plátce §106a (1) Poruší-li plátce závažným způsobem své povinnosti vztahující se ke správě daně, správce daně rozhodne, že tento plátce je nespolehlivým plátcem. §106a (2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 lze podat do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí a má odkladný účinek. §106a (3) Z důvodů hodných zvláštního zřetele může správce daně odkladný účinek vyloučit. §106a (4) Plátce může požádat správce daně o vydání rozhodnutí, že není nespolehlivým plátcem; žádost může podat nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, a) že je nespolehlivým plátcem, nebo b) kterým správce daně zamítl žádost o vydání rozhodnutí, že není nespolehlivým plátcem. §106a (5) Správce daně na žádost nespolehlivého plátce rozhodne, že není nespolehlivým plátcem, pokud plátce po dobu 1 roku závažným způsobem neporušuje své povinnosti vztahující se ke správě daně. §106a (6) Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že plátce a) je nespolehlivým plátcem, b) není nespolehlivým plátcem. §106b Zrušení registrace plátce na žádost §106b (1) O zrušení registrace může plátce, který má sídlo v tuzemsku a který není skupinou, požádat, pokud splňuje tyto podmínky: a) uplynul 1 rok ode dne, kdy se stal plátcem a tento plátce 1. nedosáhl za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců obratu většího než 1 000 000 Kč, nebo 2. uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, nebo b) přestal uskutečňovat ekonomické činnosti. §106b (2) O zrušení registrace může plátce, který nemá sídlo v tuzemsku, požádat, pokud splňuje tyto podmínky: a) za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců v tuzemsku neuskutečnil zdanitelné plnění nebo dodání zboží do jiného členského státu osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nebo b) přestal v tuzemsku uskutečňovat ekonomické činnosti. §106b (3) O zrušení registrace může plátce podle § 6b nebo § 6e požádat, pokud a) uplynuly 3 měsíce ode dne, kdy se stal plátcem, a b) jeho obrat nepřesáhl za 3 bezprostředně předcházející po sobě jdoucí kalendářní měsíce 250 000 Kč. §106c Zrušení registrace společníka společnosti na žádost §106c (1) O zrušení registrace může plátce, který je společníkem společnosti, požádat pouze v těchto případech: a) zaniklo-li jeho členství ve společnosti, nebo b) při zániku společnosti po vypořádání majetku. §106c (2) Obrat společníka společnosti se pro účely zrušení registrace stanoví jako součet obratu a) tohoto společníka dosahovaný mimo společnost a b) dosahovaného společně všemi společníky společnosti připadajícího na tohoto společníka; obrat připadající na každého společníka společnosti je stejný, neurčí-li společenská smlouva jiný poměr. §106d Společná ustanovení o zrušení registrace na žádost §106d (1) Správce daně zruší registraci plátce, který žádá o zrušení registrace, pokud tento plátce prokáže, že splňuje podmínky pro zrušení registrace. §106d (2) Proti rozhodnutí, kterým je zrušena registrace na žádost plátce, nelze uplatnit opravné prostředky. §106d (3) Plátce přestává být plátcem dnem následujícím po dni oznámení rozhodnutí, kterým je mu zrušena registrace. §106d (4) Plátce, kterému byla na žádost zrušena registrace, se stává identifikovanou osobou dnem následujícím po dni, kdy přestal být plátcem, pokud a) nesplňuje podmínky pro zrušení registrace identifikované osoby, nebo b) v žádosti o zrušení registrace uvedl, že se chce stát identifikovanou osobou. §106e Zrušení registrace skupiny §106e (1) Správce daně zruší registraci skupiny k poslednímu dni příslušného kalendářního roku, pokud do konce měsíce října příslušného kalendářního roku a) skupina podá žádost o zrušení registrace, nebo b) správce daně zjistí, že žádný z členů skupiny nesplňuje podmínky pro členství ve skupině. §106e (2) Skupina přestává být plátcem dnem zrušení registrace. §106e (3) Člen skupiny je plátcem ode dne následujícího po dni, kdy skupina přestala být plátcem. §106f Zánik členství člena skupiny §106f (1) Správce daně zruší členství člena skupiny k poslednímu dni příslušného kalendářního roku, pokud do konce měsíce října příslušného kalendářního roku a) skupina podá žádost o vystoupení člena skupiny, nebo b) správce daně zjistí, že člen skupiny nesplňuje podmínky pro členství ve skupině. §106f (2) Žádost o vystoupení člena ze skupiny, který přistoupil do skupiny podle § 95a odst. 4, může skupina podat nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne, kdy se stal členem skupiny. §106f (3) Pokud bylo vydáno rozhodnutí o úpadku člena skupiny, zaniká jeho členství dnem, kdy nastaly účinky tohoto rozhodnutí. §106f (4) V případě zániku členství zastupujícího člena ve skupině jsou členové skupiny povinni zvolit nového zastupujícího člena do 15 dnů ode dne zániku jeho členství ve skupině. Pokud tak neučiní, ustanoví zastupujícího člena správce daně rozhodnutím. §107 Zrušení registrace identifikované osoby z moci úřední §107 (1) Správce daně může zrušit registraci identifikované osoby, pokud jí ve 2 bezprostředně předcházejících kalendářních letech nevznikla povinnost přiznat daň. §107 (2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 má odkladný účinek. §107 (3) Identifikovaná osoba přestává být identifikovanou osobou dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je jí zrušena registrace. §107 (4) Správce daně zruší registraci identifikované osoby ke dni předcházejícímu dni, kdy se stala plátcem. §107a Zrušení registrace identifikované osoby na žádost §107a (1) Identifikovaná osoba může požádat o zrušení registrace, pokud splňuje tyto podmínky: a) za 6 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců jí nevznikla povinnost 1. přiznat daň z přijatých služeb, 2. přiznat daň z přijatého dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi, 3. přiznat daň z pořízení nového dopravního prostředku nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, nebo 4. podat souhrnné hlášení, b) v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 1. nepořídila zboží, s výjimkou nového dopravního prostředku nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, jehož celková hodnota bez daně překročila 326 000 Kč, a 2. neučinila rozhodnutí podle § 2b, nebo c) přestala uskutečňovat ekonomické činnosti. §107a (2) Správce daně zruší registraci identifikované osoby, která žádá o zrušení registrace, pokud tato identifikovaná osoba prokáže, že splňuje podmínky pro zrušení registrace. §107a (3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 nelze uplatnit opravné prostředky. §107a (4) Identifikovaná osoba přestává být identifikovanou osobou dnem následujícím po dni oznámení rozhodnutí, kterým je jí zrušena registrace. §108 Osoby povinné přiznat nebo zaplatit daň §108 (1) Přiznat daň jsou povinni a) plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat daň osoba, které jsou tato plnění poskytována, b) plátce nebo identifikovaná osoba, kteří pořizují v tuzemsku zboží z jiného členského státu, c) plátce nebo identifikovaná osoba, kterým je osobou neusazenou v tuzemsku poskytnuto plnění s místem plnění v tuzemsku, pokud se jedná o 1. poskytnutí služby podle § 9 až 10d a § 10k, 2. dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo 3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi, d) kupující, který je plátcem nebo identifikovanou osobou, kterému je dodáváno zboží zjednodušeným postupem uvnitř území Evropské unie formou třístranného obchodu, e) plátce, na jehož účet je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká povinnost přiznat daň podle § 23 odst. 1 písm. a) až c) a § 23 odst. 5, f) zahraniční osoba povinná k dani, která poskytuje elektronické služby podle zvláštního režimu a zvolila si tuzemsko jako stát identifikace, g) plátce, kterému je poskytnuto plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, h) osoba, která pořizuje v tuzemsku nový dopravní prostředek z jiného členského státu podle § 19 odst. 6, i) osoba, která vystaví doklad, na kterém uvede daň. §108 (2) Zaplatit daň jsou povinny a) osoba, která není plátcem, na jejíž účet je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká povinnost zaplatit daň podle § 23 odst. 1 písm. a) až c) a § 23 odst. 6, b) osoba, u které vzniká povinnost zaplatit daň podle § 23 odst. 1 písm. d) až h), c) osoba, na jejíž účet je zboží vráceno ze svobodného pásma nebo svobodného skladu zpět do tuzemska podle § 20. §108 (3) Osoba povinná přiznat nebo zaplatit daň je daňovým subjektem. §108 (4) Osoba určená k uskutečnění prodeje obchodního majetku plátce, která přijala úplatu za uskutečněný prodej obchodního majetku, je povinna zaplatit daň na osobní daňový účet plátce ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém se tento prodej uskutečnil. Současně je povinna oznámit správci daně uskutečnění a výši zdanitelného plnění. Za zaplacení daně odpovídají plátce a tato osoba společně a nerozdílně. §108a Ručení oprávněného příjemce §108a (1) Oprávněný příjemce, kterému vznikla povinnost spotřební daň přiznat a zaplatit v souvislosti s přijetím vybraných výrobků z jiného členského státu, ručí za nezaplacenou daň z dodání tohoto zboží třetí osobě osobou, která toto zboží pořídila z jiného členského státu, ledaže prokáže, že přijal veškerá opatření, která od něj mohou být rozumně požadována, aby ověřil, že daň bude osobou, která toto zboží pořídila, řádně zaplacena. §108a (2) Oprávněný příjemce ručí za nezaplacenou daň pouze do výše daně vypočtené ze základu daně odpovídajícího ceně obvyklé včetně spotřební daně. §108a (3) Správce daně může oprávněného příjemce vyzvat k prokázání, že přijal veškerá opatření podle odstavce 1. §108a (4) Oprávněný příjemce může využít zvláštní způsob zajištění daně; využije-li oprávněný příjemce této možnosti, hledí se pro účely zvláštního způsobu zajištění daně na a) oprávněného příjemce jako na příjemce zdanitelného plnění, b) osobu, která pořídila zboží z jiného členského státu, které podléhá spotřební dani, a která dodala toto zboží třetí osobě, jako na poskytovatele zdanitelného plnění. §109 Ručení příjemce zdanitelného plnění §109 (1) Plátce, který přijme zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněné jiným plátcem nebo poskytne úplatu na takové plnění (dále jen "příjemce zdanitelného plnění"), ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku jeho uskutečnění věděl nebo vědět měl a mohl, že a) daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena, b) plátce, který uskutečňuje toto zdanitelné plnění nebo obdrží úplatu na takové plnění (dále jen "poskytovatel zdanitelného plnění"), se úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit, nebo c) dojde ke zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody. §109 (2) Příjemce zdanitelného plnění ručí také za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je úplata za toto plnění a) bez ekonomického opodstatnění zcela zjevně odchylná od obvyklé ceny, b) poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko, nebo c) poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na jiný účet než účet poskytovatele zdanitelného plnění, který je správcem daně zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup, a pokud úplata za toto plnění překračuje dvojnásobek částky podle zákona upravujícího omezení plateb v hotovosti, při jejímž překročení je stanovena povinnost provést platbu bezhotovostně. §109 (3) Příjemce zdanitelného plnění ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je v okamžiku jeho uskutečnění o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je nespolehlivým plátcem. §109 (4) Příjemce zdanitelného plnění, které spočívá v dodání pohonných hmot distributorem pohonných hmot podle zákona upravujícího pohonné hmoty, ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku jeho uskutečnění není o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je registrován jako distributor pohonných hmot podle zákona upravujícího pohonné hmoty. §109a Zvláštní způsob zajištění daně §109a (1) Pokud příjemce zdanitelného plnění uhradí za poskytovatele zdanitelného plnění daň z takového zdanitelného plnění, aniž by byl vyzván jako ručitel, použije se tato úhrada pouze na úhradu daně poskytovatele zdanitelného plnění z tohoto zdanitelného plnění. §109a (2) Úhrada za poskytovatele zdanitelného plnění se hradí jeho správci daně. Současně s platbou příjemce zdanitelného plnění způsobem zveřejněným správcem daně uvede a) identifikaci poskytovatele zdanitelného plnění, b) daň, na kterou je úhrada určena, c) identifikaci příjemce zdanitelného plnění, d) den uskutečnění zdanitelného plnění nebo den přijetí úplaty poskytovatelem zdanitelného plnění. §109a (3) Pokud je úhrada za poskytovatele zdanitelného plnění provedena bez uvedení dne uskutečnění zdanitelného plnění nebo dne přijetí úplaty, má se za to, že takovým dnem je den přijetí platby správcem daně. §109a (4) Částka uhrazená za poskytovatele zdanitelného plnění se přijímá a eviduje na jeho osobním depozitním účtu. Ke dni splatnosti daně se tato částka převede na osobní daňový účet poskytovatele zdanitelného plnění s datem platby k tomuto dni; dojde-li k úhradě později, převede se na osobní daňový účet s datem platby evidovaným na osobním depozitním účtu. §109a (5) Byla-li daň, na kterou je úhrada určena, zcela nebo zčásti uhrazena, použije se částka převáděná z osobního depozitního účtu nebo její část jako úhrada daně na osobním daňovém účtu poskytovatele zdanitelného plnění. §110 Regulační opatření za stavu nouze, ohrožení státu a válečného stavu Je-li vyhlášen nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav, může vláda nařízením na časově omezenou nezbytně nutnou dobu, odpovídající charakteru a intenzitě ohrožení bezpečnosti České republiky, a) provést úpravu sazby daně, nejvýše však o 5 procentních bodů, b) umožnit plátcům, kteří uskutečňují zdanitelná plnění pro ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, hasičské záchranné sbory, havarijní služby a subjekty hospodářské mobilizace, dodávat stanovené druhy zboží a poskytovat stanovené služby těmto subjektům bez daně, při zachování nároku na odpočet daně v plné výši. ČÁST DRUHÁ PŘECHODNÁ, ZRUŠOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ §111 Přechodná ustanovení 1. Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv s tím souvisejících, platí dosavadní právní předpisy. 2. Podle dosavadních právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se až do svého ukončení posuzují všechny procesní lhůty, které začaly běžet před účinností tohoto zákona. Lhůty pro uplatnění práv podle bodu 1 se řídí dosavadními právními předpisy. 3. Plátce registrovaný podle dosavadních předpisů je plátcem podle tohoto zákona. 4. Plátce, který podává daňové přiznání za kalendářní čtvrtletí, je povinen do 25. července 2004 podat daňové přiznání za měsíc duben 2004 podle dosavadních právních předpisů. 5. Zdaňovacím obdobím pro plátce, který podává daňové přiznání za kalendářní čtvrtletí a tento plátce postupoval podle bodu 4, je období od 1. května 2004 do 30. června 2004. Od 1. července 2004 plátce podává daňové přiznání podle § 99. 6. Osvědčení o registraci, která byla vydána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají v platnosti. Daňová identifikační čísla přidělená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zaregistrovaným daňovým subjektům se mění tak, že první tři číslice a pomlčka se nahrazují kódem ,,CZ". Daňový subjekt je povinen uvádět takto změněné daňové identifikační číslo. Na žádost daňového subjektu správce daně vyznačí změnu daňového identifikačního čísla v osvědčení o registraci. 7. Pro stanovení výše obratu uvedené v § 6 tohoto zákona se pro účely registrace nepřihlíží k obratu dosaženému před účinností tohoto zákona. 8. Ve zdaňovacích obdobích roku 2004 ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije jako zálohový koeficient pro zkracování nároku na odpočet daně podle § 76 odst. 6 koeficient vypočtený při vypořádání odpočtu daně za zdaňovací období kalendářního roku 2003. 9. Při zrušení registrace počínaje dnem účinnosti tohoto zákona plátce, který při uplatnění nároku na odpočet daně u majetku v období do 31. prosince 2000 použil koeficient podle § 20 dosavadního zákona, upraví částku snížení nároku na odpočet daně podle § 74 odst. 5 koeficientem stanoveným podle § 76 tohoto zákona. 10. Při vypořádání nároku na odpočet daně od 1. ledna 2004 do 31. prosince 2004 postupuje plátce tak, že za období od 1. ledna 2004 do data účinnosti tohoto zákona provede vypořádání podle znění § 20 dosavadního zákona, a za období od data účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004 podle § 76 tohoto zákona. Vypořádání za období od 1. ledna 2004 do data účinnosti tohoto zákona plátce uvede do daňového přiznání za měsíc duben 2004. V případě dodatečné opravy uskutečněných zdanitelných plnění za již vypořádané období podle předchozí věty plátce postupuje podle § 20 odst. 11 dosavadního zákona. Vypořádání za období od data účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004 plátce uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období roku 2004. Ve zdaňovacích obdobích roku 2005 se použije jako zálohový koeficient pro zkracování nároku na odpočet daně podle § 76 odst. 6 koeficient vypočtený při vypořádání odpočtu daně za zdaňovací období od data účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004. 11. U smluv uzavřených do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona, u nichž byly do tohoto dne poskytnuty zálohy na zdanitelná plnění, která budou uskutečněna po nabytí účinnosti tohoto zákona, je plátce daně povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Záloha zaplacená před datem účinnosti tohoto zákona není přijatou platbou podle tohoto zákona. U smluv uzavřených do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona na plnění, která budou uskutečněna po nabytí účinnosti tohoto zákona a budou zdanitelnými plněními podle tohoto zákona, je plátce, který je povinen přiznat a zaplatit daň, povinen tuto daň přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí platby, pokud je platba přijata po nabytí účinnosti tohoto zákona. Částka zaplacená před datem účinnosti tohoto zákona není přijatou platbou podle tohoto zákona. 12. Pro smlouvy o finančním pronájmu, které byly uzavřeny a předmět smlouvy byl předán do užívání do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí příslušná ustanovení zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platném do dne předcházejícího datu nabytí účinnosti tohoto zákona. 13. Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě se může zaregistrovat ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud bude uskutečňovat zdanitelná plnění v tuzemsku. 14. U zboží, které bylo v jiném členském státě nebo nově přistupujícím členském státě propuštěno do celního režimu vývoz nebo tranzit do 30. dubna 2004 a po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vstoupí do tuzemska, se postupuje jako při dovozu zboží. 15. U zboží, které bylo v tuzemsku propuštěno do celního režimu vývoz, tranzit nebo pasivní zušlechťovací styk do 30. dubna 2004 a po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vstoupí do jiného členského státu, se postupuje jako při vývozu zboží. 16. Ustanovení § 36 odst. 10 se poprvé použije pro vratné zálohované obaly vykoupené po 30. dubnu 2004. 17. zrušen 18. Pro stanovení místa plnění podle § 8 odst. 3 v období od účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004 neplatí podmínka, že hodnota dodaného zboží do jiného členského státu nebyla překročena v předcházejícím kalendářním roce. 19. Rozhodnutí o záznamní povinnosti vydané správci daně podle § 18 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to s platností do 31. prosince 2004, zůstávají v platnosti i po dni účinnosti tohoto zákona. 20. U převodu nemovitosti, u kterého dojde k právním účinkům vkladu do 30. dubna 2004, se použijí dosavadní právní předpisy. 21. U zboží, které bylo dovezeno ze zemí, které byly členskými státy před účinností tohoto zákona, a propuštěno do příslušných celních režimů, se postupuje při uplatnění daně po účinnosti tohoto zákona podle celních předpisů. 22. U programů předvstupní pomoci se po účinnosti tohoto zákona vrací daň podle § 81 až do ukončení těchto programů. 23. Pokud bude zboží před účinností tohoto zákona propuštěno do režimu vývozu a jeho výstup do jiného členského státu po účinnosti tohoto zákona nebude potvrzen celním orgánem, prokazuje plátce splnění podmínek pro osvobození od daně jinými důkazními prostředky. §112 Zrušovací ustanovení Zrušuje se: 1. Zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty. 2. Zákon č. 321/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 196/1993 Sb. 3. Zákon č. 258/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. 4. Zákon č. 133/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. 5. Zákon č. 208/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. §113 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, s výjimkou ustanovení § 23 odst. 3, § 73 odst. 3 věty poslední a § 51 odst. 1 písm. j), která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2005. * * * Zákon č. 635/2004 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2005. Zákon č. 669/2004 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2005. Zákon č. 124/2005 Sb. nabyl účinnosti dnem 30. března 2005. Zákon č. 125/2005 Sb. nabyl účinnosti dnem 3. června 2005. Zákon č. 215/2005 Sb. nabyl účinnosti dnem 3. června 2005. Zákon č. 217/2005 Sb. nabyl účinnosti dnem 3. června 2005. Zákon č. 377/2005 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. října 2005. Zákon č. 441/2005 Sb. nabyl účinnosti dnem 10. listopadu 2005. Zákon č. 545/2005 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2006. Zákon č. 109/2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2007. Zákon č. 230/2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. června 2006. Zákon č. 319/2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 15. července 2006. Zákon č. 172/2007 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. srpna 2007. Zákon č. 261/2007 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008. Zákon č. 270/2007 Sb. nabyl účinnosti dnem 31. října 2007. Zákon č. 296/2007 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008. Zákon č. 124/2008 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2008. Zákon č. 126/2008 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2008. Zákon č. 302/2008 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2009. Zákon č. 87/2009 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2009, s výjimkou části první bodu 10, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2009. Zákon č. 281/2009 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2011. Zákon č. 362/2009 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2010. Zákon č. 489/2009 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2010. Zákon č. 120/2010 Sb. nabyl účinnosti dnem 29. dubna 2010. Zákon č. 199/2010 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2011. Zákon č. 47/2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2011, s výjimkou ustanovení článku I bodů 63 a 65, které nabylo účinnosti dnem vyhlášení tohoto zákona (tj. dnem 8. března 2011), a s výjimkou ustanovení článku I bodu 83, pokud jde o § 92e, které nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2012. Ustanovení článku I bodu 83, pokud jde o § 92d, pozbývá platnosti dnem 1. července 2015. Zákon č. 370/2011 nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2012, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 2 až 5, 8, 13 až 15, 30 až 37 a 40 až 42, čl. II bodů 2, 4, 5, 7 a 8, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2013. Zákon č. 375/2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2012. Zákon č. 457/2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2013, s výjimkou ustanovení čl. III a čl. XXII bodu 6 (novelizace § 93a odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty), která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2012. Zákon č. 18/2012 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2013. Zákon č. 167/2012 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2012. Zákon č. 333/2012 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. listopadu 2012. Zákon č. 500/2012 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2013, s výjimkou a) části osmé, která nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014, b) částí deváté a desáté, které nabývají účinnosti dnem nabytí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů, c) částí jedenácté až třinácté, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2016. Zákon č. 502/2012 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2013, s výjimkou a) části páté, která nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2013, b) části šesté, která nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014, a c) části sedmé, která nabývá účinnosti dnem nabytí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů. Zákon č. 241/2013 Sb. nabyl účinnosti dnem 19. srpna 2013. Zákonné opatření Senátu č. 344/2013 Sb. nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2014. Čl. XI zákona č. 635/2004 Sb. Přechodná ustanovení 1. Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období před nabytím účinnosti tohoto zákona platí dosavadní právní předpisy. 2. Městské části v územně členěném statutárním městě (městské obvody) a městské části Hlavního města Prahy, které jsou samostatnými osobami povinnými k dani, se stávají plátci ke dni účinnosti tohoto zákona, pokud statutární město nebo Hlavní město Praha, jehož jsou součástí, bylo plátcem podle dosavadních předpisů. Čl. XII zákona č. 545/2005 Sb. Přechodné ustanovení Opravu základu daně ve výši daně podle ustanovení § 42 odst. 1 písm. d) nelze provést za ta plnění, za něž již byla daň jakýmkoli způsobem ze státního rozpočtu vrácena. Čl. IX zákona č. 261/2007 Sb. Přechodná ustanovení 1. Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv a povinností s tím souvisejících, se použijí dosavadní právní předpisy. 2. U převodu bytového domu, rodinného domu nebo bytu nebo u převodu nedokončeného bytového domu, rodinného domu nebo bytu, u kterého dojde k právním účinkům vkladu do 31. prosince 2007, se uplatní snížená sazba daně. Čl. XI zákona č. 270/2007 Sb. Přechodné ustanovení Při uložení náhrady za neuplatnění daně při nesplnění zákonné registrační povinnosti, které nastalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle dosavadních právních předpisů. Čl. CIV zákona č. 296/2007 Sb. Přechodné ustanovení Ustanovení tohoto zákona se použije i pro daň z přidané hodnoty související s řízením, které bylo zahájeno a pravomocně neskončeno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl. II zákona č. 302/2008 Sb. Přechodná ustanovení 1. Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv a povinností s tím souvisejících se použijí dosavadní právní předpisy. 2. Pro smluvní vztahy ze smluv o finančním pronájmu uzavřených podle zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jejichž předmět smlouvy byl předán do užívání nájemci do dne předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 3. Osoba povinná k dani, registrovaná jako osoba identifikovaná k dani podle § 96 a 97 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a nevztahuje se na ni povinnost registrace podle § 95 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona stává plátcem ve smyslu § 94 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a je povinna do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona oznámit místně příslušnému správci daně, že je osobou povinnou k dani. 4. Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě a zahraniční osoba povinná k dani mající provozovnu v tuzemsku, která se do dne nabytí účinnosti tohoto zákona nestala plátcem podle § 94 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, s výjimkou provozovny, prostřednictvím které tato osoba uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona stává plátcem podle § 94 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a je povinna do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona podat přihlášku k registraci. 5. Výše obratu pro účely registrace plátce podle § 94 a 95 a zrušení registrace plátce podle § 106 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví za období předcházejících 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců způsobem a) podle § 6 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pro kalendářní měsíce, v jejichž průběhu byl v účinnosti zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a b) podle § 6 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pro kalendářní měsíce, v jejichž průběhu byl v účinnosti zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 6. U dovezeného zboží, které bylo propuštěno do celního režimu dočasné použití s částečným osvobozením od dovozního cla do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl. II zákona č. 87/2009 Sb. Přechodná ustanovení 1. U osobního automobilu, který byl dodán podle § 13, pořízen z jiného členského státu podle § 16, dovezen podle § 20 a u technického zhodnocení osobního automobilu, (Pozn. č. 52: § 33 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 149/1995 Sb. a zákona č. 168/1998 Sb.) s místem plnění v tuzemsku a s datem uskutečnění zdanitelného plnění do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se pro uplatnění nároku na odpočet daně použijí ustanovení § 72 až § 79 ve znění platném do dne předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona, a to i po datu nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Při pořízení osobního automobilu formou, kdy je osobní automobil přenechán za úplatu do užívání podle smlouvy, pokud si strany sjednají, že uživatel je oprávněn nabýt osobní automobil, který je předmětem smlouvy, nejpozději úhradou posledního závazku ze smlouvy, s datem předání do užívání do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se pro uplatnění nároku na odpočet daně použije ustanovení § 72 až § 79 ve znění platném do dne předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona, a to i po datu nabytí účinnosti tohoto zákona. 3. U osobního automobilu a u technického zhodnocení osobního automobilu, (Pozn. č. 52: § 33 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 149/1995 Sb. a zákona č. 168/1998 Sb.) vymezeného podle bodů 1 a 2 přechodných ustanovení, se po datu účinnosti tohoto zákona použije pro povinnost přiznat uskutečnění plnění osvobozené od daně ustanovení § 62 odst. 2 ve znění platném do dne předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl. VIII zákona č. 362/2009 Sb. Přechodná ustanovení 1. Pro daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období předcházející den nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s tím související, se použijí dosavadní právní předpisy. 2. Plátce, který dodává elektřinu, plyn, vodu, teplo, chlad nebo poskytuje telekomunikační služby, je za zúčtovací období zahrnující jak část roku 2009, tak část roku 2010, oprávněn provést mimořádný odečet z měřicích zařízení k 31. prosinci 2009, případně provést propočet spotřeby při dodání elektřiny, plynu, vody, tepla a chladu a při poskytnutí telekomunikačních služeb k datu 31. prosince 2009, a to i tehdy, bude-li odečet z měřicích zařízení proveden až po tomto datu. V těchto případech pak u spotřeby za období do 31. prosince 2009 plátce uplatní sazbu daně platnou do 31. prosince 2009 a u spotřeby za období od 1. ledna 2010 plátce uplatní sazbu daně platnou od 1. ledna 2010. 3. Plátce, kterému vznikla povinnost přiznat daň z úplat přijatých přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění, a to nejpozději do 31. prosince 2009, použije při vyúčtování těchto přijatých úplat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění po 1. lednu 2010 sazbu daně z přidané hodnoty platnou ke dni vzniku povinnosti přiznat daň z přidané hodnoty při přijetí úplaty. 4. U smluv o finančním pronájmu, které byly uzavřeny do 31. prosince 2008 podle zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2008, a jejichž předmět smlouvy byl předán do užívání nájemci do 31. prosince 2008, se po 1. lednu 2010 uplatní sazba daně platná do 31. prosince 2008. Čl. II zákona č. 489/2009 Sb. Přechodná ustanovení 1. Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv a povinností s tím souvisejících se použijí dosavadní právní předpisy. 2. Žádosti o vrácení daně osobám registrovaným k dani v jiných členských státech, podané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních předpisů. 3. Následné souhrnné hlášení za zdaňovací období do dne předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona je plátce povinen podat podle § 102 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 4. Je-li člen skupiny současně účastníkem sdružení na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy, je skupina povinna podat žádost o vystoupení člena skupiny nejpozději do 31. října 2010, pokud neprokáže, že člen skupiny již k tomuto datu není současně účastníkem sdružení na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy. 5. Je-li člen skupiny ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona v úpadku, zaniká jeho členství ve skupině dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl. II zákona č. 120/2010 Sb. Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv a povinností s tím souvisejících, se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl. II zákona č. 47/2011 Sb. Přechodná ustanovení 1. Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv a povinností s tím souvisejících se použijí dosavadní právní předpisy, není-li dále stanoveno jinak. 2. Pro uplatnění nároku na odpočet daně, který vznikl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a který plátce uplatní za zdaňovací období po nabytí účinnosti tohoto zákona, je plátce povinen splnit podmínky stanovené v § 73 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 3. Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona plátci vznikne nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, která se stala součástí dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností, jehož uvedením do stavu způsobilého k užívání došlo k uskutečnění plnění podle § 13 odst. 4 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud tato zdanitelná plnění přijal přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a nárok na odpočet daně neuplatnil. Obdobně plátci vznikne nárok na odpočet daně v případě, že u těchto přijatých zdanitelných plnění odpočet daně krátil s tím, že nárok na odpočet daně vznikne v té výši, kterou plátce neuplatnil. V těchto případech je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve za zdaňovací období, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle § 13 odst. 4 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pro uplatnění nároku na odpočet daně podle tohoto ustanovení se neuplatní § 73 odst. 3 a 4 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 4. Při vypořádání odpočtu daně za rok 2011 se postupuje podle § 76 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 5. V případě odpočtu daně uplatněného u majetku pořízeného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona při úpravě odpočtu daně nebo vyrovnání odpočtu daně postupuje podle § 78 nebo 79 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 6. Při použití hmotného nebo nehmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, pokud byl takový majetek pořízený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona postupuje podle § 13 odst. 4 písm. a) nebo § 14 odst. 3 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 7. Pro posouzení délky lhůty pro uplatnění nároku na vrácení zaplacené daně osobě se zdravotním postižením, která započala běžet podle § 85 odst. 7 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona postupuje podle § 85 odst. 7 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl. II zákona č. 370/2011 Sb. Přechodná ustanovení 1. Pro daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období předcházející dni nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s tím související, se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Pro daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období předcházející 1. lednu 2013, jakož i pro práva a povinnosti s tím související, se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném před 1. lednem 2013. 3. Při dodání vody, při poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod a při dodání tepla nebo chladu je plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění se dnem uskutečnění zdanitelného plnění ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, oprávněn stanovit spotřebu samostatně za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a samostatně za období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona na základě odečtu z měřicích zařízení ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona nebo na základě propočtu, je-li odečet z měřicích zařízení proveden až po tomto dni. V těchto případech pak u spotřeby za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona plátce uplatní sníženou sazbu daně platnou v tomto období a u spotřeby za období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona sníženou sazbu daně platnou od tohoto dne; v případě přijetí úplaty přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ze které vznikla povinnost přiznat daň, se uplatní tyto sazby ze základu daně stanoveného pro každé období podle § 37 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Plátce je oprávněn u dodání vody, poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod a za dodání tepla nebo chladu vztahujícím se výhradně k období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, uplatnit sníženou sazbu daně platnou v tomto období, a to i v případě, kdy ke zjištění skutečné spotřeby dojde v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 4. Při dodání vody, při poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod a při dodání tepla nebo chladu je plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění se dnem uskutečnění zdanitelného plnění od 1. ledna 2013, oprávněn stanovit spotřebu samostatně za období před 1. lednem 2013 a samostatně za období od 1. ledna 2013 na základě odečtu z měřicích zařízení k 31. prosinci 2012 nebo na základě propočtu, je-li odečet z měřicích zařízení proveden až po tomto dni. V těchto případech pak u spotřeby za období před 1. lednem 2013 plátce uplatní sníženou sazbu daně a u spotřeby za období od 1. ledna 2013 platnou sazbu daně; v případě přijetí úplaty před 1. lednem 2013, ze které vznikla povinnost přiznat daň, se uplatní tyto sazby ze základu daně stanoveného pro každé období podle § 37a zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Plátce je oprávněn u dodání vody, poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod a za dodání tepla nebo chladu vztahující se výhradně k období před 1. lednem 2013, uplatnit sníženou sazbu daně platnou v tomto období, a to i v případě, kdy ke zjištění skutečné spotřeby dojde v období ode dne 1. ledna 2013. 5. Při dodání elektřiny, plynu a při poskytnutí telekomunikačních služeb, přepravy a distribuci plynu, přenosu a distribuci elektřiny plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění se dnem uskutečnění zdanitelného plnění od 1. ledna 2013, stanoví spotřebu samostatně za období před 1. lednem 2013 a samostatně za období od 1. ledna 2013 na základě odečtu z měřicích zařízení k 31. prosinci 2012 nebo na základě propočtu, je-li odečet z měřicích zařízení proveden až po tomto dni. V těchto případech pak u spotřeby za období před 1. lednem 2013 plátce uplatní základní sazbu daně platnou před 1. lednem 2013 a u spotřeby za období od 1. ledna 2013 platnou sazbu daně; v případě přijetí úplaty před 1. lednem 2013, ze které vznikla povinnost přiznat daň, se uplatní tyto sazby ze základu daně stanoveného pro každé období podle § 37a zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Plátce při dodání elektřiny, plynu a při poskytnutí telekomunikačních služeb, přepravy a distribuci plynu, přenosu a distribuci elektřiny vztahující se výhradně k období před 1. lednem 2013, uplatní základní sazbu daně platnou v tomto období, a to i v případě, kdy ke zjištění skutečné spotřeby dojde v období ode dne 1. ledna 2013. 6. Vznikla-li plátci přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona povinnost přiznat daň na výstupu při přijetí úplaty přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění a nastane-li den uskutečnění zdanitelného plnění ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, použije plátce pro přiznání daně a pro výpočet daně podle § 37 odst. 1 nebo 2 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, sazbu daně platnou ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a to pouze ze základu daně stanoveného podle § 37 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7. Vznikla-li plátci před 1. lednem 2013 povinnost přiznat daň na výstupu při přijetí úplaty přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění a nastane-li den uskutečnění zdanitelného plnění od 1. ledna 2013, použije plátce pro přiznání daně a pro výpočet daně podle § 37 odst. 1 nebo 2 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, sazbu daně platnou ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a to pouze ze základu daně stanoveného podle § 37a zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 8. Řízení o závazném posouzení, která byla zahájena podle § 47a zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném před 1. lednem 2013, se dokončí podle dosavadních právních předpisů. 9. V případě odpočtu daně uplatněného u technického zhodnocení pořízeného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona při úpravě odpočtu daně postupuje podle § 78 odst. 3 a § 78a odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 10. Pokud plátce uskutečňuje ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona zdanitelné plnění, u kterého je povinen použít režim přenesení daňové povinnosti podle § 92e zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a vznikla mu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona povinnost přiznat daň ke dni přijetí úplaty, stanoví u tohoto zdanitelného plnění základ daně z rozdílu mezi základem daně podle § 36 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Čl. IV zákona č. 500/2012 Sb. Přechodná ustanovení 1. Pro daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s tím související, se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Při dodání vody, při poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod a při dodání tepla nebo chladu je plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění se dnem uskutečnění zdanitelného plnění ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, oprávněn stanovit spotřebu samostatně za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a samostatně za období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona na základě odečtu z měřicích zařízení ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona nebo na základě propočtu, je-li odečet z měřicích zařízení proveden až po tomto dni. V těchto případech pak u spotřeby za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona plátce uplatní sníženou sazbu daně platnou v tomto období a u spotřeby za období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona sníženou sazbu daně platnou od tohoto dne. Plátce při dodání vody, při poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod a při dodání tepla nebo chladu vztahujícím se výhradně k období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, uplatní sníženou sazbu daně platnou v tomto období, a to i v případě, kdy ke zjištění skutečné spotřeby dojde v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V případě přijetí úplaty přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ze které vznikla povinnost přiznat daň, se uplatní tyto sazby ze základu daně stanoveného pro každé období podle § 37a zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 3. Při dodání elektřiny, plynu a při poskytnutí telekomunikačních služeb, přepravy a distribuci plynu, přenosu a distribuci elektřiny plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění se dnem uskutečnění zdanitelného plnění ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je oprávněn stanovit spotřebu samostatně za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a samostatně za období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona na základě odečtu z měřicích zařízení ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona nebo na základě propočtu, je-li odečet z měřicích zařízení proveden až po tomto dni. V těchto případech pak u spotřeby za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona plátce uplatní základní sazbu daně platnou v tomto období a u spotřeby za období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona základní sazbu daně platnou od tohoto dne. Plátce při dodání elektřiny, plynu a při poskytnutí telekomunikačních služeb, přepravy a distribuci plynu, přenosu a distribuci elektřiny vztahujícím se výhradně k období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, uplatní základní sazbu daně platnou v tomto období, a to i v případě, kdy ke zjištění skutečné spotřeby dojde v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V případě přijetí úplaty přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ze které vznikla povinnost přiznat daň, se uplatní tyto sazby ze základu daně stanoveného pro každé období podle § 37a zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl. II zákona č. 502/2012 Sb. Přechodná ustanovení 1. Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv a povinností s tím souvisejících se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, není-li dále stanoveno jinak. 2. U převodu staveb, bytů a nebytových prostor nabytých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije lhůta uvedená v § 56 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 3. U převodu staveb, bytů a nebytových prostor nabytých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se plátce může rozhodnout, že uplatní daň z přidané hodnoty podle zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 4. Osoba povinná k dani, která nesplnila povinnost se registrovat podle § 95 odst. 1 nebo § 95 odst. 2 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stává plátcem a je povinna do 15 dnů od tohoto dne podat přihlášku k registraci. Správce daně stanoví daň z přidané hodnoty náhradním způsobem podle § 98 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 5. Osoba povinná k dani, která splnila povinnost se registrovat podle § 95 odst. 1 nebo § 95 odst. 2 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, s tím, že podala přihlášku k registraci do 15. dne měsíce předcházejícího měsíci nabytí účinnosti tohoto zákona, se stává plátcem 1. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž nabyl účinnosti tento zákon. 6. Osoba povinná k dani, které vznikla povinnost se registrovat podle § 95 odst. 1 nebo § 95 odst. 2 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, s tím, že je povinna podat přihlášku k registraci do 15. dne měsíce, v němž nabyl účinnosti tento zákon, se stává plátcem 1. dne druhého měsíce následujícího po měsíci, v němž nabyl účinnosti tento zákon. 7. Osoba identifikovaná k dani podle § 96 odst. 1 až 3 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stává identifikovanou osobou. 8. Osoba povinná k dani, která se stala plátcem od 1. dubna 2011 podle § 94 odst. 6 až 11 nebo § 94 odst. 15 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může požádat o zrušení registrace do uplynutí 3 kalendářních měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 9. Osoba povinná k dani, která byla ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona plátcem, je povinna oznámit správci daně do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona údaje uvedené v § 96 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud tato osoba nesplní tuto povinnost, má se za to, že určila ke zveřejnění všechny účty, které správce daně vede na základě její registrační povinnosti. 10. Správce daně zveřejní údaj podle § 98 písm. d) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém nabyl účinnosti tento zákon. Přede dnem zveřejnění tohoto údaje se nepoužije § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 11. Plátce registrovaný v roce 2012, který splňuje podmínky uvedené v § 99a odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a jehož zdaňovacím obdobím pro rok 2012 bylo kalendářní čtvrtletí, se může rozhodnout, že jeho zdaňovací období pro rok 2013 je kalendářní čtvrtletí. Čl. X zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb. Přechodná ustanovení 1. Pro daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související, se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu. 2. Není-li stanoveno jinak, vztahují se na skutečnosti, poměry, vztahy, subjekty, předměty, práva a povinnosti soukromého práva podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu stejná ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, jako na skutečnosti, poměry, vztahy, subjekty, předměty, práva a povinnosti soukromého práva podle právních předpisů účinných ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, které jsou jim svou povahou a účelem nejbližší. Příloha č. 1 k zákonu č. 235/2004 Sb. Seznam plnění, při jejichž provádění se subjekty, které vykonávají veřejnou správu, považují za osoby povinné k dani 1. Dodání vody, plynu, tepla, chladu a elektřiny. 2. Dodání nového zboží vyrobeného za účelem prodeje. 3. Služby telekomunikační. 4. Přeprava osobní a nákladní. 5. Skladování, přístavní a letištní služby. 6. Služby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské služby. 7. Služby reklamních agentur. 8. Služby pořádání výstav, veletrhů a kongresů. 9. Provozování prodejen pro zaměstnance, kantýn, závodních a podobných jídelen. 10. Služby provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání jiné než osvobozené od daně podle § 53. 11. Plnění uskutečněná Státním zemědělským intervenčním fondem týkající se dodání zemědělských a potravinářských výrobků podle předpisů platných pro činnost tohoto fondu. Příloha č. 2 k zákonu č. 235/2004 Sb. Seznam služeb podléhajících snížené sazbě CZ-CPA Popis služby Opravy zdravotnických prostředků uvedených v příloze č. 3 k tomuto zákonu. 33.17.19 Opravy invalidních vozíků. 36.00.2 Úprava a rozvod vody prostřednictvím sítí. 37 Odvádění a čištění odpadních vod včetně ostatních služeb souvisejících s těmito činnostmi. 38.1 Sběr a přeprava komunálního odpadu. 38.2 Příprava k likvidaci a likvidace komunálního odpadu. 49 Pozemní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel. 49.39.2 Osobní doprava lanovými a visutými dráhami a lyžařskými vleky. 50 Vodní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel. 51 Letecká hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel. 55 Ubytovací služby. 59.14 Poskytnutí oprávnění vstupu na filmová představení. 81.21.10 Služby čištění vnitřních prostor prováděné v domácnostech. 81.22.11 Služby mytí oken prováděné v domácnostech. 86 Zdravotní péče vymezená číselným kódem klasifikace produkce CZ-CPA 86, pokud není jako zdravotní služba osvobozena od daně podle § 58. 87 Sociální péče, pokud není osvobozena od daně podle § 59. 88.10, 88.91 Domácí péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené občany. 90 Služby spisovatelů, skladatelů, sochařů a jiných výkonných umělců, pokud se nejedná o poskytnutí oprávnění k výkonu práva dílo užít a mimo služby nezávislých novinářů, nezávislých modelů a modelek. 90, 91, 93 Poskytnutí oprávnění ke vstupu do muzeí a jiných kulturních zařízení (na kulturní akce a památky, výstavy, do zoologických a botanických zahrad, přírodních rezervací, národních parků, lunaparků a zábavních parků, cirkusů, historických staveb a obdobných turistických zajímavostí). 93.11, 93.12 Poskytnutí oprávnění vstupu na sportovní události; použití krytých i nekrytých sportovních zařízení ke sportovním činnostem. 93.13 Služby posiloven a fitcenter. 93.29.11 Služby související s provozem rekreačních parků a pláží. 93.29.21 Poskytnutí oprávnění vstupu na ohňostroje, světelná a zvuková představení. 96.03 Pohřební a související služby mimo pohřebních služeb pro zvířata. 96.04 Služby tureckých lázní, saun, parních lázní a solných jeskyní. Snížené sazbě daně podléhají služby, které odpovídají současně číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA platné od 1. ledna 2008 a výslovně uvedenému slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části této přílohy. Pravidelnou hromadnou přepravou osob se rozumí přeprava osob po stanovených trasách, kdy cestující nastupují a vystupují na předem určených zastávkách nebo místech podle předem stanovených jízdních řádů, schválených podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 388/2000 Sb., o jízdních řádech veřejné linkové osobní dopravy, jde-li o linkovou osobní dopravu veřejnou. Za služby čištění vnitřních prostor prováděné v domácnostech a služby mytí oken prováděné v domácnostech se pro účely tohoto zákona považuje úklid v bytě nebo rodinném domě mimo prostor, které nejsou určeny k bydlení. Za úklidové práce v domácnosti se považuje také úklid společných prostor bytového domu. Oprávněním k výkonu práva dílo užít se rozumí oprávnění podle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů v platném znění. Příloha č. 3 k zákonu č. 235/2004 Sb. Seznam zboží podléhajícího snížené sazbě Číselný kód Harmonizovaného systému popisu číselného označování zboží Název zboží 01-05,07-23,25 Potraviny včetně nápojů (vyjma alkoholických, vymezených zvláštním předpisem70) ) a krmiva pro zvířata; živá zvířata, semena, rostliny a přísady, obvykle určené k přípravě potravin; výrobky obvykle používané jako doplněk nebo náhražka potravin; voda. Mimo zboží zařazeného do číselných kódů 2203-2208. 06 - Živé dřeviny a jiné rostliny; cibule, kořeny a podobné; řezané květiny a dekorativní listoví. 07-12 - Rostliny a semena. 28-30, 40, 48, 56, 61, 62 - Radiofarmaka, sorbit pro diabetiky, aspartam, sacharin a jeho soli, antibiotika, farmaceutické výrobky - jen používané pro zdravotní služby, prevenci nemocí a léčbu pro humánní lékařské účely. 49 - Knihy, brožury, letáky, prospekty, noviny a časopisy, kde reklama nepřesahuje 50 % plochy, obrázková alba, obrázkové knihy, předlohy ke kreslení a omalovánky pro děti, hudebniny tištěné či rukopisné, kartografické výrobky všech druhů včetně atlasů, nástěnných map, topografických plánů a globusů, kromě tiskovin plně nebo podstatně určených k reklamě. 01-96 - Zdravotnické prostředky podle právního předpisu upravujícího zdravotnické prostředky, které jsou obvykle určeny pro výlučnou osobní potřebu zdravotně postižených k léčení zdravotního postižení nebo ke zmírnění jeho důsledků, pokud se jedná o zdravotnické prostředky, které lze zařadit do skupin uvedených v oddíle A přílohy č. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění nebo které jsou uvedeny v příloze č. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění, s výjimkou zdravotnických prostředků, které jsou zahrnuty v těchto druzích (typech) zdravotnických prostředků oddílů B a C přílohy č. 3: - všechny druhy (typy) zdravotnických prostředků uvedené v oddílu B - tampóny vinuté - vata buničitá - prostředky stomické - deodorační - paruka. 01-96 - Zdravotnické prostředky podle právního předpisu upravujícího zdravotnické prostředky, které jsou obvykle určeny pro výlučnou osobní potřebu zdravotně postižených klečení zdravotního postižení nebo ke zmírnění jeho důsledků, pokud se jedná o zdravotnické prostředky zhotovené podle předpisu kvalifikovaného zdravotnického pracovníka, kterým tento pracovník vydává individuální návrh charakteristik zdravotnického prostředku určeného k použití pouze pro jednoho konkrétního pacienta. 90 Ortopedické pomůcky a přístroje, včetně berlí, chirurgických pásů a kýlních pásů; dlahy a jiné prostředky k léčbě zlomenin; umělé části těla; pomůcky pro nedoslýchavé a jiné prostředky nošené v ruce nebo na těle anebo implantované v organismu ke kompenzování následků nějaké vady nebo neschopnosti, a to pouze zdravotnické prostředky podle právního předpisu upravujícího zdravotnické prostředky, pokud jsou obvykle určeny pro výlučnou osobní potřebu zdravotně postižených k léčení zdravotního postižení nebo ke zmírnění jeho důsledků. 48, 64, 66, 84, 85, 87, 90, 91 - Zboží pro osobní používání nemocnými ke zmírnění následků nemocí, jež není zdravotnickým prostředkem podle zvláštních právních předpisů, a to: - Braille papír - Osobní a kuchyňské váhy s hlasovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby - Psací stroje a stroje na zpracování textu (slovní procesory) upravené k používání nevidomými a částečně vidícími osobami nebo osobami s amputovanou nebo ochrnutou horní končetinou - Elektronické kalkulačky s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby a elektronické počítací stroje s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby - Počítače speciálně upravené pro nevidomé a částečně vidící osoby s hlasovým nebo hmatovým výstupem nebo hardwarovým adaptérem pro zvětšování písma a obrazu, a jejich jednotky a přídavná zařízení s hlasovým nebo hmatovým výstupem nebo hardwarovým adaptérem pro zvětšování písma a obrazu - Braillská počítačová tiskárna pro nevidomé a částečně vidící osoby, klávesnice pro nevidomé a částečně vidící osoby a jiné výstupní a vstupní jednotky počítače pro zpracování hmatového písma - Jednotky počítačů a přídavná zařízení k počítačům umožňující jejich ovládání osobami se sníženou jemnou motorikou nebo amputovanými končetinami - Telefony a videotelefony konstruované pro použití neslyšícími osobami - Zvětšovače televizního obrazu pro nevidomé a částečně vidící osoby - Speciální akustické nebo vizuální přístroje pro neslyšící, nevidomé a částečně vidící osoby - Ruční ovládání nožních pedálů, ruční páky, včetně řadicí páky, pro tělesně postižené osoby - Hodinky pro nevidomé a částečně vidící osoby s hmatovým nebo hlasovým výstupem s pouzdrem jiným než z drahých kovů a vibrační a světelné hodinky pro neslyšící osoby - Vibrační a světelné budíky pro neslyšící osoby a budíky s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby - Části a součásti těchto výrobků, u kterých je čestným prohlášením doloženo, že zboží náleží k určitému výše uvedenému druhu zboží. 94 - Dětské sedačky do automobilů. 4401 - Palivové dřevo v polenech, špalcích, větvích, otepích nebo podobných tvarech; dřevěné štěpky nebo třísky, piliny a dřevěný odpad a zbytky, též aglomerované do polen, briket, pelet nebo podobných tvarů, určené jako palivo. Číselným kódem Harmonizovaného systému se rozumí číselný kód popisu vybraných výrobků uvedený v celním sazebníku ve znění platném k 1. lednu 2007. Snížené sazbě daně podléhá zboží, které odpovídá současně číselnému kódu Harmonizovaného systému a výslovně uvedenému slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části této přílohy. Novinami se pro účely tohoto zákona rozumí deníky a zpravodajské periodické tiskoviny, vydávané nejméně dvakrát ročně pod stejným názvem a v úpravě pro ně typické bez pevného spojení jednotlivých listů. ____________________ 70) § 2 písm. g) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů. Příloha č. 4 k zákonu č. 235/2004 Sb. Umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti Číselný kód Harmonizovaného systému popisu číselného označování zboží Název zboží A) Umělecká díla 5805 - Tapisérie zhotovené ručně podle originální předlohy poskytnuté umělcem, nejvýše však v osmi kopiích. 6304 - Nástěnné textilie, zhotovené ručně podle originální předlohy poskytnuté umělcem, nejvýše však v osmi kopiích. 9701 - Obrazy, malby, kresby, koláže, a podobná výtvarná díla, zhotoveny zcela výhradně ručně umělcem, kromě plánů a výkresů pro architektonické, technické, průmyslové, obchodní, topografické nebo podobné účely, ručně dekorované a zhotovené předměty, divadelní kulisy, ateliérová a podobná malovaná pozadí. 9702 - Původní rytiny, tisky a litografie, které jsou zhotoveny umělcem bezprostředním přetiskem v omezeném počtu exemplářů v černobílém nebo barevném provedení a to výhradně ručně nikoli mechanickým nebo fototechnickým postupem. 9703 - Původní plastiky a sochy z jakéhokoliv materiálu, pokud byly zcela zhotoveny umělcem; odlévané sochy do 8 kusů, pokud výroba probíhá pod dohledem umělce nebo jeho právního zástupce. B) Sběratelské předměty 9704 - Poštovní známky, výplatní známky nebo kolky, obálky frankované a opatřené poštovním razítkem prvního dne emise známky, poštovní ceniny a obdobné frankované či nefrankované předměty, pokud nejsou zákonným platidlem ani nejsou zamýšleny k použití jako zákonné platidlo. 9705 - Sbírky a sběratelské předměty zoologického, botanického, mineralogického, anatomického historického, archeologického, paleontologického, etnografického nebo numismatického zájmu. C) Starožitnosti 9706 - Jiné předměty než umělecká díla nebo sběratelské předměty, pokud jsou starší 100 let. Příloha č. 5 k zákonu č. 235/2004 Sb. Seznam zboží, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti Číselný kód Harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží Název zboží 2618 00 00 Granulovaná struska (struskový písek) z výroby železa nebo oceli 2619 00 Struska, zpěněná struska (jiná než granulovaná struska), okuje a jiné odpady z výroby železa nebo oceli 2620 Struska, popel a zbytky (jiné než z výroby železa nebo oceli), obsahující kovy, arsen, nebo jejich sloučeniny 3915 Odpady, úlomky a odřezky z plastů 4004 00 00 Odpady, úlomky a odřezky z kaučuku (jiné než z tvrdého kaučuku) a prášky a zrna z nich 4707 Sběrový papír, kartón nebo lepenka (odpad a výmět) 5003 00 00 Hedvábný odpad (včetně zámotků nevhodných ke smotávání, niťového odpadu a rozvlákněného materiálu) 5103 00 00 Odpad z vlny nebo jemných nebo hrubých zvířecích chlupů (včetně niťového odpadu avšak kromě rozvlákněného materiálu) 5103 20 00 Ostatní odpad z vlny nebo jemných zvířecích chlupů 5103 30 00 Odpad z hrubých zvířecích chlupů 5202 00 00 Bavlněný odpad (včetně niťového odpadu a rozvlákněného materiálu) 5202 10 00 Niťový odpad 5505 00 00 Odpad z chemických vláken (včetně výčesků, niťového odpadu a rozvlákněného materiálu) 6310 Použité nebo nové hadry, motouzy, šňůry, provazy a lana z textilních materiálů ve formě zbytků nebo výrobků vyřazených z používání 7001 00 10 Skleněné střepy a jiné skleněné odpady 7112 Odpad a šrot z drahých kovů nebo z kovů plátovaných drahými kovy; ostatní odpad a šrot obsahující drahé kovy nebo sloučeniny drahých kovů, používaný hlavně pro rekuperaci drahých kovů 7204 Odpad a šrot ze železa nebo oceli; přetavený odpad ze železa nebo oceli v ingotech 7404 00 Měděný odpad a šrot 7503 00 Niklový odpad a šrot 7602 00 Hliníkový odpad a šrot 7802 00 00 Olověný odpad a šrot 7902 00 00 Zinkový odpad a šrot 8002 00 00 Cínový odpad a šrot 8101 97 00 Odpad a šrot z wolframu 8102 97 00 Odpad a šrot z molybdenu 8103 30 00 Odpad a šrot z tantalu 8104 20 00 Odpad a šrot z hořčíku 8105 30 00 Odpad a šrot z kobaltu ex 8106 00 10 Odpad a šrot z bismutu 8107 30 00 Odpad a šrot z kadmia 8108 30 00 Odpad a šrot z titanu 8109 30 00 Odpad a šrot ze zirkonia 8110 20 00 Odpad a šrot z antimonu 8111 00 19 Odpad a šrot z manganu 8112 13 00 Odpad a šrot z berylia 8112 22 00 Odpad a šrot z chromu 8112 52 00 Odpad a šrot z thallia 8112 92 21 Odpad a šrot z niobu (columbia); rhenia; gallia; india; vanadu a germania 8113 00 40 Odpad a šrot z cermetů 8548 10 Odpad a zbytky galvanických článků, baterií a elektrických akumulátorů; nepoužitelné galvanické články, baterie a elektrické akumulátory. Číselným kódem Harmonizovaného systému se rozumí číselný kód popisu vybraných výrobků uvedený v celním sazebníku ve znění platném k 1. lednu 2010. Je-li před číselným kódem Harmonizovaného systému uvedeno „ex“, vztahuje se příloha na zboží označené současně číselným kódem Harmonizovaného systému a výslovně uvedeným slovním popisem k tomuto kódu v části přílohy. Z důvodové zprávy k zákonu č. 500/2012 Sb., o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů I. Obecná část 1. Zhodnocení platného právního stavu a) Daň z příjmů fyzických osob Daň z příjmů fyzických osob je upravena zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Od roku 2008 je účinná jedna sazba 15 % a stropy sociálního a zdravotního pojištění. Kombinace těchto úprav způsobuje, že celkové působení daně z příjmů fyzických osob a obou pojistných je degresivní, tj. mezní sazba těchto peněžitých plnění nad stropy pojistných klesá. Od roku 2008 je umožněno starobním důchodcům uplatňovat základní slevu na dani. Do roku 2007 to nebylo možné, protože se vycházelo z toho, že smyslem základní slevy na dani (resp. před tím základní nezdanitelné části základu daně) spočívá v tom, že zabezpečuje nezdanění určitého existenčního minima, což bylo u důchodců dosaženo tím, že jim nebyl zdaňován důchod. Do roku 2005 existovaly výdajové paušály pro příjmy ze samostatné výdělečné činnosti ve výši 25 % pro většinu živnostníků a 50 % pro zemědělce. Od roku 2010 platí výdajové paušály ve výši 80 % pro zemědělce a řemeslné živnosti, 60 % pro ostatní živnosti a 40 % pro příjmy z jiného podnikání a z nezávislého podnikání a z převodu a využití práv. V současné době platí srážková daň na příjmy nerezidentů ve výši 15 %. V minulosti platila sazba ve výši 25 %. b) Daň z přidané hodnoty Daň z přidané hodnoty je upravena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Od roku 2012 je účinná základní sazba daně z přidané hodnoty ve výši 20 % a snížená sazba daně z přidané hodnoty ve výši 14 %. Od roku 2013 pak má platit jedna sazba daně z přidané hodnoty ve výši 17,5 %. c) Spotřební daně Spotřební daně jsou upraveny zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 57 mají osoby provozující zemědělskou prvovýrobu nárok na vrácení 60 % spotřební daně z motorové nafty a 85 % spotřební daně z tzv. směsné nafty, které byly prokazatelně spotřebovány pro zemědělskou prvovýrobu. d) Daň z převodu nemovitostí Daň z převodu nemovitostí je upravena zákonem č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Předmětem daně z převodu nemovitostí je zejména úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem. Sazba daně z převodu nemovitostí činí 3 % ze základu daně. e) Pojistné na veřejné zdravotní pojištění Veřejné zdravotní pojištění je upraveno zákonem č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. V současné době se pro pojistné na veřejné zdravotní pojištění uplatní maximální vyměřovací základy. V případě zaměstnanců je toto maximum rovno sedmdesátidvounásobku průměrné mzdy, přičemž průměrnou mzdou se rozumí částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. U osob samostatně výdělečně činných je maximální vyměřovací základ v současné době stejný jako u zaměstnanců. f) Rozpočtové určení daní Rozpočtové určení daní je upraveno zákonem č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů. Stávající koeficienty sdílení výnosů relevantních daní jsou stanoveny takto: - daň z přidané hodnoty, podíl obcí: 19,93 % z celostátního hrubého výnosu, - daň z přidané hodnoty, podíl krajů: 8,29 % z celostátního hrubého výnosu, - daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, podíl obcí: 21,4 % z celostátního hrubého výnosu, - daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, podíl krajů: 8,92 % z celostátního hrubého výnosu. g) Sociální dávky poskytované v oblasti bydlení Sociální dávky poskytované nízkopříjmovým skupinám osob při úhradě nákladů spojených s bydlením jsou upraveny zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (příspěvek na bydlení), a zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (doplatek na bydlení). Na příspěvek na bydlení má v současné době nárok vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě přihlášen k trvalému pobytu, jestliže jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35) a zároveň součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35) není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení daná zákonem. Dávka podléhá testování příjmů rodiny a nákladů na bydlení. Nárok a výše se posuzuje za kalendářní čtvrtletí. Pro stanovení nároku a výše dávky obsahuje zákon taxativně vymezené pevné částky nákladů srovnatelných s nájemným, částky, které se započítávají jako náklady za pevná paliva a částky normativních nákladů na bydlení, které jsou zároveň stanoveny i jako horní hranice nákladů na bydlení, na které stát občanům v rámci příspěvku přispívá. Částky normativních nákladů na bydlení jsou vyhlašovány nařízením vlády a jsou platné vždy pro aktuální kalendářní rok. Doplatek na bydlení řeší nedostatek příjmů k uhrazení nákladů na bydlení v případech, kde nestačí vlastní příjmy osoby či rodiny, a to včetně příspěvku na bydlení ze systému státní sociální podpory, nebo situace, kdy na příspěvek na bydlení nemá rodina nárok (zejména v případech podnájmů, ubytoven, azylových zařízení a některých pobytových sociálních služeb). Výše doplatku na bydlení je stanovena tak, aby po zaplacení odůvodněných nákladů na bydlení (tj. nájmu, služeb s bydlením spojených a nákladů za dodávky energií) zůstala osobě či rodině částka živobytí. Převodem agendy dávek pomoci v hmotné nouzi na Úřad práce ČR od počátku roku 2012 došlo k tomu, že tentýž státní orgán spravuje dávky státní sociální podpory i dávky pomoci v hmotné nouzi. To znamená, že administrativně řeší a vyplácí i obě dávky poskytované v oblasti bydlení. Touto úpravou ztratilo opodstatnění posuzování nároku na finanční podporu v oblasti bydlení ve dvou samostatných systémech a je racionální celou agendu podpory bydlení sjednotit procesně a věcně pod jednu dávku, kterou administrativně zastřeší Úřad práce ČR. 2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy Usnesením vlády č. 275 ze dne 11. dubna 2012 k přípravě státního rozpočtu na léta 2013 až 2015 a k návrhu střednědobých výdajových rámců na léta 2013 až 2015 bylo uloženo ministru financí zpracovat novely příslušných zákonů v daňové oblasti. Dále bylo ministru práce a sociálních věcí uloženo sjednotit procesně a věcně dávky poskytované v oblasti bydlení pod jednu dávku. Hlavním důvodem všech níže uvedených opatření je zvýšení příjmů zejména státního rozpočtu a zefektivnění výdajů veřejných rozpočtů. a) Solidární zvýšení daně z příjmů fyzických osob Pro zdaňovací období let 2013 až 2015 bude zavedeno solidární zvýšení daně z příjmů fyzických osob (dále též „DPFO“) ve výši 7 % z nadlimitního příjmu. V daném případě se nejedná o zavedení dalšího daňového pásma pro daň z příjmů fyzických osob. Daň se bude zvyšovat, pokud v příslušném zdaňovacím období součet příjmů zahrnovaných do dílčího základu daně ze závislé činnosti a funkčních požitků - tj. příjem hrubý, nikoli „superhrubá mzda“ a dílčího základu daně z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti – tj. čistý příjem z podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, přesáhne v tomto zdaňovacím období 48násobek průměrné mzdy podle zákona č. 589/1992 Sb. b) Omezení výdajových paušálů Stávající výše výdajových paušálů bude zachována. U činností spadajících do paušálů ve výši 40 %, resp. 30 % bude absolutní výše odpočtu prostřednictvím paušálu omezena 800 tis. Kč, resp. 600 tis. Kč (tedy maximálním možným odpočtem rovným 40 %, resp. 30 % z mezního příjmu stanoveného ve výši 2 mil. Kč). Osoby využívající výdajové paušály dále nebudou moci uplatňovat daňové zvýhodnění na vyživované dítě a na manžela či manželku bez vlastních příjmů, pokud budou mít příjmy pouze z podnikatelské a jiné výdělečné činnosti. V případě souběhu příjmů z více druhů činností bude nárok na daňové úlevy zachován, pokud součet základů daně s využitím paušálu bude nižší než 50 % celkového základu daně. c) Zrušení základní slevy na dani z příjmů fyzických osob pro starobní důchodce Pro roky 2013 až 2015 nastane návrat ke stavu platnému do roku 2007, tj. že starobní důchodci nebudou mít nárok na základní slevu na dani. d) Zvýšení srážkové daně z příjmů nerezidentů Sazba srážkové daně uplatňované pro nerezidenty bude zvýšena na 35 % s účinností od 1. ledna 2013. Tato úprava napomáhá řešit problematiku zdaňování příjmů plynoucích do některých tzv. daňových rájů. U příjmů daňových rezidentů České republiky by nadále docházelo k uplatňování 15 % sazby srážkové daně (s výjimkou dividend, které budou od roku 2014 osvobozeny). e) Zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty o 1 procentní bod Pro roky 2013 až 2015 budou zvýšeny sazby daně z přidané hodnoty (dále též „DPH“) o 1 procentní bod, tj. budou zavedeny sazby 21 % a 15 %. Rozsah plnění spadajících do jednotlivých sazeb se nebude měnit, s výjimkou přesunu některých zdravotnických prostředků, jejichž zařazení do snížené sazby daně z přidané hodnoty je v rozporu s legislativou Evropské unie, a dětských plen, jejichž zařazení do snížené sazby je předmětem sporu mezi Českou republikou a Evropskou unií. V této souvislosti je nutné upozornit, že v současné době platná právní úprava, podle které by mělo dojít s účinností od roku 2013 k sjednocení sazeb na 17,5 %, bude odložena až na rok 2016. f) Zrušení nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů použitých pro zemědělskou prvovýrobu Vracení spotřební daně z minerálních olejů použitých pro zemědělskou prvovýrobu bude nejprve sníženo a od následujícího roku zrušeno, neboť se jedná o nesystémovou výjimku, kdy je určitá skupina podnikatelů upřednostňována před ostatními. Toto opatření s sebou dále nese snížení administrativní zátěže správce daně i dotčených podnikatelů, omezení prostoru pro potenciální daňové úniky a pozitivní vliv na stav veřejných rozpočtů. g) Zvýšení sazby daně z převodu nemovitostí o 1 procentní bod Současná sazba daně z převodu nemovitostí ve výši 3 % bude zvýšena na 4 %. h) Zrušení stropů u pojistného na veřejné zdravotní pojištění Pro roky 2013 až 2015 budou zrušeny maximální vyměřovací základy, tedy tzv. stropy pojistného na veřejné zdravotní pojištění. i) Změna rozpočtového určení daní Rozpočtové určení daní bude změněno tak, že klesnou podíly místních rozpočtů na výnosech daně z přidané hodnoty a daně z příjmů fyzických osob tak, aby odhadované zvýšení příjmů veřejných rozpočtů, které bude výsledkem opatření uvedených v bodech a), c) a e), mělo za následek zvýšení příjmů pouze státního rozpočtu. Koeficienty sdílení výnosů daní budou pro roky 2013 až 2015 stanoveny takto: - daň z přidané hodnoty, podíl krajů: 7,86 % z celostátního hrubého výnosu, - daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, podíl krajů: 8,65 % z celostátního hrubého výnosu. Změnu koeficientů sdílení výnosů daní obcí obsahuje návrh zákona, kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 370/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, který byl schválen Parlamentem (sněmovní tisk č. 694, senátní tisk č. 399) a prezident jej podepsal dne 29. srpna 2012. Pro roky 2013 až 2015 tak budou stanoveny takto: - daň z přidané hodnoty, podíl obcí: 20,83 % z celostátního hrubého výnosu, - daň z příjmů fyzických os ob ze závislé činnosti, podíl obcí: 22,87 % z celostátního hrubého výnosu. j) Sjednocení sociálních dávek poskytovaných v oblasti bydlení Opustí se dosavadní praxe dvou dávek poskytovaných na stejný účel ze dvou systémů sociálních nepojistných dávek a zavede se nová dávka „příspěvek na náklady na bydlení“. Konstrukce nové dávky primárně vychází z příspěvku na bydlení ze systému dávek státní sociální podpory, do které se zakomponuje cílenost podpory na skutečně potřebné osoby a rychlejší reakce na změny sociální a bytové situace těchto osob z původního doplatku na bydlení ze systému dávek pomoci v hmotné nouzi. Vzhledem k těmto výchozím podmínkám bude nová dávka začleněna do systému dávek pomoci v hmotné nouzi. 3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy Státní rozpočet České republiky vykazuje strukturální schodek. Vzhledem k tomu, že nekontrolovaný růst veřejného dluhu, který by vedl k nárůstu výdajů spojeným s jeho obsluhou, by mohl uvrhnout českou ekonomiku do vážné krize, je snižování schodku prvořadým úkolem současné vlády. Zvyšování daňových příjmů, zejména státního rozpočtu a snižování výdajů veřejných rozpočtů, obsažené v tomto právním předpise, je příspěvkem k tomuto úsilí. 4. Soulad navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem Základní meze pro uplatňování právních předpisů stanoví Ústava České republiky (dále jen „Ústava“) a Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Navrhovaná právní úprava je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky a garantuje dodržování základních lidských práv a svobod. Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Dle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou být také ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). K tomu se v daňové oblasti uplatní ještě ustanovení čl. 11 odst. 5, které stanovuje, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Kromě toho je nutno dbát i mezí vyplývajících z ústavně zajištěné nedotknutelnosti vlastnictví. Pro oblast zajištění zdravotní péče je zásadní čl. 31 Listiny, který stanoví, že každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají dále právo, na základě veřejného pojištění, na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Přezkumu ústavnosti zákonné úpravy daní, poplatků nebo jiných obdobných zákonem stanovených povinných dávek (v tom rámci i zákonem stanoveného povinného pojištění), jakož i peněžitých sankcí, se Ústavní soud věnoval již mnohokrát, např. v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 3/02, Pl. ÚS 12/03 či Pl. ÚS 7/03 (sv. 34, s. 184, č. 512/2004 Sb.). Z této judikatury vyplývá, že: Z ústavního principu dělby moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy), jakož i z ústavního vymezení zákonodárné moci (čl. 15 odst. 1 Ústavy), plyne pro zákonodárce široký prostor pro rozhodování o předmětu, míře a rozsahu daní, poplatků a peněžitých sankcí. Zákonodárce přitom nese za důsledky tohoto rozhodování politickou odpovědnost. Ústavní přezkum daní, poplatků a peněžitých sankcí zahrnuje posouzení z pohledu dodržení kautel plynoucích z ústavního principu rovnosti, a to jak neakcesorické (čl. 1 Listiny), tj. plynoucí z požadavku vyloučení svévole při odlišování subjektů a práv, tak i akcesorické v rozsahu vymezeném v čl. 3 odst. 1 Listiny. K principu rovnosti Ústavní soud ve své konstantní judikatuře uvádí, že se nejedná o kategorii absolutní, nýbrž relativní (srov. Pl. ÚS 22/92). Je-li předmětem posouzení ústavnost akcesorické nerovnosti vzhledem k vyloučení majetkové diskriminace, případně toliko posouzení skutečnosti, nepředstavuje-li daň, poplatek nebo jiná peněžitá sankce případný zásah do práva vlastnického (čl. 11 Listiny), je takový přezkum omezen na případy, v nichž hranice veřejnoprávního povinného peněžitého plnění jednotlivce státu, vůči majetkovému substrátu jednotlivce, nabývá škrtícího (rdousícího) působení. Jinými slovy ke škrtícímu (rdousícímu) působení dochází, má-li posuzovaná daň, poplatek nebo peněžitá sankce ve svých důsledcích konfiskační dopady ve vztahu k majetkové podstatě jednotlivce. Navrhovaná právní úprava změny sociálních dávek v oblasti bydlení je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a Listinou základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku. Listina upravuje výslovně právo na ochranu obydlí (čl. 12), jež není navrhovanou právní úpravou dávkové pomoci dotčena. Právo na bydlení je chráněno zprostředkovaně jako jedna ze základních životních podmínek (čl. 30 odst. 2 Listiny) a také není navrhovanou právní úpravou dotčeno. Navrhovaná právní úprava změny sociálních dávek v oblasti bydlení je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a Listinou základních práv a svobod. Navrhovaná právní úprava je tak z výše uvedených hledisek plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu, vztahující se k této problematice. 5. Soulad navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána Mezinárodní smlouvy mají z hlediska hierarchie právních předpisů aplikační přednost před zákony a právními předpisy nižší právní síly. Vztah mezinárodních smluv vůči vnitrostátním právním předpisům je vymezen v článku 10 Ústavy České republiky, kde je princip aplikační přednosti mezinárodních smluv výslovně stanoven. Stanoví-li tedy mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Článek 10 Ústavy tak zaručuje, že při případném nesouladu vnitrostátního práva s mezinárodní smlouvou musí být respektována právě mezinárodní smlouva. V daňové oblasti je vliv mezinárodních smluv nejpatrnější u omezení suverenity při ukládání a vymáhání daňových povinností, která je založena na bázi dvoustranných smluv. Ty jsou uzavírány jednak v oblasti daní z příjmů a z majetku, v menším rozsahu též v oblasti daně dědické a darovací. V kontextu mezinárodního práva jsou pro oblast daní významná především doporučení OECD. Česká republika má v současné době uzavřených více než 70 bilaterálních smluv o zamezení dvojího zdanění v oblasti daní z příjmů a z majetku. Při jejich uzavírání byla využita zejména modelová smlouva OECD (Model Tax Convention on Income and Capital) určená pro smluvní vztahy mezi státy srovnatelné hospodářské úrovně a modelová smlouva OSN (United Nations Model Double Taxation Convention between Developed and Developing Countries) obsahující prvky zdůrazňující ochranu daňových příjmů smluvní strany, která má nesrovnatelně nižší ekonomickou výkonnost. Vzhledem k aplikační přednosti mezinárodních smluv je nutné vždy přednostně použít smlouvu o zamezení dvojího zdanění před vnitrostátní úpravou, a to v těch případech, na které se tyto mezinárodní smlouvy vztahují. Navrhovaná právní úprava je s tímto principem plně v souladu. Vedle smluv o zamezení dvojího zdanění existují také další mezinárodní ujednání, která mají vliv na daňový režim některých příjmů. Jde např. o Vídeňskou úmluvu o diplomatických stycích (č. 157/1964 Sb.) či o Vídeňskou úmluvu o konzulárních stycích (č. 32/1969 Sb.). Na oblast nepřímých daní se nevztahují zvláštní mezinárodní smlouvy, které jsou součástí českého právního řádu. Výslovná úprava zdravotního pojištění se v mezinárodních smlouvách nenachází. Mezinárodní smlouvy se obecně týkají oblasti sociálního zabezpečení. Pokud jde o aplikaci Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz sdělení č. 209/1992 Sb.) v oblasti daní a jiných povinných peněžitých plnění plynoucích do veřejných rozpočtů, lze poukázat na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ferrazzini proti Itálii. Podle tohoto rozhodnutí daňové záležitosti dosud tvoří součást tvrdého jádra výsad veřejné moci, přičemž veřejný charakter vztahu mezi daňovým poplatníkem a daňovým úřadem nadále převládá. Z rozhodnutí dále vyplývá, že čl. 1 Protokolu č. 1, týkající se ochrany majetku, vyhrazuje státům právo přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní. Z uvedeného vyplývá, že aplikace Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v daňové oblasti je velmi omezená, resp. prakticky vyloučena. Sociální dávky v oblasti bydlení nejsou předmětem mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, navrhovaná právní úprava tedy s nimi nemůže být v rozporu. Navrhovaná právní úprava tak bude zajišťovat plnění všech závazků, které se na upravované oblasti vztahují a které vyplývají pro Českou republiku z mezinárodních smluv a dalších dokumentů. Lze tedy konstatovat, že navrhovaná právní úprava je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. 6. Soulad navrhovaného řešení se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii Navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s právem Evropské unie a ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají rozpor s primárním právem Evropské unie ve světle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie. S poukazem na sekundární právo Evropské unie lze konstatovat, že také v tomto ohledu předkládaná právní úprava respektuje závazky, které pro Českou republiku v této oblasti z členství v Evropské unii vyplývají. V daňové oblasti je nutné zdůraznit, že třebaže legislativa přímých daní zůstává v pravomoci členských států a obecně nepodléhá na úrovni Evropské unie celkové harmonizaci, čl. 115 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) stanovuje, že „Rada na návrh Komise […] přijímá směrnice o sbližování právních a správních předpisů členských států, které mají přímý vliv na vytváření nebo fungování vnitřního trhu.“ Vzhledem k absenci jiných ustanovení SFEU, která by Evropské unii svěřovala pravomoc v oblasti legislativy zdanění příjmů, je zde pravomoc Rady přijímat směrnice podle čl. 115 SFEU dána pouze v rozsahu, v jakém je nezbytné odstranit překážky při vytváření nebo zajištění fungování vnitřního trhu. Navrhovaná právní úprava je v souladu se sekundárním právem Evropské unie v oblasti přímých daní: - Směrnice Rady 90/435/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států, ve znění směrnice Rady 2003/123/ES. Tuto směrnici bylo nutné transponovat do právního řádu České republiky do 1. května 2004, resp. do 1. ledna 2005 u změn provedených směrnicí Rady 2003/123/ES. Směrnici plně nahradila nová Směrnice Rady 2011/96/EU s termínem dosažení souladu 18. ledna 2012; - Směrnice Rady 2009/133/ES ze dne 19. října 2009 o společném systému zdanění při fúzích, rozděleních, částečných rozděleních, převodech aktiv a výměně akcií týkajících se společností z různých členských států a při přemístění sídla evropské společnosti nebo evropské družstevní společnosti mezi členskými státy (kodifikované znění). Pro provedení této směrnice nebyla stanovena transpoziční lhůta; - Směrnice Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb. Tuto směrnici bylo nutné transponovat do právního řádu České republiky do 1. ledna 2004; - Směrnice Rady 2003/49/ES ze dne 3. června 2003 o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států. Tuto směrnici bylo nutné transponovat do právního řádu České republiky do 1. ledna 2004. Kromě článku 115 SFEU jako základu pro harmonizaci v oblasti přímých daní jsou členské státy povinny při výkonu svých pravomocí respektovat principy dané SFEU (zejména články 19 SFEU, 45 SFEU, 49 SFEU, 56 SFEU, 63 SFEU) a dbát na to, aby nedocházelo k neodůvodněné diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo neodůvodněnému omezování volného pohybu osob, služeb a kapitálu nebo svobody usazování, jak bylo opakovaně potvrzeno Soudním dvorem Evropské unie. Navrhovanou právní úpravou budou tyto principy plně respektovány. Oblast daně z převodu nemovitostí není upravena relevantními sekundárním právem Evropské unie. U nepřímých daní je potřeba se jednak zabývat relevantním sekundárním právem Evropské unie pro oblast daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) a pro oblast spotřebních daní. DPH je v rámci Evropské unie vysoce harmonizována a členské státy jsou povinny uplatňovat tuto daň ve smyslu směrnice Rady 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, v platném znění (dále jen „směrnice o DPH), a dalších souvisejících právních předpisů Evropské unie. Součástí návrhu zákona, který řeší v oblasti DPH především změnu sazeb této daně, je i návrh na přeřazení dvou skupin zboží ze snížené do základní sazby DPH. Tyto změny jsou navrženy především z důvodu možného postihu v souvislosti se zahájeným řízením o porušení Smluv dle čl. 226 a čl. 258 SFEU vůči České republice. Dle názoru Evropské komise nesplnila Česká republika aplikací snížené sazby DPH na a) dětské pleny povinnosti vyplývající ze směrnice o DPH, v čemž Evropská komise spatřuje porušení této směrnice. Navrhuje se proto přesunutí dětských plen ze snížené sazby daně do základní sazby daně; b) zdravotnické prostředky povinnosti vyplývající ze směrnice o DPH, v čemž Evropská komise spatřuje porušení této směrnice. Navrhuje se proto užší vymezení položek zdravotnických prostředků, u kterých se bude nově uplatňovat snížená sazba daně, a to pouze na to zboží, které je určené pro osoby se zdravotním postižením ke zmírnění nebo léčení jejich potíží, pro jejich výlučnou osobní potřebu. Na upravovanou oblast spotřebních daní se vztahují následující směrnice: - Směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS; - Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny. Vracení daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro zemědělskou prvovýrobu je poskytováno na základě článku 8 odst. 2 písm. a) směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny. Tento režim podpory je veřejnou podporou ve smyslu článku 107 odst. 1 SFEU a byl oznámen Evropské komisi rozhodnutím č. NN 26/2010 s platností do konce roku 2013. Ze zrušení § 57 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, neplynou žádné povinnosti z hlediska členství České republiky v Evropské unii. Navrhovaná úprava nepřímých daní je plně slučitelná s právními akty Evropské unie, s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie. Pro oblast zdravotního pojištění se aplikují nařízení Evropského parlamentu pro oblast pojistného na sociální zabezpečení. Samostatně zdravotní pojištění legislativa Evropské unie neupravuje. Zejména se jedná o: - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie; - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (včetně prováděcího Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 987/2009); - Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení; - Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti. Navrhovaná úprava v oblasti pojistného na veřejné zdravotní pojištění je v souladu s výše uvedenými nařízeními Evropského parlamentu. Poskytování dávek na bydlení nepodléhá koordinaci systémů sociálního zabezpečení v rámci Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, neboť oblast bydlení nespadá do věcné působnosti nařízení č. 883/2004. Navrhovaná právní úprava se vztahuje k předpisům EU týkajících se rovnosti nakládání s občany ostatních členských států. Bezprostředně se jí dotýkají zejména následující právní předpisy EU: - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie, konkrétně článku 7 odst. 2 (tzv. koncept sociálních výhod), - Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, - Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, - Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. Navrhovaná právní úprava sociálních dávek v oblasti bydlení je v souladu s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie, a není tedy s nimi v rozporu. Závěrem je tedy možné konstatovat, že veškeré navrhované změny jsou plně slučitelné s právními akty Evropské unie, s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie. 7. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy Hotovostní dopady navrhovaných právních úprav na veřejné rozpočty, z nichž některá opatření jsou navrhována tak, aby byla primárně pouze příjmem státního rozpočtu, jsou uvedeny v následující tabulce: Daňová opatření v mld. Kč (hotovostní dopad na veřejné rozpočty) 2013 2014 2015 2016 1. 1. 2013 až 31. 12. 2015 Zvýšení sazeb DPH o 1 procentní bod 13,7 16,3 17,8 1,5 Solidární přirážka k DPFO ve výši 7 % 1,5 1,9 2,2 0,3 Zrušení stropů zdravotního pojištění 1,5 1,8 1,8 1,0 Zrušení základní slevy pro starobní důchodce 2,0 2,5 2,5 0,5 Od 1. 1. 2013 Omezení výdajových paušálů 3,5 3,5 3,5 Zrušení „zelené nafty“ 0,5 1,8 1,8 1,8 Zvýšení srážkové daně vůči daňovým rájům 0,9 1,0 1,0 1,0 Zvýšení sazby daně z převodu nemovitostí o jeden procentní bod 1,8 2,5 2,5 2,5 Celkem 21,9 31,3 33,1 12,1 a) Solidární zvýšení daně z příjmů fyzických osob Zavedení solidárního zvýšení daně se v daném období bude týkat zhruba 1,7 % poplatníků, tedy cca 80 000 osob. Zvýšení výnosu daně pro rok 2015 bude ovlivněno částečně dopadem zavedení jednoho inkasního místa, tzn. změnou v základu daně a změnou sazby daně. Modelové dopady na bezdětného zaměstnance obsahuje následující tabulka: Roční hrubá mzda daň z příjmů fyzických osob 2012 daň z příjmů fyzických osob 2014 rozdíl (2014 - 2012) 1,3 mil. Kč 232 957 Kč 263 161 Kč 30 204 Kč 1,5 mil. Kč 265 657 Kč 317 161 Kč 51 504 Kč 2,0 mil. Kč 344 840 Kč 452 161 Kč 107 321 Kč V roce 2013 až 2015 pak lze dopady na veřejné rozpočty (včetně úpravy rozpočtového určení daní) odhadnout takto: v mld. Kč rok 2013 Veřejné rozpočty v členění na: státní rozpočet místní rozpočty (obce a kraje) DPFO ze závislé činnosti 1,1 0,4 v mld. Kč rok 2014 Veřejné rozpočty v členění na: státní rozpočet místní rozpočty (obce a kraje) DPFO ze závislé činnosti 1,2 06 DPFO z přiznání 0,1 0,0 v mld. Kč rok 2015 Veřejné rozpočty v členění na: státní rozpočet místní rozpočty (obce a kraje) DPFO ze závislé činnosti 1,3 0,6 DPFO z přiznání 0,2 0,1 b) Omezení výdajových paušálů Vzhledem k tomu, že uvedené opatření bude pro poplatníky představovat možnost volby, tj. zda uplatnit výdajové paušály a přitom neuplatnit slevu na dani na vyživovanou manželku/manžela a daňové zvýhodnění anebo raději uplatnit výdaje ve skutečné výši, lze jeho dopady jen obtížně odhadnout. Výdajové paušály využívá cca 300 000 osob samostatně výdělečně činných. Toto opatření bude zavedeno s účinností od roku 2013. Následující tabulka obsahuje ilustraci dopadu této změny na výši daně z příjmů u osoby samostatně výdělečně činné využívající výdajový paušál ve výši 60 %, s manželkou/manželem s příjmy nepřesahujícími 68 tis. Kč a jedním dítětem ve zdaňovacím období roku 2012 a navrhovaným stavem platným od roku 2013, kdy se osoba samostatně výdělečně činná rozhodne nadále využívat výdajový paušál a tím pádem nebude mít možnost uplatnit slevu na dani na manžela/manželku a daňové zvýhodnění na vyživované dítě. Ve skutečnosti by však mohly dané osoby samostatně výdělečně činné uplatňovat skutečné náklady, pokud jsou dostatečně vysoké, a tedy i slevy a dopady by byly odlišné. v Kč Roční základ daně daň z příjmů fyzických osob 2012 daň z příjmů fyzických osob 2013 rozdíl 180 000 - 13 404 2 160 15 564 360 000 - 9 084 29 160 38 244 600 000 26 916 65 160 38 244 1 200 000 116 916 155 160 38 244 V roce 2014 - 2015 by pak tyto příjmové dopady mohly být následující: v mld. Kč rok 2014 Veřejné rozpočty v členění na: státní rozpočet místní rozpočty (obce a kraje) DPFO 1,8 1,7 v mld. Kč rok 2015 Veřejné rozpočty v členění na: státní rozpočet místní rozpočty (obce a kraje) DPFO 1,8 1,7 c) Zrušení základní slevy na dani z příjmů fyzických osob pro starobní důchodce Toto opatření bude mít finanční dopad na fiskální situaci cca 140 tis. pracujících starobních důchodců. Tento odhadovaný počet by mohl být statisticky konstantní i pro období let 2013-2015. Modelové dopady na výši daně za příslušný kalendářní rok u starobního důchodce neuplatňujícího jiné slevy na dani kromě základní slevy na poplatníka obsahuje následující tabulka: v Kč Měsíční hrubá mzda roční daň z příjmů fyzických osob 2012 roční daň z příjmů fyzických osob 2014 rozdíl (2014 – 2012) 10 000 0 24 000 24 000 15 000 11 340 36 000 24 660 20 000 23 400 48 000 24 660 V roce 2013 - 2015 pak tyto příjmové dopady lze odhadnout tak, jak je uvedeno v následujících tabulkách (včetně zohlednění změny rozpočtového určení daní): v mld. Kč rok 2013 Veřejné rozpočty v členění na: státní rozpočet místní rozpočty (obce a kraje) DPFO ze závislé činnosti 1,3 0,7 v mld. Kč rok 2014 Veřejné rozpočty v členění na: státní rozpočet místní rozpočty (obce a kraje) DPFO ze závislé činnosti 1,3 0,7 DPFO z přiznání 0,2 0,3 v mld. Kč rok 2015 Veřejné rozpočty v členění na: státní rozpočet místní rozpočty (obce a kraje) DPFO ze závislé činnosti 1,3 0,7 DPFO z přiznání 0,2 0,3 d) Zvýšení srážkové daně vůči daňovým rájům U příjmů podle § 36 odst. 1 písmene a) a b) zákona o daních z příjmů (například jsou to příjmy ze služeb s výjimkou provádění stavebně montážních projektů, příjmy z poradenství, příjmy z nezávislé činnosti – právníka, vědce či architekta, dále odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob, podíly na zisku, úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrů a půjček atd.) v případech, kdy poplynou daňovým nerezidentům ze zemí, s níž nemá Česká republika uzavřenu smlouvu o zamezení dvojímu zdanění, je navrhováno zvýšení srážkové daně ze současných 15 % na 35 %. Toto opatření by mohlo zvýšit inkaso srážkové daně až o 1 mld. Kč. e) Zvýšení sazeb DPH o 1 procentní bod Vzhledem k tomu, že bude rovněž změněno rozpočtové určení daní, bude rozdělení dopadů na příjmy veřejných rozpočtů v letech 2013 až 2015 následující: v mld. Kč rok 2013 Veřejné rozpočty v členění na: státní rozpočet místní rozpočty (obce a kraje) Daň z přidané hodnoty 9,7 4,0 v mld. Kč rok 2014 Veřejné rozpočty v členění na: státní rozpočet místní rozpočty (obce a kraje) Daň z přidané hodnoty 11,6 4,7 v mld. Kč rok 2015 Veřejné rozpočty v členění na: státní rozpočet místní rozpočty (obce a kraje) Daň z přidané hodnoty 12,7 5,1 Je zřejmé, že změna ve výši sazeb daně z přidané hodnoty bude mít dopad nejen na jednotlivce, ale také na jednotlivé články soustavy veřejných rozpočtů, kterými jsou jednotlivá ministerstva, kraje, obce, ale také další kapitoly státního rozpočtu, které vystupují v roli konečných spotřebitelů. Negativní dopady na podnikatelské prostředí lze identifikovat u těch podnikatelů, kteří dodávají zboží a služby zatížené daní z přidané hodnoty neplátcům daně z přidané hodnoty (tedy zejména domácnostem). Vzhledem ke zvýšení obou sazeb daně z přidané hodnoty dojde buď ke snížení marží podnikatelů, nebo k plnému promítnutí do koncových cen, což může způsobit pokles poptávky. Tento případný pokles poptávky bude mít na podnikající subjekty, které jsou zároveň neplátci daně z přidané hodnoty, taktéž negativní dopad a promítne se nejspíše snížením jejich marží. Další dopad bude zaznamenán u subjektů, které provozují činnosti osvobozené od daně z přidané hodnoty bez nároku na odpočet (např. finanční služby, poštovní služby, poskytování zdravotní péče). Lze očekávat, že u všech vstupů, u nichž dojde ke zvýšení sazby daně z přidané hodnoty, dojde ke zvýšení ceny a tím ke zvýšení nákladů uvedených subjektů. Navrhovaná úprava týkající se DPH u zdravotnických prostředků, které budou nově přeřazeny ze snížené sazby DPH do základní sazby DPH, bude mít kladný vliv na státní rozpočet ve zvýšeném inkasu ve výši cca 0,4 mld. Kč (cca 0,5 mld. Kč na úrovni veřejných rozpočtů). Záporný vliv lze očekávat u požadavků zdravotnických zařízení a pojišťoven na financování přímých dopadů této změny ze strany státního rozpočtu, které se promítne do legislativní úpravy úhrad zdravotní péče. Zvýšení obou sazeb DPH bude pravděpodobně generovat negativní dopady na všechny domácnosti, kdy dojde ke zvýšení konečných cen zboží a služeb, které podléhají DPH. Zařazení dětských plen do základní sazby DPH bude mít dopad na státní rozpočet ve výši cca 0,15 mld. Kč (cca 0,2 mld. Kč na úrovni veřejných rozpočtů). Navrhovaná právní úprava nemá přímý vliv na národnostní menšiny a životní prostředí. f) Zrušení vrácení daně z minerálních olejů osobám využívajícím tyto oleje pro zemědělskou výrobu Předpokládané příjmové dopady zrušení vrácení daně z minerálních olejů osobám využívajícím tyto oleje pro zemědělskou výrobu v roce 2013 až v roce 2015 ilustrují následující tabulky. v mld. Kč 2013 Veřejné rozpočty v členění na: státní rozpočet místní rozpočty (obce a kraje) SFDI SpD z minerálních olejů 0,4 0,0 0,1 v mld. Kč 2014 Veřejné rozpočty v členění na: státní rozpočet místní rozpočty (obce a kraje) SFDI SpD z minerálních olejů 1,6 0,0 0,2 v mld. Kč 2015 Veřejné rozpočty v členění na: státní rozpočet místní rozpočty (obce a kraje) SFDI SpD z minerálních olejů 1,6 0,0 0,2 V roce 2013 dojde k omezení tzv. zelené nafty a od roku 2014 dojde k úplnému zrušení nároku na vrácení části zaplacené spotřební daně z minerálních olejů osobám, které použily motorovou naftu pro zemědělskou prvovýrobu. Vrácená částka zaplacené spotřební daně z minerálních olejů klesne v roce 2013 z 60 % na 40 %, resp. z 85 % na 75 %. Zrušení tzv. zelené nafty bude mít negativní dopad pouze na subjekty zabývající se zemědělskou prvovýrobou, jimž se v současné době vrací 60 % ze zaplacené daně, respektive 85 %. Hodnota 60 % je uplatňována u motorové nafty a hodnota 85 % je aplikována u směsné nafty. Při průměrné ceně motorové nafty (ke 2. 4. 2012) (Pozn. č. 1: http://ec.europa.eu/energy/observatory/oil/bulletin_en.htm ) 37,14 Kč/l činí vrácená část daně 17,7 % konečné ceny, tj. 6,6 Kč/l. Odečteme-li částku vrácené daně od konečné ceny, vyjde cena motorové nafty použité pro zemědělskou prvovýrobu na 30,57 Kč/l. Zrušením vrácení části daně z minerálních olejů dojde k nárůstu ceny motorové nafty pro osoby používající motorovou naftu v zemědělské prvovýrobě o 21,5 %. Ke zrušení tzv. zelené nafty (Agrardiesel) od roku 2013 přistoupí i sousední Rakousko. Jako možný negativní dopad zrušení vrácení části daně z minerálních olejů lze spatřovat růst nákladů osob zabývajících se zemědělskou prvovýrobou, které dané zvýšení ceny motorové nafty promítnou do ceny své produkce, což se promítne do konečné ceny potravin. V souvislosti se zvýšením snížené sazby DPH o jeden procentní bod lze očekávat tlak na růst inflace. g) Zvýšení sazby daně z převodu nemovitostí o 1 procentní bod V souvislosti se zvýšením sazby daně z převodu nemovitostí z 3 % na 4 % lze předpokládat navýšení příjmů státního rozpočtu o 2,5 mld. Kč. Navýšení sazby převodové daně samo o sobě bude mít relativně nevýznamný negativní dopad na oživení trhu s nemovitostmi a na výraznější růst cen nemovitostí. Vzhledem k souběhu s dalšími opatřeními, zejména u daně z přidané hodnoty (další růst sazby a prodloužení lhůty pro osvobození od DPH na 5 let od kolaudace nebo nabytí) se však dočasný negativní dopad na trh s nemovitostmi může projevit. Zároveň je možné očekávat navýšení počtu převodů před nabytím platnosti navrhovaných úprav. h) Zrušení stropů u pojistného na veřejné zdravotní pojištění Zrušení maximálních vyměřovacích základů, tedy tzv. stropů u pojistného na veřejné zdravotní pojištění se bude týkat cca 1 % ze všech poplatníků tedy asi 50 000 osob (z toho cca 15 000 osob s příjmy pouze ze závislé činnosti a cca 35 000 osob podávajících přiznání). Toto opatření bude mít dopady na příjmy zdravotních pojišťoven, které jsou součástí veřejných rozpočtů. V roce 2013 - 2015 lze očekávat následující navýšení rozpočtů zdravotních pojišťoven: v mld. Kč rok 2013 rozpočty zdravotních pojišťoven Pojistné na veřejné zdravotní pojištění 1,5 v mld. Kč rok 2014 rozpočty zdravotních pojišťoven Pojistné na veřejné zdravotní pojištění 1,8 v mld. Kč rok 2015 rozpočty zdravotních pojišťoven Pojistné na veřejné zdravotní pojištění 1,8 Modelové dopady z pohledu zaměstnance obsahuje následující tabulka: v Kč Roční vyměřovací základ pojistné na veřejné zdravotní pojištění 2012 pojistné na veřejné zdravotní pojištění 2013 Rozdíl (2013 - 2012) 1 900 000 81 444 85 500 4 056 2 500 000 81 444 112 500 31 056 3 000 000 81 444 135 500 53 556 5 000 000 81 444 225 500 143 556 i) Změna rozpočtového určení daní V původní verzi návrhu předloženého zákona (sněmovní tisk 695) byla navržena změna rozpočtového určení daní tak, aby změny obsažené v tomto návrhu uvedené ad a), c) a e) měly efektivně dopad na zvýšení příjmů státního rozpočtu, tzn., došlo ke snížení podílů daňových příjmů krajů a obcí na celkových daňových příjmech sdílených daní. Mezitím však již byla schválena jiná novela zákona o rozpočtovém určení daní (sněmovní tisk 694), která zvyšuje podíl příjmů obcí na celkových daňových příjmech sdílených daní. Pokud se aplikují tyto nové koeficienty na změny obsažené v tomto návrhu, teze o dopadu na státní rozpočet již neplatí. Je však třeba konstatovat, že změny, které přinesla novela obsažená ve sněmovním tisku 694, zohledňují změny obsažené v předloženém zákoně. Je však třeba zdůraznit, že vyčíslení dopadů změn obsažených v tomto právním předpise, které jsou základem pro navržené nové koeficienty rozpočtového určení daní, je pouze odhadem. Odhad se zpravidla liší od reality. Koeficienty rozpočtového určení daní jsou však nastaveny jako pevné částky a výsledkem proto může být pokles či zvýšení příjmů místních rozpočtů. Následující tabulky zobrazují skutečná a odhadovaná hotovostní inkasa vybraných daňových příjmů, jejichž výnos je také sdíleným příjmem obcí a krajů. Z tabulek lze zjistit i očekávaný rozpočtový dopad změn koeficientů rozpočtového určení daní (a dalších změn daňových zákonů) na obce a kraje v roce 2013. Tabulka skutečného a odhadovaného inkasa vybraných daňových příjmů v mld. Kč v roce 2011 a 2012 Daňový příjem Skutečnost 2011 Státní rozpočet 2012 Očekávaná skutečnost 2012 Celkové inkaso Obce Kraje Celkové inkaso Obce Kraje Celkové inkaso Obce Kraje DPH 275,4 58,9 24,6 308,7 61,5 25,6 279,0 55,6 23,1 Daň z příjmů právnických osob * 118,1 25,3 10,5 122,9 26,3 11,0 123,0 26,3 11,0 Daň z příjmů fyzických osob 133,4 31,0 11,8 135,9 32,0 11,9 136,2 31,6 12,0 v tom: zvláštní sazba 11,1 2,4 1,0 12,8 2,7 1,1 12,8 2,7 1,1 z přiznání 2,9 1,3 0,2 5,3 2,3 0,3 3,0 1,3 0,2 závislá činnost 119,4 27,3 10,6 117,8 27,0 10,5 120,4 27,6 10,7 CELKEM 526,9 115,2 46,9 567,5 119,8 48,5 538,2 113,5 46,1 * bez DPPO za obce a kraje Tabulka odhadovaného inkasa vybraných daňových příjmů v mld. Kč v roce 2013 před a po změně rozpočtového určení daní a dalších změnách daňových zákonů Daňový příjem Výhled 2013 původní (tisk 541) Výhled 2013 aktuální (novela - změna RUD) Celkové inkaso Obce Kraje Celkové inkaso Obce Kraje DPH 323,4 64,4 26,8 299,6 62,4 23,5 Daň z příjmů právnických osob * 126,8 27,1 11,3 123,9 29,2 11,1 Daň z příjmů fyzických osob 123,3 29,1 10,8 150,4 37,7 12,9 v tom: zvláštní sazba 12,9 2,8 1,2 13,4 3,2 1,2 z přiznání 5,2 2,2 0,3 5,4 2,4 0,3 závislá činnost 105,2 24,1 9,4 131,6 32,1 11,4 CELKEM 573,5 120,6 48,9 573,9 129,3 47,5 * bez DPPO za obce a kraje Na doplnění k tvorbě odhadů výnosů daně z přidané hodnoty lze uvést, že při odhadu autonomního inkasa DPH je jako koeficient ovlivňující meziroční změnu inkasa používán makroekonomický indikátor zohledňující meziroční změnu výdajů na konečnou spotřebu domácností a vládních institucí. Při propočtu odhadu změny sazeb DPH se vychází z agregovaných údajů z daňových přiznání k DPH, kde je uvedena hodnota DPH na vstupu a na výstupu v dělení dle sazeb. Sumarizací těchto hodnot pak lze vypočítat celkový makroekonomický základ jednotlivých sazeb DPH a z nich následně vypočítat dopad změny sazeb. Takto vypočítány odhad změny sazeb je v případě zvýšení sazeb dále upravován odhadnutou výši inkasa vyplývajícího z předzásobení, kdy většina subjektů reaguje na očekávané zvýšení sazeb pořízením zboží či služeb před dnem účinnosti vyšší sazby DPH. Stejně tak je tento odhad ještě dále upravován o změnu celkové konečné spotřeby v souvislosti se změnou statutárních sazeb DPH. V několika posledních letech docházelo pravidelně ke změně sazeb DPH. V roce 2010 došlo ke zvýšení obou sazeb DPH o jeden procentní bod a odhadnutá částka inkasa DPH se lišila od skutečného inkasa DPH o cca -0,5 %. Naopak v roce 2008, kdy došlo ke zvýšení snížené sazby o 4 procentní body, tj. z 5 % na 9 %, se odhadnutá částka lišila od skutečné částky o ‑7,3 %. i) Sjednocení sociálních dávek poskytovaných v oblasti bydlení V současné době pobírá příspěvek na bydlení cca 149,5 tisíc příjemců. V roce 2011 náklady na příspěvek na bydlení činily 4,6 mld. Kč, odhady pro rok 2012 počítají s částkou 5,9 mld. Kč. Doplatek na bydlení pobírá cca 28 tisíc příjemců a cca 49,4 % dávek je vypláceno na jinou formu bydlení, než je nájemní nebo vlastnické (tzn., že cca 14 tisíc příjemců pobírá obě dávky na bydlení). V roce 2011 náklady na doplatek na bydlení činily 850 mil Kč a v roce 2012 se odhadují na 1,1 mld. Kč. Podle složení současných příjemců obou dávek se odhaduje, že počet příjemců nové dávky příspěvku na náklady na bydlení by se mohl v následujících letech pohybovat kolem 65 až 75 tisíců příjemců. Ekonomické odhady nákladů v mld. Kč jsou následující (v odhadech je počítáno s účinností úpravy od 1. března 2013, resp. 1. dubna 2013): Náklady na: rok 2013 rok 2014 rok 2015 sociální dávky na bydlení podle stávající právní úpravy příspěvek na bydlení 6,9 7,8 8,7 doplatek na bydlení 1,2 1,5 1,7 náklady celkem 8,1 9,3 10,4 sociální dávky podle navrhované úpravy příspěvek na náklady na bydlení 5,5 6,3 7,1 navýšení ostatních dávek pomoci v hmotné nouzi 1,2 1,6 1,9 náklady celkem 6,7 7,9 9,0 předpokládaná celková úspora SR 1,4 1,4 1,4 8. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace Na základě usnesení vlády č. 275 ze dne 11. dubna 2012 k přípravě státního rozpočtu na léta 2013 až 2015 a k návrhu střednědobých výdajových rámců na léta 2013 až 2015 nebylo hodnocení dopadů regulace zpracováno. II. Zvláštní část K části první - změna zákona o daních z příjmů K čl. I K bodu 1 (§ 7 odst. 7 písm. c)) Stávající výše výdajových paušálů bude zachována. U činností spadajících do paušálů ve výši 40 % bude absolutní výše odpočtu prostřednictvím paušálu omezena 800 tis. Kč (tedy maximálním možným odpočtem rovným 40 % z mezního příjmu stanoveného ve výši 2 mil. Kč). K bodu 2 (§ 7 odst. 7 písm. d)) Stávající výše výdajových paušálů bude zachována. U činností spadajících do paušálů ve výši 30 % bude absolutní výše odpočtu prostřednictvím paušálu omezena 600 tis. Kč (tedy maximálním možným odpočtem rovným 30 % z mezního příjmu stanoveného ve výši 2 mil. Kč). K bodu 3 (§ 9 odst. 4) Stávající výše výdajových paušálů bude zachována. U činností spadajících do paušálů ve výši 30 % bude absolutní výše odpočtu prostřednictvím paušálu omezena 600 tis. Kč (tedy maximálním možným odpočtem rovným 30 % z mezního příjmu stanoveného ve výši 2 mil. Kč). K bodu 4 (§ 16a) Pro roky 2013 až 2015 se navrhuje u poplatníků, kteří mají příjmy nad stropy sociálního pojištění zavést solidární zvýšení daně ve výši 7 % z nadlimitního příjmu, tj. příjmů dosahovaných ze závislé činnosti a funkčních požitků a z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, pokud přesáhnou 48násobek průměrné mzdy. V daném případě se nejedná o zavedení dalšího daňového pásma pro daň z příjmů fyzických osob. V odstavci 1 je stanoveno, že při výpočtu podle § 16 se daň zvýší o solidární zvýšení daně. To znamená, že součástí výpočtu podle § 16 není pouze součin základu daně a sazby daně, ale v případě, kdy poplatník dosahuje nadlimitního příjmu, tak je součástí tohoto výpočtu rovněž zvýšení daně o solidární zvýšení daně. Tato skutečnost následně vede k tomu, že lze uplatnit slevy a daňové zvýhodnění také na solidární zvýšení daně, jelikož v důsledku odstavce 1 je nutné pod pojmem „daň vypočtená podle § 16“ spatřovat i ono solidární zvýšení daně. Tj. v případě aplikace paragrafu § 35, 35a, 35b, 35ba a § 35c se bude používat daň vypočtená podle § 16, která v sobě obsahuje zvýšení podle § 16a. Daň se bude zvyšovat, pokud v příslušném zdaňovacím období součet příjmů zahrnovaných do dílčího základu daně ze závislé činnosti a funkčních požitků (tj. příjem hrubý, nikoli „superhrubá mzda“) a dílčího základu daně z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti – tj. čistý příjem z podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti přesáhne v tomto zdaňovacím období 48násobek průměrné mzdy. Bude-li mít např. poplatník ve zdaňovacím období pouze příjmy ze závislé činnosti a tyto příjmy nepřesáhnou 48násobek průměrné mzdy, solidární zvýšení daně se neuplatní, i když jeho dílčí základ daně ze závislé činnosti bude o 34 % vyšší a mohl by tak přesáhnout 48násobek průměrné mzdy. Pro stanovení limitu pro solidární zvýšení daně se obdobně jako pro stanovení stropu pro sociální pojištění navrhuje vycházet z průměrné mzdy vymezené v ustanovení § 23b odst. 4 zákona č. 589/1992 Sb., tj. částky, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu, přičemž vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. To znamená, že pro zdaňovací období roku 2013 by se vycházelo z průměrné mzdy za kalendářní rok 2011, která již v čase podávání daňového přiznání za zdaňovací období roku 2013 bude známa. K bodu 5 (§ 35ba odst. 1 písm. a)) Od roku 2008 je starobním důchodcům umožněno uplatňovat základní slevu na dani. V předchozích letech to nebylo možné především s ohledem na skutečnost, že základní sleva (či bývalá základní nezdanitelná část základu daně) má zajistit efektivní nezdanění životního minima, čehož bylo u důchodců dosaženo vyplácením důchodu, který nepodléhá do zákonem stanoveného limitu dani (tento limit činí v současné době 24 000 měsíčně). Navrhuje se po omezenou dobu (tj. pro zdaňovací období 2013 až 2015) návrat k obdobnému stavu platnému do konce roku 2007, tj. že by starobní důchodci se zdanitelnými příjmy neměli nárok na uplatnění základní slevy na dani. Pro přiznání základní slevy na dani na poplatníka bude rozhodující skutečnost, zda poplatník bude pobírat starobní důchod k počátku zdaňovacího období (k 1. lednu) či nikoliv. K bodu 6 (§ 35c odst. 1) V souvislosti se zavedením solidárního zvýšení daně je nutné učinit legislativně technickou úpravu, která zajistí, aby daň byla nejprve zvyšována o solidární zvýšení daně a teprve poté snižována o slevy na dani a zvýhodnění. Ustanovení se dává do stejné dikce jako úvodní část ustanovení § 35ba odst. 1. K bodu 7 (§ 35ca) Navrhuje se, aby poplatníci, kteří uplatní výdaje paušálem podle § 7 odst. 7 nebo § 9 odst. 4, nemohli za určitých podmínek uplatnit slevu na dani na manželku (manžela) a daňové zvýhodnění na vyživované dítě. Podmínkou, aby poplatník mohl tuto slevu a daňové zvýhodnění uplatnit, je, aby součet jeho dílčích základů, u kterých neuplatňuje výdaje paušálním způsobem (tj. i u dílčích základů daně podle § 7 nebo § 9, pokud u nich neuplatňuje výdaje paušálním způsobem), přesahoval 50 % jeho celkového základu. K bodu 8 (§ 36 odst. 1 písm. c)) V současné době se na příjmy zahraničních daňových rezidentů uplatňuje srážková daň ve výši 15 %. S účinností od roku 2013 se navrhuje zvýšit sazbu této daně na úroveň 35 %, a to pro poplatníky (ať FO nebo PO), kteří nejsou rezidenty členského státu EU nebo dalšího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor a států nebo jurisdikcí, se kterými ČR provádí smlouvu o zamezení dvojímu zdanění, dohodu o výměně informací v daňových záležitostech pro oblast daní z příjmů nebo které jsou signatáři pro Českou republiku účinné mnohostranné úmluvy obsahující ustanovení o výměně daňových informací v oblasti daní z příjmů. Ačkoliv tato úprava napomáhá řešit problematiku zdaňování příjmů plynoucích do některých tzv. daňových rájů, dopadá také na další státy nebo jurisdikce, které z hlediska systému zdaňování příjmů lze zařadit mezi standardní. U příjmů daňových rezidentů ČR, EU, EHP a států, s nimiž ČR provádí uvedené mezinárodní smlouvy (včetně mnohostranných úmluv), by nadále docházelo k uplatňování 15 % sazby srážkové daně. Příjmy uvedené v písmenech a) a b) jsou veškeré příjmy v těchto ustanoveních uvedené, tzn. i podíly připadající na podílový list, zisk převedený řídící osobě, či vyrovnání mimo stojícímu společníkovi. K bodu 9 (§ 38g odst. 4) Pro roky 2013 až 2015 se navrhuje u poplatníků, u kterých se daň za dané zdaňovací období zvýší o solidární zvýšení daně, povinnost podat daňové přiznání, a to vždy. To samé platí, pokud se o solidární zvýšení daně zvýší za dané zdaňovací období alespoň jedna záloha na daň z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků. To znamená, že tito poplatníci nebudou moci požádat plátce daně o roční zúčtování. K bodu 10 (§ 38ha) Pro roky 2013 až 2015 se navrhuje u poplatníků, kteří mají příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky nad stropy sociálního pojištění zavést solidární zvýšení daně u zálohy ve výši 7 % z nadlimitního příjmu. V odstavci jedna se stanoví, že při výpočtu podle § 38h odst. 2 se záloha zvýší o solidární zvýšení daně u zálohy. Tzn., že záloha se vypočte způsobem stanoveným v § 38h odst. 2 zákona. Při tomto výpočtu se aplikuje solidární zvýšení daně u zálohy podle § 38ha zákona. Až takto vypočtená záloha se zaokrouhlí podle § 38h odst. 3 zákona a dále se postupuje standardním způsobem podle § 38h odst. 4 nebo 5, tj. podle toho zda poplatník u plátce podepsal nebo nepodepsal prohlášení k dani. Na základě odstavce 2 bude poplatník s příjmy ze závislé činnosti nebo funkčními požitky v průběhu roku platit zálohu zvýšenou o solidární zvýšení daně u záloh v případě, že měsíční úhrn jeho zdanitelných příjmů u zaměstnavatele při zúčtování mezd překročí 4násobek průměrné mzdy. Pro stanovení limitu pro solidární zvýšení daně u záloh se obdobně jako pro stanovení stropu pro sociální pojištění navrhuje vycházet z průměrné mzdy vymezené v ustanovení § 23b odst. 4 zákona č. 589/1992 Sb., tj. částky, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu, přičemž vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Odstavec 3 stanoví, že u zaměstnance se solidárním zvýšením daně při výpočtu měsíční zálohy na daň musí být na mzdovém listě uvedena částka, ze které se počítá měsíční částka solidárního zvýšení daně u zálohy. K bodu 11 (§ 38k odst. 4 písm. e)) V souvislosti s omezením nároku na slevu na poplatníka (§ 35ba odst. 1 písm. a)) se navrhuje doplnit prohlášení k dani u poplatníků s příjmy ze závislé činnosti a funkčními požitky. K čl. II K bodu 1 Je zakotveno standardní přechodné ustanovení, které zajišťuje zamezení nepravé retroaktivity, která by v rámci změn prováděných tímto zákonem nebyla žádoucí. K bodu 2 Je zakotveno přechodné ustanovení, které zajišťuje, aby plátce daně poprvé zúčtoval mzdy s použitím solidárního zvýšení daně u záloh za kalendářní měsíc leden 2013. K části druhé - změna zákona o dani z přidané hodnoty K čl. III K bodu 1 (§ 37 odst. 1) Ustanovení upravuje způsob zjištění daně, a to za použití formulace „daň se vypočte jako součin základu daně a sazby daně“. Obdobné legislativní technické řešení by mělo být výhledově obsaženo ve všech daňových zákonech. Tato úprava je tedy krokem v procesu postupného terminologického sjednocování legislativních textů daňových předpisů. Nejedná se o novou konstrukci, ale o převzetí formulace, která byla na Legislativní radě vlády dohodnuta v rámci projednání zákona o jednom inkasním místu, a to s účinností od 1. ledna 2015. Důvodem pro převzetí této formulace a fakticky posunutí účinnosti tohoto ustanovení je fakt, že se zvýšením sazeb daně z přidané hodnoty by bylo zapotřebí toto ustanovení novelizovat. Převzetím nového znění se tak předejde budoucím novelizacím tohoto ustanovení v případě další změny v sazbách daně z přidané hodnoty. K bodu 2 (§ 37 odst. 2 a § 47 odst. 1 písm. a)) Tento novelizační bod promítá změnu výše základní sazby daně z přidané hodnoty z 20 % na 21 %. K bodu 3 (§ 37 odst. 2 a § 47 odst. 1 písm. b)) Tento novelizační bod promítá změnu výše snížené sazby daně z přidané hodnoty z 14 % na 15 %. K bodu 4 (§ 37 odst. 2) Jedná se o legislativně technickou změnu navazující na nové znění § 37 odst. 1. K bodu 5 (§ 37 odst. 3) Ke zrušení odstavce 3 dochází z důvodu nové úpravy této problematiky v § 37a. K bodu 6 (§ 37a) Nové ustanovení § 37a řeší pravidla pro určení základu daně a výše daně v případě vypořádání záloh za zdanitelná plnění, která byla v dosavadním zákoně řešena v § 37 odst. 3. Cílem tohoto ustanovení je zejména stanovit jednoznačná pravidla pro případy, kdy se v průběhu vypořádávaného období měnily sazby daně. Odstavec 1 obsahuje pravidlo pro určení základu daně, kterým je v těchto případech rozdíl mezi základem daně podle § 36 odst. 1 (tedy úplatou, kterou plátce má obdržet celkem za uskutečněné plnění, bez daně za toto plnění) a souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2 (tedy součtem obdržených záloh, snížených o daň z těchto záloh). Na rozdíl od dosavadního znění § 37 odst. 3 není v těchto případech obecně umožněno použít pro účely výpočtu daně rozdíl celkových úplat (včetně daně), neboť v případě změny sazby daně může docházet k odlišným výsledkům podle použité varianty výpočtu základu daně. V odstavci 2 jsou upravena základní pravidla pro určení sazby daně, která má být při vypořádání uplatněna. Uplatnění sazby daně se liší podle toho, zda je vypočtený základ daně kladný nebo záporný. V případě kladného základu daně (tedy případ, kdy odběratel doplácí dodavateli nedoplatek) se uplatní sazba daně platná ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. V případě záporného základu daně (tedy případ, kdy dodavatel vrací odběrateli přeplatek) se uplatní sazba daně, která byla uplatněna při přijetí úplaty přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění, tedy sazba použitá při výpočtu daně u zálohy. Toto pravidlo však platí obecně pouze pro případy, kdy byla před uskutečněním plnění zaplacena pouze jediná záloha, nebo kdy byla u všech přijatých záloh uplatněna stejná sazba daně. Odstavec 3 upravuje situace, kdy bylo před uskutečněním plnění přijato více záloh, přičemž souhrn záloh je vyšší než hodnota plnění a zároveň byly u těchto záloh uplatněny různé sazby daně. V těchto případech se při uskutečnění zdanitelného plnění uplatní sazby daně, které byly uplatněny při přijetí úplat, „a to pro tu část z každé přijaté úplaty, o kterou byl danou úplatou navýšen kladný rozdíl mezi souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2 a základem daně podle § 36 odst. 1.“ Na konci tohoto odstavce byl úmyslně použit opačný rozdíl než ten, který je využit pro zjištění základu daně, neboť použití stejného znění jako v odstavci 1 by mohlo vést k interpretačním nejasnostem výkladu „zvýšení/snížení“ záporného základu daně. „Navýšení kladného rozdílu“ v podstatě znamená, že by plátce měl u každé ze záloh postupně (od první zálohy chronologicky) zjišťovat, jaký je kumulativní součet všech záloh. U zálohy, u které tento kumulativní součet převýší hodnotu plnění podle § 36 odst. 1, bude při výpočtu daně z celkového přeplatku zohledněna částka odpovídající rozdílu mezi kumulativním součtem záloh a hodnotou plnění, a u všech následujících záloh bude zohledněna celá hodnota zálohy. Pro každou takto určenou část základu daně se uplatní sazby daně, které byly uplatněny při přijetí příslušných záloh. V praxi lze tedy říct, že se základ daně rozdělí na části připadající na částky, o které jedna nebo případně více posledních jednotlivých úplat „přeplatila“ hodnotu plnění, (jakou částí se každá záloha podílí na vytvořeném přeplatku) a u těchto jednotlivých částek se použije vždy sazba daně, která byla uplatněna u příslušné zálohy. K bodu 7 (§ 38 odst. 4) Ustanovení upravuje způsob zjištění daně, a to za použití formulace „daň se vypočte jako součin základu daně a sazby daně“. Obdobné legislativní technické řešení by mělo být výhledově obsaženo ve všech daňových zákonech. Tato úprava je tedy krokem v procesu postupného terminologického sjednocování legislativních textů daňových předpisů. Nejedná se o novou konstrukci, ale o převzetí formulace, která byla na Legislativní radě vlády dohodnuta v rámci projednání zákona o jednom inkasním místu, a to s účinností od 1. ledna 2015. Důvodem pro převzetí této formulace a fakticky posunutí účinnosti tohoto ustanovení je fakt, že se zvýšením sazeb daně z přidané hodnoty by bylo zapotřebí toto ustanovení novelizovat. Převzetím nového znění se tak předejde budoucím novelizacím tohoto ustanovení v případě další změny v sazbách daně z přidané hodnoty. K bodu 8 (§ 74 odst. 3) V případě přijetí zdanitelného plnění, u nějž se základ daně a výše daně vypočte podle § 37a, se bude postupovat obdobně jako při opravě základu daně a výše daně podle § 42. I v těchto případech je tak plátce, příjemce plnění, povinen, provést opravu odpočtu daně, dojde-li ke snížení uplatněného odpočtu daně (v případě, že základ daně podle § 37a je záporný). K bodu 9 (příloha č. 1 položka 4818, 6111, 6209 – Dětské pleny) Výše uvedené znění se navrhuje především z důvodu možného postihu v souvislosti se zahájeným řízením o porušení Smluv dle čl. 226 Smlouvy o fungování Evropské unie vůči České republice. Dle názoru Evropské komise nesplnila Česká republika aplikací snížené sazby daně z přidané hodnoty na dětské pleny povinnosti vyplývající ze Smlouvy, resp. směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty, v čemž Evropská komise spatřuje porušení smlouvy. Navrhuje se proto přesunutí dětských plen ze snížené sazby daně do základní sazby daně. Tato úprava se dotkne veškerých dětských plen z různých druhů materiálů např. papírové a vatové, ale také z textilních materiálů. K bodu 10 (příloha č. 1, položky 01 – 96 a 90) Cílem návrhu je harmonizace uplatňování snížené sazby daně se směrnicí Rady 2006/112/ES Přílohy III položky 4, kdy lze uplatnit sníženou sazbu daně pouze u lékařského vybavení, pomůcek a ostatního zařízení, která jsou obvykle určena k léčení zdravotního postižení nebo ke zmírnění jeho důsledků, pro výlučnou osobní potřebu zdravotně postižených, včetně oprav takového zboží. Výše uvedené znění se navrhuje především z důvodu možného postihu v souvislosti se zahájeným řízením o porušení Smluv dle čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie vůči České republice. Dopisem č. j. K (2011) 3993 bylo dne 17. června 2011 doručeno České republice 1. formální upozornění ve věci řízení o porušení Smlouvy na základě čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie č. 2009/2242, ve kterém Evropská komise namítá nesplnění povinností, které pro Českou republiku plynou z čl. 97 až 98 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty a její přílohy III. 1. Položka 01-96 - Zdravotnické prostředky A. Příloha č. 3 zákona č. 48/1997 (seznam zdravotnických prostředků): Navrhuje se na základě výše uvedeného vymezit položky zdravotnických prostředků, u kterých se bude nově uplatňovat snížená sazba daně, tak jako dosud podle Harmonizovaného celního systému s číselným označením 01 – 96, ale se slovním popisem pouze pro vybrané položky podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, přílohy č. 3. Do snížené sazby daně z přidané hodnoty spadnou pouze ty zdravotnické prostředky, které lze zařadit do některé ze skupin (1 - 17) v oddílu A přílohy č. 3 a které lze zařadit pod druh (typ) zdravotnického prostředku v oddíle C přílohy č. 3. Sníženou sazba daně z přidané hodnoty nebude možné uplatnit u těch zdravotnických prostředků, které lze zařadit do oddílu B přílohy č. 3, a ty, které lze zařadit do jmenovitě uvedených druhů (typů) zdravotnických prostředků z oddílu C přílohy č. 3 (tampóny vinuté, vata buničitá, prostředky stomické – deodorační, paruka). Sníženou sazbu daně podle uvedené směrnice lze uplatnit v omezeném rozsahu pouze na to zboží, které je určené pro osoby se zdravotním postižením ke zmírnění nebo léčení jejich potíží, pro jejich výlučnou osobní potřebu. Pod pojmem zdravotně postiženou osobou se pro účely položek 01 - 96 rozumí jak trvale zdravotně postižená osoba, např. v důsledku ochrnutí, tak i dočasně zdravotně postižená osoba, např. při zotavení zlomené nohy. Sníženou sazbu daně tedy nebude možné použít u toho zboží, které není, i když se jedná o zdravotnické prostředky, specificky určeno pro osoby se zdravotním postižením a ke zmírnění nebo léčení jejich potíží, pro jejich výlučnou osobní potřebu, např. rentgenové zařízení, přístroje pro analýzy odebraných vzorků apod. Zdravotnickým prostředkem je zboží odpovídající zákonu č. 48/1997 Sb. Do snížené sazby daně z přidané hodnoty tak podle přílohy č. 3 oddílu C k zákonu č. 48/1997 Sb., vyjma konkrétně uvedených spadají např. - prostředky pro klasické hojení ran, netkaná textilie, prostředky pro vlhké hojení ran, náplasti hypoalergické, obinadlo elastické, hydrofilní sterilní a pružné hadicové - vložky, vložené pleny a jejich fixační prostředky a plenkové kalhotky při péči o inkontinenci - kondomy a sáčky sběrné urinální - podložky kolostomické, ileostomické, a urotomické - systémy kolostomické, ileostomické, urostomické a stomické - krytky a zátky stomické - pásy a přídržné prostředky pro stomiky - stomické podložky, odstraňovače podložky, prostředky vyplňovaní a vyrovnávací, - prostředky zahušťovací, čistící a ochranné - ortézy, epitety, protézy horních a dolních končetin, návleky pahýlové, suspenzory a kompresivní podprsenka - kompresivní elastické punčochy, kalhotky, návleky, kotníkový a kolení díl, včetně pomůcky pro jejich navlékání a včetně kompresivních elastických punčochových kalhotek těhotenských - kočárek zdravotní i s příslušenství, vozík mechanický i s elektrickým pohonem i příslušenství, rukavice kožené pro vozíčkáře (k mechanickému vozíku) - sluchadla i baterie ke sluchadlu, brýlový adaptér k zavěšení sluchadla a ušní tvarovky určené pro sluchově postižené - obruby a čočky brýlové, čočky kontaktní, okluzor gelový, náplasťový, plastový, dalekohledový systém na dálku i na blízko, s příslušenstvím a protéza oční - aplikátory aerosolových přípravků, inhalátor kompresorový a ultrazvukový, koncentrátor kyslíku, prostředky pro aplikaci práškových inhalačních forem, přístroj CPAP a BPAP, spirometr osobní a nebulizátor k inhalátoru (nástavec) - aplikátor inzulínu a odběru krve pomocí lancet, glukometr, jehly k injekčním stříkačkám k aplikaci inzulínu, k inzulínovým perům a k neinzulínovým perům, komplet k aplikaci (stříkačka s fixovanou jehlou) lancety pro odběr krve, proužky diagnostické na stanovení glukózy, pumpa inzulínová, sety infusní kovové k inzulínové pumpě a teflonové, stříkačka injekční k aplikaci inzulínu - berle, chodítko, hůl, lůžko polohovací s možností elektrického nastavení, křeslo klozetové nástavec na WC, sedačka do vany a pod sprchu, zařízení polohovací, příslušenství k polohovacímu zařízení, zvedák mechanický, elektrický a hydraulický, lůžko polohovací s možností mechanického nastavení - podložka antidekubitní, přilba ochranná, katetr pro intermitentní katetrizaci - hůl bílá slepecká a kompenzační pomůcky pro nevidomé - indukční set zesilovače a kompenzační pomůcky pro sluchově postižené - obuv ortopedická - individuálně zhotovená i sériově vyráběná, obuv pro diabetiky, vložka ortopedická - individuálně zhotovená, speciální - tracheostomická kanyla z ušlechtilého kovu i silikonová, odsávačka elektrická, mechanická, příslušenství k odsávačce, ke kanyle a k hlasové protéze, elektrolaryng, akumulátor k elektrolaryngu. Dále např. položka obuv ortopedická, tj. i obuv výhradně určená pro diabetiky byla v dosavadním znění textu přílohy č. 1 k zákonu o DPH zahrnuta v položce 01 - 96, ale protože dochází ke konkrétnímu vymezení zdravotnických prostředků, je tato konkrétní položka jmenovitě uvedena v příloze č. 3 oddílu C k zákonu č. 48/1997 Sb., ve skupině 16. Sníženou sazbu daně tedy nebude možné nově použít u obuvi označené jako obuv pro diabetiky, která však není zdravotnickým prostředkem podle zvláštních právních předpisů (zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a změně některých dalších zákonů). B. Příloha č. 4 zákona č. 48/1997 (seznam stomatologických výrobků): Stomatologické výrobky jsou podle § 58 odstavce 2 písm. b) zákona o DPH osvobozeny, pokud jsou zdravotnickými prostředky podle zákona upravujícího zdravotnické prostředky, při dodání stomatologickými laboratořemi a opravy těchto výrobků. Návrh vymezuje položky stomatologických výrobků, u kterých se bude nově uplatňovat snížená sazba daně, tak jako dosud podle Harmonizovaného celního systému s číselným označením 01 – 96, ale s odkazem na druh výrobku, který je uveden v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, přílohy č. 4 (seznam stomatologických výrobků). Do snížené sazby daně z přidané hodnoty tak podle přílohy č. 4 k zákonu č. 48/1997 Sb., spadají např. stomatologické protetické náhrady, ortodontické aparáty a rehabilitační a léčebné pomůcky, korunkové náhrady, fixní můstky, pilířové konstrukce můstků, spojení pilířových můstků, adhesivní náhrady, provizorní fixní náhrady, částečné snímatelné náhrady defektu chrupu, celkové snímatelné náhrady, rekonstrukční náhrady, pokud nebudou podle § 58 zákona o DPH osvobozeny. 2. Položka 01-96 - Zdravotnické prostředky Navrhuje se do druhé položky 01 – 96 zařadit ty zdravotnické prostředky, které odpovídají vymezení v zákoně č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích, ve znění pozdějších předpisů, které splňují podmínku výlučného použití pro osobní potřebu zdravotně postižených k léčení zdravotního postižení nebo ke zmírnění jeho důsledků a které jsou individuálně zhodnocené na zakázku. Tato položka se zde doplňuje z toho důvodu, že existují určité zdravotnické prostředky, které nelze z hlediska vymezení přílohy č. 3 zákona č. 48/1997 Sb. do této přílohy zařadit, avšak jsou částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění (75 %, viz § 15 odst. 12 zákona č. 48/1997 Sb.). 3. Položka 90 – Ortopedické pomůcky a přístroje, včetně berlí, chirurgických pásů a kýlních pásů; dlahy a jiné prostředky k léčbě zlomenin; umělé části těla; pomůcky pro nedoslýchavé Navrhuje se vymezit výše uvedené položky, u kterých se bude nově uplatňovat snížená sazba daně, tak jako dosud podle položek Harmonizovaného celního systému s číselným označením 90, ale se slovním popisem pouze pro vybrané položky. Ortopedické pomůcky a přístroje, včetně berlí, chirurgických pásů a kýlních pásů; dlahy a jiné prostředky k léčbě zlomenin; umělé části těla; pomůcky pro nedoslýchavé atd. je zboží odpovídající zákonu č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Do snížené sazby daně z přidané hodnoty tak podle Harmonizovaného celního systému s číselným označením 90, ale se slovním popisem pouze pro vybrané položky spadají např. ostatní přístroje nošené v ruce nebo na těle anebo implantované v organismu, ke kompenzování následků nějaké vady nebo neschopnosti, např. umělé zuby, umělé klouby, přístroje usnadňující řeč osobám, které ztratily hlasivky, srdeční stimulátory, přístroje implantované do těla určené k tomu, aby podpořily nebo nahradily určitou chemickou funkci některého orgánu. Zdravotnický prostředek ve snížené sazbě daně z přidané hodnoty musí samozřejmě také splňovat podmínky pro používání zdravotnických prostředků (zákon č. 123/2000 Sb.), tj. musí se jednat o zdravotnický prostředek s označením CE, který musí mít i prohlášení o shodě. Třetí položka musí splňovat zásady a podmínky zdravotnických prostředků podle zákona č. 123/2000 Sb., současně i vymezení podle Harmonizovaného systému a odpovídat výslovně uvedenému slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části přílohy č. 1 k zákonu o DPH. Sníženou sazbu daně z přidané hodnoty bude možné použít pouze u takového zboží, které bude splňovat technické požadavky na zdravotnické prostředky, tj. bude se jednat o zdravotnický prostředek s označením CE a musí mít prohlášení o shodě. U všech nově navrhovaných položek pro účely zákona o DPH není nijak rozhodující, jaká je konkrétní forma úhrady, tj. zda je konkrétní zdravotnický prostředek hrazen ze zdravotního pojištění a v jaké výši nebo zda je hrazen pacientem. Dále dochází ke zrušení poznámky pod čarou č. 71 jako legislativně-technickou úpravu textu, která ruší odkaz na zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a změně některých dalších zákonů. K bodu 11 (Příloha č. 1, položka 48, 64, 66, 84, 85, 87, 90, 91) Podle návrhu se tyto položky v souvislosti se změnou u zdravotnických prostředků v příloze č. 1 jmenovitě ruší, protože jsou zdravotnickým prostředkem podle přílohy č. 3 oddílu C k zákonu č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění viz skupina 12 a 14. K čl. IV K bodu 1 Navrhuje se stanovit, že pro uplatnění daně za období předcházející dni účinnosti tohoto zákona (tj. za období před 1. lednem 2013) se použijí ustanovení zákona ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. ve znění účinném k 31. prosinci 2012). K bodu 2 Navrhuje se, aby při dodání vody, tepla nebo chladu a při poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod, kdy se spotřeba vyúčtovává za zúčtovací období, které bude zahrnovat jak období, kdy platí snížená sazba v dosavadní výši 14 %, tak období, kdy již bude platit snížená sazba daně ve výši 15 %, mohli plátci daně stanovit výši spotřeby samostatně za tato dvě časová období, a to buď na základě odečtu z měřících zařízení, nebo na základě propočtu spotřeby. Bude tak umožněno při vyúčtování spotřeby za příslušné období přede dnem nabytí účinnosti novely zákona (tj. za období končící dnem 31. prosince 2012) použít dosavadní sníženou sazbu daně (14 %) a za období ode dne nabytí účinnosti novely zákona (tj. od 1. ledna 2013) vyšší sníženou sazbu daně (15 %). Rovněž se navrhuje, aby plátce uplatnil sníženou sazbu daně u spotřeby výlučně se vztahující ke skutečné spotřebě za období přede dnem nabytí účinnosti zákona (tj. za období do 31. prosince 2012), a to i v případě, kdy ke zjištění skutečné spotřeby dojde až ode dne nabytí účinnosti zákona (tj. od 1. ledna 2013). Toto opatření nově umožní i u tzv. přefakturace použít sníženou sazbu platnou pro období, kterého se týká, i v případě, že dojde k přefakturaci ode dne nabytí účinnosti zákona (tj. od 1. ledna 2013). Také se navrhují pravidla pro určení základu daně a výše daně v případě vypořádání záloh za zdanitelná plnění, a to podle § 37a zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2013. Cílem je zejména stanovit jednoznačná pravidla pro případy, kdy se v průběhu vypořádávaného období měnily sazby daně. K bodu 3 Navrhuje se, aby při dodání elektřiny, plynu a při poskytnutí telekomunikačních služeb, přepravy a distribuci plynu, přenosu a distribuci elektřiny, kdy se spotřeba vyúčtovává za zúčtovací období, které bude zahrnovat jak období, kdy platí základní sazba v dosavadní výši 20 %, tak období, kdy již bude platit základní sazba daně ve výši 21 %, mohli plátci daně stanovit výši spotřeby samostatně za tato dvě časová období, a to buď na základě odečtu z měřících zařízení, nebo na základě propočtu spotřeby a mohli tak při vyúčtování spotřeby za příslušné období přede dnem nabytí účinnosti novely zákona (tj. za období končící dnem 31. prosince 2012) použít dosavadní základní sazbu daně (20 %) a za období ode dne nabytí účinnosti novely zákona (tj. od 1. ledna 2013) vyšší základní sazbu daně (21 %). Rovněž se navrhuje, aby plátce uplatnil základní sazbu daně u spotřeby výlučně se vztahující ke skutečné spotřebě za období přede dnem nabytí účinnosti zákona (tj. za období do 31. prosince 2012), a to i v případě, kdy ke zjištění skutečné spotřeby dojde až ode dne nabytí účinnosti zákona (tj. od 1. ledna 2013). Toto opatření nově umožní i u tzv. přefakturace použít základní sazbu platnou pro období, kterého se týká, i v případě, že dojde k přefakturaci ode dne nabytí účinnosti zákona (tj. od 1. ledna 2013). Také se navrhují pravidla pro určení základu daně a výše daně v případě vypořádání záloh za zdanitelná plnění, a to podle § 37a zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2013. Cílem je zejména stanovit jednoznačná pravidla pro případy, kdy se v průběhu vypořádávaného období měnily sazby daně. K části třetí - změna zákona o spotřebních daních K čl. V S účinností od 1. ledna 2013 dojde ke snížení výše procentního vrácení spotřební daně u tzv. zelené nafty, a to u motorové nafty splňující evropskou normu EN590 dojde ke snížení z dosavadních 60 % na 40 % a u tzv. směsné nafty z dosavadních 85 % na 57 %. K části čtvrté - změna zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí K čl. VI Navrhuje se zvýšení sazby daně z převodu nemovitostí o 1 procentní bod. Současná sazba daně z převodu nemovitostí ve výši 3 % bude od roku 2013 zvýšena na 4 %. Hlavním důvodem legislativního návrhu je zvýšení příjmů státního rozpočtu v souvislosti s rozhodnutím vlády o vytvoření balíčku opatření k udržení schodku státního rozpočtu v letech 2013 až 2015 pod třemi procenty hrubého domácího produktu. Dopady na inkaso veřejných rozpočtů jsou očekávány + 2,5 mld. Kč ročně. K čl. VII S ohledem na datum nabytí účinnosti zákona od 1. ledna 2013 je třeba zapracovat přechodné ustanovení, z kterého bude jednoznačně zřejmé, že skutečnost, která je předmětem daně z převodu nemovitostí (viz § 9 zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí) a vznikla před nabytím účinnosti tohoto zákona, bude zdaňována sazbou 3 %, i když daňové řízení proběhne až po nabytí účinnosti tohoto zákona. K části páté - změna zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění K čl. VIII K bodu 1 (§ 3a odst. 2) Jedná se o legislativně technickou úpravu související s dočasnou neúčinností § 3 odst. 15, který obsahuje pro účely tohoto zákona vymezení průměrné mzdy. Současně dochází k zrušení tohoto odkazu z důvodu nadbytečnosti natrvalo. K bodu 2 (§ 3d) Z důvodu zvýšení příjmů systému veřejného zdravotního pojištění se navrhuje nové ustanovení § 3d, které zajistí, aby byl pro roky 2013 až 2015 zrušen maximální vyměřovací základ zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné pro placení pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Jedná se o dočasnou neúčinnost některých ustanovení zákona týkajících se právě maximálního vyměřovacího základu. V odstavci 1 se navrhuje dočasná neúčinnost § 3 odstavců 15 až 18, kde je řešen maximální vyměřovací základ zaměstnance. I nadále bude účinná definice průměrné mzdy z § 3 odstavce 15 tohoto zákona, neboť tato definice se používá i pro jiná ustanovení zákona. V odstavci 2 se navrhuje, aby se pro rozhodná období, která nastanou v letech 2013 až 2015, nepoužila část ustanovení § 3a odst. 2, která se týká maximálního vyměřovacího základu osob samostatně výdělečně činných. Tzn., že po toto období nebude účinné ustanovení, které stanoví, že osoba samostatně výdělečně činná je povinna odvést pojistné nejvýše z maximálního vyměřovacího základu. Stejně tak bude dočasně neúčinné ustanovení, které stanoví, že maximálním vyměřovacím základem je částka ve výši sedmdesátidvounásobku průměrné mzdy. V odstavci 3 se navrhuje dočasná neúčinnost § 3a odst. 5, který rovněž upravuje pravidlo postupu v případě maximálního vyměřovacího základu. K bodu 3 (§ 8 odst. 2) V rámci zrušení maximálního vyměřovacího základu zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné pro placení pojistného na veřejné zdravotní pojištění v letech 2013 až 2015 se navrhuje natrvalo zrušit nadbytečný text o maximální výši zálohy osoby samostatně výdělečně činné. K bodu 4 (§ 14 odst. 2) Navrhuje se nové znění části věty osmé, kdy se její znění zobecňuje na podání žádosti v rámci vrácení přeplatku nejen v případě překročení maximálního vyměřovacího základu, ale v případě zjištění jakéhokoliv přeplatku. Dále se navrhuje, aby věty čtvrté až sedmé, které se týkají přeplatku při překročení maximálního vyměřovacího základu, se nepoužily v letech 2013 až 2015. K části šesté - změna zákona o rozpočtovém určení daní K čl. IX K bodu 1 (§ 3 odst. 1 písm. b)) V souvislosti se zvýšením sazeb daně z přidané hodnoty o 1 procentní bod od 1. ledna 2013 se upravuje rozpočtové určení daně z přidané hodnoty tak, aby výnos z realizace těchto opatření plynul do státního rozpočtu. K bodu 2 (§ 3 odst. 1 písm. c)) V souvislosti se zavedením solidárního zvýšení daně u daně z příjmů fyzických osob a zrušením základní slevy na dani pro důchodce se od 1. ledna 2013 upravuje rozpočtové určení daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti tak, aby výnos z realizace těchto opatření plynul do státního rozpočtu. K čl. X Přechodné ustanovení upravuje převod daňových příjmů na přelomu rozpočtových roků 2012/2013. K části sedmé - změna zákona č. 370/2011 Sb. K čl. XIII K bodu 1 (čl. I body 8, 30 a 31) Bod 8 čl. I se navrhuje zrušit, neboť úprava obsažená v tomto bodě je promítnuta do tohoto zákona. V § 88 odst. 9 písm. c) zákona o dani z přidané hodnoty je zapotřebí ponechat stávající úpravu, proto dochází ke zrušení bodu 30 v čl. I. Chybou v legislativním procesu by s účinností zákona č. 370/2011 Sb. nedošlo k přečíslování odstavců v § 89. K odstranění tohoto stavu dochází ke zrušení bodu 31 čl. I zákona č. 370/2011 Sb. a jeho opětovné správné uvedení v tomto zákoně v části novelizující zákon o dani z přidané hodnoty. K bodu 2 (čl. II body 2, 4, 5, 7 a 8) Vzhledem k posunutí účinnosti zákona č. 370/2011 Sb. dochází ke změně označení roku 2013 na rok 2016 v přechodných ustanoveních. K bodu 3 (čl. II body 4 a 5) Vzhledem k posunutí účinnosti zákona č. 370/2011 Sb. dochází ke změně označení roku 2013 na rok 2016 v přechodných ustanoveních. K bodu 4 (čl. II body 4, 5 a 7) Vzhledem k přesunu právní úpravy z § 37 odst. 3 do § 37a je nutné změnit odkazy v přechodných ustanoveních. K bodu 5 (čl. VI body 2 a 4) Dochází ke zrušení úpravy, která je obsažená v části novelizující zákon o rozpočtovém určení daní. K bodu 6 (čl. VII bod 2) Dochází ke zrušení úpravy, která je obsažená v části novelizující zákon o rozpočtovém určení daní. K bodu 7 (čl. X Účinnost) Promítnutí odkladu nabytí účinnosti sjednocení základní a snížené sazby daně z přidané hodnoty ve výši 17,5 % k 1. lednu 2016. K části osmé - změna zákona o pomoci v hmotné nouzi K čl. XII K bodu 1 (§ 2 odst. 2) V souvislosti se zavedením nové dávky příspěvku na náklady na bydlení je nezbytné nově definovat osoby v hmotné nouzi. K bodu 2 (§ 3 odst. 4) Legislativně-technická úprava v návaznosti na používání nové terminologie. K bodu 3 (§ 4 odst. 1 písm. b)) Terminologická úprava v souvislosti se zavedením nové dávky příspěvku na náklady na bydlení. K bodu 4 (§ 4 odst. 2, § 5 odst. 1 úvodní části ustanovení, § 38 odst. 1, § 39, § 43 odst. 2 a § 61 odst. 1 písm. g)) Terminologická úprava v souvislosti se zavedením nové dávky příspěvku na náklady na bydlení. K bodu 5 (§ 8 odst. 1) Vzhledem k tomu, že okruh společně posuzovaných osob u nové dávky příspěvku na náklady na bydlení bude nově vycházet ze zákona o životním a existenčním minimu, postrádá dosavadní ustanovení § 8 odst. 1, které bylo stanoveno jako výjimka, dalšího smyslu. K bodu 6 (§ 8 odst. 2) Výslovné upřesnění, že dotyčná osoba se může nacházet pouze v jednom okruhu společně posuzovaných osob, je inspirováno dosavadní úpravou ve státní sociální podpoře. K bodu 7 (§ 9 odst. 2 a 3) V návaznosti na změnu dávky na bydlení v systému pomoci v hmotné nouzi je nezbytné v § 9 odst. 2 nově definovat rovněž příjem pro účely příspěvku na živobytí. Vzhledem k zásadním změnám v oblasti dávek na bydlení je nezbytné rovněž nově definovat přiměřené náklady na bydlení, pro což se využívá § 9 odst. 3, neboť výjimky uvedené v jeho dosavadním znění nebudou již nadále využívány. K bodu 8 (§ 11 odst. 1) Nově se pokládá za spravedlivé, aby zvýšení příjmu vlastním přičiněním bylo prokazováno nejen pro účely příspěvku na živobytí, ale rovněž pro účely příspěvku na náklady na bydlení. K bodu 9 (hlava II) Definuje se nová dávka příspěvek na náklady na bydlení, její složení, výše a druhy nákladů na bydlení. Vládě se dává možnost částky určené pro jednotlivé druhy nákladů na bydlení valorizovat, a to v řádném i mimořádném termínu. Z hlediska citlivého přístupu k této problematice je podstatná rovněž definice jiných forem bydlení. K bodu 10 (§ 38 odst. 4) V tomto ustanovení se reaguje na skutečnost, že vyhodnocení nároku na příspěvek na živobytí je reálně možné učinit až po vyhodnocení nároku na příspěvek na náklady na bydlení. Pokud žadatel nedodrží lhůty v zákoně uvedené, vzniká mu nárok na příspěvek na náklady na bydlení nejdříve příští kalendářní měsíc. K bodu 11 (nadpis § 39, § 61 odst. 1 písm. a) a § 79 odst. 1) Terminologická úprava v souvislosti se zavedením nové dávky příspěvku na náklady na bydlení. K bodu 12 (§ 42 odst. 3 a § 43 odst. 2) Terminologická úprava v souvislosti se zavedením nové dávky příspěvku na náklady na bydlení. K bodu 13 (§ 72 odst. 4) V souvislosti se zavedením nové dávky příspěvku na náklady na bydlení dochází ke zjednodušení položek potřebných v podání žádosti o tuto dávku. K bodu 14 (§ 72 odst. 8) V tomto ustanovení se reaguje na skutečnost, že vyhodnocení nároku na příspěvek na živobytí je reálně možné učinit až po vyhodnocení nároku na příspěvek na náklady na bydlení. Pokud žadatel nedodrží lhůty v zákoně uvedené, vzniká mu nárok na příspěvek na náklady na bydlení nejdříve příští kalendářní měsíc. K bodu 15 (§ 80 odst. 1) V návaznosti na možnost vlády vydat nařízení o valorizaci nákladů na bydlení, je nezbytné tuto skutečnost promítnout rovněž ve speciálním zmocňovacím ustanovení § 80. K čl. XIII K bodu 1 Příspěvek na náklady na bydlení, který je novou dávkou na bydlení ze systému dávek pomoci v hmotné nouzi, náleží poprvé za měsíc duben 2013. Tento měsíční posun umožní plynulejší náběh nové dávky. K bodu 2 Přechodné ustanovení předpokládá, že žádosti o novou dávku mohou být podávány již od prvního dne účinnosti nové právní úpravy, tedy od 1. března 2012; podklady potřebné pro rozhodnutí o dávce na měsíc duben však nebudou v tu dobu ještě úplné, a tak se výslovně stanoví, že lhůta pro rozhodnutí začíná běžet až od 1. dubna 2013. K bodu 3 Aby se zamezilo konkurenci starého a nového dávkového systému, zákon jasně stanoví, že dosavadní dávka na bydlení ze systému dávek pomoci v hmotné nouzi náleží naposledy za měsíc březen 2013, zároveň se stanoví, že žádost o doplatek na bydlení na měsíc březen musí být podána nejpozději do 31. března 2013. K bodu 4 Aby se zamezilo konkurenci starého a nového dávkového systému, zákon jasně stanoví, že dosavadní dávka na bydlení ze systému dávek pomoci v hmotné nouzi náleží naposledy za měsíc březen 2013, zároveň se stanoví, že žádost o doplatek na bydlení na měsíc březen musí být podána nejpozději do 31. března 2013. K bodu 5 V neskončených řízeních o doplatku na bydlení je nutné postupovat podle dosavadní právní úpravy. K bodu 6 V neskončených řízeních o doplatku na bydlení je nutné postupovat podle dosavadní právní úpravy, a to včetně odvolacích řízení, která rovněž budou probíhat podle dosud účinných právních předpisů. K bodu 7 V neskončených řízeních o doplatku na bydlení je nutné postupovat podle dosavadní právní úpravy, a to včetně řízení, která se týkají přeplatků a nedoplatků na dávkách, která rovněž budou probíhat podle dosud účinných právních předpisů. K bodu 8 Tímto ustanovením se chce zamezit, aby řízení o neprávem přiznaných dávkách zahlcovala státní aparát ještě s odstupem několika let. Zároveň se tím nutí příslušné orgány k neprodlené aktivitě v této oblasti, která je jasně časově ohraničena. K části deváté - změna zákona o státní sociální podpoře K čl. XIV K bodu 1 (§ 2 písm. a) bod 2) Jedná se o úpravu, která bezprostředně souvisí se zrušením dávky příspěvku na bydlení v rámci systému státní sociální podpory. Převedením dávkové problematiky v oblasti bydlení do systému pomoci v hmotné nouzi se mj. dosáhne toho, že systém státní sociální podpory bude nově obsahovat již jen tzv. rodinné dávky. K bodu 2 (§ 5 odst. 1 písm. f)) Jedná se o úpravu, která bezprostředně souvisí se zrušením dávky příspěvku na bydlení v rámci systému státní sociální podpory. Převedením dávkové problematiky v oblasti bydlení do systému pomoci v hmotné nouzi se mj. dosáhne toho, že systém státní sociální podpory bude nově obsahovat již jen tzv. rodinné dávky. K bodu 3 (§ 5 odst. 1 písm. g)) Jedná se o úpravu, která bezprostředně souvisí se zrušením dávky příspěvku na bydlení v rámci systému státní sociální podpory. Převedením dávkové problematiky v oblasti bydlení do systému pomoci v hmotné nouzi se mj. dosáhne toho, že systém státní sociální podpory bude nově obsahovat již jen tzv. rodinné dávky. K bodu 4 (§ 5 odst. 1 písm. h)) Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti se zrušením písmene g). K bodu 5 (§ 5 odst. 2) Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti se zrušením písmene g). K bodu 6 (§ 5 odst. 3 písm. e) a odst. 4 písm. c)) Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti se zrušením písmene g). K bodu 7 (§ 5 odst. 7 písm. b)) Jedná se o úpravu, která bezprostředně souvisí se zrušením dávky příspěvku na bydlení v rámci systému státní sociální podpory. Převedením dávkové problematiky v oblasti bydlení do systému pomoci v hmotné nouzi se mj. dosáhne toho, že systém státní sociální podpory bude nově obsahovat již jen tzv. rodinné dávky. K bodu 8 (§ 6 písm. b)) Jedná se o úpravu, která bezprostředně souvisí se zrušením dávky příspěvku na bydlení v rámci systému státní sociální podpory. Převedením dávkové problematiky v oblasti bydlení do systému pomoci v hmotné nouzi se mj. dosáhne toho, že systém státní sociální podpory bude nově obsahovat již jen tzv. rodinné dávky. Jedná se o zrušení stávajícího bodu 1. K bodu 9 (§ 7 odst. 1) Jedná se o úpravu, která bezprostředně souvisí se zrušením dávky příspěvku na bydlení v rámci systému státní sociální podpory. Převedením dávkové problematiky v oblasti bydlení do systému pomoci v hmotné nouzi se mj. dosáhne toho, že systém státní sociální podpory bude nově obsahovat již jen tzv. rodinné dávky. K bodu 10 (§ 7 odst. 5) Jedná se o úpravu, která bezprostředně souvisí se zrušením dávky příspěvku na bydlení v rámci systému státní sociální podpory. Převedením dávkové problematiky v oblasti bydlení do systému pomoci v hmotné nouzi se mj. dosáhne toho, že systém státní sociální podpory bude nově obsahovat již jen tzv. rodinné dávky. K bodu 11 (§ 7 odst. 5) Jedná se o úpravu, která bezprostředně souvisí se zrušením dávky příspěvku na bydlení v rámci systému státní sociální podpory. Převedením dávkové problematiky v oblasti bydlení do systému pomoci v hmotné nouzi se mj. dosáhne toho, že systém státní sociální podpory bude nově obsahovat již jen tzv. rodinné dávky. K bodu 12 (§ 7 odst. 7) Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti s přečíslováním odstavců v § 7. K bodu 13 (§ 7 odst. 10 a § 45 odst. 3) Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti s přečíslováním odstavců v § 7. K bodu 14 (hlava III) Jedná se o úpravu, která bezprostředně souvisí se zrušením dávky příspěvku na bydlení v rámci systému státní sociální podpory. Převedením dávkové problematiky v oblasti bydlení do systému pomoci v hmotné nouzi se mj. dosáhne toho, že systém státní sociální podpory bude nově obsahovat již jen tzv. rodinné dávky. K bodu 15 (§ 30b odst. 1 písm. c) a § 40b odst. 2) Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti s přečíslováním odstavců v § 7. K bodu 16 (§ 31 odst. 1) Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti s přečíslováním odstavců v § 7. K bodu 17 (§ 37 odst. 4) Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti s přečíslováním odstavců v § 7. K bodu 18 (§ 51 odst. 2) Jedná se o úpravu, která bezprostředně souvisí se zrušením dávky příspěvku na bydlení v rámci systému státní sociální podpory. Převedením dávkové problematiky v oblasti bydlení do systému pomoci v hmotné nouzi se mj. dosáhne toho, že systém státní sociální podpory bude nově obsahovat již jen tzv. rodinné dávky. K bodu 19 (§ 51 odst. 3, § 54 odst. 2 a § 58 odst. 2) Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti se zrušením bodu 2 v § 2 písm. a). K bodu 20 (§ 54 odst. 3 úvodní část ustanovení a § 57 odst. 2) Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti se zrušením bodu 2 v § 2 písm. a). K bodu 21 (§ 57 odst. 1) Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti se zrušením bodu 2 v § 2 písm. a). K bodu 22 (§ 59 odst. 3) Jedná se o úpravu, která bezprostředně souvisí se zrušením dávky příspěvku na bydlení v rámci systému státní sociální podpory. Převedením dávkové problematiky v oblasti bydlení do systému pomoci v hmotné nouzi se mj. dosáhne toho, že systém státní sociální podpory bude nově obsahovat již jen tzv. rodinné dávky. K bodu 23 (§ 59 odst. 4) Jedná se o úpravu, která bezprostředně souvisí se zrušením dávky příspěvku na bydlení v rámci systému státní sociální podpory. Převedením dávkové problematiky v oblasti bydlení do systému pomoci v hmotné nouzi se mj. dosáhne toho, že systém státní sociální podpory bude nově obsahovat již jen tzv. rodinné dávky. K bodu 24 (§ 59 odst. 5) Jedná se o úpravu, která bezprostředně souvisí se zrušením dávky příspěvku na bydlení v rámci systému státní sociální podpory. Převedením dávkové problematiky v oblasti bydlení do systému pomoci v hmotné nouzi se mj. dosáhne toho, že systém státní sociální podpory bude nově obsahovat již jen tzv. rodinné dávky. K bodu 25 (§ 68 odst. 1 písm. e)) Jedná se o úpravu, která bezprostředně souvisí se zrušením dávky příspěvku na bydlení v rámci systému státní sociální podpory. Převedením dávkové problematiky v oblasti bydlení do systému pomoci v hmotné nouzi se mj. dosáhne toho, že systém státní sociální podpory bude nově obsahovat již jen tzv. rodinné dávky. K bodu 26 (§ 68 odst. 2 písm. a) bod 1, § 68 odst. 3 písm. a) bod 1) Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti se zrušením písmene e). K bodu 27 (§ 68 odst. 5) Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti se zrušením písmene e). K bodu 28 (§ 69 odst. 1 písm. b) a c)) Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti se zrušením § 51 odst. 2. K bodu 29 (§ 69 odst. 1 písm. e)) Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti se zrušením § 7 odst. 5. K bodu 30 (§ 70 odst. 1) Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti se zrušením § 51 odst. 2. K čl. XV K bodu 1 Zákon výslovně stanoví, že nárok na příspěvek na bydlení náleží naposledy za měsíc březen 2013. K bodu 2 Žádost o příspěvek na bydlení lze nejpozději podat do konce března 2013, jinak nárok na něj zanikne. K bodu 3 V řízeních o přiznání příspěvku na bydlení se bude postupovat podle dosud účinných právních předpisů. K bodu 4 V řízeních o přiznání příspěvku na bydlení, včetně řízení odvolacích, se bude postupovat podle dosud účinných právních předpisů. K bodu 5 V řízeních, která se týkají přeplatků a nedoplatků na předmětné dávce, se bude postupovat podle dosud účinných právních předpisů. K bodu 6 Tímto ustanovením se chce zamezit, aby řízení o neprávem přiznaných dávkách zahlcovala státní aparát ještě s odstupem několika let. Zároveň se tím nutí příslušné orgány k neprodlené aktivitě v této oblasti, která je jasně časově ohraničena. K části desáté - změna trestního řádu K čl. XVI K bodu 1 (§ 47 odst. 5 úvodní část ustanovení) Jedná se o reakci na novou konstrukci dávky na bydlení zejména po terminologické stránce. K bodu 2 (§ 47 odst. 5 závěrečná část ustanovení) Jedná se o reakci na novou konstrukci dávky na bydlení zejména po terminologické stránce. K části jedenácté - změna občanského soudního řádu K čl. XVII Jedná se o reakci na novou konstrukci dávky na bydlení zejména po terminologické stránce. K části dvanácté - změna zákona o pobytu cizinců na území České republiky K čl. XVIII K bodu 1 (§ 42b odst. 1 písm. d) bod 2, § 42c odst. 3 písm. c), § 42c odst. 6, § 46 odst. 7 písm. b) a § 71 odst. 1) Jedná se o reakci na novou konstrukci dávky na bydlení zejména po terminologické stránce. K bodu 2 (46f odst. 2 písm. d)) Jedná se o reakci na novou konstrukci dávky na bydlení zejména po terminologické stránce. K bodu 3 (§106 odst. 3) Jedná se o reakci na novou konstrukci dávky na bydlení zejména po terminologické stránce. K části třinácté - změna zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení K čl. XIX K bodu 1 (§ 3 odst. 2 úvodní části ustanovení) Jedná se o reakci na novou konstrukci dávky na bydlení zejména po terminologické stránce. K bodu 2 (§ 3 odst. 2 závěrečná část ustanovení) Jedná se o reakci na novou konstrukci dávky na bydlení zejména po terminologické stránce. K části čtrnácté - změna zákona o sociálních službách K čl. XX Jedná se o reakci na novou konstrukci dávky na bydlení zejména po terminologické stránce. K části patnácté - změna zákona o životním a existenčním minimu K čl. XXI K bodu 1 (§ 7 odst. 2 písm. e)) Jedná se o reakci na novou konstrukci dávky na bydlení zejména po terminologické stránce. K bodu 2 (§ 7 odst. 2 písm. h) bod 7) Jedná se o reakci na novou konstrukci dávky na bydlení zejména po terminologické stránce. K části šestnácté - změna zákona o zdravotních službách K čl. XXII Jedná se o reakci na novou konstrukci dávky na bydlení zejména po terminologické stránce. K části sedmnácté - změna zákona o spotřebních daních K čl. XXIII K bodu 1 (§ 4 odst. 1 písm. c), § 14 odst. 9, § 15 odst. 15 a § 15a odst. 10) Jedná se o legislativně technické úpravy související se zrušením § 57, který upravuje vracení daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro zemědělskou prvovýrobu. K bodu 2 (§ 57) V rámci těchto změn je navrženo odstranění daňového zvýhodnění, které je poskytováno na motorovou naftu (ČSN EN 590) a směs motorové nafty s metylestery řepkového oleje (tzv. směsná nafta), které jsou spotřebovány v rámci rostlinné prvovýroby. Hlavními důvody legislativního návrhu jsou rozhodnutí o vytvoření balíčku opatření k udržení schodku státního rozpočtu v letech 2013 až 2015 pod třemi procenty hrubého domácího produktu a odstranění některých daňových výjimek v rámci zákona o spotřebních daních. Daňové zvýhodnění směsné nafty, metylesterů řepkového oleje, stejně jako daňové zvýhodnění bioethanolu ve vysokoprocentních biopalivových směsích, pokud jsou tyto použity pro pohon motorů, zůstane i nadále zachováno, což vyplývá ze schváleného víceletého programu podpory dalšího uplatnění biopaliv v dopravě. Dopady na inkaso veřejných rozpočtů jsou očekávány + 1,6 mld. Kč ročně. K bodu 3 (§ 139 odst. 2) Jedná se o legislativně technické úpravy související se zrušením § 57, který upravuje vracení daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro zemědělskou prvovýrobu. Zrušuje se zmocnění Ministerstva zemědělství k vydání vyhlášky k ustanovení § 57. K čl. XXIV Přechodné období umožní právnickým nebo fyzickým osobám, které nakoupily nebo samy vyrobily a prokazatelně použily minerální oleje pro zemědělskou prvovýrobu do konce roku 2012, uplatnit nárok na vrácení daně z takových spotřebovaných minerálních olejů do 25. července 2013. K čl. XXV V souvislosti se zrušením § 57 zákona o spotřebních daních, který upravuje vracení daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro zemědělskou prvovýrobu a se zrušením zmocnění Ministerstva zemědělství k vydání vyhlášky k tomuto ustanovení, dochází ke zrušení i vyhlášky a jejích novel vydaných podle § 139 odst. 2 k provedení § 57 zákona o spotřebních daních. K části osmnácté - změna zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí K čl. XXVI Navrhuje se zvýšení sazby daně z převodu nemovitostí o 1 procentní bod. Současná sazba daně z převodu nemovitostí ve výši 3 % bude od roku 2013 zvýšena na 4 %. Hlavním důvodem legislativního návrhu je zvýšení příjmů státního rozpočtu v souvislosti s rozhodnutím vlády o vytvoření balíčku opatření k udržení schodku státního rozpočtu v letech 2013 až 2015 pod třemi procenty hrubého domácího produktu. Vzhledem k tomu, že zákon č. 458/2011 Sb. úpravu sazby daně z převodu nemovitostí přesouvá z § 15 do § 14 zákona č. 357/1992 Sb., je nutné provést zvýšení sazby daně z převodu nemovitostí z 3 % na 4 % také v uvedeném ustanovení § 14. V případě, že by tato úprava nebyla provedena, došlo by s účinností ode dne nabytí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb. ke snížení sazby daně z převodu nemovitostí na původní hodnotu, tedy na 3 %. Tato úprava nabude účinnosti dnem nabytí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb. Dopady na inkaso veřejných rozpočtů jsou očekávány + 2,5 mld. Kč ročně. K části devatenácté - změna zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění K čl. XXVII K bodu 1 (§ 3a odst. 2) Jedná se o legislativně technickou úpravu nutnou k řádnému fungování nově navrhovaného ustanovení § 3d odst. 2. K bodu 2 (§ 3d odst. 1) Jedná se o legislativně technickou úpravu vyvolanou novelou zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění obsaženou v zákoně č. 458/2011 Sb. Je nutné rozhodné období zaměnit nově používaným pojmem pojistné období a dále je nutné provést přečíslování dotčených odstavců. K bodu 3 (§ 3d odst. 2) Jedná se o legislativně technickou úpravu vyvolanou novelou zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění obsaženou v zákoně č. 458/2011 Sb. Je nutné rozhodné období zaměnit nově používaným pojmem pojistné období a dále je nutné zaměnit pojem vyměřovací základ nově používaným pojmem základ pojistného. K bodu 4 (§ 3d odst. 3) Jedná se o legislativně technickou úpravu vyvolanou novelou zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění obsaženou v zákoně č. 458/2011 Sb., kdy je nutné rozhodné období zaměnit nově používaným pojmem pojistné období. K bodu 5 (§ 8 odst. 3 a 5) Jedná se o legislativně technickou úpravu odkazů na příslušné ustanovení upravující podávání přehledů osobou samostatně výdělečně činnou, vyvolanou novelami zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, obsaženými v zákoně č. 138/2011 Sb., zákoně č. 298/2011 Sb. a zákoně č. 458/2011 Sb., kterými se v různém časovém sledu a s různou účinností novelizoval § 8. K bodu 6 (§ 8 odst. 4) Jedná se o legislativně technickou úpravu odkazů na příslušné ustanovení upravující podávání přehledů osobou samostatně výdělečně činnou, vyvolanou novelami zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, obsaženými v zákoně č. 138/2011 Sb., zákoně č. 298/2011 Sb. a zákoně č. 458/2011 Sb., kterými se v různém časovém sledu a s různou účinností novelizoval § 8. K bodu 7 (§ 8 odst. 6) Jedná se o legislativně technickou úpravu nahrazení pojmu „rozhodné období“ pojmem „pojistné období“, s nímž začal zákon č. 458/2011 Sb. K části dvacáté - změna zákona o daních z příjmů K čl. XXVIII K bodu 1 (§ 16a) S účinností od 1. ledna 2016 se navrhuje solidární zvýšení daně zrušit, neboť toto opatření je pouze dočasné. K bodu 2 (§ 35ba odst. 1 písm. a)) S účinností od 1. ledna 2016 se navrhuje omezení slevy na dani na poplatníka u poživatelů starobního důchodu zrušit, neboť toto opatření je pouze dočasné. K bodu 3 (§ 38g odst. 4) S účinností od 1. ledna 2016 se navrhuje zrušit solidární zvýšení daně, neboť toto opatření je pouze dočasné. Z tohoto důvodu se navrhuje zrušit povinnost podat z tohoto titulu přiznání k dani z příjmů fyzických osob. K bodu 4 (§ 38ha) S účinností od 1. ledna 2016 se navrhuje solidární zvýšení daně u záloh zrušit, neboť toto opatření je pouze dočasné. K bodu 5 (§ 38k odst. 4 písm. e)) S účinností od 1. ledna 2016 se navrhuje zrušení omezení uplatnění slevy na dani na poplatníka u poživatelů starobního důchodu zrušit, neboť toto opatření je pouze dočasné. V této souvislosti se navrhuje zrušit i úpravu prohlášení k dani u poplatníků s příjmy ze závislé činnosti a funkčními požitky. K čl. XXIX K bodu 1 Je zakotveno standardní přechodné ustanovení, které zajišťuje zamezení nepravé retroaktivity, která by v rámci změn prováděných tímto zákonem nebyla žádoucí. K bodu 2 Je zakotveno přechodné ustanovení, které zajišťuje, aby plátce daně naposledy zúčtoval mzdy s použitím solidárního zvýšení daně u záloh za kalendářní měsíc prosinec 2015. K části dvacáté první - změna zákona o dani z přidané hodnoty K čl. XXX K bodu 1 (§ 37 odst. 2) Legislativně-technická úprava promítnutí uvalení jednotné sazby daně z přidané hodnoty ve výši 17,5 % k 1. lednu 2016 (tj. ke dni nabytí účinnosti příslušných bodů zákona č. 370/2011 Sb.) z důvodu zvýšení snížené a základní sazby daně z přidané hodnoty od 1. ledna 2013 o 1 procentní bod. K bodu 2 (§ 89 odst. 6) Tento novelizační bod se snaží řešit stav, kdy v důsledku chyby v legislativním procesu by po zrušení odstavce 6 nedošlo k přečíslování odstavců. K bodu 3 (§ 89 odst. 14) Jedná se o přečíslování odkazu na odstavec v důsledku zrušení odstavce 6 a přečíslování odstavců. K části dvacáté druhé - změna zákona o rozpočtovém určení daní K čl. XXXI K bodu 1 (§ 3 odst. 1 písm. b)) V souvislosti se zavedením jednotné sazby daně z přidané hodnoty ve výši 17,5 % od roku 2016 se upravuje rozpočtové určení daně z přidané hodnoty tak, aby odpovídalo platnému stavu ve znění zákona č. 370/2011 Sb. K bodu 2 (§ 3 odst. 1 písm. c)) V souvislosti se zrušením solidárního zvýšení daně u daně z příjmů fyzických osob a znovuzavedením základní slevy na dani pro důchodce od 1. ledna 2016 se od tohoto dne upravuje rozpočtové určení daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti do původní podoby. K čl. XXXII Přechodné ustanovení upravuje převod daňových příjmů na přelomu rozpočtových roků 2015/2016. K části dvacáté druhé - účinnost K čl. XXXIII Účinnost zákona se navrhuje dnem 1. ledna 2013. Některé části však musí nabýt účinnosti jiným dnem, a to a) k 1. březnu 2013 části týkající se zrušení doplatku na bydlení b) k 1. lednu 2014 části týkající se zrušení tzv. zelené nafty c) ke dni nabytí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb. části novelizující a. zákon o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (změna sazby daně z převodu nemovitostí) b. zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (legislativně technické opravy) d) k 1. lednu 2016 části novelizující a. zákon o dani z příjmů (zrušení solidárního zvýšení daně a znovuzavedení základní slevy na dani pro důchodce) b. zákon o dani z přidané hodnoty (změny související se sjednocením sazeb daně) c. zákon o rozpočtovém určení (změny související se sjednocením sazeb daně z přidané hodnoty a zrušením solidárního zvýšení daně a znovuzavedením základní slevy na dani pro důchodce). Pro konstrukci dělené účinnosti návrhu zákona bylo zvoleno legislativní řešení, které není obvyklé. Samo o sobě není toto řešení v rozporu s Legislativními pravidly vlády (zejména čl. 28), které možnost rozdělit novelu jednoho právního předpisu do více částí výslovně nezakazují. Nicméně, při vědomí, že zvolené řešení není obvyklé, jsou podstata a důvody pro zvolení tohoto řešení níže podrobně zdůvodněny. Pro legislativní řešení dělené účinnosti v případě novely právního předpisu se standardně používá technika, kdy v závěrečné části návrhu zákona se označí konkrétní body jednotlivých částí návrhu zákona, kterých se odlišné nabytí účinnosti týká. Takové ustanovení pak zní například takto: „Tento zákon nabývá účinnosti 1. ledna 2013 s výjimkou části první bodů 31, 52 a 73 a části čtvrté bodů 11 a 22, které nabývají účinnosti 1. ledna 2014.“. Použití tohoto standardního modelu však způsobuje v průběhu legislativního procesu značné obtíže. Ty jsou nejpatrnější při změnách legislativního textu v Parlamentu České republiky, neboť dochází velmi často díky pozměňovacím návrhům ke změnám v označení jednotlivých novelizačních bodů. Tato změna by se měla projevit i v ustanovení o účinnosti. V tomto okamžiku nastává kámen úrazu. Autor pozměňovacího návrhu, který přidává či naopak odstraňuje jeden či více novelizačních bodů, zřídkakdy provede odpovídající úpravu v ustanoveních o účinnosti. Pokud tak učiní, pak se mnohdy stává, že v dělené účinnosti jsou uvedeny body, které by odlišné účinnosti nabýt neměly. Taková chyba v průběhu legislativního procesu, kterou se nepodaří uhlídat, může přinést závažné právní i ekonomické důsledky. V poslední době se tento problém u zákonů v gesci Ministerstva financí objevuje velmi často. Například poslední novela zákona o dani z přidané hodnoty se musela kvůli zásahům během legislativního procesu opravovat ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně. Taktéž zákon o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa musel být v průběhu legislativního procesu několikrát upravován a dokonce i při schvalování tohoto zákona Poslaneckou sněmovnou ve znění vráceném Senátem se ozývaly ze strany některých poslanců pochybnosti o správně řešené dělené účinnosti v tomto zákoně (opět byla namítána absence odpovídajícího přečíslování novelizačních bodů). Na základě těchto zkušeností navrhovatel považuje v současné době používané legislativní řešení dělené účinnosti za těžkopádné a nepřehledné. Především osoby připravující jednotlivé pozměňovací návrhy, které jsou většinou odborníci na věcnou problematiku, mají s udržením konstrukce dělené účinnosti v konkrétním zákoně problém. Důsledkem jsou pak nekvalitní pozměňovací návrhy, které, byť je jejich záměrem řešit něco zcela jiného, mění účinnost nesprávných novelizačních bodů. Navrhovatel poté musí vynaložit značné úsilí, aby danou chybu vyhledal a odstranil. Toto úsilí je poté zpravidla uskutečněno nestandardní cestou, a to například pozměňovacím návrhem. Jako řešení výše uvedeného problému se navrhovatel pokusil nalézt koncept, na jehož základě by se tento problém minimalizoval. Byly identifikovány následující možné varianty řešení: 1. Umístění novelizačních bodů s odlišnou účinností na začátek příslušného článku v dané části. V ustanovení o účinnosti by byl umístěn odkaz na tento článek a tyto novelizační body. K přečíslování by docházelo pouze v případě změn počtu bodů s odlišnou účinností, nebo v případech vložení jiného novelizačního bodu s odlišnou účinností. 2. Umístění novelizačních bodů s odlišnou účinností do zvláštního článku téže části (např. v rámci jedné části by existovaly tři články, z nichž první by obsahoval novelizační body s jednou účinností, druhý novelizační body s odlišnou účinností od prvního článku, a třetí by upravoval přechodná ustanovení). Ustanovení o nabytí účinnosti by pak obsahovalo odkaz na tento článek jako celek, čímž by se minimalizovala možnost záměny. 3. Umístění novelizačních bodů s odlišnou účinností do jiné části. Ustanovení o účinnosti by obsahovalo odkaz na tuto část jako na celek, čímž by se minimalizovala možnost záměny. 4. Změna struktury novely tak, aby novela byla rozdělena na části s novelizačními body se stejnou účinností a část účinnost. Každá z částí by se dělila na hlavy, z nichž každá by obsahovala novelizační body měnící právě jeden zákon. Tato varianta je však v přímém rozporu s Legislativními pravidly vlády. 5. Vytvoření doprovodných zákonů, z nichž každý bude obsahovat pouze ty novelizační body, které jsou účinné ke stejnému okamžiku. Z výše uvedených variant byla zvolena varianta 3, a to na základě následující analýzy jednotlivých variant: 1. Varianta 1 je poněkud neestetická, neboť opticky změny ustanovení zákona s vyšším číslem paragrafů mohou předcházet změny s nižšími čísly. Nadto se jeví i jako nelogická v případě nastavení účinnosti lex specialis pozdější než účinnosti obecné. 2. Při volbě varianty 2 by přečíslování bylo nutné při změnách počtů článků nebo při vypuštění či doplnění článku přechodných ustanovení. Nadto bude část obsahovat pravděpodobně i více článků přechodných ustanovení (přechodná ustanovení k první změně účinnosti a přechodná ustanovení k pozdější změně účinnosti), což nejen z estetického hlediska není příhodné. 3. Ve variantě 3 je přečíslování nutné pouze při změně počtu částí. 4. Přečíslování je ve variantě 4 nutné pouze při změně počtu účinností lex specialis, to jest v případě, že přibydou nové novelizační body s účinností jinou, než která byla dosud navrhována. Toto řešení je v rozporu s čl. 28 Legislativních pravidel vlády. Přijetí této varianty by vyžadovalo změnu Legislativních pravidel vlády. 5. Při volbě varianty 5 se není třeba zabývat přečíslováním v rámci jednoho zákona. Velkým negativem však zůstává zatížení právního řádu zákony, které by mohly být vtěleny do řádné novely zákona (obzvláště, pokud se jedná o několik bodů). Nadto je nutné poznamenat, že v průběhu legislativního procesu není jisté, zda se přijmou všechny doprovodné zákony, či některý z nich předběhne novelu zákona nebo jí naopak ztratí z dohledu. Navíc při případné změně novely zákona, například ve formě pozměňovacího návrhu, není vyloučeno, že by nebylo zapotřebí reagovat na tyto změny i v doprovodném zákoně. Zde bychom se mohli setkat s jevem podobným onomu neblahému „přečíslování“. Z uvedených důvodů bylo zvoleno a v tomto návrhu zákona navrženo legislativní řešení odpovídající variantě 3. Z důvodové zprávy k zákonu č. 502/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Obecná část Zhodnocení platného právního stavu Daň z přidané hodnoty patří bezpochyby k významným nástrojům veřejných financí po celém světě. Tato nepřímá univerzální daň tvoří jeden ze základních pilířů daňové soustavy, a to zejména díky výnosům z ní plynoucích do veřejných rozpočtů. Její důležitost podtrhává i vysoká harmonizace této daně na úrovni Evropské unie. Daň z přidané hodnoty je upravena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, který je účinný od 1. května 2004 a byl v průběhu své existence několikrát novelizován. Oblast daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) je v rámci Evropské unie výrazně harmonizována, proto celá řada ustanovení nachází svůj předobraz v unijní legislativě, která je pro členské státy Evropské unie závazná. V současné době je základním předpisem pro oblast DPH směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006, tzv. Recast, která platí od 1. ledna 2007. Důvodem přijetí směrnice Recast byla snaha o nahrazení značně novelizované a roztříštěné úpravy, jejímž hlavním prvkem byla směrnice Rady 77/388/EHS (tzv. Šestá směrnice), novou a jednotnou úpravou. DPH je příjmem veřejných rozpočtů. Těmito veřejnými rozpočty jsou státní rozpočet, rozpočty krajů a rozpočty obcí. Příjmy státního rozpočtu upravuje § 6 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Příjmy rozpočtů obcí a krajů upravuje § 7 a 8 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Současná právní úprava nemá dopad na rovnost mužů a žen. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy Mezi hlavní změny zákona o DPH, které jsou obsahem části první navrhované právní úpravy, patří: 1. zásadní změny v pravidlech fakturace, vystavení a uchování dokladů, zrovnoprávnění dokladů v listinné a elektronické podobě, nové definování věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti, přičemž tyto vlastnosti musí být zajištěny po celou dobu od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání, a to bez ohledu na to, zda jde o daňový doklad v listinné nebo elektronické podobě, Tato zásadní změna vyplývá ze směrnice Rady 2010/45/EU, kterou se mění směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace. 2. změny při určení místa plnění při poskytnutí služby, které vyplývají ze směrnice Rady 2008/8/ES a z nově schváleného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011, které specifikuje pravidla pro uplatnění daně a zpřesňuje některé formulace, 3. změny v definici plátců a identifikovaných osob a navazující změny v registraci a zrušení registrace těchto osob (vč. zrušení výpočtu daně náhradním způsobem při nesplnění registrační povinnosti apod.), 4. ostatní změny předloženého návrhu související s doladěním stávajících ustanovení platného zákona o DPH na uvedené změny nebo se zpřesněním textu v návaznosti na platné znění směrnic, a to: a) vymezení některých dalších základních pojmů (osoby povinné k dani neusazené v tuzemsku, osvobozené osoby, sídla, místa pobytu), b) umožnění volby pro plátce uplatnit DPH na výstupu při převodu nemovitosti i po zákonem stanovené lhůtě (se současným prodloužením této lhůty ze tří na pět let), c) změny v osvobození poskytování pojištění a zajištění, které se nově vztahuje pouze na skutečné poskytnutí pojištění, d) změny v nároku na osvobození od daně a vracení daně u členů subjektu Evropské unie a u vybraných osob požívajících výsad a imunit, e) zavedení možnosti pro osoby povinné k dani požádat Generální finanční ředitelství o vydání závazného posouzení, zda se jedná o zboží uvedené v příloze č. 5, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti, f) změny v části správy daně, které jsou navrhovány z důvodů boje s daňovými úniky u DPH, tj. zejména zavedení povinnosti podat daňové přiznání elektronicky, doplnění povinnosti vést evidenci údajů pro daňové účely, úpravu zdaňovacího období u nově registrovaných plátců (povinně po stanovenou dobu měsíční zdaňovací období) a pravidel pro změnu zdaňovacího období, stanovení důvodů a postupů pro zrušení registrace plátce správcem daně při závažném porušení povinností plátce vůči správě daní, zavedení institutu tzv. nespolehlivého plátce, vč. zveřejnění těchto osob a s tím, že příjemce plnění bude ručit za daň nezaplacenou poskytovatelem plnění, pokud je v okamžiku uskutečnění plnění o poskytovateli zveřejněna skutečnost, že je nespolehlivým plátcem. g) změna přílohy č. 3, kde je uvedeno dodání zboží nebo poskytnutí služby, u kterých se stát, jeho organizační složky, kraje, obce a další vymezené subjekty považují vždy za osobu povinnou k dani. Po vnějším připomínkovém řízení byly dodatečně do návrhu zákona zapracovány některé změny, které se týkají oblasti správy daně. Důvodem pro zapracování těchto změn byly návrhy, které vzešly z jednání se správou daně, s podnikatelskými subjekty, např. v rámci pravidelných jednání stálé meziresortní pracovní komise k obchodování s pohonnými hmotami a které Ministerstvo financí a Česká daňová správa považuje za další vhodné nástroje pro daňovou správu v boji s daňovými úniky. Jedná se o: – zavedení povinnosti pro daňové subjekty uvádět v přihlášce k registraci své účty používané pro ekonomickou činnost s tím, že použití jiných účtů než těchto účtů bude nově důvodem pro ručení příjemcem plnění za daň nezaplacenou poskytovatelem plnění, – stanovení povinnosti ručení za DPH pro oprávněného příjemce a provozovatele daňového skladu v souvislosti se vznikem povinnosti přiznat a zaplatit spotřební daň, – zajištění větší právní jistoty při aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti při poskytnutí stavebních nebo montážních prací. 5. změny reagující na zkušenosti z praxe, ze správy daně a také legislativně technické změny. V části druhé navrhované právní úpravy je uvedena změna v zákonu o správních poplatcích z důvodu zpoplatnění žádosti o závazném posouzení. V části třetí navrhované právní úpravy je uvedena změna zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů z důvodu zrušení části sedmé zákona o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů. V části čtvrté jsou změny v uplatnění nároku na vrácení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží (zrušení tiskopisu), V části páté jsou obsahem změn návrhu povinnosti činit formalizované podání vůči správci daně elektronickou formou. V části šesté navrhované právní úpravy je v návaznosti na část třetí uvedena změna zákona č. 235/2004 Sb., o změně zákona o dani z přidané hodnoty z důvodu snížení obratu z 1 mil. Kč na 750 tis.Kč. V části sedmé jsou uvedeny účinnosti jednotlivých částí zákona. Jednotlivé změny jsou podrobně odůvodněny ve zvláštní části důvodové zprávy. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy Navrhovaná právní úprava vyplývá především z povinnosti transpozice předpisů Evropské unie, tj. směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace a směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby. Dále se jedná o změny vyplývající z nově schváleného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011, které specifikuje pravidla pro uplatnění daně a zpřesňuje některé formulace. Dále návrh zákona upřesňuje pravidla týkající se definování a registrace plátce daně z přidané hodnoty a identifikované osoby. Zásadní změna v návrhu novely je ve vazbě splnění podmínek, za kterých se osoby povinné k dani stávají plátci, na registraci jako administrativní úkon. Plátcem je i nadále především osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku po překročení stanoveného obratu 1 mil. Kč (jen do účinnosti zákona č. 458/2011 Sb., pak 750 tis. Kč) za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Stávající systém, za kterého se osoby povinné k dani stávají plátci daně, byl vázán především na registraci jako rozhodující úkon pro práva a povinnosti plátců. Podle daňového řádu je nyní registrace otázkou pouze evidenční, nikoliv rozhodující pro plnění povinností plátce. V souvislosti se snížením hranice obratu, tj. kdy vzniká plátci povinnost registrace osoby povinné k dani, je nutné upozornit, že snížení obratu pro povinnou registraci k dani z přidané hodnoty z 1 mil. Kč na 750 tis. Kč není nový prvek, se kterým by přicházela tato novela zákona o dani z přidané hodnoty. Snížení obratu z 1 mil. Kč na 750 000 Kč je již uvedeno v zákoně č. 458/2011 Sb., důvody, proč je tato změna znovu součástí návrhu novely zákona o DPH jsou podrobně vysvětleny v komentáři k části třetí a páté návrhu zákona. Další podstatnou změnou je také zavedení nového institutu, a to identifikovaných osob. Těmi budou jak dosavadní osoby identifikované k dani (pro účely uplatnění daně na výstupu při pořízení zboží z jiného členského státu), tak osoby povinné k dani, které se nestanou plátci z důvodu překročení obratu, ale identifikovanými osobami budou z důvodu překročení limitu pro pořízení zboží z jiného členského státu nebo pořízení zboží podléhajícího spotřební dani, přijetí služby od osoby registrované v jiném členském státě (ale jen povinné k dani) nebo od zahraniční osoby. Identifikovaná osoba bude mít povinnost přiznávat DPH při pořízení zboží a přijetí služeb u přeshraničních transakcí. Nadále však bude při uskutečňování tuzemských plnění v postavení osoby osvobozené od uplatňování daně (vzhledem k nepřekročení obratu). Na vymezení těchto osob navazují změny související s jejich registrací, zrušením registrace a dalšími povinnostmi a právy. Cílem navržené změny v registraci je především zjednodušení stávajícího systému, jak pro osoby povinné k dani, tak pro správce daně. Změny v osvobození poskytování pojištění a zajištění, které se nově vztahuje pouze na skutečné poskytnutí pojištění, jsou provedeny proto, aby toto osvobození lépe odráželo znění příslušného ustanovení směrnice o DPH (čl. 135 odst. 1 písm. a)) a vymezení tohoto ustanovení ustálenou judikaturou Soudního dvora EU. Změny v části správy daně např. úprava zdaňovacího období, doplnění povinnosti vést evidenci údajů pro daňové účely, zavedení povinnosti pro daňové subjekty uvádět v přihlášce k registraci své účty používané pro ekonomickou činnost s tím, že použití jiných účtů než těchto účtů bude nově důvodem pro ručení příjemcem plnění za daň nezaplacenou poskytovatelem plnění, úpravy pravidel pro zrušení registrace plátce správcem daně při závažném porušení povinností plátce, zavedení institutu tzv. nespolehlivého plátce vč. zveřejnění těchto osob a stanovení povinnosti ručení za DPH pro oprávněného příjemce a provozovatele daňového skladu v souvislosti se vznikem povinnosti přiznat a zaplatit spotřební daň, povinnost činit podání (daňová přiznání, přílohy, přihlášky k registraci atd.) elektronicky, jsou provedeny z důvodu efektivnějšího boje proti daňovým únikům. Nezbytnost ostatních změn v zákoně vyplývá z požadavků na doplnění, upřesnění, popř. zjednodušení textu některých ustanovení zákona, které vyplývají z praxe jak daňových subjektů, tak správců daně. Soulad navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem Základní meze pro uplatňování daňových zákonů stanoví Ústava České republiky (dále jen „Ústava“) a Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Dle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). K tomu se v daňové oblasti uplatní ještě ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny, které stanovuje, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Přezkumu ústavnosti zákonné úpravy daní, poplatků nebo jiných obdobných zákonem stanovených povinných dávek (v tom rámci i zákonem stanoveného povinného pojištění), jakož i peněžitých sankcí, se Ústavní soud věnoval již mnohokrát, např. v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 3/02, Pl. ÚS 12/03 či Pl. ÚS 7/03 (sv. 34, s. 184, č. 512/2004 Sb.). Z této judikatury vyplývá, že: 1. Z ústavního principu dělby moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy), jakož i z ústavního vymezení zákonodárné moci (čl. 15 odst. 1 Ústavy), plyne pro zákonodárce široký prostor pro rozhodování o předmětu, míře a rozsahu daní, poplatků a peněžitých sankcí. Zákonodárce přitom nese za důsledky tohoto rozhodování politickou odpovědnost. 2. Ústavní přezkum daní, poplatků a peněžitých sankcí zahrnuje posouzení z pohledu dodržení kautel plynoucích z ústavního principu rovnosti, a to jak neakcesorické (čl. 1 Listiny), tj. plynoucí z požadavku vyloučení svévole při odlišování subjektů a práv, tak i akcesorické v rozsahu vymezeném v čl. 3 odst. 1 Listiny. K principu rovnosti Ústavní soud ve své konstantní judikatuře uvádí, že se nejedná o kategorii absolutní, nýbrž relativní (srov. Pl. ÚS 22/92). 3. Je-li předmětem posouzení ústavnost akcesorické nerovnosti vzhledem k vyloučení majetkové diskriminace, případně toliko posouzení skutečnosti nepředstavuje-li DPH, poplatek nebo jiná peněžitá sankce případný zásah do práva vlastnického (čl. 11 Listiny), je takový přezkum omezen na případy, v nichž hranice veřejnoprávního povinného peněžitého plnění jednotlivce státu, vůči majetkovému substrátu jednotlivce, nabývá škrtícího (rdousícího) působení. Jinými slovy ke škrtícímu (rdousícímu) působení dochází, má-li posuzovaná DPH, poplatek nebo peněžitá sankce ve svých důsledcích konfiskační dopady ve vztahu k majetkové podstatě jednotlivce. V případě navrhované právní úpravy jsou splněna výše uvedená ústavní hlediska pro ukládání povinných peněžitých plnění plynoucích do veřejných rozpočtů, neboť 1. zákonodárce využívá širokého prostoru pro rozhodování o míře a rozsahu daně z přidané hodnoty, 2. z hlediska neakcesorické a akcesorické rovnosti nedochází ke svévolnému odlišování daňových subjektů, neboť okruh navrhovaných změn nečiní rozdíly mezi subjekty, na něž se vztahuje, 3. z hlediska vyloučení majetkové diskriminace, resp. z hlediska posouzení skutečnosti, nepředstavuje-li DPH případný zásah do práva vlastnického, se nejedná o případ, kdy je možné hovořit vůči majetkovému substrátu jednotlivce o škrtícím (rdousícím) působení či o konfiskačních dopadech na jednotlivce. Navrhovaná právní úprava je tak z výše uvedených hledisek plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu vztahující se k této problematice. Soulad navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána Na oblast daně z přidané hodnoty se nevztahují zvláštní mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu. Navržená právní úprava proto není v rozporu s mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Soulad navrhovaného řešení se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii DPH je v rámci Evropské unie vysoce harmonizována a členské státy jsou povinny uplatňovat tuto daň ve smyslu směrnice Rady 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, v platném znění (dále jen „Směrnice“), a dalších souvisejících právních předpisů Evropské unie. Navržené změny zákona o dani z přidané hodnoty se týkají zejména fakturace a místa plnění. Dále také definice plátců a identifikovaných osob a navazujících změn v registraci a zrušení registrace těchto osob a doladění stávajících ustanovení platného zákona na platné znění předpisů EU vztahujících se k oblasti DPH. Jedná se o směrnice Rady 2010/45/EU a 2008/8/ES a dále o prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011. Návrhu zákona se dotýkají řízení o porušení Smlouvy (podle čl. 258 Smlouvy o fungování EU) vedené proti České republice, a to č. 2008/2146, týkající se členství ve skupině pro účely DPH, a č. 2009/2242, týkající se uplatňování snížené sazby DPH u zdravotnických prostředků. V návrhu není zohledněno řízení č. 2008/2146, které je v současné době ve fázi žaloby u Soudního dvora EU (ve věci C-109/11 Evropská komise proti České republice). Komise namítá, že české právní předpisy týkající se DPH jsou v rozporu s články 9 a 11 směrnice o DPH, protože umožňují, aby se členem skupiny pro účely DPH stala osoba nepovinná k dani. Česká republika se s námitkami Komise neztotožňuje. Řízení v obdobné věci je vedeno ze strany Komise rovněž vůči některým dalším členským státům (žaloby u Soudního dvora EU ve věcech C-65/11, C-74/11, C-85/11, C-86/11 a C-95/11). Pokud se jedná o řízení č. 2009/2242, které je v současné době ve fázi formálního upozornění v řízení o porušení Smlouvy, není nutné v návrhu toto zohlednit. Komise upozornila Českou republiku na skutečnost, že sníženou sazbu daně lze na základě Přílohy III bodu 4 směrnice o DPH, uplatnit pouze u těch zdravotnických prostředků, které jsou obvykle určeny k léčení zdravotního postižení nebo ke zmírnění jeho důsledků a jsou určeny pro výlučnou osobní potřebu zdravotně postižených. Podle přílohy č. 1 k zákonu o DPH uplatňuje Česká republika sníženou sazbu daně u zdravotnických prostředků, které jsou vymezeny příliš široce a zahrnují i zdravotnické prostředky, které neslouží pouze osobní potřebě zdravotně postižených osob např. rentgenové přístroje. Proto Česká republika mimo jiné provedla změny zákonem č. 370/2011 Sb., kde je zavedena jednotná sazba daně ve výši 17,5% a současně je také zrušena příloha č. 1 k zákonu o DPH od 1. ledna 2013. Rozpor ve vymezení rozsahu „zdravotnických prostředků“ by byl tímto vyřešen. Pokud budou vývojem legislativních změn ponechány obě sazby daně a i přílohy č. 1 a č. 2 k zákonu o DPH, budou zdravotnické prostředky vymezeny v souladu řízení o porušení přístupové smlouvy a to zúžením zdravotnických prostředků v příloze č. 1 k zákonu o DPH v nejbližší připravované novele zákona o DPH. Navrhovaná úprava zákona daně z přidané hodnoty je plně slučitelná s právními akty Evropské unie, s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy Vzhledem k charakteru navržených změn v zákoně o dani z přidané hodnoty, které nemají bezprostřední vliv na výši daně, nemění se ani výše nebo počet sazeb daně, nelze fiskální dopad u většiny navrhovaných změn na veřejné rozpočty kvantifikovat, a to ani odborným odhadem. Dále jsou uvedeny předpokládané dopady u některých změn na veřejné a státní rozpočty a dopady na podnikatelské prostředí. V důsledku schválení novely dojde k žádoucímu sladění některých pravidel a výkladů s právem EU. Příznivý vliv bude mít i určité zjednodušení textu některých částí zákona. 1. V oblasti elektronické komunikace se správcem daně se navrhuje zavedení povinnosti pro plátce podávat daňová přiznání k DPH vč. příloh, hlášení, přihlášky k registraci a oznámení o změně registračních údajů výhradně elektronicky. Dopady na veřejné rozpočty a státní rozpočty: · budou nulové, · jakýkoliv výdaj plátců DPH na zvýšení technického vybavení lze vyjádřit jako zvýšení daňových nákladů a položek na odpočet DPH u těchto plátců. Na druhé straně, u prodejce tohoto vybavení, cena tohoto zdanitelného plnění bude zvyšovat výnosy subjektů a stejně tak daňovou povinnost DPH. Dopady na podnikatelské prostředí: · Propočet vychází z expertních odhadů, kdy byly stanoveny relativní míry vybavenosti počítačovou technikou a přístupem k internetu u plátců DPH takto: u subjektů s vyšším obratem (měsíční plátci) byla stanovena současná míra vybavenost na 95% subjektů ze všech měsíčních plátců. U čtvrtletních plátců byla vybavenost počítačem a přístupem k internetu odhadnuta na úrovni vybavenosti domácností v ČR, což je cca 65 % (z důvodu opatrnosti byla zvolena tato nižší hodnota, předpokládáme, že reálná vybavenost i u čtvrtletních plátců bude vyšší). Na základě těchto hodnot a počtu plátců v rozdělení na měsíční a čtvrtletní lze odhadnout počet plátců, kteří by byli nuceni si pořídit počítač a připojení k internetu: počet čtvrtletních plátců cca 148 tis. a počet měsíčních plátců cca 6 tis. Hodnota komunikačního vybavení (počítač a další technické a softwarové vybavení nutné ke komunikaci se správcem daně je odhadnuta na 9 400 Kč, včetně DPH. · Výjimku z povinnosti podávat předmětná podání elektronicky mají malí podnikatelé – fyzické osoby s obratem do 6 mil. Kč za předcházejících 12 kalendářních měsíců, pokud jim již nevznikla povinnosti činit podání elektronicky na základě tohoto či jiného zákona. Limit pro obrat ve výši 6 mil. Kč byl stanoven ve spolupráci s MPO. Podle údajů ČSÚ nepoužívá počítač při svém podnikání zhruba 30 % podnikatelů, tedy zhruba 250 tisíc osob. Lze předpokládat, že se jedná právě o malé podnikatele, kteří veškeré podklady pro stanovení daňové povinnosti zpracovávají ručně. Pro tyto subjekty by nutnost pořízení výpočetní techniky představovala zvýšení finanční a administrativní zátěže. Obrat 6 mil. Kč byl stanoven tak, aby počet osob s obratem nižším než tato hodnota byl dostatečně vyšší než uvedených 250 tisíc. Počet fyzických osob, plátců DPH s obratem do 6 mil. Kč lze odhadnout na 300 tisíc. Dále je třeba vzít v úvahu, že zákon o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa již zavedl povinnost podávat elektronicky daňová přiznání k DPFO ze závislé činnosti, sociálnímu a zdravotnímu pojištění pro všechny zaměstnavatele. Všichni zaměstnavatelé tak již musí mít zajištěnu cestu, jak komunikovat se správcem daně elektronicky. Povinnost, uložená jim nově novelou zákona o DPH tak bude představovat dodatečné vyvolané náklady pouze u těch osob, které nejsou zaměstnavateli. Z daňových statistik za rok 2010 lze vyčíst, že existuje zhruba 9 000 fyzických osob, plátců DPH, s obratem nad 6 mil. Kč, kteří nejsou zaměstnavateli, a 61 000 právnických osob, plátců DPH, kteří nejsou zaměstnavateli. Jedná se tedy o odhad maximálního rozsahu osob, kterým uvedená novela může způsobit vyšší náklady. Lze však předpokládat, že velká většina těchto podnikatelů již počítač s připojením k internetu při podnikání používá a žádné dodatečné náklady jim tedy nevzniknou. 2. Změna zdaňovacího období pro nové plátce Návrhu je se zavést pro nové plátce po stanovenou dobu měsíční zdaňovací období včetně pravidel pro případnou změnu na čtvrtletní období. Hotovostní dopady na veřejné rozpočty u tohoto návrhu v roce 2013 cca + 100 mil. Kč, v roce 2014 v důsledku předpokládaného snížení registračního prahu pro registraci k DPH by pozitivní dopad na veřejné rozpočty byl cca 200 mil. Kč a v dalších letech by byl dopad nulový. Odhad je založen na faktu, že noví plátci, kteří by bez zavedení tohoto opatření podávali a platili úhradu za poslední kvartál roku až v lednu roku následujícího (splatnost daně je 25 dní po skončení zdaňovacího období), by v tomto případě platili v roce zavedení navíc úhradu DPH za měsíce říjen a listopad, která by se promítla zvýšením příjmů veřejných rozpočtů v tomto roce. Dopady na podnikatelské prostředí: Zvýšení administrativních nákladů u nových plátců by se týkalo pouze plátců, kteří by při nezavedení tohoto opatření byly plátci čtvrtletními. Po zavedení tohoto opatření se tyto subjekty na omezenou dobu stanou plátci měsíčními. Zvýšení administrativních nákladů odhadujeme na cca 5 hodin dodatečné administrativní činnosti vyplývající z povinnosti vyplnit tři měsíční daňové tvrzení místo jednoho tvrzení za kvartální zdaňovací období. Dodatečná administrativní činnost by spočívala více méně pouze ve vyplnění tvrzení a komunikaci se správcem daně. Pro kvartálního plátce by se jednalo pouze o rozdělení práce při výpočtu daňového základu z jednoho úkonu (kvartální) na tři dílčí úkony (měsíční). 3. Zavedení institutu tzv. nespolehlivého plátce Jedním z dalších navrhovaných opatření, které by mělo efektivně potlačit a zabránit rozšíření možnosti podvodných aktivit, je také zavedení institutu tzv. nespolehlivého plátce. Tento institut umožní identifikovat plátce daně, kteří jsou rizikoví a zneužívají systém DPH, a u kterých nemůže správce daně z dále uváděných důvodů přímo zrušit registrace plátce DPH. Na základě analýzy dle současných údajů by se správce daně mohl rozhodnout o tom, že plátce daně je nespolehlivým plátcem u 23 – 28 tisíc subjektů. Tato kvantifikace vychází jednak z údajů o tom, kolika plátcům byla zrušena registrace z moci úřední z důvodu neplnění svých povinností k dani a kteří se zaregistrovali jako plátci DPH do 1 roku po zrušení registrace a vykazují i nadále znaky rizikovosti. Dále jsou zde zahrnuty údaje o subjektech, které již v současné době naplňují podmínky pro zrušení registrace z moci úřední z důvodu neplnění povinnosti a další subjekty, které splňují dle kvalifikovaného odhadu znaky vysoce rizikových subjektů. 4. Pokud se jedná o významné změny v zákoně týkající se vystavování, zasílání a uložení dokladů se projeví jak v oblasti podnikatelské, tak u správců daně, především ve sjednocení a zjednodušení pravidel, zrovnoprávnění elektronické a listinné podoby dokladů, ve vytvoření podmínek k širšímu využití elektronických systémů, což přispěje ke snížení nadměrné administrativní zátěže. Rovněž dopady těchto změn nelze jednoznačně kvantifikovat. 5. Pokud jde o podnikatelské subjekty, přináší novela příznivý dopad zejména v tom, že osoby, kterým vznikne povinnost přiznat DPH u přeshraničních plnění (při pořízení zboží z jiného členského státu nebo přijetí přeshraniční služby) nebo povinnost vykázat poskytnutí přeshraniční služby, již nebudou mít povinnost se z tohoto titulu registrovat jako plátci. V případě tuzemských plnění tak budou mít možnost i nadále vystupovat v postavení osoby osvobozené od uplatňování daně. Jinak řečeno, nebudou mít povinnost u tuzemských plnění uplatňovat DPH. Sníží se tím také administrativní náročnost oproti stavu před novelou. Pozitivní dopad bude mít rovněž zrušení stanovení daně náhradním způsobem při nesplnění registrační povinnosti, jejíž aplikace v praxi byla problematická. 6. Snížení obratu pro povinnou registraci k dani z přidané hodnoty není nový prvek, se kterým by přicházela tato novela zákona o dani z přidané hodnoty. Proto nedochází k úplnému vyčíslení předpokládaných hospodářských a finančních dopadů, jimž se věnuje zákona č. 458/2011 Sb., s nímž je tato změna spojena. Navrhovaná právní úprava nemá přímý vliv na národnostní menšiny ani životní prostředí. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA) Důvod předložení a cíle: 8.1.2 Definice problému a) povinnost transpozice Nezbytnost provedení úprav v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) vyplývá z povinnosti transponovat tyto předpisy: · Směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace. · Směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby. Návrh zákona se týká především ustanovení, která vyplývají ze směrnice Rady 2010/45/EU, kterým se stanoví pravidla fakturace, vystavení a uchování dokladů, zrovnoprávnění dokladů v listinné a elektronické podobě, dále nového definování věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti, při zajištění těchto vlastností po celou dobu od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání, a to bez ohledu na to, zda jde o daňový doklad v listinné nebo elektronické podobě, Návrh zákona dále provádí změny v pravidlech pro stanovení místa plnění při poskytnutí určitých služeb, které vyplývají z článku 4 směrnice Rady 2008/8/ES s účinností od 1. ledna 2013. · Některé změny v novele zákona jsou provedeny na základě vybraných ustanovení prováděcího nařízení Rady č. 282/2011, které upřesňuje pravidla pro uplatnění daně a některé formulace. b) náměty z praxe a od správce daně Velmi významné změny v části správy daně odrážejí zkušenosti a náměty zejména z daňových kontrol a z opatření v boji s různými formami daňových úniků. Na základě těchto podmětů jak z podnikatelské sféry a správy daně se navrhuje např. úprava zdaňovacího období, doplnění povinnosti vést evidenci údajů pro daňové účely, zavedení povinnosti pro daňové subjekty uvádět v přihlášce k registraci své účty používané pro ekonomickou činnost s tím, že použití jiných účtů než těchto účtů bude nově důvodem pro ručení příjemcem plnění za daň nezaplacenou poskytovatelem plnění, úpravy pravidel pro zrušení registrace plátce správcem daně při závažném porušení povinností plátce, zavedení institutu tzv. nespolehlivého plátce vč. zveřejnění těchto osob a stanovení povinnosti ručení za DPH pro oprávněného příjemce a provozovatele daňového skladu v souvislosti se vznikem povinnosti přiznat a zaplatit spotřební daň, jsou provedeny z důvodu efektivnějšího boje proti daňovým únikům. Jedním z důležitých opatření v této oblasti je zavedení povinnosti podávat daňová přiznání k DPH vč. příloh, hlášení, přihlášky k registraci a oznámení o změně registračních údajů elektronicky. Dosažení změny v definici plátců a identifikovaných osob a navazujících úprav v registraci a zrušení registrace těchto osob (vč. zrušení výpočtu daně náhradním způsobem při nesplnění registrační povinnosti apod.) s cílem zjednodušení postupů a snížení administrativní zátěže pro osoby povinné k dani a správce daně. Návrh novely obsahuje také změny reagující na zkušenosti z praxe a ze správy daně a také některé nezbytné legislativně technické změny. Ostatní změny předloženého návrhu souvisejí s doladěním stávajících ustanovení platného zákona nebo se zpřesněním textu v návaznosti na platné znění směrnic, a to: a) vymezení pravidel ve vztahu k osobě povinné k dani neusazené v tuzemsku, identifikované osobě a osobě registrované k dani v jiném členském státě, b) dílčí úpravy v pravidlech pro uplatňování nároku na odpočet daně, c) změny v osvobození poskytování pojištění a zajištění, které se nově vztahuje pouze na skutečné poskytnutí pojištění, d) umožnění volby plátce u převodu nemovitosti i po zákonem stanovené lhůtě uplatnit DPH na výstupu místo osvobození od daně, současně se navrhuje prodloužit základní lhůtu pro zdanění převodu nemovitosti ze tří na pět let, e) změny v nároku na osvobození od daně podle § 68 a na vrácení daně podle § 80 členům subjektu Evropské unie a upřesnění nároku na vrácení daně u vybraných osob požívajících výsad a imunit, v souladu s mezinárodními smlouvami zakládajícími tyto organizace nebo dohodami o umístění jejich sídla nebo obecně závaznými předpisy a směrnicí Rady 2009/162/EU, f) změny v uplatnění nároku na vrácení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží podle § 84, g) pro osoby povinné k dani se zavádí možnost požádat Generální finanční ředitelství o vydání závazného posouzení, zda se jedná o zboží uvedené v příloze č. 5, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti. V souvislosti s tímto návrhem se provádí změna v zákonu o správních poplatcích z důvodu zpoplatnění žádosti o závazném posouzení. h) změna stávající přílohy č. 3, kde je uvedeno dodání zboží nebo poskytnutí služby, u kterých se stát, jeho organizační složky, kraje, obce a další vymezené subjekty považují vždy za osobu povinnou k dani; cílem není věcná změna, ale lepší zpracování dané přílohy s ohledem znění přílohy I. směrnice Rady 2006/112/ES. 8.1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti · Fakturace – v současné době je možné vystavovat, zasílat a ukládat doklady jako elektronické doklady pouze tak, že jsou opatřeny zaručeným elektronickým podpisem nebo elektronickou značkou nebo pokud je zaručena věrohodnost původu a neporušitelnost obsahu daňového dokladu elektronickou výměnou informací (EDI). · Místo plnění – u jiného než krátkodobého nájmu dopravního prostředku poskytovaného osobě nepovinné k dani se místo plnění stanoví podle základního pravidla, tj. podle sídla poskytovatele služby nebo umístění provozovny, jestliže byl nájem poskytován jejím prostřednictvím. · Plátci a identifikované osoby – pojem identifikovaná osoba není v současné době v zákoně vydefinován. Osoby povinné k dani se stávají povinně „plnohodnotnými“ plátci v tuzemsku, protože jim vznikne povinnost přiznat DPH u přeshraničních plnění (při pořízení zboží z jiného členského státu nebo přijetí přeshraniční služby) nebo povinnost vykázat poskytnutí přeshraničních služeb s místem plnění v jiném členském státě a tím jim pak vzniká povinnost přiznávat DPH i u ostatních plnění, zejména při dodání zboží a poskytnutí služeb s místem plnění v tuzemsku, i když jejich obrat nepřekročil částku stanovenou zákonem. · Vracení daně – členům subjektu Evropského společenství vzniká na základě podaného daňového přiznání u svého správce daně nebo při přímém osvobození při předložení potvrzeného osvědčení u dodavatele. Fyzickým osobám ze třetích zemí vzniká nárok na vrácení daně při vývozu zboží z Evropského společenství na základě předložení dokladu o prodeji zboží a tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí. · Závazné posouzení – v současné době může požádat Generální finanční ředitelství jakákoliv osoba o závazné posouzení správnosti zařazení zdanitelného plnění z hlediska sazby daně. Není možnost požádat o vydání závazného posouzení, zda se jedná o zboží uvedené v příloze č. 5, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti. · Obrat – v současné době je osoba povinná k dani, která má sídlo nebo místo podnikání v tuzemsku, povinna se registrovat jako plátce DPH, pokud její obrat přesáhne částku 1 mil. Kč za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců. · Elektronická podání – v současné době je povinné podání v elektronické podobě pouze souhrnného hlášení, výpisu z evidence u přenesení daňové povinnosti podle § 92e a žádosti o vrácení daně v členských státech EU. · Institut tzv. nespolehlivého plátce – v navržené podobě tento institut dosud neexistuje, ale již v současně platné právní úpravě jsou zakotveny určité legislativní mechanismy, které přispívají k omezení či redukci daňových úniků (např. ručení za daň). Dále správce daně má možnost zrušit registraci plátce, pokud a) plátce neuskutečnil bez oznámení důvodů správci daně po dobu dvanácti po sobě následujících měsíců plnění, b) plátce neplní své povinnosti vyplývající ze zákona o DPH, c) plátce přestane být osobou povinnou k dani, nebo d) plátce uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Nicméně v praxi dochází k situacím, kdy subjekty, kterým je zrušena registrace z moci úřední, zároveň stále splňují podmínku pro povinnou registraci k DPH (překročení obratu ve výši 1 mil. Kč) a proto musejí být ze zákona opět registrováni jako plátci DPH. Správce daně má tedy velmi omezené možnosti, jak eliminovat nelegální činnost takovýchto subjektů a opětovné zrušení registrace k DPH lze učinit až za určité období. 8.1.4 Identifikace dotčených subjektů Dotčené subjekty: - osoby povinné k dani, - nově registrovaní plátci, - stávající plátci, - členové subjektu Evropské unie, - osoby požívajících výsad a imunit, - fyzické osoby ze třetích zemí, - správci daně. Osoby povinné k dani jsou podle zákona o dani z přidané hodnoty fyzické nebo právnické osoby, které samostatně uskutečňují ekonomické činnosti, a dále právnické osoby, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, pokud uskutečňují ekonomické činnosti. Osoby povinné k dani se za stanovených podmínek stávají povinně či dobrovolně plátci daně z přidané hodnoty. Navržená změna se dotkne veškerých plátců daně, kteří dosud poskytují či přijímají zdanitelná plnění nebo úplaty. Navrhované změny se dotknou členů a zaměstnanců subjektů Evropské unie, kterými jsou podle zákona o dani z přidané hodnoty Evropská unie, Evropské společenství pro atomovou energii, Evropská centrální banka, Evropská investiční banka a subjekty založené Evropskou unií. Osobami požívajícími výsad a imunit podle zákona o DPH, kterých se změna dotkne, jsou členové a úředníci diplomatické mise, konzulárního úřadu, mezinárodní organizace, zvláštní mise, jejich rodinní příslušníci, a členové subjektů Evropské unie, které jsou akreditované pro Českou republiku. Fyzickou osobou (tj. turistou) ze třetí země je podle zákona o DPH osoba, která nemá na území Evropského společenství místo pobytu a neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku. 8.1.5 Popis cílového stavu · Fakturace – cílem této úpravy je zrovnoprávnění daňových dokladů v listinné i elektronické podobě, zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti po celou dobu od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání, bez ohledu na podobu dokladu, širší využití elektronických systémů pro vystavování, předávání a uchovávání daňových dokladů, což by mělo přispět ke snížení nadměrné administrativní zátěže jak u podnikatelské sféry, tak i u správce daně. · Místo plnění – dlouhodobý nájem dopravního prostředku poskytovaný osobě nepovinné k dani se vyjímá z působnosti základního pravidla pro stanovení místa plnění. Podle nového specifického pravidla se místo plnění u tohoto nájmu určí podle místa, kde má příjemce služby sídlo nebo místo pobytu. V rámci tohoto pravidla se vymezuje výjimka pro nájem rekreační lodi, kdy místem plnění je místo převzetí lodi, má-li poskytovatel služby v tomto místě sídlo, popř. provozovnu. · Plátci a identifikované osoby – zavedením tohoto konceptu přináší novela příznivý dopad zejména v tom, že osoby, kterým vznikne povinnost přiznat DPH u přeshraničních plnění nebo povinnost vykázat poskytnutí přeshraničních služeb s místem plnění v jiném členském státě, již nebudou mít povinnost se z tohoto titulu registrovat jako „plnohodnotní“ plátci. V případě tuzemských plnění tak osoby povinné k dani se sídlem v tuzemsku, které se stanou identifikovanou osobou, nebudou mít povinnost u tuzemských plnění uplatňovat DPH, ale nebudou mít ani nárok na odpočet daně. · Vracení daně – upřesněním návrhu zákona nebude možné vracení daně ani přímé osvobození členům subjektu Evropské unie. Fyzickým osobám (tj. turistům) ze třetích zemí bude nárok na vrácení daně podmíněn pouze předložením dokladu o prodeji zboží, který musí být potvrzen Celním úřadem při vývozu zboží. · Závazné posouzení – novela zavádí možnost pro osoby povinné k dani požádat Generální finanční ředitelství o vydání závazného posouzení, zda se jedná o zboží uvedené v příloze č. 5, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti. Tato žádost, stejně jako dosud žádost o závazné posouzení správnosti zařazení zdanitelného plnění z hlediska sazby daně, podléhá správnímu poplatku 10 000,- Kč. · Obrat – novela snižuje hranici povinné registrace osoby povinné k dani, která má sídlo nebo místo podnikání v tuzemsku, za plátce DPH, pokud její obrat přesáhne nově částku 750 tis. Kč za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců. · Elektronická podání – novela zavádí povinnost předkládat v elektronické podobě daňová přiznání vč. příloh, hlášení, přihlášku k registraci a oznámení o změně registračních údajů. Navrhuje se účinnost těchto ustanovení od 1. 1. 2014 a současně i vyjmutí některých plátců, fyzických osob z této povinnosti. · Institut tzv. nespolehlivého plátce - novelou zákona o DPH je tedy navrhován nový institut nespolehlivého plátce, který slouží správci daně k tomu, aby v případě detekce podvodného jednání daňového subjektu, které však není samo o sobě důvodem pro zrušení registrace k DPH, mohl informaci o nespolehlivosti konkrétního plátce zveřejnit a současně aby u příjemce plnění od nespolehlivého plátce uplatnil ručení za daň. 8.1.6 Zhodnocení rizika · Fakturace – v případě ponechání stávající úpravy zákona nebude dosaženo transpozice směrnice. Nedošlo by k zrovnoprávnění listinné a elektronické podoby daňových dokladů a tím by nedošlo ke snížení administrativní zátěže a bariéry v obchodním styku. · Místo plnění – v případě ponechání stávající úpravy zákona nebude dosaženo transpozice směrnice. Nedošlo by ke sjednocení pravidel pro stanovení místa plnění, a tím určení členského státu zdanění, což by v praxi vedlo k nezdanění, popř. dvojímu zdanění, přeshraničních služeb. · Registrace plátce – v případě ponechání stávající úpravy zákona nedojde ke sjednocení terminologie a systémových vazeb jednotlivých ustanovení a snížení administrativní zátěže správců daně. · Plátci a identifikované osoby – v případě ponechání stávající úpravy zákona nebude snížena administrativní náročnost s registrací plátců jak ze strany správce daně, ale i osob povinných k dani. · Vracení daně – v případě ponechání stávající úpravy zákona nebude upřesněn nárok na vrácení daně a přímé osvobození od daně členům subjektu Evropské unie a může tak docházet k chybnému uplatnění nároku na vrácení daně či osvobození. Fyzickým osobám ze třetích zemí a správcům daně nebude snížena administrativní náročnost s vypisováním tiskopisů a složitou administrativou. · Závazné posouzení – v případě ponechání stávající úpravy zákona nebude dosaženo zlepšení schopnosti plátců plnit své závazky v souvislosti s odvodem DPH správci daně. · Obrat - snížením prahu pro registraci k dani z přidané hodnoty ovlivní podnikatelské prostředí tím, že dojde k rozšíření registrační povinnosti osob povinných k dani. Důsledkem bude narovnání podmínek na části trhu. Současně snížení prahu pro registraci způsobí i zvýšení administrativní zátěže u osob, které dosud nejsou registrovány jako plátci daně. · Elektronická podání – v případě ponechání dosavadního stavu v oblasti elektronických podání nedojde ke zkrácení doby pro ověřování uváděných údajů a možnosti operativnějšího provádění analýz rizik ze strany správců daně a daňová správa tak nezíská nástroj pro účinnější boj s daňovými úniky. · Institut tzv. nespolehlivého plátce - toto opatření reflektuje dosavadní praxi, kdy správce daně má informace o tom, že daňový subjekt je zapojen do podvodného řetězce, případně nehradí svoji daňovou povinnost, nicméně není schopen zrušit daňovému subjektu registraci k DPH, neboť nejsou naplněny formální podmínky pro vydání tohoto rozhodnutí. Ponecháním dosavadního stavu bude moci i nadále takový daňový subjekt pokračovat ve své aktivitě a zvyšovat úniky na DPH. Návrh variant řešení: 8.2.1 Návrh možných řešení včetně varianty „nulové“ Tento návrh variant řešení obsahuje především zásadní změny v pravidlech fakturace, které vyplývají ze směrnice Rady 2010/45/EU, kterou se mění směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace, a změny při určení místa plnění při poskytnutí služby, které vyplývají ze směrnice Rady 2008/8/ES a z nově schváleného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011, které specifikuje pravidla pro uplatnění daně a zpřesňuje některé formulace. Tento návrh variant nezahrnuje řešení hranice obratu k povinné registraci osoby povinné k dani z přidané hodnoty, neboť se nejedná o věcnou změnu, s níž přichází tato novela zákona. Již nyní lze v platném znění zákona o dani z přidané hodnoty ve znění zákona č. 458/2011 Sb. tuto změnu nalézt. Změna hranice obratu pro povinnou registraci úzce souvisí s nabytím účinnosti zákona č. 458/2011 Sb., proto není možné v rámci RIA posuzovat jednotlivé varianty. Varianta 0: Bude zachováno současné znění zákona o dani z přidané hodnoty, včetně příloh. Tato varianta bude znamenat, že nebudou provedeny úpravy na základě směrnice Rady 2010/45/EU a 2008/8/ES. Nedojde ke změnám ve stanovení pravidel fakturace, vystavení a uchování dokladů, zrovnoprávnění dokladů v listinné a elektronické podobě. Dále nedojde k vymezení plátců daně a identifikovaných osob, tj. nadále bude registrace probíhat dosavadním způsobem, plátci daně budou osoby povinné k dani např. při poskytnutí služeb do jiného členského státu, aniž by překročili obrat v tuzemsku, tím budou mít nadále značné administrativní povinnosti, budou zatěžovány více, než je nezbytné. Výhody varianty 0: - Nedojde k žádným změnám ve stanovení pravidel fakturace, bude zachován současný stav a tím i úroveň administrativní náročnosti procesu vystavování, zasílání a uchování daňových dokladů. Nevýhody varianty 0: - Nedojde k širšímu využití elektronických systémů pro vystavování, předávání a uchovávání daňových dokladů, což nepřispěje ke snížení nadměrné administrativní zátěže jak u podnikatelské sféry, tak i u správce daně. - Nedojde zejména ke zrovnoprávnění daňových dokladů v listinné a elektronické podobě, zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti po celou dobu od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání, bez ohledu na podobu dokladu. - Správce daně má velmi omezené možnosti, jak eliminovat nelegální činnost subjektů, u kterých se zjistí porušování zákonných povinností. Pokud nebude nastaven institut tzv. nespolehlivého plátce, nedojde k identifikaci takovýchto subjektů a ani k informování jejich případných obchodních partnerů o tom, že obchodují s rizikovými subjekty a že u nich může být použito ručení za nezaplacenou daň. Varianta 1: V roce 2013 dojde k naplnění povinnosti transponovat směrnici Rady 2010/45/EU a 2008/8/ES, z čehož dojde ke zjednodušení systému fakturace, místa plnění a registrace. Dále vymezením nových pojmů budou provedeny úpravy na základě nově schváleného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011 v zájmu jednotného uplatňování daně z přidané hodnoty v rámci Evropské unie. Výhody varianty 1: - Nastane rovný přístup při posuzování daňových dokladů v listinné i elektronické podobě. Bude nastavena svobodná volba způsobu zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušitelnosti jeho obsahu a jeho čitelnosti. - Navrhovaná úprava bude mít pozitivní vliv na zjednodušení systému registrace plátců k dani z přidané hodnoty. - Dojde ke zlepšení a k úspoře nákladů a ke snížení administrativní zátěže jak u správců daně, tak i u plátců daně z přidané hodnoty. - Bude eliminováno riziko nesprávného uplatnění nároku na osvobození od daně a na vracení daně členům subjektu Evropské unie. - Upřesnění nároku na vrácení daně u vybraných osob požívajících výsad a imunit, bude tak v souladu mezinárodními smlouvami zakládajícími tyto organizace nebo dohodami o umístění jejich sídla nebo obecně závaznými předpisy a směrnice Rady 2009/162/EU. - Navrhovaná úprava v osvobození od daně a vracení daně členům subjektu Evropské unie a osobám požívajícím výsad a imunit přinese zvýšení právní jistoty při aplikaci daně z přidané hodnoty. - Zpřesnění a doladění některých ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty se směrnicí Rady 2006/112/ES. - Zavedením institut tzv. nespolehlivého plátce dojde k omezení nelegální činnosti takovýchto subjektů. Toto opatření je vhodným nástrojem k boji s daňovými úniky a má především charakter prevence. Takto označený subjekt má samozřejmě k dispozici řádné a mimořádné prostředky, kterými může postupovat proti případnému „neoprávněnému“ zahrnutí mezi nespolehlivé plátce. Nevýhody varianty 1: Navrhované ustanovení v případě zavedení institut tzv. nespolehlivého plátce dává povinnost správcům daně užít správní úvahy a zabývat se všemi hledisky, která jsou jako premisy úvahy o porušení závažným způsobem nezbytná, opatřit si za tím účelem potřebné důkazní prostředky a vyvodit z těchto důkazních prostředků pak své správní uvážení. Správce daně ale vždy musí v odůvodnění rozhodnutí, kterým se plátce označí za nedůvěryhodného, zdůvodnit, čím byla intenzita naplněna. Tato varianta v ostatních případech v podstatě nepřináší žádnou významnější nevýhodu, protože navržené změny v zásadě nepřináší zvýšení administrativy, ani pracnosti ať už ve správě daně nebo při plnění povinností a uplatňování práv plátců. Vyhodnocení nákladů a přínosů: 8.3.1 Identifikace nákladů a přínosů všech variant Varianta 0: Tato varianta neznamená změnu ve výnosech daně z přidané hodnoty. Zároveň nepřináší dotčeným subjektům žádné navýšení administrativní náročnosti ani zvýšené náklady na úpravu stávajících postupů. Varianta 1: Pokud jde o elektronizaci systému pro vystavování, předávání a uchovávání daňových dokladů neklade si tato varianta za cíl zvýšení výnosu daně z přidané hodnoty, ale snížení administrativní zátěže jak u podnikatelské sféry, tak i u správce daně. V případě zavedení institutu tzv. nespolehlivého plátce bude mít toto navrhované opatření pozitivní dopad na veřejné a státní rozpočty. Identifikací a zveřejněním rizikových subjektů, s navazujícím ručením za daň, by mělo dojít ke zvýšení výběru DPH. Tato varianta si u ostatních návrhů neklade za cíl zvýšení výnosu daně z přidané hodnoty, ale upřesnění a doplnění zejména technických pravidel zákona o dani z přidané hodnoty a zjednodušení registrace plátce. Návrh řešení: 8.4.1 Zhodnocení variant a výběr nejvhodnějšího řešení Zhodnocení varianty 0: V případě ponechání stávajícího znění zákona o dani z přidané hodnoty nebudou provedeny úpravy na základě směrnic Rady 2010/45/EU a 2008/8/ES. Dále nedojde ke změnám ve vymezení plátců a identifikovaných osob, nezjednoduší se způsob registrace a uplatnění povinností a práv osob povinných k dani. Tato varianta nevede ke stanovenému cíli, tudíž nemůže být výhodnější než varianta 1. Zhodnocení varianty 1: Varianta 1 přináší úpravy zákona o dani z přidané hodnoty vyplývající především ze směrnic Rady 2010/45/EU, 2008/8/ES a z nového prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011 a upřesnění a doplnění textu zákona v souladu se směrnicí Rady 2006/112/ES. Výběr nejvhodnějšího řešení: Vzhledem k tomu, že DPH je vysoce harmonizovanou daní v rámci Evropské unie a s ohledem na změny vyplývající ze směrnic Rady 2010/45/EU, 2008/8/ES a z prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011 a také s ohledem na návrhy změn v zákoně o dani z přidané hodnoty, které tento zákon doplňují a zpřesňují v zájmu zajištění souladu se směrnicí Rady 2006/112/ES, přichází v úvahu pouze varianta 1. 8.5. Implementace doporučené varianty a vynucování: Odpovědnými orgány za implementaci regulace jsou územní finanční orgány, které jsou správci daně z přidané hodnoty. Navrhovaná právní úprava by neměla z hlediska správy daně z přidané hodnoty přinést požadavky na provádění nových činností, poskytování dodatečných informací či vyplňování nových formulářů. Lze využít stávajícího právního prostředí pro aplikaci této daně. 8.5.1 Vynucování Vynucování navrhované právní úpravy bude probíhat standardním režimem v rámci správy daně z přidané hodnoty. 8.6. Přezkum účinnosti regulace: Účinnost navrhované právní úpravy bude v praxi ověřována kontrolou prováděnou správci daně. 8.7. Konzultace a zdroje dat: V rámci přípravy legislativní úpravy byla novela konzultována se zástupci Generálního finančního ředitelství, Generálním ředitelstvím cel, Ministerstvem zahraničních věcí, Komorou daňových poradců České republiky, Českým statistickým úřadem a zástupci z podnikatelské sféry. Zvláštní část K části první (změna zákona o dani z přidané hodnoty) K bodu 1 (poznámka pod čarou č. 1) S ohledem na implementaci směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace, kterou tato novela zákona o dani z přidané hodnoty provádí, je zapotřebí uvést i tuto směrnici do povinného výčtu implementovaných unijních předpisů. K bodu 2 (§ 2) Z důvodu lepší přehlednosti byl § 2 rozdělen na dva samostatné paragrafy, kdy z obecného paragrafu o předmětu daně byly vyčleněny specifické podmínky, za kterých není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně. Dále byla z textu § 2 odst. 1 písm. c) vypuštěna legislativní zkratka „členský stát“, která byla nahrazena definicí členského státu v základních pojmech (viz bod 4). Ostatní změny jsou pouze formulační. K bodu 3 (§ 2a a § 2b) Z důvodu lepší přehlednosti textu a zpřesnění podmínek, za kterých není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně, zejména v souvislosti se změnami v registraci byl původní § 2 odst. 2 nahrazen novým § 2a. Tento paragraf navazuje na ustanovení § 2 odst. 1 písm. c), který uvádí obecné podmínky, za kterých je pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně. Odstavec 1: Odstavec 1 uvádí případy, kdy není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně bez ohledu na osobu, která pořízení zboží uskutečňuje. V písmenu a) je obsaženo znění původního § 2 odst. 2 písm. a) zákona o DPH, tedy že předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, pokud by dodání tohoto zboží v tuzemsku bylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1 až 10. V písmenu b) bylo upřesněno dosavadní znění § 2 odst. 2 písm. c), aby bylo jednoznačné, že se toto ustanovení použije nejen v případě zvláštního režimu, který byl v českém zákoně o DPH transponován v § 90 (režim ziskové přirážky v článcích 312 až 325 směrnice o DPH), ale také v případě přechodného režimu pro použité dopravní prostředky (články 326 až 332 směrnice o DPH) a zvláštního režimu pro prodej veřejnou dražbou (články 333 až 341 směrnice o DPH). Tyto volitelné režimy sice český zákon o DPH nepoužívá, avšak vzhledem k tomu, že v ustanovení § 2a se jedná o režim použitý v členském státě, ze kterého bylo zboží, které je předmětem pořízení, odesláno nebo přepraveno, je nutné tyto režimy při pořízení zboží z jiného členského státu zohlednit. Odstavec 2: Odstavec 2 odráží a částečně rozšiřuje (zejména v souvislosti se změnami v registraci) dosavadní § 2 odst. 2 písm. b). Podle tohoto ustanovení není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně, pokud je uskutečněno některou z osob uvedených v písmenu b) a celková hodnota zboží pořízeného touto osobou nepřesáhla v běžném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce částku 326 000 Kč. V dosavadním znění zákona se toto pravidlo vztahovalo pouze na osobu povinnou k dani osvobozenou od uplatňování daně podle § 6 a na právnickou osobu, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání a která není plátcem nebo osobou identifikovanou k dani. Nově se toto pravidlo vztahuje na: - osobu povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem – jedná se o osobu se sídlem v tuzemsku, která se dosud nestala plátcem, neboť nepřekročila obrat ani se nestala plátcem z jiného důvodu. V dosavadním zákoně byla tato osoba označována jako osoba povinná k dani osvobozená od uplatňování daně podle § 6 – viz důvodová zpráva k bodu 13. - osvobozenou osobu, která není plátcem – osvobozená osoba je nově definována v § 4 odst. 1 písm. o), dle kterého se jedná o osobu povinnou k dani se sídlem nebo provozovnou v jiném členském státě, která je v tomto jiném členském státě osobou s obdobným postavením jako v tuzemsku osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem (viz bod 7). Na tuto osobu se toto pravidlo vztahuje v případě, že není plátcem. - osobu povinnou k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně – tato osoba nemůže být vzhledem k ustanovení § 6 odst. 1 plátcem. - osobu povinnou k dani, na kterou se vztahuje společný režim daňového paušálu pro zemědělce – jedná se o režim umožněný v článcích 295 až 305 směrnice o DPH. Vzhledem k tomu, že tento režim Česká republika nevyužívá, může tato varianta nastat pouze v případě, že pořízení zboží z jiného členského státu v tuzemsku uskutečňuje osoba povinná k dani, která je usazena v jiném členském státě, ve kterém se tento režim uplatňuje. - právnickou osobu nepovinnou k dani – jedná se o právnickou osobu, která neuskutečňuje ekonomické činnosti. Obecně platí, že na plátce se toto pravidlo nepoužije, a všechna jeho pořízení zboží z jiného členského státu kromě pořízení uvedených v odstavci 1 jsou proto předmětem daně. Na druhou stranu se odstavec 2 použije na vyjmenované osoby i v případě, že jsou identifikovanou osobou (§ 6g až § 6i). Odstavec 3: Tento odstavec upřesňuje, jaká pořízení zboží se nezapočítávají do hodnoty pořízení uvedené v odst. 2 písm. a). Odstavec 4: Odstavec 4 stanoví, že odstavce 1 a 2 se nepoužijí v případě pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně, a dodání nového dopravního prostředku. V těchto případech se tedy vždy použije § 2 odst. 1 písm. c), dle kterého jsou tato pořízení (při splnění podmínek uvedených v tomto ustanovení) vždy předmětem daně. § 2b: § 2b obsahuje pravidlo, které bylo stanoveno v dosavadním § 16 odst. 3. Toto pravidlo dává osobám, pro které pořízení zboží z jiného členského státu není předmětem daně v souladu s § 2a odst. 2, možnost rozhodnout se, že jejich pořízení budou předmětem daně. V případě využití této možnosti se poté na tuto osobu nevztahuje §2a odst. 2, a to do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém tuto volbu učinila. Osoba, která tuto možnost využije a která není identifikovanou osobou, se jí stává ke dni pořízení tohoto zboží (viz § 6g) a je povinna podat do 15 dnů od tohoto dne přihlášku k registraci za identifikovanou osobu (viz § 97), aby jí mohlo být přiděleno DIČ, které následně předá svému dodavateli. K bodu 4 (§ 3 odst. 1 písm. b)) Legislativně technická úprava. Legislativní zkratka „členský stát“, která byla zavedena v dosavadním § 2 odst. 1 písm. c), byla nahrazena definicí členského státu. K bodu 5 (§ 4 odst. 1 písm. h), § 5a odst. 1, § 7a odst. 3, § 10k, § 66 odst. 2 písm. b), § 67 odst. 1, § 82 odst. 1, § 82a odst. 1 písm. a), § 82a odst. 4, § 93a odst. 2 a § 101 odst. 7) Legislativně technická úprava v souvislosti se zavedením nové definice sídla a se zrušením definice místa podnikání (viz bod 7). K bodu 6 (§ 4 odst. 1 písm. i) až k)) § 4 odst. 1 písm. i) V § 4 odst. 1 písm. i) se z důvodů právní jistoty aktualizuje definice pojmu „místo pobytu“ fyzické osoby. Do zákona o DPH se explicitně provádí závazné zásady stanovené v článcích 12 a 13 přímo použitelného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011. Z důvodu lepší čitelnosti a srozumitelnosti se i nadále v zákoně o DPH používá zkrácený pojem „místo pobytu“ jako ekvivalent výrazu „bydliště a/nebo místo, kde se obvykle zdržuje“, který u pravidel vztahujících se k fyzické osobě uvádí směrnice o DPH a prováděcí nařízení. Pojmu „bydliště“ odpovídá § 4 odst. 1 písm. i) body 1 a 2 (v návaznosti na čl. 12 prováděcího nařízení) a pojmu „místo, kde se obvykle zdržuje“ bod 3 tohoto ustanovení (v návaznosti na čl. 13 prováděcího nařízení). Ve srovnání s úpravou platnou před účinností prováděcího nařízení, tj. před 1. 7. 2011, představuje podstatnou věcnou změnu zejména pravidlo pro stanovení místa pobytu v případě, kdy daná fyzická osoba má osobní vazby v jiné zemi, než vazby profesní. Jednoznačně se stanoví, že v takovém případě jsou rozhodující osobní vazby. § 4 odst. 1 písm. j) Zavádí se nová definice sídla, která se vztahuje na všechny osoby povinné k dani (na rozdíl od dosavadního zákona, který sídlo spojoval pouze s právnickou osobou a u fyzické osoby povinné k dani se namísto sídla používalo místo podnikání). Nově je pro určení sídla u osoby povinné k dani rozhodujícím faktorem místo jejího vedení, které je v definici dále upřesněno. V případě fyzické osoby povinné k dani může nastat situace, kdy nelze místo vedení dle této definice určit. V takovém případě se za sídlo u této osoby považuje místo jejího pobytu, obdobně jako tomu bylo v dosavadním zákoně u místa podnikání. Definice místa podnikání se v souvislosti se zavedením této definice stává nadbytečnou a zrušuje se. Tato změna byla provedena v souvislosti s prováděcím nařízením Rady (EU) č. 282/2011, který v článku 10 definuje sídlo ekonomické činnosti osoby povinné k dani pro účely článků 44 a 45 směrnice o DPH (tedy pro účely základního pravidla pro místo plnění u služeb). Z důvodu jednoznačnosti a právní jistoty byla tato definice použita pro celý zákon o DPH, aby nedocházelo k situacím, kdy by jediná osoba povinná k dani měla různá sídla pro účely různých ustanovení zákona. Sídlo u osoby nepovinné k dani nadále zůstává nedefinováno. § 4 odst. 1 písm. k) Do vymezení pojmu „provozovna“ se promítají změny ve smyslu čl. 11 a 53 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011, a to v § 4 odst. 1 písm. k) a v § 9 odst. 1. Prováděcí nařízení v podstatě rozlišuje 2 typy provozoven, a to pro různé účely - provozovnu poskytovatele plnění a provozovnu příjemce plnění. Provozovnu poskytovatele plnění prováděcí nařízení vymezuje v čl. 11 odst. 2 a čl. 53 pro účely určitých pravidel pro stanovení místa plnění u služeb a pro účely určení osoby povinné přiznat daň u přeshraničních plnění. Provozovnu příjemce plnění prováděcí nařízení definuje v článku 11 odst. 1 pro účely základního pravidla pro stanovení místa plnění u služeb poskytnutých provozovně osoby povinné k dani. Z důvodů zjednodušení a právní jistoty se pro účely celého zákona o DPH definuje v základních pojmech v § 4 odst. 1 písm. k) provozovna jakožto provozovna poskytovatele plnění. Pro provozovnu příjemce služby se zavádí speciální úprava v § 9 odst. 1, a to jen pro účely stanovení místa plnění v případě služeb poskytnutých provozovně osoby povinné k dani (podrobněji viz odůvodnění k tomuto bodu). Definice provozovny vychází z pojmu „organizační složka osoby povinné k dani“. Tento pojem byl zvolen navzdory tomu, že bude možná mylně považován za organizační složku podniku, kterou v § 7 definuje obchodní zákoník. Mezi tyto dva pojmy však nelze klást rovnítko. Pro vyjasnění, co je onou organizační složkou osoby povinné k dani myšleno, lze vyjít zejména z obchodního zákoníku, dále pak z živnostenského zákona. Obchodní zákoník definuje v § 7 organizační složku podniku jako odštěpný závod, jinou organizační složku podniku nebo provozovnu. Provozovna se, na rozdíl od odštěpného závodu a jiné organizační složky podniku ve smyslu § 7 odst. 2 obchodního zákoníku, nezapisuje do obchodního rejstříku (srov. usnesení VS Praha 7 Cm 384/2000 ve vazbě na platné znění § 38f odst. 1 obchodního zákoníku). V návaznosti na úpravu v obchodním zákoníku je pod pojmem organizační složka osoby povinné k dani nutno chápat i provozovnu, jejíž úprava je obsažena v § 17 živnostenského zákona. Údaje o této provozovně jsou součástí povinných náležitostí zapisovaných do živnostenského rejstříku. Vše zde zmíněné se pod pojmem organizační složka osoby povinné k dani nachází. Pro definici provozovny pro účely zákona o dani z přidané hodnoty je použito pojmu organizační složka osoby povinné k dani právě proto, že provozovna pro účely zákona o dani z přidané hodnoty je širším pojmem než provozovna zakotvena v obchodním zákoníku. Provozovnou podle zákona o dani z přidané hodnoty jsou tak veškeré organizační složky, tj. ty, které se do rejstříků zapisují (např. odštěpný závod), ale také ty, které se nezapisují. Obdobně jako doposud musí organizační složka osoby povinné k dani splňovat určité podmínky, aby mohla být pro účely zákona o DPH považována za provozovnu - musí se vyznačovat dostatečnou úrovní stálosti a vhodnou strukturou z hlediska lidských (personálních) a technických zdrojů. Tyto podmínky vyplývají z ustálené judikatury Soudního dvora EU a převzalo je prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011. Ke změně dále dochází ve vymezení uskutečňovaných činností. Nadále se již provozovna nedefinuje v obecné vazbě na uskutečňování ekonomické činnosti, ale ve vazbě na uskutečňování plnění (dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby). K bodu 7 (§ 4 odst. 1 písm. n) a o)) § 4 odst. 1 písm. n) Pro účely zjednodušení a konzistentnosti textu zákona se zavádí nový pojem „osoba neusazená v tuzemsku“, který se následně používá ve všech ustanoveních zákona, které souvisí s poskytováním přeshraničních služeb nebo určitých dodání zboží do tuzemska (dodání zboží s instalací nebo montáží a dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu soustavami nebo sítěmi). Pojem „osoba neusazená v tuzemsku“ zahrnuje právnickou nebo fyzickou osobu povinnou k dani, která nemá sídlo v tuzemsku. Skutečnost, že taková osoba má v tuzemsku provozovnu, se pro posouzení této osoby za osobou neusazenou zkoumá ve vazbě na příslušné poskytnuté zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku. Jestliže se provozovna, kterou tato osoba má v tuzemsku, daného plnění neúčastní, považuje se za osobu neusazenou k dani v tuzemsku. Vymezení osoby neusazené v tuzemsku vychází z čl. 192a směrnice o DPH a článků 53 a 54 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011. V dosavadním znění zákona se obdobné vymezení používalo v § 108 ve vztahu k určení osob povinných přiznat daň z některých přeshraničních plnění. § 4 odst. 1 písm. o) V návaznosti na změny v § 2 a 2a a některých dalších ustanovení zákona se zavádí nový pojem „osvobozená osoba“. Jedná se o osoby povinné k dani, které podléhají v jiném členském státě zvláštnímu režimu osvobození pro malé podniky, který je obsažený v článcích 282 až 292 směrnice o DPH. Definice se vztahuje pouze na režim osvobození od daně, obdobný jako v § 6 dosavadního zákona o DPH, nikoliv na režim odstupňované úlevy, který je v těchto článcích také umožněn. K bodu 8 (§ 4 odst. 3 písm. a)) Zpřesňuje se definice pojmu dopravní prostředek v návaznosti na čl. 38 přímo použitelného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011. K bodu 9 (§ 4 odst. 3 písm. d) bod 2) Legislativně technická úprava spočívající v přesunu slova „nebo“ na konec předposledního bodu v písmenu, tj. zrušení v bodu 2 a doplnění v bodu 3. K bodu 10 (§ 4 odst. 3 písm. d) bod 3) Legislativně technická úprava – viz předchozí bod. K bodu 11 (§ 4 odst. 3 písm. i) až k)) § 4 odst. 3 písm. i) Legislativně technická úprava. Vklad podniku nebyl dosud v zákoně vymezen v základních pojmech, proto mohl být nejednoznačně vykládán v textu příslušných ustanoveních zákona, která tento pojem používají. Jinými slovy se z důvodu jednoznačnosti do zákona doplňuje základní pojem, co se rozumí vkladem podniku (podobně jako je v současném znění zákona v § 4 odst. 3 písm. h) vymezen prodej podniku). Tato úprava se dále promítá i v dalších příslušných ustanoveních zákona. § 4 odst. 3 písm. j) Pro účely zjednodušení a sjednocení souvisejících formulací se v základních pojmech vymezuje pojem „dodání zboží s instalací nebo montáží“. Jde o specifické dodání zboží, jehož charakteristickým rysem je, že montáž nebo instalaci dodávaného zboží provádí dodavatel nebo jím zmocněná třetí osoba. Na přeshraniční dodání zboží s instalací nebo montáží se vztahují zvláštní pravidla a tento pojem se dále v textu zákona používá v řadě ustanovení. V dosavadním textu zákona se při popisu dodání tohoto specifického zboží používala různá vyjádření. Podrobný popis je např. v § 7 odst. 3 („dodání zboží spojeno s jeho instalací nebo montáží osobou, která zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou“) nebo v § 13 odst. 7 písm. a) („dodání zboží spojené s instalací nebo montáží plátcem, který zboží dodává, nebo jím zmocněnou třetí osobou v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží“). Stručné vyjádření „dodání zboží s instalací nebo montáží“ je uvedeno např. v § 24, 31, 32, 33, 94, nebo 108. Na zavedení této definice dále navazují legislativně technické úpravy v § 7 odst. 3 a § 13 odst. 7 písm. a). § 4 odst. 3 písm. k) Pro účely zjednodušení formulací se v základních pojmech definuje pojem „dodání zboží soustavami nebo sítěmi“. Zahrnuje dodání určitých komodit zboží se specifickým způsobem přepravy: dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy v EU a sítí k ní připojených a dále dodání elektřiny, tepla nebo chladu sítěmi (přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území Evropského společenství anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené). Na tato dodání zboží se specifickým způsobem přepravy se obdobně jako na dodání zboží s instalací a montáží vztahují zvláštní pravidla. V dosavadním textu zákona byla pro tato dodání zavedena legislativní zkratka „dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu soustavami nebo sítěmi“ v § 7a. K bodu 12 (§ 4 odst. 4) Úprava textu má za cíl implementovat změny v článku 91 směrnice o DPH, který byl změněn směrnicí 2010/45/EU. Nově je umožněno použít pro přepočet nejen kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, ale také poslední směnný kurz zveřejněný Evropskou centrální bankou. Oproti původnímu znění textu nedošlo k žádným jiným věcným změnám. Z legislativně technických důvodů a pro lepší přehlednost nový text obsahuje pouze obecná pravidla, nikoliv specifické odchylky, kdy se použije jiný způsob přepočtu (např. §38, § 71b)) K bodu 13 (§ 4a) V souvislosti se změnami v registraci byl zaveden nový § 4a, který obsahuje definici obratu pro účely zákona o DPH. Tato definice byla dříve obsažena v § 6 upravujícím osoby osvobozené od uplatňování daně, avšak používá se i pro jiné účely než pouze povinnost registrace u osob povinných k dani se sídlem v tuzemsku (např. určení zdaňovacího období). Navíc se přímo do této definice z důvodu vyjasnění a lepší přehlednosti přesunulo pravidlo o výpočtu obratu účastníka sdružení, které bylo obsaženo v dosavadním § 94 odst. 2 písm. a). Cílem této změny je zdůraznit, že se nejedná o specifický titul registrace, ale pouze o specifický postup výpočtu samotného obratu u osob, které jsou účastníky sdružení. Pojem osoba osvobozená od uplatňování daně se již v zákoně nadále nevyskytuje, neboť text dosavadního § 6, který tyto osoby upravoval, byl ze zákona vypuštěn. Věcně se totiž jedná o osoby povinné k dani se sídlem v tuzemsku, které nejsou plátcem. Takto jsou také nově tyto osoby označovány (např. § 2a odst. 2 písm. b) bod 1.). Cílem těchto úprav bylo pouze dosažení logičtější struktury, a tím i lepší přehlednosti zákona. Nedošlo zde k žádným věcným změnám. K bodu 14 (§ 5a odst. 1) Legislativně technická úprava v souvislosti se zavedením nové definice sídla a se zrušením definice místa podnikání (viz bod 7). K bodu 15 (§ 5b odst. 1, § 83 odst. 3) Legislativně technická úprava v souvislosti se zavedením nové definice sídla a se zrušením definice místa podnikání (viz bod 7). K bodu 16 (skupinový nadpis k § 6 až 6f) Legislativně technická úprava pro zavedení skupinového nadpisu. Dále se jedná o to, že dosavadní text § 6 byl nahrazen prvním z paragrafů, který se týká vzniku „plátcovství“ (viz bod 17 a 18). Z dosavadního textu § 6 byla zachována pouze definice obratu, která byla s určitými drobnými úpravami přesunuta do nového § 4a (viz bod 13). Odstavec 1 o osobě osvobozené od uplatňování daně byl vypuštěn bez náhrady, neboť se věcně jedná o osobu povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem. Při překročení obratu 1 milion Kč se tato osoba stává plátcem podle nového znění § 6 odst. 1. K bodu 17 (§ 6) Obecně ke změnám v plátcovství: Záměrem základní změny v oblasti správy daně v tuzemsku je snížení zbytečně nadměrné administrativní zátěže jak pro podnikatelskou sféru, tak i pro správce daně. Cílem této úpravy je a) zjednodušení a větší přehlednost stávajícího systému „plátcovství“, které bylo doposud v případě překročení obratu založeno a vázáno pouze na podmínku registrace osoby povinné k dani (dále jen „OPD“). Z tohoto důvodu je nově stanovení registrační povinnosti v souladu s návazností na daňový řád podle § 125 – 131 DŘ a s předmětnou judikaturou ESD (např. C-438/09 Dankowski) otázkou pouze evidenční, nikoliv rozhodující pro plnění povinností a uplatnění práv plátce. Pokud tedy OPD překročí stanovený obrat a nesplní svou registrační povinnost, bude zaregistrována zpětně. Za pozdní podání daňového přiznání a úhradu daně vzniknou plátci sankce podle DŘ (§ 250 DŘ). Tímto odpadá složité ustanovení § 98 – Stanovení daně při nesplnění registrační povinnosti, které v praxi často činilo problémy a v návaznosti na uvedené se zrušuje. b) zjednodušení v tom slova smyslu, že se nově, v některých případech, OPD nestává plátcem, ale je pouze identifikovanou osobou, stejně tak jako právnická osoba nepovinná k dani. Tato identifikovaná osoba má ve srovnání s plátcem pouze určité (omezené) povinnosti. Na základě výše uvedeného se do zákona nově zavádí pojem „identifikovaná osoba“ (viz výše „obecná část“). Zavedením tohoto konceptu přináší novela příznivý dopad zejména v tom, že osoby, kterým vznikne povinnost přiznat daň u přeshraničních plnění (při pořízení zboží z jiného členského státu nebo přijetí přeshraniční služby) nebo povinnost vykázat poskytnutí přeshraničních služeb s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, již nebudou mít povinnost se z tohoto titulu registrovat jako „plnohodnotní“ plátci. Identifikovanou osobou se může stát i právnická osoba nepovinná k dani, a to za obdobných podmínek jako ty, za kterých se dle dosavadního zákona mohla stát osobou identifikovanou k dani. V případě tuzemských plnění tak budou mít osoby povinné k dani se sídlem v tuzemsku, které budou identifikovanou osobou, možnost nadále vystupovat v postavení osoby osvobozené od uplatňování daně. Jinak řečeno, nebudou mít povinnost u tuzemských plnění uplatňovat daň, ale nebudou mít ani nárok na odpočet daně. Z důvodu logičtější koncepce zákona byl současný § 94 a § 96 přesunut do úvodních ustanovení zákona a z hlediska větší srozumitelnosti jak pro podnikatele, tak i pro správce daně, rozdělen podle jednotlivých důvodů, kdy se OPD stává plátcem, na jednotlivé paragrafy. Jinými slovy se jedná o vymezení případů, kdy se OPD stávají plátcem, a to do § 6 až 6f a vymezení případů, kdy se OPD nebo právnická osoba nepovinná k dani stávají identifikovanou osobou do § 6g až 6i. V této souvislosti je potřeba jen upozornit, aby se nový pojem „identifikovaná osoba“ nepletl s dosud používaným pojmem „osoba identifikovaná k dani“. Tato „osoba identifikovaná k dani“ se stává „podmnožinou“ identifikovaných osob a jako takový pojem „osoba identifikovaná k dani“ je v zákoně zrušen. Výše uvedené změny se promítají do dalších, s touto úpravou souvisejících ustanovení zákona (§§ 93a až 108). Pro větší jasnost a přehlednost ve většině ustanovení, týkajících se správy daně, jde jen o legislativně technickou úpravu (nenastávají věcné změny). Jedná se pouze o cílené zjednodušení textu. Odstavec 1: OPD se sídlem v tuzemsku, která uskutečňovala pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně a začne uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, se stává plátcem podle odst. 2, pokud celkový obrat přesáhne limit stanovený v § 6 odst. 1. Odstavec 2: Nově se stává OPD podle odstavce 1 plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat. Tato lhůta je zachována s cílem, aby OPD byla ponechána možnost „na přípravu“ stát se plátcem (software, vystavování daňových dokladů, možnost správce daně prověřit údaje). OPD se sídlem v tuzemsku, která uskutečňovala pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, jejíž obrat přesáhl limit stanovený v § 6 odst. 1, a která začne uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, se stává plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém uskutečnila toto plnění. K bodu 18 (§ 6a až 6i) Obecné zdůvodnění k plátcovství v předchozím bodu se vztahuje i na ustanovení § 6a až 6i. § 6a (původní § 94 odst. 2 písm. b) a c)) Dochází ke zjednodušení textu, ale i k věcné změně. Nově se umožňuje, aby se členem sdružení stala i osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, za podmínek stanovených v tomto odstavci. Slova „zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně“ nahrazena slovy „plnění s nárokem na odpočet daně“, který je běžně používaným pojmem. Tato plnění obsahují i plnění s místem plnění mimo tuzemsko. Z důvodu vyjasnění a lepší přehlednosti byl v souvislosti se změnami v registraci výpočet obratu účastníka sdružení přesunut z § 94 odst. 2 písm. a) do § 4a odst. 3. Cílem této změny je zdůraznit, že se nejedná o specifický titul registrace, ale pouze o specifický postup výpočtu samotného obratu u osob, které jsou účastníky sdružení. Nejedná se o věcnou změnu (viz komentář k § 4a). § 6b (původní § 94 odst. 3) Odstavec 1: Legislativně technická úprava, nabytí majetku na základě rozhodnutí o privatizaci (dříve § 94 odst. 3). Nově je odkaz na zvláštní předpis63) nahrazen příslušným zněním tohoto zákona. Další změna je z důvodu zavedení definice „vklad podniku“ (viz § 4 odst. 3 písm. i)). Odstavec 2 a 3: V zákoně bylo třeba zohlednit i rozdělení společnosti nebo družstva odštěpením, kdy je převáděno jmění, ale společnost nebo družstvo nezaniká. Rovněž je odkaz na zvláštní předpis64) nahrazen příslušným zněním tohoto zákona. § 6c Odstavec 1 (původní § 94 odst. 12): Dochází k věcné změně. Do tohoto odstavce se nejen přesouvá původní text znění § 94 odst. 12, ale doplňuje se zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku. Odstavec 2 (původní § 94 odst. 13, odst. 14, odst. 17): Text tohoto odstavce je konzistentní s formulacemi v jiných ustanoveních zákona o DPH včetně § 108 a je v souladu s koncepcí § 72 a navazujícími. Z důvodu zjednodušení textu bylo znění původního odstavce 13 a 17 § 94 podřazeno pod odstavec 2. Podle původního § 94 odst. 13 se doposud byla povinna registrovat za plátce osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku za podmínek stanovených v tomto ustanovení. Okruh těchto osob se rozšiřuje na všechny osoby povinné k dani. Původní § 94 odst. 14 je podřazen pod odstavec 2, protože se provozovnou rozumí ta provozovna, která uskutečňuje zdanitelná plnění. Plnění uskutečněné touto provozovnou je současně obsaženo v tomto novém odstavci 2. V odstavci 2 je vlastně zahrnut text původního odstavce 14. Původní § 94 odst. 16 (týkající se § 92a) byl úmyslně z novely vypuštěn. Registrace těchto osob byla z opatrnosti zavedena do § 94 v r. 2005 v souvislosti se zavedením nového režimu uplatnění DPH při dodání zlata podle § 92a (víceméně byla to pojistka). V současné době se tato povinnost osob ukázala v zákoně jako nadbytečná. Původní § 94 odst. 17 je podřazen pod odstavec 2. Místo plnění v případě zasílání je dáno obecně (viz dále komentář k § 8). Odstavec 3 Osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, není osvobozenou osobou a uskuteční dodání zboží podle § 64 tohoto zákona, je plátcem ode dne dodání tohoto zboží. Registrace při dovozu zboží podle § 71g (celní režim „42“) je řešena dobrovolnou registrací (viz § 6f odst. 2). § 6d (původní § 94 odst. 20) Legislativně technická změna provedená v souvislosti se změnami v registraci, přeformulace tohoto ustanovení zákona z důvodu větší srozumitelnosti. Je-li část osoby povinné k dani (v daném případě např. sídlo) ve skupině, uskutečňuje její provozovna umístěná mimo tuzemsko plnění vůči skupině, bez ohledu na to, kterému členovi skupiny je služba poskytnuta (jedno zda zřizovateli či jinému členovi). Zdanitelné plnění mezi provozovnou člena skupiny umístěnou mimo tuzemsko a skupinou (členem skupiny, který je zřizovatelem dané provozovny) nastane, jsou-li naplněny znaky zdanitelného plnění (právní vztah, reciproční plnění, přímé spojení mezi poskytnutou službou a obdrženou úplatou). V případech, kdy služba poskytnutá zahraniční částí společnosti bude fakturována a poskytnuta jinému členovi prostřednictvím její provozovny ve skupině, přičemž poskytnutí služby nebude relevantní provozovně přiřadit (jako při vykázání dvou plnění, a to 1. vnitropodnikového a 2. vnitroskupinového, jejichž charakter provozovna fakticky nezmění), je služba poskytnutá zahraniční částí společnosti předmětem daně. § 6e (původní § 94 odst. 5) Legislativně technická změna provedená v souvislosti se změnami v registraci. Uskutečňování ekonomické činnosti je v zákoně o DPH širší pojem než „podnikání“. I když toto ustanovení nezahrnuje správce dědictví, dá se říci, že správce dědictví nepodniká svým jménem, ale svým jménem vybírá daň. Aplikace § 239 odst. 3 DŘ je postačující. § 6f (původní § 94 odst. 18 s odkazem na § 95 odst. 7 a 8) Odstavec 1: Jedná se o dobrovolnou registraci OPD se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje nebo bude uskutečňovat (tj. přípravná fáze) plnění s nárokem na odpočet daně (původní § 95 odst. 7). Odstavec 2: Jedná se o dobrovolnou registraci OPD, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a která bude uskutečňovat (tj. přípravná fáze) plnění s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku (původní § 95 odst. 8). Ustanovení odstavce 1 se týká jak OPD se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která překročila limit stanovený v § 6 odst. 1, ale která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, ale do budoucna se chystá, že bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, tak OPD, která se rozhodne uplatňovat daň u nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor podle § 56. Tyto OPD se stávají plátcem dnem oznámení rozhodnutí, kterým tuto osobu správce daně zaregistruje. Oznámení rozhodnutí je nutno chápat v duchu § 101 odst. 4 ve spojení v odst. 5 daňového řádu jako okamžik, kdy se příjemce rozhodnutí s ním seznámí. Typicky jde o doručení tohoto rozhodnutí osobě povinné k dani. Tento nový systém dále předpokládá, že osoba povinná k dani, která se bude chtít dobrovolně registrovat, si již nebude moct určit, od kterého dne chce být plátcem. Není dán důvod pro proluku delší, než je doba, kterou má správce daně pro rozhodnutí o registraci (30 dnů) a pro dobu doručení (maximálně 10 dnů). Budoucí plátce by neměl mít problém s tím, aby přihlášku k registraci podal až v době, kdy se plátcem chce skutečně stát. Ani v tomto systému není vyloučeno, aby se plátcem stal prakticky okamžitě, neboť není nic jednoduššího, než podat přihlášku na podatelně správce daně, který, pokud nebude mít nějaké pochybnosti, obratem vydá rozhodnutí o registraci. Tím je celý proces završen. Velkou výhodou tohoto nového systému je skutečnost, že zde nedochází ke správní diskreci v tom smyslu, že správce daně nemusí odůvodňovat rozhodnutí v případě, že se odchýlí od data, které si osoba povinná k dani v přihlášce k registraci uvede. Identifikované osoby Jedná se o osobu povinnou k dani a o právnickou osobu nepovinnou k dani, kterým je přiděleno identifikační číslo pro účely DPH a která mají ve srovnání s plátcem pouze určité (omezené) povinnosti. Jedná se o věcnou změnu a zjednodušení původního znění zákona (viz obecná část důvodové zprávy) § 6g (původní § 94 odst. 6, 7 a 15 a § 96) V dosavadním zákoně platilo, že pokud osoba povinná k dani uskutečnila pořízení zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně, stala se plátcem (§ 94 odst. 6, 7, a 15). Nově se z těchto osob stanou pouze identifikované osoby, stejně jako z právnické osoby nepovinné k dani, která by se dle dosavadního zákona stala osobou identifikovanou k dani. Jedná se návaznost na § 2 odst. 1 písm. c) a § 2a, které určují, za jakých podmínek je pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně. U osob uvedených v § 2a odst. 2 písm. b) se toto ustanovení tedy použije pouze v případě pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně, pořízení nového dopravního prostředku a dále ostatní pořízení zboží v případě, že celková hodnota pořízení přesáhne v kalendářním roce částku 326 000 Kč nebo v případě, že tato osoba využije možnost volby zdanění uvedenou v § 2a odst. 5. Oproti tomu osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, není osvobozenou osobou (viz definice v § 4 odst. 1 písm. o)) a není plátcem v tuzemsku, se při splnění podmínek stanovených v § 2 odst. 1 písm. c) stane identifikovanou osobou již ode dne prvního pořízení (neboť se na ni nevztahuje § 2a, a všechna její pořízení podle § 2 odst. 1 písm. c) jsou proto předmětem daně). Výjimkou je zboží pořízené prostřední osobou v rámci třístranného obchodu podle § 17. § 6h (původní § 94 odst. 8, 9, 10) Identifikovanou osobou se stává OPD, které bylo osobou neusazenou v tuzemsku poskytnuto zdanitelné plnění jako např. poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku (§ 9 odst. 1 nebo § 10 až 10d) nebo dodáno zboží s instalací nebo montáží (§ 7 odst. 3) nebo dodáno zboží soustavami nebo sítěmi s místem plnění v tuzemsku (§ 7a). § 6i (původní § 94 odst. 11) Identifikovaná osoba je také OPD, která poskytuje služby s místem plnění do jiného členského státu podle § 9 odst. 1, s výjimkou služeb, které jsou v jiném členském státě osvobozené od daně (článek 262 písm. c) směrnice o DPH). Tato osoba má povinnost podat kromě daňového přiznání i souhrnné hlášení. K bodu 19 (§ 7 odst. 3) Legislativně technická úprava navazující na zavedení definice dodání zboží s instalací nebo montáží v § 4 odst. 3 písm. j). K bodu 20 (§ 7a odst. 1) Legislativně technická úprava navazující na zavedení definice dodání zboží soustavami nebo sítěmi v § 4 odst. 3 písm. k). K bodu 21 (§ 7a odst. 3) V textu se promítá legislativně technická úprava navazující na zavedení definice dodání zboží soustavami nebo sítěmi v § 4 odst. 3 písm. k). Dále se v souvislosti s novými definicemi místa pobytu a sídla (v § 4 odst. 1 písm. i) a j)) vypouští pro nadbytečnost řešení pro případ, kdy odběratel – fyzická osoba nemá sídlo, protože tato podmínka je již obsažena v definici sídla. K bodu 22 (§ 8) V souvislosti s novými pravidly pro registraci plátce a koncepci pořízení zboží dochází k úpravě veškerých pravidel stanovených pro uplatňování daně při zasílání zboží. Ve většině případů jde o změny formální spočívající ve sjednocení terminologie a systémových vazeb jednotlivých ustanovení, jejichž cílem je jednoznačnější úprava. V § 8 se vymezují specifická pravidla pro stanovení místa plnění při zasílání zboží. Základní principy těchto pravidel se nemění. Pravidla se uplatní jak při zasílání zboží z tuzemska do jiného členského státu, tak při zasílání zboží do tuzemska. Místo plnění při zasílání zboží se určuje v závislosti na hodnotě zboží zasílaného daným dodavatelem do jednotlivých členských států. Do § 8 se z důvodu lepší přehlednosti a konzistentnosti úpravy přesouvá definice zasílání zboží, která je v dosavadním znění zákona obsažena samostatně v § 18 odst. 1. V odstavci 1 je uvedeno výchozí pravidlo, podle kterého je místem plnění, a tím členským státem zdanění, při zasílání zboží členský stát, do kterého se zboží přepravuje (členský stát ukončení přepravy). V odstavci 2 se stanoví výjimka z výchozího pravidla, podle které místo plnění spadá do členského státu, ze kterého se zboží přepravuje (členský stát zahájení přepravy), jestliže hodnota zboží zaslaného do jiného členského státu za kalendářní rok nepřekročí určitou částku stanovenou tímto členským státem. Jestliže celková hodnota zboží zaslaného do daného členského státu nepřekročí v příslušném kalendářním roce stanovený limit a tento limit nebyl překročen ani v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce, je místem plnění členský stát, ze kterého se zboží zasílá. Jestliže celková hodnota zboží zaslaného do daného členského státu v průběhu kalendářního roku překročí tento limit, uplatní se výchozí pravidlo, tj. místem plnění je členský stát, do kterého se zboží zasílá. Výjimka podle odstavce 2 se nevztahuje na zasílání zboží, které je předmětem spotřební daně. U tohoto zboží je místem plnění vždy členský stát, do kterého se zasílá. Do textu zákona nebyla začleněna některá prováděcí opatření, která jsou v čl. 14 přímo použitelného prováděcího nařízení Rady (EU) č.282/2011, a která vymezují podrobný postup při překročení limitu v průběhu kalendářního roku. Stanoví, že při překročení limitu se pravidlo pro stanovení místa plnění mění u dodání zboží, kterým byl překročen limit, a dále u všech následujících dodání uskutečněných v průběhu příslušného kalendářního roku a bezprostředně následujícího kalendářního roku. Částky prahových hodnot pro účely zasílání zboží (v úrovni bez daně), si stanovily jednotlivé členské státy, pohybují se v rozmezí od 35 000 EUR do 100 tis. EUR nebo jejich ekvivalentu v národních měnách. Informativní přehled těchto částek je uveden v Pokynech pro vyplňování přiznání k DPH. Částka prahové hodnoty pro zasílání zboží do tuzemska je stanovena ve výši 1 140 000 Kč. V dosavadním znění zákona byla tato částka stanovena v § 94 odst. 17 pro účely povinnosti registrace. V odstavci 3 se stanoví možnost volby pro osobu, která zasílá zboží, postupovat při stanovení místa plnění vždy podle výchozího pravidla, tj. i v případě, že hodnota zaslaného zboží nepřekročila stanovené limity. Jestliže této volby využije, je povinna se jí řídit minimálně do konce následujícího kalendářního roku. V odstavci 4 se definuje pojem „zasílání zboží“. Zasílání zboží je zvláštní kategorií dodání zboží mezi členskými státy, jehož specifickými rysy jsou způsob přepravy zboží (zajišťuje dodavatel nebo jím pověřená osoba, ne odběratel) a skutečnost, že odběrateli nevznikne daňová povinnost z titulu pořízení zboží z jiného členského státu. Podle pravidel pro zasílání zboží tedy nelze postupovat, jestliže například při zasílání zboží z tuzemska do jiného členského státu je dodavatelem plátce a odběratelem osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která v souvislosti s tímto dodáním předloží identifikační číslo pro účely DPH přidělené členským státem ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Typickým příkladem zasílání zboží je prodej zboží prostřednictvím internetu občanům do jiného členského státu, kdy dodavatel zašle zboží poštou. Z působnosti pravidel pro zasílání zboží se dále explicitně vyjímají některá zvláštní dodání zboží, na která se vztahují jiná specifická pravidla pro uplatňování DPH: nový dopravní prostředek (zvláštní úprava podle § 19 zákona), zboží s instalací nebo montáží (zvláštní úprava podle § 7 odst. 3 zákona, § 13) a zboží, které je dodáváno v rámci zvláštního režimu zdanění ziskové přirážky. V odstavci 5 se vymezují pravidla pro případ dovozu zboží a následného dodání do jiného členského státu, tj. pro případ, kdy přeprava nebo odeslání začíná fakticky již ve třetí zemi. I v tomto případě se dané dodání zboží mezi členskými státy považuje při splnění ostatních podmínek za zasílání zboží, a to z členského státu dovozu zboží. K bodu 23 (§ 9 odst. 1 a 2, § 46 odst. 1 písm. a) a c), § 46 odst. 2 písm. a) a c), § 80 odst. 6 písm. a), § 81 odst. 3, § 81 odst. 5 písm. a) a c), § 82a odst. 5 písm. b), c) a i) bodě 2, § 83 odst. 3, § 84 odst. 3 písm. a), § 85 odst. 10 písm. a), § 86 odst. 8 písm. a) a § 89 odst. 4) Legislativně technická úprava v souvislosti se zavedením nové definice sídla a se zrušením definice místa podnikání (viz bod 7). K bodu 24 (§ 9 odst. 1) Z důvodu právní jistoty se do textu zákona zavádí speciální úprava pro vymezení provozovny pro účely stanovení místa plnění v případě služeb poskytnutých osobě povinné k dani (tzv. B2B služby), na které se vztahuje základní pravidlo, která vyplývá čl. 11 odst. 1 přímo účinného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011. Tato provozovna příjemce služby se na rozdíl od obecné definice provozovny obsažené v § 4 odst. 1 písm. k) vymezuje v širším rozsahu, a to ve vazbě na dostatečnou stálost a vhodné personální a technické zdroje, což jí umožňuje přijímat a využívat služby, které jí jsou poskytnuty pro její potřebu. Ve srovnání s úpravou platnou před účinností prováděcího nařízení, tj. před 1. 7. 2011, se pro tyto účely nevyžaduje splnění podmínky uskutečňování plnění touto provozovnou. Vymezení provozovny pro tyto případy proto splňuje i provozovna, která pouze přijímá služby a využívá je pro svou potřebu. Znamená to, že v důsledku nové definice provozovny přijímající služby v prováděcím nařízení se rozšířila působnost základního pravidla pro stanovení místa plnění u služeb poskytnutých osobám povinným k dani, podle kterého se místo plnění řídí místem umístění provozovny. Jestliže osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, má v tuzemsku organizační složku splňující podmínky pro provozovnu přijímající služby a této organizační složce je poskytnuta osobou neusazenou v tuzemsku přeshraniční služba spadající do působnosti základního pravidla, je nutné při posuzování místa plnění postupovat podle § 9 odst. 1 věty druhé zákona, v důsledku čehož místo plnění u této služby připadne do tuzemska. Současně jsou splněny podmínky pro povinnost registrace (identifikované osoby) podle § 6h zákona o DPH (podle zákona o DPH ve znění platném do účinnosti této novely povinnost registrace plátce podle § 94 odst. 8). Obdobně se postupuje při stanovení místa plnění podle § 9 odst. 1 věty druhé zákona o DPH v případě, kdy takové organizační složce poskytuje službu podle základního pravidla plátce, který má sídlo, popř. provozovnu, ze které službu poskytuje, v tuzemsku. Rovněž v tomto případě je místo plnění v tuzemsku a plátce poskytující službu je povinen uplatnit na poskytnutí služby českou DPH. K bodu 25 (§ 9 odst. 3 písm. b)) Jde o legislativně technickou změnu v návaznosti na nový koncept identifikované osoby (§ 6g až 6i). K bodu 26 (§ 10d) Do pravidel pro stanovení místa plnění u nájmu dopravního prostředku se provádí změny směrnice o DPH, konkrétně příslušná ustanovení článku 4 směrnice 2008/8/ES, kterou se mění směrnice 2006/112/ES s účinností od 1. 1. 2013. Ve specifických pravidlech se dále zpřesňují některé formulace, a to v návaznosti na přímo použitelné prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011. Podle dosavadní úpravy se na oblast služeb spočívajících v nájmu dopravního prostředku vztahovalo specifické pravidlo podle § 10d v případě krátkodobého nájmu dopravního prostředku a podle § 10j pravidlo skutečného užití v případě nájmu (jak krátkodobého, tak dlouhodobého) dopravního prostředku poskytovaného ze / do třetí země. Věcné změny ve specifických pravidlech pro stanovení místa plnění u těchto služeb si vyžádaly přestrukturování § 10d a zrušení § 10j. Specifické pravidlo týkající se krátkodobého nájmu dopravního prostředku, včetně vymezení tohoto pojmu, je obsaženo v § 10d odstavci 1 bez věcných změn. Krátkodobý nájem se bude i nadále zdaňovat v místě, kde je dopravní prostředek skutečně dán zákazníkovi k dispozici. Ve srovnání s předchozí úpravou dochází ke zpřesnění formulace vymezení místa, kde je dopravní prostředek „skutečně zákazníkovi dán k dispozici“ (ve smyslu čl. 56 odst. 1 směrnice o DPH). Předchozí úprava obsažená v § 10d odst. 2 toto místo vymezovala jako místo, kde je dopravní prostředek „skutečně předán zákazníkovi do držení nebo užívání“. V návaznosti na článek 40 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011 se toto místo nově definuje jako místo, kde „osoba (,které je služba poskytována) dopravní prostředek fyzicky přebírá“. Beze změny zůstává vymezení pojmu „krátkodobý nájem dopravního prostředku“. Rozumí se jím nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu ne delší než 30 dní, u lodí je tato lhůta prodloužena na 90 dní. K podstatné věcné změně dochází u dlouhodobého (jiného než krátkodobého) nájmu dopravního prostředku poskytovaného osobě nepovinné k dani. Doposud se místo plnění u tohoto typu nájmu stanovilo podle základního pravidla, tj. podle sídla poskytovatele služby nebo umístění provozovny, jestliže byl nájem poskytován jejím prostřednictvím. Nově se na tento nájem vztahují specifická pravidla, přičemž v rámci těchto pravidel se stanoví další výjimka pro (dlouhodobý) nájem rekreační lodi. Z důvodu zjednodušení aplikace v praxi se nová pravidla ohledně dlouhodobého nájmu dopravního prostředku poskytnutého osobě nepovinné k dani promítají v novele zákona ve dvou odstavcích, zvlášť pro rekreační loď v odstavci 3 a zvlášť pro ostatní dopravní prostředky v odstavci 2. Podle nového specifického pravidla stanoveného v odstavci 2 se místo plnění u dlouhodobého nájmu dopravního prostředku poskytnutého osobě nepovinné k dani určí podle místa, kde má příjemce služby sídlo nebo místo pobytu. Vzhledem k tomu, že dlouhodobý nájem dopravního prostředku poskytnutý osobě povinné k dani spadá do působnosti základního pravidla stanoveného v § 9 odst. 1, tj. místo plnění se rovněž určí podle usazení příjemce služby, dochází u tohoto typu nájmu ke sjednocení pravidel pro všechny osoby. V odstavci 3 je zahrnuta výjimka, která se uplatňuje v případě dlouhodobého nájmu rekreační lodi poskytnutého osobě nepovinné k dani. U tohoto typu nájmu je nutné zkoumat, zda poskytovatel služby (pronajímatel) má v místě, ve kterém je loď převzata, sídlo nebo provozovnu. Jestliže je tato podmínka splněna, je místem plnění místo fyzického převzetí lodi. Není-li splněna, místo plnění se stanoví obdobně jako u ostatních dopravních prostředků podle místa usazení příjemce služby (místa, kde má příjemce služby sídlo nebo místo pobytu). Do odstavce 4 se bez věcných změn přesouvá z § 10j specifické pravidlo týkající se nájmu dopravních prostředků, tzv. pravidlo skutečného užití. V důsledku nutnosti zavést nová pravidla se rozšiřuje působnost § 10d nad rámec krátkodobého nájmu dopravních prostředků, je proto vhodné veškerá ustanovení týkající se specifických pravidel pro stanovení místa plnění u nájmu dopravních prostředků sjednotit pod jedním paragrafem s názvem „Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku“. K bodu 27 (poznámka pod čarou č. 7e) Text poznámky pod čarou se aktualizuje v návaznosti na prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 (zveřejněné v Úř. věst. L 77, 23. 3. 2011, s. 1). K bodu 28 (§ 10j) Specifické pravidlo (tzv. pravidlo skutečného užití) týkající se nájmu dopravních prostředků bylo přesunuto z § 10j do § 10d odst. 4, proto se tento paragraf zrušuje. K bodu 29 (§ 11 odst. 4) Legislativně technická úprava. Odkaz na § 17 se vypouští pro nadbytečnost. K bodu 30 (Nadpis dílu 3 hlavy II) Legislativně technická úprava. Nadpis dílu 3 hlavy II se upřesňuje, aby bylo zřejmé, že tato část zákona definuje všechna plnění, nejen plnění zdanitelná. K bodu 31 (§ 13 odst. 4 písm. f), § 13 odst. 8 písm. a), § 14 odst. 3 písm. e), § 14 odst. 5 písm. a) a § 78c odst. 1 písm. b)) Legislativně technická úprava navazující na zavedení definice vkladu podniku v § 4 odst. 3 písm. i). K bodu 32 (§ 13 odst. 7 písm. a) a b)) Legislativně technická úprava navazující na zavedení definice dodání zboží s instalací nebo montáží v § 4 odst. 3 písm. j) a vymezení zasílání zboží v § 8. K bodu 33 (§ 13 odst. 7 písm. i), § 24 odst. 4 a § 24a odst. 4) Legislativně technická úprava navazující na nahrazení legislativní zkratky „dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu soustavami nebo sítěmi“ definicí „dodání zboží soustavami nebo sítěmi“ v § 4 odst. 3 písm. k). K bodu 34 (§ 16 odst. 1 až 3) V odstavci 1 se jedná o legislativně technickou úpravu provedenou v souvislosti se zavedením nového pojmu „osvobozená osoba“. Pořízením zboží z jiného členského státu se rozumí pořízení zboží od osoby registrované k dani v jiném členském státě. Pořízením zboží z jiného členského státu není pořízení zboží od osoby, která je osvobozenou osobou. Jinými slovy je pořízením zboží z jiného členského státu pořízení zboží z jiného členského státu od osoby registrované k dani v jiném členském státě, která je v obdobném postavení jako v tuzemsku plátce. V novém odstavci 2 jsou uvedeny všechny případy, kdy se o pořízení zboží z jiného členského státu nejedná. V souvislosti s tím jsou zrušeny odstavce 6 a 7. V odstavci 3 se upřesňuje, že se postup podle § 16 odst. 2 zákona o DPH použije pro právnickou osobu, která je osobou nepovinnou k dani, která je pod limitem pořízení zboží z jiného členského státu a zvolí si, že pro ni je pořízení zboží předmětem daně. K bodu 35 (§ 16 odst. 4 a 5 písm. c)) Jedná se o legislativně technickou úpravu provedenou v souvislosti s úpravou ve vymezení předmětu daně při pořízení zboží z jiného členského státu v § 2 odst. 2 zákona o DPH. K bodu 36 (§ 16 odst. 5 písm. c)) Legislativně technická úprava v souvislosti se zavedením nové definice sídla a se zrušením definice místa podnikání (viz bod 7). K bodu 37 (§ 16 odst. 6 a 7) Jedná se o legislativně technickou úpravu provedenou v souvislosti s novým odstavcem 2. K bodu 38 (§ 17 odst. 2) Jedná se o úpravu provedenou v souvislosti se zavedením pojmu „osvobozená osoba“. Prodávajícím je pouze taková osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která je v obdobném postavení jako v tuzemsku plátce. K bodu 39 (§ 17 odst. 4) Jedná se o úpravu provedenou v souvislosti se zavedením pojmu „osvobozená osoba“. Prostřední osobou je pouze taková osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která je v obdobném postavení jako v tuzemsku plátce. K bodu 40 (§ 17 odst. 6 písm. a)) Jde o legislativně technickou změnu v návaznosti na nový koncept identifikované osoby (§ 6g až 6i). Prostřední osoba v třístranném obchodu je vždy osobou registrovanou k dani v jiném členském státě jako „plnohodnotný“ plátce. Prostřední osoba nemůže být identifikovanou osobou, neboť by to bylo v rozporu se základním pravidlem pro třístranný obchod, podle kterého mohou tento obchod uzavřít tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech. Kupující v třístranném obchodu může identifikovanou osobou být. K bodu 41 (§ 17 odst. 6 písm. d), § 42 odst. 3 písm. b), § 43 odst. 1 a 2 a § 83 odst. 1) Jde o legislativně technickou změnu v návaznosti na nový koncept identifikované osoby (§ 6g až 6i). K bodu 42 (§ 17 odst. 6 písm. e), § 17 odst. 8, § 82a odst. 1 písm. b), § 83 odst. 1, § 92a a § 102 odst. 1 písm. d)) V textu zákona se sjednocují pojmy - dřívější spojení „přiznat a zaplatit daň“ používané ve vztahu k vymezení osob se nahrazuje výrazem „přiznat daň“ ve všech ustanoveních zákona, které zakládají daňovou povinnost a které souvisí s povinností daného daňového subjektu vyčíslit příslušnou daň v daňovém přiznání. Týká se plátců, identifikovaných osob, jakož i některých ostatních osob za podmínek stanovených zákonem. Změna pojmu lépe koresponduje s terminologií daňového řádu a odráží skutkovou podstatu procesu stanovení daně. Dřívější pojem „přiznat a zaplatit daň“ byl zavádějící a působil výkladové problémy v případech, kdy plátce má na jedné straně povinnost uvést v daňovém přiznání daň na výstupu a na druhé straně je oprávněn si v daňovém přiznání uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu. V konečném důsledku se tak výsledná částka daně, kterou je plátce povinen správci daně „zaplatit“, od částky, kterou je povinen „přiznat“, liší. Pojem „zaplatit daň“ v zákoně se i nadále v zákoně používá v určitých specifických ustanoveních, např. pro zdůraznění povinnosti zaplatit daň ve stanovené lhůtě při pořízení nového dopravního prostředku neplátcem (§ 19) nebo v určitých případech daně vyměřené celním orgánem při dovozu zboží (§ 23, § 108 odst. 2). Obdobné změny jsou promítnuté v § 108. K bodu 43 (§ 17 odst. 6 písm. e), § 17 odst. 8, § 82a odst. 1 písm. b) a § 83 odst. 1) Z důvodu sjednocení formulací a lepší srozumitelnosti se v zákoně v určitých ustanoveních, které se týkají povinností osoby povinné přiznat daň, ruší pro nadbytečnost odkazy na § 108. K bodu 44 (§ 17 odst. 7) Jde o legislativně technickou úpravu v návaznosti na nový koncept identifikované osoby (§ 6g až 6i). K bodu 45 (§ 18) Z důvodu lepší přehlednosti a konzistentnosti úpravy se definice zasílání zboží, která je v dosavadním znění zákona obsažena v § 18 odst. 1, přesouvá do dílu 2 (k pravidlům pro stanovení místa plnění), do kterého věcně přísluší, a § 18 se zrušuje. K bodu 46 (§ 19 odst. 8) Z legislativně technických důvodů a pro lepší přehlednost byl do nového § 19 odst. 8 přesunut a přeformulován text z § 34 odst. 5. Oproti původnímu znění textu nedošlo k žádným věcným změnám. K bodu 47 (§ 21 odst. 2) Navrhuje se vypustit odstavec 2, který doposud umožňoval plátci, který v souladu s příslušnými právními předpisy nevede účetnictví, aby přiznal daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a to i v případě, kdy přijal úplatu před uskutečněním zdanitelného plnění. Tato výjimka jde nad rámec směrnice o DPH. K bodu 48 (§ 21 odst. 5 písm. e) a f)) Legislativně technická úprava v souvislosti s přečíslováním odstavců v § 21. K bodu 49 (§ 21 odst. 8) Legislativně technická úprava reflektující přečíslování odstavců v § 21. K bodu 50 (§ 21 odst. 10) Legislativně technická úprava navazující na přečíslování odstavců v § 21. K bodu 51 (§ 23 odst. 7) V tomto ustanovení je řešena situace, kdy osoba, která není registrovaným plátcem, doveze zboží, správcem daně je celní úřad a tato osoba v souladu se zákonem zaplatí daň při dovozu zboží celnímu úřadu. Poté se zjistí, že tato osoba byla již dříve plátcem. Plátce z tohoto plnění daň již nepřizná. Má se za to, že zaplacením daně celnímu úřadu byla splněna povinnost přiznat daň. K bodu 52 (nadpis § 24) Legislativně technická úprava navazující na novou definici osoby neusazené v tuzemsku podle § 4 odst. 1 písm. n). K bodu 53 (§ 24 odst. 1) V ustanovení § 24 odst. 1 se promítají jednak legislativně technické úpravy a jednak dílčí věcné změny. Změny legislativního charakteru navazují na novou definici osoby neusazené v tuzemsku (podle § 4 odst. 1 písm. n)), novou koncepci osob povinných přiznat daň z přeshraničních služeb (rozšíření o identifikované osoby podle § 6h) a rušením odkazů na § 108. Na základě požadavku daňových subjektů se upravuje lhůta pro povinnost přiznat daň v případě poskytnutí úplaty před uskutečněním plnění. Upouští se od stanovení této lhůty k poslednímu dni měsíce, ve kterém byla úplata poskytnuta a nastavuje se ke dni poskytnutí úplaty. K bodu 54 (§ 24 odst. 2 a § 24a odst. 2) Jedná se o legislativně technickou úpravu navazující na zrušení § 21 odst. 2 a související přečíslování následujících odstavců. K bodu 55 (§ 24 odst. 3) Z důvodu zjednodušení a srozumitelnosti textu se při vymezení služby, které se toto specifické pravidlo týká, namísto zprostředkovaného odkazu na § 108 používá přímo odkaz na typ služby podle § 9 odst. 1, tj. službu spadající do působnosti základního pravidla pro stanovení místa plnění. Dále se v textu tohoto ustanovení promítají změny legislativního charakteru navazující na novou definici osoby neusazené v tuzemsku (podle § 4 odst. 1 písm. n)). K bodu 56 (§ 24a odst. 1) Jde o legislativně technickou úpravu navazující na nový koncept identifikované osoby (§ 6i), konkrétně se pro tuto osobu v případě poskytnutí přeshraničních služeb, které spadají do působnosti základního pravidla pro stanovení místa plnění a které se vykazují v souhrnném hlášení, stanoví povinnosti přiznat uskutečnění plnění. K bodu 57 (§ 24a odst. 3) Jde o legislativně technickou úpravu navazující na nový koncept identifikované osoby (§ 6i). Dále se z důvodu zjednodušení a srozumitelnosti textu při vymezení služby, které se toto specifické pravidlo týká, namísto zprostředkovaného odkazu na povinnost podat souhrnné hlášení, používá přímo odkaz na typ služby podle § 9 odst. 1, tj. službu spadající do působnosti základního pravidla pro stanovení místa plnění. K bodu 58 (§ 25 odst. 1) Legislativně technická úprava navazující na nový koncept identifikované osoby (§ 6g). K bodu 59 (díl 5, § 26 až 35a) Celková změna Dílu 5 zákona o dani z přidané hodnoty je provedena s cílem implementovat změny v oblasti pravidel fakturace, které zavádí Směrnice Rady 2010/45/EU, kterou se mění směrnice 2006/112/ES. Základním záměrem všech změn uskutečněných v souvislosti s implementací Směrnice Rady 2010/45/EU, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, je širší využití elektronických systémů pro vystavování, předávání a uchovávání daňových dokladů, což by mělo přispět ke snížení nadměrné administrativní zátěže jak u podnikatelské sféry, tak i u správce daně. Cílem této úpravy je a) jasně definovat elektronický daňový doklad, b) zjednodušit pravidla vystavování daňových dokladů a odstranit stávající administrativní zátěže a bariéry v obchodním styku, c) umožnit použití elektronických daňových dokladů v rámci všech obchodních transakcí a u všech typů daňových dokladů, které jsou definovány v zákonu o dani z přidané hodnoty, d) posuzovat daňové doklady v listinné i elektronické podobě naprosto shodně (rovný přístup), e) nově definovat věrohodnost původu daňového dokladu, neporušenost jeho obsahu a jeho čitelnost, přičemž tyto vlastnosti musí být zajištěny po celou dobu od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání, a to bez ohledu na to, zda jde o daňový doklad v listinné nebo elektronické podobě, f) podpořit využití elektronické fakturace zavedením svobodné volby způsobu zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti, g) zavést nová pravidla pro vystavování daňových dokladů. § 26 Ustanovení § 26 nově zavádí v souladu s § 64 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád definici daňového dokladu jako písemnosti, která splňuje podmínky stanovené v zákoně o dani z přidané hodnoty. Zároveň jsou stanoveny podmínky pro posuzování daňových dokladů, kdy je daňový doklad posuzován naprosto shodně v listinné i elektronické podobě. V odstavci 1 se jedná o implementaci článku 218 a v odstavci 3 o implementaci článku 217 směrnice o DPH. Skutečnost, že s použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, je přesunuta do nového odstavce 3 z původního § 26 odst. 4. V tomto případě se navíc jedná o rozšíření povinnosti souhlasu, neboť osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, musí souhlasit s použitím elektronického daňového dokladu. V původním textu odstavce 4 byl souhlas osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, vyžadován pouze při vystavení daňového dokladu v elektronické podobě. Nově je tak souhlas osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, nutný pro veškeré použití elektronického daňového dokladu, což zahrnuje nejen vystavení daňového dokladu, ale i jeho předání nebo zpřístupnění, včetně jeho uchování po celou dobu stanovenou pro uchovávání daňových dokladů. Důvodem této změny textu je nutnost implementace nového znění článku 232 směrnice o DPH, který byl změněn směrnicí 2010/45/EU. Návrh novely zákona o DPH nijak nevymezuje vlastní způsob udělení souhlasu s použitím daňového dokladu v elektronické podobě, neboť ani směrnice o DPH toto neurčuje, a volba způsobu udělení tohoto souhlasu je tak plně ponechána na účastnících obchodní transakce. Dále je z původního § 26 odst. 5 přesunuta do nového odstavce 4 odpovědnost osoby, která plnění uskutečňuje, za správnost údajů na daňovém dokladu, popřípadě zjednodušeném daňovém dokladu, jakož i za jejich vystavení ve stanovené lhůtě. Nově se ruší povinnost doplňovat údaje přímo na daňovém dokladu nebo zjednodušeném daňovém dokladu (původní § 31, § 32 a § 35 a současný § 92a), neboť obsah daňových dokladů v listinné a elektronické podobě musí zůstat po celou dobu uchovávání nezměněn. Povinnost doplnit některé údaje se přesouvá do evidence pro daňové účely (nový § 100a). Zrušením § 35 odst. 3 přestává platit skutečnost, že datum doplnění údajů na daňovém dokladu je považováno za datum vystavení daňového dokladu. Za datum vystavení daňového dokladu bude nově považováno (rovněž i pro účely § 25) datum vystavení daňového dokladu uvedené vystavitelem na tomto daňovém dokladu. Jedná se o povinnou náležitost daňového dokladu podle článku 226 bod 1) směrnice o DPH. § 27 Jedná se o zcela nové ustanovení, které má za cíl implementovat nový článek 219a směrnice o DPH, který byl zaveden směrnicí 2010/45/EU. Nově jsou zde upravena pravidla pro vystavování daňových dokladů. Ustanovení § 27 má jednoznačně určit pravidla jakého členského státu se v daném případě uplatní při vystavování daňových dokladů a v tomto smyslu zajistit i právní jistotu pro daňové subjekty. Pravidla se týkají především obsahu daňových dokladů a typu daňových dokladů. V odstavci 1 je vymezeno základní pravidlo pro vystavování daňových dokladů. Tímto základním pravidlem je, že zásady pro vystavování daňových dokladů stanoví členský stát, ve kterém je místo plnění. Nicméně existují výjimky, které jsou specifikované v odstavci 2, kdy pravidla pro vystavování daňových dokladů stanoví členský stát, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu. Jedná se o poskytnutí plnění s místem plnění v jiném členském státu, pokud poskytující osoba nemá v tomto jiném členském státu sídlo ani provozovnu a zároveň je povinen přiznat daň zákazník (s výjimkou situace, kdy je zákazník zmocněn k vystavení daňového dokladu), a dále o poskytnutí plnění s místem plnění ve třetí zemi. § 28 (původní § 26 odst. 1 a 3) Jedná se o přeformulování původního § 26 s tím, že je nově uveden taxativní výčet případů, kdy je daňový doklad povinen vystavit plátce (odstavec 1) a kdy je daňový doklad povinna vystavit osoba povinná k dani (odstavec 2). Obecná lhůta pro vystavení daňového dokladu zůstává v odstavci 3 zachována, tj. do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění. Nově je pro případy vyjmenované v odstavci 4 zavedena odlišná lhůta pro vystavení daňového dokladu, a to do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo plnění, nebo byla přijata úplata, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí této úplaty. V odstavci 5 (původní § 26 odst. 3) zůstává možnost zmocnit k vystavení daňového dokladu svým jménem jinou osobu. Původní § 26 odst. 2 je přesunut do nového § 31b, původní § 26 odst. 6 je s ohledem na přeformulování náležitostí daňového dokladu v novém § 29 vypuštěn, původní § 26 odst. 7 je přesunut do nového § 35 odst. 5. § 29 (původní § 28) Jedná se o nově přeformulované ustanovení vztahující se k náležitostem daňového dokladu. V tomto ohledu je pojem „běžný daňový doklad“ (původní § 28 odst. 2) nahrazen obecnějším pojmem „daňový doklad“. Nové ustanovení § 29 vymezuje základní náležitosti všech daňových dokladů, přičemž v následujících ustanoveních jsou uvedeny již jen výjimky či odchylky od těchto základních náležitostí u jednotlivých specifických daňových dokladů (např. v § 30a Náležitosti zjednodušeného daňového dokladu). V odstavci 1 písm. l) je nově doplněno, že daňový doklad musí obsahovat výši daně uvedenou v české měně, což je v souladu s článkem 230 směrnice o DPH, a dále je způsob zaokrouhlování vypočtené daně přesunut do § 37 odst. 1 zákona o DPH ve znění platném od 1. ledna 2013., kam věcně patří. V odst. 2 jsou vymezeny další povinné údaje na daňovém dokladu a to podle situace, v jaké je vystavován, přičemž text nového § 29 odst. 2 písm. a) koresponduje s původním § 28 odst. 2 písm. k). Stanovením povinných údajů v odst. 2 dochází k implementaci nového znění článku 226 směrnice o DPH, který byl zaveden směrnicí 2010/45/EU. Nový odstavec 3 vymezuje případy, kdy daňový doklad nemusí obsahovat tam uvedené údaje. Odstavec 3 písm. b) odpovídá původnímu § 28 odst. 8. Nový odstavec 4 zavádí pro účely daňových dokladů legislativní zkratku „označení“ a to pro vyjádření obchodní firmy nebo jména a příjmení, popřípadě názvu, dodatku ke jménu a příjmení nebo názvu a sídla. Další původní odstavce § 28 jsou přesunuty s legislativně technickou přeformulací následovně. Odstavec 3 je přesunut do nového § 30, odstavec 4 je přesunut do nového § 30a, odstavec 5 je přesunut do nového § 31, odstavec 6 je vypuštěn, neboť doklad o zaplacení při hromadné přepravě osob podléhá režimu podle nových § 30 a § 30a, odstavec 7 je vypuštěn, neboť doklad o zaplacení při dražbě zboží nebo nemovitosti podléhá režimu podle nového § 29, odstavec 9 je přesunut do nového § 31a a odstavec 10 je přesunut do jednotlivých ustanovení zvláštních režimů (nový § 89 odst. 9 a § 90 odst. 14). § 29a Jedná se o přesun přeformulovaného textu z původního § 28 odst. 11. Oproti původnímu znění textu nedošlo k žádným věcným změnám. § 30 V tomto ustanovení jsou vymezeny podmínky, za jakých je možné vystavit zjednodušený daňový doklad. Je zachován limit celkové částky za plnění na daňovém dokladu, a sice ve výši 10 000 Kč. Nově je možné použít zjednodušený daňový doklad při jakémkoliv způsobu úplaty, tedy i bezhotovostně, přičemž nově je zjednodušený daňový doklad vystavován jen na základě rozhodnutí osoby poskytující plnění, a nikoliv na požádání zákazníka. Nově lze při splnění všech podmínek v § 30 využít institutu zjednodušeného daňového dokladu i v případech splátkového kalendáře, platebního kalendáře, souhrnného daňového dokladu a dokladu o použití. V odstavci 2 písm. d) je vypuštěn zákaz vystavení zjednodušeného daňového dokladu v případě prodeje zboží, které je předmětem spotřební daně z lihu. Zákaz je zachován pouze u zboží, které je předmětem spotřební daně z tabákových výrobků, neboť jen u tabákových výrobků jsou stanoveny pevné ceny pro konečného spotřebitele. § 30a Ustanovení definuje náležitosti daňového dokladu, které zjednodušený daňový doklad nemusí obsahovat. Pokud však zjednodušený daňový doklad neobsahuje výši daně, musí obsahovat částku, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem. § 31 Přesun původního § 28 odst. 5 s legislativně technickou úpravou textu. § 31a Přesun původního § 28 odst. 9 s legislativně technickou úpravou textu. § 31b Přesun původního § 26 odst. 2 s legislativně technickou úpravou textu. Text § 31b umožňuje vystavit souhrnný daňový doklad před uskutečněním plnění, pokud vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, také v případě, že bylo přijato více úplat na více plnění. Vzhledem k textu § 31b odst. 1 je však vyloučeno vystavit souhrnný daňový dokladu při přijetí více úplat na jedno plnění. § 32 Přesun původního § 29 s legislativně technickou úpravou textu. § 33 Ustanovení definuje, co je považováno za daňový doklad při dovozu. Jedná se o přesun textu z původního § 30 odst. 1, 2 a 3 s legislativně technickou úpravou. V návaznosti na změnu celního zákona od 1. 1. 2013 je ve všech případech nahrazeno v příslušném pádu slovní spojení „celní orgán“ slovním spojením „celní úřad“. § 33a Ustanovení definuje, co je považováno za daňový doklad při vývozu. Jedná se o přesun textu z původního § 30 odst. 4 s legislativně technickou úpravou. Dále došlo k vypuštění původního § 30 odst. 5, který se týkal povinnosti opatřit uznávaným elektronickým podpisem nebo uznávanou elektronickou značkou celní prohlášení, pokud bylo podáno plátcem se souhlasem celního orgánu elektronicky. Obecně je postup při podání celního prohlášení upraven Nařízením rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství a jeho prováděcími předpisy. Vzhledem k tomu, lze úpravu § 30 odst. 5 vypustit pro nadbytečnost. V návaznosti na změnu celního zákona od 1. 1. 2013 je ve všech případech nahrazeno v příslušném pádu slovní spojení „celní orgán“ slovním spojením „celní úřad“. §34 Jedná se o zcela nové ustanovení, které má za cíl implementovat nový článek 233 směrnice o DPH, který byl zaveden směrnicí 2010/45/EU. Nově je zde určeno, že u všech daňových dokladů, tzn. v listinné i elektronické podobě, musí být po celou dobu jejich cyklu (od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání) zajištěna věrohodnost původu daňového dokladu, neporušenost jeho obsahu a jeho čitelnost. V odstavci 2 je definováno, co se rozumí věrohodností původu daňového dokladu, neporušeností jeho obsahu a jeho čitelností. Za věrohodnost původu daňového dokladu, tedy za zaručení totožnosti osoby, která plnění uskutečňuje nebo která daňový doklad oprávněně vystavila, odpovídá především osoba, která plnění uskutečňuje, neboť návrh novely zákona o DPH v § 26 odst. 4 stanovuje, že tato osoba vždy odpovídá za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě (a to i tehdy, je-li k vystavení daňového dokladu zmocněna jiná osoba). Čitelnost je zajištěna v případě, že je pro člověka možné se seznámit s obsahem daňového dokladu přímo nebo prostřednictvím technického zařízení. To znamená, že daňový doklad je zobrazitelný tak, aby veškerý jeho obsah týkající se povinných náležitostí daňového dokladu stanovených v zákoně o DPH byl jasně čitelný a srozumitelný, například na papíře nebo na obrazovce, bez nutnosti dalšího výkladu či zpracování. Např. zprávy EDI, zprávy ve formátu XML a jiné strukturované zprávy v původním formátu nejsou považovány za okem čitelné a pro člověka bez dalšího zpracování ihned pochopitelné. V odstavci 3 je zakotvena možnost zajistit věrohodnost původu daňového dokladu a neporušenost jeho obsahu jakýmikoli kontrolními mechanismy daňového subjektu, které vytvářejí spolehlivou a jasnou vazbu (auditní stopu) mezi daňovým dokladem a souvisejícím plněním. Vlastní způsob zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu a neporušenosti jeho obsahu je plně ponechán na volbě daňového subjektu v souladu s jeho individuálními kontrolními mechanismy procesů. Konkrétní způsoby a příklady možností zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu a neporušenosti jeho obsahu nejsou řešeny v legislativním textu, ale budou upraveny v metodickém materiálu Generálního finančního ředitelství. V odstavci 4 jsou uvedeny příklady technologií jako je uznávaný elektronický podpis, uznávaná elektronická značka a elektronická výměna informací (EDI), kterými lze vedle kontrolních mechanismů procesů také zajistit věrohodnost původu daňového dokladu v elektronické podobě a neporušenost jeho obsahu. Jedná se o povinnou implementaci článku 233 odst. 2 směrnice 2010/45/EU. Uvedené technologie byly již použity v zákoně o DPH v souvislosti s vystavováním daňových dokladů (původní § 26 odst. 4) nebo v souvislosti s uchováváním daňových dokladů (původní § 27 odst. 2). Věrohodnost původu daňového dokladu a neporušenost jeho obsahu musí být nově zajištěna v rámci celého životního cyklu daňového dokladu, nejen v okamžiku odeslání daňového dokladu nebo jeho přijetí, ale i po celou dobu jeho uchování. Detailní postupy a příklady použití i dalších způsobů zajištění zmíněných vlastností daňových dokladů budou uvedeny v metodickém materiálu Generálního finančního ředitelství. § 35 (původní § 27 odst. 1 a 4) Ustanovení obecně upravuje uchovávání daňových dokladů. Nově je přesněji specifikována osoba povinná k dani, která je povinna uchovávat daňové doklady, Jedná se o případy, kdy daňový doklad byl vystaven za všechna uskutečněná plnění s místem plnění v tuzemsku nebo pokud se jedná o daňové doklady za všechna plnění přijatá v souvislosti se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku u osob, které mají sídlo nebo provozovnu v tuzemsku a které jsou plátcem nebo identifikovanou osobou. Délka doby uchovávání daňových dokladů zůstává zachována, tj. 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo. Rovněž zůstává povinnost uchovatele uchovávat daňové doklady v tuzemsku s výjimkou, pokud je uchovává způsobem umožňujícím nepřetržitý dálkový přístup. Uchovatel má také povinnost předem oznámit správci daně místo uchovávání daňových dokladů v případě, že toto místo není v tuzemsku (původní § 27 odst. 4). Do nového odstavce 5 je z původního § 26 odst. 7 přesunuta povinnost uchovatel zajistit na žádost správce daně český překlad daňového dokladu vystaveného v cizím jazyce. § 35a (původní § 27 odst. 2 a 3) Ustanovení upravuje zvlášť elektronické uchovávání daňových dokladů. Možnost převodu daňového dokladu z listinné podoby do elektronické (původní § 27 odst. 2) je nyní nově rozšířena i o opačnou možnost převodu daňového dokladu z elektronické podoby do listinné. V odstavci 2 je vymezeno, že daňový doklad lze uchovávat elektronicky prostřednictvím všech elektronických prostředků pro zpracování a uchovávání dat, čímž je implementován článek 241 směrnice o DPH. V odstavci 3 je nově zavedena povinnost uchovatele při uchovávání daňových dokladů prostřednictvím elektronických prostředků uchovávat také elektronicky i data zaručující věrohodnost původu daňových dokladů a neporušenost jejich obsahu. Tímto ustanovením je implementován článek 247 odst. 2 směrnice o DPH, který byl změněn směrnicí 2010/45/EU. V odstavci 4 nadále zůstává zachována povinnost uchovatele zajistit bezodkladně přístup pro správce daně k daňovým dokladům, pokud jsou tyto daňové doklady uchovávány prostřednictvím elektronických prostředků zaručujících nepřetržitý dálkový přístup k uchovávaným datům (původní § 27 odst. 3), a to v souladu s článkem 245 směrnice o DPH. K bodu 60 (§ 36 odst. 5) Jedná se legislativně technickou úpravu související se změnou textu § 37 odst. 1 zákona o DPH ve znění platném od 1. ledna 2013. K bodu 61 (§ 36 odst. 10) Jedná se o legislativně technickou úpravu související s přesunem ustanovení § 29 (doklad o použití) do nového ustanovení § 32. K bodu 62 (§ 37 odst. 2) Legislativně technická úprava v souvislosti s přesunem pravidla pro zaokrouhlení při výpočtu výše daně z původního § 28 odst. 2 písm. l) do nového § 37 odst. 1 zákona o DPH ve znění platném od 1. ledna 2013. K bodu 63 (§ 38 odst. 5) Z legislativně technických důvodů a pro lepší přehlednost byla do nového odst. 5 přesunuta část textu z § 4 odst. 4 týkající se specifikace použití kurzu pro účely stanovení základu daně při dovozu zboží. Oproti původnímu znění textu nedošlo k žádným věcným změnám. K bodu 64 (§ 41 odst. 4) Jedná se o upřesnění textu tím, že se doplňuje slovo „daňového“. K bodu 65 (§ 42 odst. 1 písm. b)) Jedná se o upřesnění textu tím, že se za slova „základu daně“ doplňují slova „podle § 36 a 36a“. K bodu 66 (§ 42 odst. 2, § 43 odst. 1 a 2, § 89 odst. 12, § 90 odst. 13, § 92a odst. 5) Terminologická změna v návaznosti na změny v § 100. K bodu 67 (§ 42 odst. 3) Terminologická změna v návaznosti na změny v § 100. K bodu 68 (§ 42 odst. 4) Vzhledem k doplnění možnosti v § 4 odst. 4 použít pro přepočet cizí měny na českou vedle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou také posledního směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou, a to na základě implementace článku 91 směrnice o DPH, který byl změněn směrnicí 2010/45/EU, se v § 42 odst. 4 nově zavádí možnost použít pro přepočet cizí měny na českou měnu jeden z výše zmíněných kurzů, ovšem vždy jen kurz uplatněný u původního zdanitelného plnění. K bodu 69 (§ 42 odst. 6) Legislativně technická změna na základě provedené úpravy textu v odstavci 1. K bodu 70 (§ 42 odst. 7) Doplněny jsou některé případy, kdy se oprava základu daně provádí obdobně podle odstavců 1 až 6. Jedná se o poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku (text nahrazuje původní text poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou, a to v návaznosti na novou definici osoby neusazené v tuzemsku v § 4 odst. 1 písm. n)), poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko, režim přenesení daňové povinnosti a vývoz zboží. K bodu 71 (§ 43 odst. 5) Z důvodu sjednocení formulací a lepší srozumitelnosti se v zákoně v ustanoveních, které se týkají povinností osoby povinné přiznat daň, nahrazují odkazy na příslušná písmena § 108 odstavce 1 slovním výkladem. K bodu 72 (§ 44 odst. 1 písm. a)) Jedná se o omezení možnosti provedení opravy výše daně u pohledávky za dlužníky v insolvenčním řízení jen na případy, ve kterých insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení úpadku rozhodnutím o prohlášení konkursu, což zákon o DPH dosud toto výslovně nestanovil. Jinými slovy, aby byla vyloučena možnost opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení, kdy insolvenční soud rozhodl o řešení úpadku reorganizací. K bodu 73 (§ 44 odst. 1 písm. c)) Do textu bylo doplněno, že jedna z podmínek opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení, a to zda se jedná o spojené osoby, se hodnotí již při vzniku pohledávky a ne až v době provádění této opravy. K bodu 74 (§ 44 odst. 4 písm. b)) Terminologická změna v návaznosti na změny v § 100. K bodu 75 (§ 45 odst. 1 písm. j)) Dochází k úpravě textu v § 45 odst. 1 písm. j) vzhledem k tomu, že opravný daňový doklad lze vystavit i v případě, že původní daňový doklad byl vystaven jako zjednodušený daňový doklad. K bodu 76 (§ 45 odst. 2 a 3) V § 45 v nově vloženém odstavci 2 jsou upřesněny náležitosti opravného daňového dokladu v případě, že původní daňový doklad byl vystaven jako zjednodušený daňový doklad. V § 45 v nově vloženém odstavci 3 jsou upřesněny náležitosti opravného daňového dokladu při opravě základu daně podle § 42 odst. 7. K bodu 77 (§ 45 odst. 5) Jedná se o legislativně technickou úpravu textu. Oproti původnímu znění textu nedošlo k žádným věcným změnám. K bodu 78 (§ 45 odst. 6) Legislativně technická změna související s přečíslováním odstavců v § 45. K bodu 79 (§ 51 odst. 1 písm. a)) Jde o legislativně technickou úpravu v návaznosti na změny v koncepci § 52. K bodu 80 (§ 51 odst. 1 písm. d)) V návaznosti na zavedení nových penzijních produktů v rámci důchodové reformy bylo osvobození bez nároku na odpočet daně rozšířeno o penzijní činnosti, které jsou definovány v novém § 54a. K bodu 81 (§ 51 odst. 2) Tímto doplněním jde pouze o upřesnění ustanovení. K bodu 82 (§ 52) V textu odstavce 1, který se týká osvobození od daně při poskytování poštovních služeb, se promítají změny z novely zákona o poštovních službách s účinností od 1. ledna 2013, která transponuje do českého právního řádu příslušné směrnice Rady v rámci liberalizace evropského poštovního trhu. Osvobození od daně se v souladu se směrnicí o DPH a ustálenou judikaturou Soudního dvora EU v této oblasti (zejména ve věci C-357/07 TNT Post UK) vztahuje na poskytnutí univerzálních (všeobecných) poštovních služeb provozovateli, kteří se tyto poštovní služby v daném členském státě zavázali poskytovat. Nevztahuje se na poskytování těchto služeb, pokud jejich podmínky byly sjednány individuálně. Úpravu v zákoně o DPH si vyžádají zejména následující změny v novele zákona o poštovních službách: - stanovení rozsahu základních služeb (tzv. univerzální služby v terminologii právních předpisů EU a zavedené judikatury SDEU) a mechanismus jejich zabezpečení přímo v zákoně o poštovních službách; - poštovní licence – vymezení obsahu (povinnost zajistit všeobecnou dostupnost některých nebo všech základních služeb v tuzemsku) a osoby držitele poštovní licence. Na rozdíl od dosavadní úpravy se v zákoně o DPH rozsah osvobození nově vymezuje přímo ve vazbě na základní služby definované jako takové v zákoně o poštovních službách (novém § 3 návrhu novely zákona o poštovních službách). Dřívější odkazy na zvláštní právní předpis a poznámka pod čarou č. 28 se z důvodu lepší srozumitelnosti textu nahrazují slovním vymezením příslušného zákona. Úpravy v odstavci 2, které se týkají dodání poštovních známek, jsou pouze legislativně technického charakteru. Vyplývají z koncepčních změn, ke kterým dochází v § 52 a navazují na změnu vymezení plnění v § 51 odst. 1 písm. a). Z věcného hlediska v podmínkách pro osvobození od daně při dodání poštovních známek nedochází k žádným změnám. K bodu 83 (§ 54 odst. 1 písm. v)) V rámci důchodové reformy vznikly nové typy fondů, které mají obdobný režim jako investiční a podílové fondy, a proto bylo osvobození obhospodařování fondů rozšířeno o tyto nové typy fondů. Navíc byly do ustanovení přidány i obdobné zahraniční fondy pro případy, kdy jsou tyto služby poskytovány z tuzemska zahraničnímu fondu a místo plnění je v tuzemsku. Dále bylo upuštěno od odkazů na příslušné právní předpisy, neboť přidáním odkazů by mohlo dojít k chybné interpretaci, že dané odkazy se nevztahují k vymezení samotných fondů, ale k vymezení obhospodařování těchto fondů. Obhospodařování fondů musí být vykládáno ve smyslu související judikatury SD EU, tedy nejen na samotné transakce mezi subjekty kolektivního investování a investory (podílníky), ale také na služby poskytnuté externím správcem, pokud tyto služby tvoří samostatnou skupinu posuzovanou jako celek, jejímž účelem je vykonání specifických a podstatných prvků spravování zvláštních investičních fondů (viz např. C-169/04 Abbey National). K bodu 84 (§ 54a) V návaznosti na důchodovou reformu bylo zavedeno osvobození nově vzniklých penzijních produktů (důchodového spoření a doplňkového penzijního spoření) a do tohoto paragrafu bylo také přesunuto penzijní připojištění, které je v dosavadním zákoně osvobozeno na základě § 55 (pojišťovací činnosti). Od daně je osvobozena také zprostředkovatelská činnost spojená s těmito produkty. K bodu 85 (§ 55) V § 55 řešícím osvobození pojišťovacích činností došlo k několika změnám, aby toto osvobození lépe odráželo znění příslušného ustanovení směrnice o DPH (čl. 135 odst. 1 písm. a)) a vymezení tohoto ustanovení ustálenou judikaturou Soudního dvora EU (např. C-349/96 CPP, C-240/99 Skandia, C-8/01 Taksatorringen, C-472/03 Arthur Andersen, C-242/08 Swiss Re, C-13/06 Komise vs. Řecko). V prvé řadě byly pojmy „pojišťovací nebo zajišťovací činnosti“ nahrazeny přesnějšími pojmy „poskytování pojištění“ a „poskytování zajištění“, aby bylo zřejmé, že se toto osvobození nevztahuje na všechny činnosti vyjmenované v definici pojišťovacích, resp. zajišťovacích činností v zákoně o pojišťovnictví (zákon č. 277/2009 Sb.), ale pouze na skutečné poskytnutí pojištění, jak je tento pojem chápán v judikatuře Soudního dvora EU. Poskytováním pojištění se tak, v souladu s judikaturou SD EU, rozumí poskytování služeb takového charakteru, kdy se pojistitel na základě předchozí úhrady pojistného zavazuje zajistit pojištěnému v případě, že dojde k pokrytému riziku, plnění dohodnuté při uzavření smlouvy (viz např. C-242/08 Swiss Re, bod 34). Přitom není nezbytné, aby plnění, které se pojistitel zavázal poskytnout v případě pojistné události, spočívalo v zaplacení peněžní částky, neboť toto plnění může být rovněž představováno asistenční činností, buď v podobě poskytnutí peněžního, nebo věcného plnění (viz např. C-13/06 Komise vs. Řecko, bod 11). Poskytování pojištění se nevztahuje pouze na operace provedené samotnými pojistiteli, ale také například na poskytnutí pojistného krytí osobou povinnou k dani, která sama není pojistitelem, avšak která v rámci kolektivního pojištění obstarává svým zákazníkům takové pojištění použitím plnění pojistitele, který nese pojistné riziko (viz C-349/96 CPP, bod 22). Poskytováním zajištění je poskytování služby spočívající v tom, že za úplatu a v mezích stanovených zajišťovací smlouvou cesionář (retrocesionář) převezme závazky, které cedentovi (retrocedentovi) vznikly ze závazků z jím uzavřených pojistných (zajišťovacích) smluv. Co se týče souvisejících činností a zprostředkování pojištění a zajištění, bylo osvobození omezeno pouze na zprostředkování pojištění nebo zajištění tak, jak bude tento pojem definován v § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 38/2004 Sb. (dle připravovaného návrhu novely tohoto zákona). Toto vymezení odpovídá rozsahu pojmu související služby poskytované pojišťovacími makléři a pojišťovacími agenty, který je uveden v čl. 135 odst. 1 písm. a) směrnice o DPH. Do zákona o DPH se pro účely osvobození od daně přebírá ze zákona 38/2004 Sb. pouze definice zprostředkování (zahrnuje nejen samotné zprostředkování uzavření pojistné smlouvy, ale také např. poradenskou činnost související s pojištěním nebo pomoc při správě pojištění či vyřizování nároků). Na osvobození od DPH tedy nemá vliv např. § 2 vymezující rozsah působnosti daného zákona. Činnosti v oblasti likvidace pojistných událostí byly z osvobození vyloučeny, neboť toto osvobození jde nad rámec osvobození vymezeného ve směrnici (viz např. rozsudek C-8/01 Taksatorringen). Penzijní připojištění a jeho zprostředkování bylo z tohoto ustanovení přesunuto do nově zavedeného § 54a upravujícího osvobození penzijních činností. Zůstává proto nadále osvobozeno. K bodu 86 (§ 56 odst. 1) Zákonem stanovená lhůta, po kterou je převod nemovitosti zdanitelným plněním, se prodlužuje na pět let. Po této lhůtě je převod nemovitosti osvobozen od daně s tím, že se plátce může rozhodnout, že uskuteční převod nemovitosti jako zdanitelné plnění. Pokud plátce přijme úplatu na budoucí převod nemovitosti jako osvobozené plnění, daň z úplaty nepřizná a po zákonem stanovené lhůtě se rozhodne, že u tohoto převodu nemovitosti uplatní daň, je základem daně vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet za uskutečněné zdanitelné plnění, bez daně za toto zdanitelné plnění. K bodu 87 (§ 61 písm. g)) Změna v textu § 61g má za cíl odstranit rozdíl v tomto ustanovení zákona o DPH oproti znění článku 132 odstavec 1 písm. f) směrnice 2006/112/ES, kdy jako podmínka pro osvobození od daně je u členů nezávislého seskupení osob uskutečňování plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně nebo plnění, při jejichž uskutečňování nejsou členové seskupení osobou povinnou k dani (nikoliv uskutečňování plnění, která nejsou předmětem daně, jak uvádí platné znění zákona o DPH). K bodu 88 (§ 62 odst. 2) Jde o legislativně technickou změnu spočívající v opravě odkazu vyplývajícího ze změn v § 72 a 75 provedených zákonem č. 47/2011 Sb. K bodu 89 (§ 65) Doplňuje se, že pořízení zboží z jiného členského státu je osvobozeno od daně pro osobu povinnou k dani, která není plátcem a má plný nárok na vrácení daně podle § 82a až 83 zákona o DPH. K bodu 90 (§ 66 odst. 4) Legislativně technická změna spočívající ve změně odkazu § 30 odst. 4 písm. a) na odkaz § 33a písm. a) z důvodu přesunu textu původního § 30 do nových § 33 a § 33a. S ohledem na vypuštění původního § 30 odst. 5 je tento odkaz vynechán. K bodu 91 (§ 66 odst. 5 věta druhá) Legislativně technická změna spočívající ve změně odkazu § 30 odst. 4 písm. b) na odkaz § 33a písm. b) z důvodu přesunu textu původního § 30 do nových § 33 a § 33a. S ohledem na vypuštění původního § 30 odst. 5 je tento odkaz vynechán. K bodu 92 (§ 68 odst. 5 a 6) V § 68 odst. 5 a 6 jde o legislativně technickou změnu, která zpřesňuje a sjednocuje text související s osvobozením poskytnutých služeb námořními loděmi, letadly a jimi přepravovaným nákladem. Bezprostřední službou se rozumí služba, která je vykonána za běžného režimu či provozu lodí či letadel. Novelou nedochází ke změně rozsahu osvobození. Osvobození se vztahuje primárně k potřebám samotných lodí či letadel a jejich provozu, nikoliv ke službám poskytnutým pasažérům či jiným osobám. Mělo by se jednat o služby nutně potřebné k provozu lodí a letadel, bez kterých by tento provoz nemohl být uskutečněn. Například za služby, které jsou vykonávány za běžného režimu či provozu letadel lze považovat: letištní poplatky – přistávací, využití světlotechnických prostředků, manipulační, parkování letounů a hangárovací poplatky pouze, ty které souvisejí s letovým řádem; řízení letového provozu – letištní služba řízení; nakládka a vykládka letadla, včetně poskytnutí a provozování vhodných prostředků, doprava posádky a cestujících mezi letadlem a terminálem, doprava zavazadel mezi letadlem a terminálem, poskytování a provozování vhodných zařízení pro start motorů letadel, poskytování a provozování vhodných zařízení pro pohyb letadel při příletu a odletu (tažení a tlačení letadla), vnější a vnitřní čištění letadla, odledování letadla, čerpání a vyčerpávání leteckých pohonných hmot atd., tj. některé letecké služby a činnosti uvedené § 16a a přílohy č. 4 Vyhlášky č. 108/1997 Sb., Ministerstva dopravy a spojů ze dne 23. dubna 1997. K bodu 93 (§ 68 odst. 8) Navrhovaná novela v § 68 odst. 8 a v návaznosti i odstavec 9 ruší nárok na osvobození od daně ve zvláštních případech členům subjektu Evropské unie, která se promítá i do ustanovení novelizovaného § 80 odst. 1 písm. d). Tato úprava vyplývá ze znění Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie či znění Smlouvy o fungování Evropské unie, ale i směrnice 2009/162/EU. Novela ustanovení v § 68 odst. 8 a 9 se vztahuje na členy a úředníky uvedené v § 68 odst. 7. Nově se novelou do ustanovení § 68 odst. 8 a i odst. 9 doplňuje omezení osvobození ve zvláštních případech pro diplomatické mise, konzulární úřady, zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace a jejich členy a úředníky, a to v mezích a za podmínek upravených mezinárodními smlouvami zakládajícími tyto organizace nebo dohodami o umístění jejich sídla nebo obecně závaznými předpisy. Z této úpravy tedy vyplývá, že pokud např. mezinárodní smlouva nestanovuje přímé osvobození pro člena konzulárního úřadu umístěného v tuzemsku při pořízení zboží nebo služeb pro vlastní potřebu a spotřebu, nelze uplatnit osvobození podle toho ustanovení ani v případě kdy prokáže nárok na osvobození osvědčením o osvobození od daně. K bodu 94 (§ 68 odst. 9 věta první) Jde o úpravu v návaznosti na provedené změny v odstavci 8 a to z důvodu upřesnění nároku na osvobození subjektu Evropské unie a jejich členů. Tyto úpravy se promítají také do ustanovení § 80 zákona o DPH. K bodu 95 (§ 68 odst. 9 věta druhá) Jde o úpravu v návaznosti na provedené změny v odstavci 8 a to z důvodu upřesnění nároku na osvobození subjektu Evropské unie a jejich členů. K bodu 96 (§ 71g odst. 2 písm. a)) Jedná se o legislativně technickou úpravu – daňový zástupce není ustanoven. K bodu 97 (§ 73 odst. 3 věta poslední) V podmínkách pro uplatnění nároku na odpočet daně se rozšiřují případy, ve kterých se prolamuje 3letá lhůta pro možnost uplatnění nároku na odpočet daně. Z důvodu lepší srozumitelnosti textu se tyto případy uvádí v § 73 odstavci 3 nově v písmenech. V písmenu a) zůstává zachována možnost uplatnit nárok na odpočet daně po stanovené lhůtě v případech odpočtu daně, kterou plátce uplatnil jakožto příjemce plnění (při poskytnutí přeshraničních i tuzemských plnění, kdy se uplatňuje reverse-charge mechanismus a při pořízení zboží z jiného členského státu). V písmenu b) se prolamuje 3letá lhůta u přijatého zdanitelného plnění, které plátce použije v rámci fikce dodání zboží nebo převodu nemovitosti za úplatu v případě dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností (při uvedení tohoto majetku do stavu způsobilého k užívání podle § 13 odst. 4 písm. b)). Cílem tohoto opatření je zajistit plátci, kterému na jedné straně vznikne povinnost přiznat daň na výstupu, umožnit na druhé straně nárok na odpočet daně v plné výši (i zpětně bez ohledu na omezující lhůtu), a tím odstranit možný negativní dopad v případech, kdy v průběhu pořizování nebo vytváření dlouhodobého majetku vlastní činností delší než 3 roky dojde ke změně výchozích podmínek. Například jestliže plátce vytvářel vlastní činností dlouhodobý majetek, u kterého původně předpokládal, že jej bude využívat výhradně pro účely osvobozených plnění bez nároku na odpočet daně, neuplatňoval u vstupů nárok na odpočet daně. Jestliže před dokončením přehodnotil budoucí využití tohoto majetku na s částečným nárokem na odpočet daně, při uvedení takového majetku do stavu způsobilého k užívání dojde k uskutečnění zdanitelného plnění (podle § 13 odst. 4 písm. b)). Plátci z tohoto titulu vznikne nárok na odpočet daně ze všech vstupů. Jestliže by nebyla zákonem prolomena omezující lhůta, plátce by si již nemohl uplatnit nárok na odpočet daně u vstupů, které pořídil před více než 3 lety. K bodu 98 (§ 73 odst. 7) Terminologická změna v návaznosti na změny v § 100. K bodu 99 (§ 76 odst. 2) V § 76 se mění popis postupu pro výpočet nároku na odpočet daně v krácené výši v případě souběhu nároku na odpočet daně v krácené výši podle § 76 a nároku na odpočet daně v poměrné výši podle § 75. Cílem této formulační úpravy textu je odstranit některé nejasnosti při aplikaci v praxi a důsledně sjednotit zákonnou úpravu a postup předepsaný při výpočtu podle Pokynů pro vyplňování přiznání k DPH. Dosavadní pravidlo pro případ souběhu nároku na odpočet daně v krácené výši podle § 76 a nároku na odpočet daně v poměrné výši podle § 75 se opíralo o předpoklad, že plátce bude při výpočtu nároku na odpočet daně v krácené výši vždy vycházet z (celkové) částky daně na vstupu, a vyžadovalo v takovém případě použít pro výpočet výše odpočtu daně součin obou příslušných koeficientů. Tento způsob postupu při výpočtu výše odpočtu v částečné výši byl do ustanovení § 76 doplněn na základě požadavku GFŘ. Neodpovídá však přesně způsobu (posloupnosti jednotlivých kroků), kterým se vyžaduje postupovat při vykazování a výpočtu nároku na odpočet daně v přiznání k DPH, ve kterém se při výpočtu nároku na odpočet daně v krácené výši nevychází z celkové daně na vstupu, ale již z údajů přepočtených poměrným koeficientem, tj. nároku na odpočet daně v poměrné výši. K bodu 100 (§ 76 odst. 4 písm. c)) Z důvodu zachování principu neutrality se z výpočtu koeficientu vyjímají případy fikce dodání zboží nebo převodu nemovitostí při uvedení do stavu způsobilého k užívání dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností (podle § 13 odst. 4 písm. b)). K bodu 101 (§ 76 odst. 10) Opatření, podle kterého je plátce povinen, popř. oprávněn, dorovnat rozdíl v nároku na odpočet daně v krácené výši u pořizovaného dlouhodobého majetku uplatněném v různých rocích, se rozšiřuje rovněž na případy všech jednotlivých přijatých plnění, která se stala součástí tohoto pořizovaného dlouhodobého majetku. Týká se nároku na odpočet daně u dlouhodobého majetku, kdy před jeho konečným dodáním byla uskutečněna určitá plnění vztahující se k tomuto majetku, ze kterých dodavateli vznikla povinnost přiznat daň, odběratel (jakožto příjemce tohoto určitého plnění) měl nárok na odpočet daně v krácené výši a nárok uplatnil v kalendářním roce jiném, než ve kterém pak byl po dokončeném pořízení tohoto majetku oprávněn uplatnit zbývající nárok. Opatření pokrývá například dílčí plnění, tj. ve smyslu § 21 odst. 9 plnění, která se podle smlouvy uskutečňují ve sjednaném rozsahu a ve sjednaných lhůtách, přičemž se nejedná o celkové plnění, na které je uzavřena smlouva. Dále může zahrnovat plnění spočívající v různých subdodávkách (např. projektové práce, stavební dozor). Netýká se jednotlivých plnění přijatých pro účely dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností, protože u těchto plnění má plátce nárok na odpočet daně v plné výši (podle § 72 odst. 1 písm. a) ve vazbě na § 72 odst. 2 písm. c)). Opatření se zavádí kvůli dorovnání možného rozdílu vyplývajícího z rozdílné výše koeficientů v příslušných rocích. Jeho cílem je neutralizovat možné dopady tohoto rozdílu a nastavit stejnou výchozí základnu pro další úpravy vyplývající z případných změn v použití, a to pro účely úpravy odpočtu daně podle § 78. K bodu 102 (§ 77) V § 77 se promítají jednak legislativně technické úpravy a jednak věcné změny. Důvodem změn legislativního charakteru je chyba, ke které v tomto ustanovení došlo při nesprávném zapracování textu schválených pozměňovacích návrhů do konečného textu návrhu předchozí novely zákona (sněmovního tisku 377) v Poslanecké sněmovně PČR. Do (posléze schváleného) textu návrhu zákona nebyl zapracován dodatek o posunu označení odstavců 2 a 3 na odstavce 3 a 4 v návaznosti na vložení nového odstavce 2. V důsledku této chyby § 77 s účinností novely zákonem č.370/2011 Sb. od 1. 1. 2012 obsahuje dva odstavce označené jako odstavec 2. Aby byla jasná posloupnost jednotlivých odstavců v § 77, uvádí se text § 77 v úplném znění, i když s výjimkou nově vloženého odstavce 3 nedochází k žádným formulačním úpravám. Věcnou změnou je pravidlo uvedené v novém odstavci 3, podle kterého se u korekčního mechanismu vyrovnání odpočtu daně prolamuje obecná 3-letá lhůta pro uplatnění odpočtu stanovená v § 73 odst. 3 v určitých specifických případech. Záměrem tohoto opatření je zamezit spekulativní praxi při převodech staveb, bytů a nebytových prostor, které se stanou podle § 56 zákona o DPH osvobozenými od daně bez nároku na odpočet daně v závislosti na uplynutí určité lhůty nebo na rozhodnutí plátce. Plátce, který si u staveb, bytů nebo nebytových prostor oprávněně uplatnil nárok na odpočet daně, protože předpokládal, že při jejich následném převodu uplatní daň, a poté po uplynutí 5-leté lhůty podle § 56 bude tento převod osvobozen od daně bez nároku na odpočet daně, bude povinen původně uplatněný nárok na odpočet daně vyrovnat, i když již došlo k uplynutí obecné 3-leté lhůty pro uplatnění odpočtu daně. K bodu 103 (§ 78a odst. 4) Legislativně technická úprava. K bodu 104 (§ 78c odst. 1 písm. a)) V tomto ustanovení se promítají formulační změny v označení některých zákonů. Navazují na změny v příslušných ustanoveních týkajících se registrace plátce z důvodu nabytí majetku specifickými způsoby (§ 6b). Dochází ke změně ve formě odkazu na příslušný zákon č. 92/1991 Sb., kdy dřívější odkaz na zvláštní právní předpis a poznámku pod čarou č. 63 se z důvodu lepší srozumitelnosti textu nahrazuje slovním vymezením příslušného zákona. K bodu 105 (§ 78c odst. 1 písm. c)) Obdobně jako v předchozím bodu se v tomto ustanovení promítají formulační změny v označení některých zákonů. Navazují na změny v příslušných ustanoveních týkajících se registrace plátce z důvodu nabytí majetku specifickými způsoby (§ 6b). Dochází ke změně ve formě odkazu na příslušný zákon č. 125/2008 Sb., kdy dřívější odkaz na zvláštní právní předpis a poznámku pod čarou č. 64 se z důvodu nadbytečnosti zrušuje. K bodu 106 (§ 78c odst. 1 písm. d)) Z důvodu zpřesnění formulací se při vymezení plátce, který jakožto oprávněná osoba pokračuje v podnikání po zemřelém plátci, odkaz na zvláštní právní předpis a vyjádření ohledně pokračování v živnosti nahrazuje slovním vyjádřením, že se jedná o oprávněnou osobu k pokračování v uskutečňování ekonomických činností. K bodu 107 (§ 78c odst. 1 písm. e)) Z důvodu zpřesnění formulací se při vymezení plátce, kterému je jakožto dědicovi pokračujícímu v podnikání po zemřelém plátci vydán majetek, vyjádření ohledně pokračování v živnosti nahrazuje slovním vyjádřením, že se jedná o osobu pokračující v uskutečňování ekonomických činností. K bodu 108 (§ 79) Z důvodu změn v současném § 106 a § 106a dochází ke strukturálním změnám v § 79. Nově bude obsahovat pouze první tři odstavce, které se vztahují k okamžiku, kdy se osoba povinná k dani stala plátcem. V odstavci 1 a 3 dochází také k formulačním změnám, které souvisí se změnou koncepce registrace, resp. plátcovství. Nově se tak nárok na odpočet daně bude vázat k okamžiku, kdy se osoba povinná k dani stala plátcem, nikoli ke dni, kdy byla zaregistrována. K bodu 109 (§ 79a až 79c) Z důvodu změn v současném § 106 a § 106a dochází ke strukturálním změnám v § 79. Do nového § 79a se přesouvají současné odstavce 4 až 7 z § 79. § 79a tak bude upravovat postup týkající se odpočtu daně při zrušení registrace plátce. Ustanovení § 79b obsahuje ustanovení upravující nárok na odpočet daně v případě úmrtí plátce (současný § 106 odst. 5). V ustanovení § 79c lze nalézt úpravu, ve kterých případech ke snížení nároku na odpočet daně nedojde (současný § 106 odst. 6, § 106a odst. 10). K bodu 110 (§ 80 odst. 1 písm. d)) Navrhovaná novela v § 80 odst. 1 písm. d) ruší nárok na vracení daně členům subjektu Evropské unie, které se promítá i do dalších ustanovení v § 80, ale i § 68 odst. 8 a 9. Tato úprava vyplývá ze znění Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie či znění Smlouvy o fungování Evropské unie, ale i směrnice 2009/162/EU. K bodu 111 (§ 80 odst. 1 písm. g)) Odstavec 1 písm. g) je beze změny, jedná se pouze o přesun stávajícího odstavce 15. K bodu 112 (§ 80 odst. 2 úvodní část) V textu ustanovení se novelou sjednocuje § 80 se zákonem o DPH. K bodu 113 (§ 80 odst. 2 písm. b) a e)) V textu ustanovení se novelou sjednocuje § 80 se zákonem o DPH. K bodu 114 (§ 80 odst. 3) V tomto odstavci 3 se jedná o částečnou transformaci stávajícího odstavce 7 a 17. Další změna spojená konkrétně s písmenem a) umožní osobám požívajícím výsad a imunit podat daňové přiznání i na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, pokud se údaje, obsah i uspořádání údajů shoduje s tímto tiskopisem. Obecně daňový řád umožňuje podat daňové přiznání na tiskopise vydaném Ministerstvem financí, na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny (§ 72 odst. 1) a elektronicky ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně (§ 72 odst. 3). Z praktických důvodů nelze elektronickou formu podání v těchto případech povolit. Proto je dané ustanovení konstruováno jako vyloučení možnosti podat daňové přiznání elektronicky. A contrario je možné podat daňové přiznání písemnou formou uvedenou v § 72 odst. 1 daňového řádu. K bodu 115 (§ 80 odst. 4) V navrhované novele je navrženo zrušení druhé věty tohoto ustanovení. V této větě je obsaženo samostatné potvrzování reciprocity s limitem nad 100.000Kč u pořízení, výstavby, rekonstrukcí nebo údržby nemovitostí. V současné době jde o administrativní zátěž pro zastupitelské úřady, kteří tak jsou povinni na vyzvání MZV předložit další, samostatné nóty ústředního správního orgánu jeho státu, kterou bude znovu potvrzeno budoucí osvobození české diplomatické mise, tentokrát však v totožném konkrétním rozsahu. Proběhne-li v dalším měsíci další rekonstrukce či oprava, je nutné opět předložit další samostatnou nótu. Při této příležitosti se nejedná o nótu vydanou zastupitelským úřadem se sídlem v Praze, ale o nótu vydanou ústředním orgánem státní správy jeho státu, tj. např. MZV Brazílie, kterou je třeba vytvořit, zaslat na příslušný zastupitelský úřad v ČR, nechat přeložit do českého jazyka a předložit MZV. Tento postup má za následek logické protesty zastupitelských úřadů. Zrušením druhé věty nedojde k zásadní změně, tj. k povinnosti v potvrzování recipročního přístupu ze strany MZV a tudíž ani k povinnosti případně toto ověřovat GFŘ. Ověřování principu vzájemnosti bude vždy patřit pouze do kompetence MZV jako je doposud s tím, že nově by se jednalo o globální přístup k potvrzování reciprocity. Přijetí uvedené úpravy nepředpokládá vznik žádných nároků na příjmovou či výdajovou položku státního rozpočtu. K bodu 116 (§ 80 odst. 5 a 9) Legislativně technická úprava v návaznosti na doplnění písmene g) do odstavce 1. K bodu 117 (§ 80 odst. 6) Do odstavce 6 je transformován stávající odstavec 18. Nově novela v nároku na vrácení daně požaduje mimo dokladu také kopii technického průkazu při pořízení osobního automobilu. K bodu 118 (§ 80 odst. 6 písm. h), § 81 odst. 5 písm. h), § 84 odst. 3 písm. g), § 85 odst. 10 písm. h) a § 86 odst. 8 písm. h)) Legislativně technická změna spočívající ve změně odkazu § 28 odst. 2 písm. l) na odkaz § 37 odst. 1 z důvodu přesunu textu původního § 28 odst. 2 písm. l) do nového § 37 odst. 1 zákona o DPH ve znění platném od 1. ledna 2013. K bodu 119 (§ 80 odst. 7 a 8) Odstavec 7: V novelizovaném odstavci 7 je pouze upřesněna maximální možná výše nároku na vrácení daně u vybraných osob požívajících výsad a imunit, která je také stanovena v odstavci 2. Podle tohoto ustanovení se do maximální výše nároku na vrácení daně započítává i částka daně nárokované v přímém osvobození. Osoba požívající výsad a imunit může postupovat podle ustanovení § 68 odst. 9, tj. přímé osvobození nebo podle § 80 požádat o vrácení daně nebo použít obě ustanovení pro různé případy, ale výše maximálního nároku se sčítá pro dané období. Maximální výše nároku na osvobození či vrácení daně se tímto návrhem nemění, jde o transformaci stávajícího odstavce 19 do odstavce 7. Odstavec 8: Legislativně technická úprava v návaznosti na daňový řád. K bodu 120 (§ 80 odst. 9) Do odstavce 9 je transformován stávající odstavec 7. K bodu 121 (§ 80 odst. 10 úvodní část) Legislativně technická úprava v návaznosti na zrušení odstavce 17. K bodu 122 (§ 80 odst. 10 písm. c)) Do odstavce 10 písm. c) je částečně transformován stávající odstavec 17. K bodu 123 (§ 80 odst. 11 věta druhá a třetí) Lhůta pro vrácení zaplacené daně je definována i nadále v odstavci 11, tj. do 30 dnů ode dne následujícího po jejím vyměření. Nově se tato lhůta vztahuje i na subjekty Evropské unie, která byla ustanovena v předposlední větě stávajícího odstavce 17, která byla původně do šesti měsíců od obdržení žádosti, tj. lhůta se pro tyto subjekty zkracuje. Lhůta pro vrácení zaplacené daně je tak podle předloženého návrhu shodná pro všechny osoby požívající imunitu. Dále v § 80 odst. 11 dochází k vypuštění věty druhé a třetí z důvodu její nadbytečnosti vůči obecnému procesnímu předpisu, kterým je daňový řád. Při odstraňování vad či pochybností se tak bude postupovat podle § 74 daňového řádu v případě vad podání a podle § 89 a 90 daňového řádu v případě, že správce daně bude mít pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového přiznání, či o pravdivosti údajů v něm uvedených. V případě, že nedojde k odstranění vad, bude správce daně postupovat podle § 74 odst. 3 daňového řádu. Daňové přiznání nebo žádost o vrácení daně tak budou neúčinná a k vyměření nedojde. V případě, že nedojde k odstranění pochybností, bude správce daně postupovat podle obecného režimu upraveného v daňovém řádu. K bodu 124 (§ 80 odst. 13) V novém odstavci 13, kdy se vracení daně řídí principem vzájemnosti, je nově doplněna podmínka přidělení značky diplomatické podle vyhlášky č. 243/2001 Sb., Ministerstva dopravy a spojů ze dne 29. června 2001 o registraci vozidel. Z toho vyplývá, že při pořízení osobního automobilu v tuzemsku nebo z jiného členského státu osobou požívající výsad a imunit, kdy se limity a lhůty při vracení daně řídí principem vzájemnosti, je nutné splnit podmínku získání registrační značky podle výše uvedeného předpisu. K bodu 125 (§ 80 odst. 14 úvodní část) V textu ustanovení se novelou sjednocuje § 80 se zákonem o DPH. K bodu 126 (§ 80 odst. 14 písm. a) až c)) V textu ustanovení se novelou sjednocuje § 80 se zákonem o DPH. K bodu 127 (§ 80 odst. 14 písm. d) a e)) V odstavci 14 se vrací daň při pořízení osobního automobilu z tuzemska nebo z jiného členského státu osobám požívajícím výsad a imunit, kdy se nelze řídit principem vzájemnosti. Stávající písm. d) je částečně transformován do písm. d) a i). Novou podmínkou osvobození od daně při pořízení osobního automobilu osobou požívající výsad a imunit v písm. d) bodu 1. je přidělení diplomatické registrační značky. Další změna spojená konkrétně s písmenem e) umožní osobám požívajícím výsad a imunit podat daňové přiznání i na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, pokud se údaje, obsah i uspořádání údajů shoduje s tímto tiskopisem. Obecně daňový řád umožňuje podat daňové přiznání na tiskopise vydaném Ministerstvem financí, na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny (§ 72 odst. 1) a elektronicky ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně (§ 72 odst. 3). Z praktických důvodů nelze elektronickou formu podání v těchto případech povolit. Proto je dané ustanovení konstruováno jako vyloučení možnosti podat daňové přiznání elektronicky. A contrario je možné podat daňové přiznání písemnou formou uvedenou v § 72 odst. 1 daňového řádu. K bodu 128 (§ 80 odst. 14 písm. f) až i)) Stávající písm. e) je částečně transformován do písm. f) a i). Novou podmínkou podle písm. h) je vrácení daně nebo podání přiznání při osvobození od daně pokud do 6 měsíců ode dne přidělení diplomatické registrační značky ukončí osoba požívající výsad a imunit služební pobyt v tuzemsku. Tato osoba pak musí celou daň vrátit správci daně. K bodu 129 (§ 80 odst. 15 až 19) Zrušené odstavce novela transformuje či přesouvá do jiných odstavců. K bodu 130 (§ 81 odst. 7) Legislativně technická úprava v návaznosti na daňový řád. K bodu 131 (§ 82 odst. 1) Jde o legislativně technickou úpravu. K bodu 132 (§ 82 odst. 2) Tento návrh upřesňuje podmínky pro vrácení daně v jiném členském státě tuzemskému plátci. K bodu 133 (§ 82 odst. 4) Jde o legislativně technickou úpravu. K bodu 134 (§ 82b odst. 10) Jde o legislativně technickou úpravu. K bodu 135 (§ 83 odst. 4) Podle § 72 odst. 1 ve spojení s odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád lze podat daňové přiznání na tiskopise vydaném Ministerstvem financí nebo na tiskovém výpisu z počítačové tiskárny, tj. daňové přiznání nelze podat elektronicky. K bodu 136 (§ 83 odst. 6) Legislativně technická úprava v návaznosti na daňový řád. K bodu 137 (§ 85 odst. 1 až 3 a 6) Jde o zásadní změnu, kdy osoby se zdravotním postižením budou mít nárok na vrácení zaplacené daně u dodaných osobních automobilů nově jak ze zemí EU, ale i třetích zemí. Doposud je možné žádat o vrácení zaplacené daně u dodaných osobních automobilů pouze v tuzemsku. V případě dodaných osobních automobilů přede dnem nabytí účinnosti tohoto návrhu se postupuje podle dosavadního platného zákona, tj. přechodná ustanovení bod 1 návrhu. Např. Pokud osobě se zdravotním postižením byl dodán osobní automobil s místem plněním v EU nebo třetí zemi přede dnem nabytí účinnosti tohoto návrhu, nevzniká jí zpětně nárok na vrácení zaplacené daně. K bodu 138 (§ 85 odst. 9 písm. c)) Jde o legislativně technickou úpravu z důvodu změny odkazu § 26 na odkaz § 28 a to z důvodu přesunu textu původního § 26 do nového § 28. K bodu 139 (§ 86 odst. 5) Podle § 72 odst. 1 ve spojení s odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád lze podat daňové přiznání na tiskopise vydaném Ministerstvem financí nebo na tiskovém výpisu z počítačové tiskárny, tj. daňové přiznání nelze podat elektronicky. K bodu 140 (§ 86 odst. 6) Legislativně technická úprava v návaznosti na daňový řád. K bodu 141 (§ 86 odst. 10) Jde o legislativně technickou úpravu. K bodu 142 (§ 87 odst. 6 písm. a)) Legislativně technická úprava v souvislosti se zavedením nové definice sídla a se zrušením definice místa podnikání (viz bod 7). K bodu 143 (§ 87 odst. 6 písm. f)) Pojem evidence daní je nutné vykládat ve smyslu ustanovení § 149 a násl. daňového řádu. A to navzdory legislativní zkratce „daň“, kterou nalezneme v § 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Tato konstrukce byla zvolena s ohledem zachování jednotnosti úpravy bezdlužnosti skrze celý právní řád. Evidence daní u orgánů Finanční správy České republiky a orgánů Celní správy České republiky tak znamená evidenci jakýchkoli peněžitých plnění spravovaných podle daňového řádu orgány Finanční správy České republiky a orgány Celní správy České republiky, tj. zejména daní, cel, poplatků a dalších povinných peněžitých plnění. Pojem nedoplatek je vymezen v ustanovení § 153 daňového řádu, přičemž zahrnuje veškeré nedoplatky (tj. vymahatelné i nevymahatelné) evidované v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky a orgánů Celní správy České republiky. K bodu 144 (§ 87 odst. 6 písm. g)) S ohledem na zavedení nové formulace bezdlužnosti a s ohledem na budoucí sloučení správy daní a pojistného na zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, se zavádí nové písmeno f), které bude účinné pouze do doby zřízení jednoho inkasního místa. K bodu 145 (§ 87 odst. 12) Legislativně technická úprava v souvislosti se zavedením nové definice sídla a se zrušením definice místa podnikání (viz bod 7). K bodu 146 (§ 88 odst. 1) Z důvodu sjednocení formulací a lepší srozumitelnosti se v zákoně v ustanoveních, které se týkají povinností osoby povinné přiznat daň, nahrazují odkazy na příslušná písmena § 108 odstavce 1 slovním výkladem. K bodu 147 (§ 88 odst. 10) Je doplněn nový odstavec 10, který při poskytnutí elektronicky poskytovaných služeb zavádí pro jiné měny než euro použití směnného kurzu Evropské centrální banky ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo pokud ke dni poskytnutí služby není kurz zveřejněn, kurz zveřejněný k nejbližšímu následujícímu dni. Jedná se o implementaci článku 366 odst. 2 směrnice o DPH. K bodu 148 (§ 89 odst. 2) Legislativně technická úprava. Jedná se o upřesnění textu. K bodu 149 (§ 89 odst. 9) Jedná se přeformulování stávajícího textu ustanovení a jeho doplnění o povinnost uvádět na daňovém dokladu povinný údaj „zvláštní režim – cestovní služba“. Tato povinnost vyplývá z článku 226 směrnice o DPH, který byl pozměněn směrnicí 2010/45/EU. K bodu 150 (§ 90 odst. 2) Legislativně technická úprava provedená v souvislosti se změnami registrace a se zavedením definice osvobozené osoby (§ 4 odst. 1 písm. o)), přičemž dosavadní písmeno a) je nahrazeno novými písmeny a), b) a c), a pozměněná dosavadní písmena b) a c) jsou nově obsažena v písmenech d) a e). K bodu 151 (§ 90 odst. 14) Úprava textu má za cíl implementovat změny v článku 226 směrnice o DPH, který byl změněn směrnicí 2010/45/EU. Je zde doplněna povinnost uvádět na daňovém dokladu při dodání použitého zboží, uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností sdělení „zvláštní režim – použité zboží“, „zvláštní režim – umělecká díla“ nebo „zvláštní režim – sběratelské předměty a starožitnosti“. K bodu 152 (§ 90 odst. 15 písm. c)) Legislativně technická úprava. Obchodník má nárok na odpočet daně u uměleckého díla, které mu dodala osoba povinná k dani, která není obchodníkem, pokud byla při dodání touto osobou povinnou k dani uplatněna daň. K bodu 153 (§ 92a odst. 2) Navrhuje se vypustit text odst. 2, který dosud definoval povinnost plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, vystavit podle § 26 daňový doklad s náležitostmi podle § 28 odst. 2 písm. a) až k), včetně sdělení, že výši daně je povinen doplnit a přiznat plátce, pro kterého je plnění uskutečněno. Toto ustanovení se nyní jeví jako nadbytečné, neboť obecná povinnost vystavit daňový doklad vyplývá z nového § 28 a v novém § 29 odst. 2 písm. d) je stanoven na daňovém dokladu povinný údaj „daň odvede zákazník“ pro případ, že osobou povinnou přiznat daň je osoba, pro kterou je plnění uskutečněno. Nově se ruší povinnost doplňovat údaje přímo na daňovém dokladu nebo zjednodušeném daňovém dokladu (původní § 31, § 32 a § 35 a současný § 92a), neboť obsah daňových dokladů v listinné a elektronické podobě musí zůstat po celou dobu uchovávání nezměněn. Povinnost doplnit některé údaje se přesouvá do evidence pro daňové účely (nový § 100a). K bodu 154 (§ 92a odst. 2) Legislativně technická úprava provedená v souvislosti se zavedením nového § 29 odst. 1 písm. l). K bodu 155 (§ 92a odst. 3 a 4) Terminologická změna v návaznosti na změny v § 100. K bodu 156 (§ 92a odst. 7) Plátce, který se včas nezaregistroval a je zpětně registrován rozhodnutím o registraci, nepoužije za zdaňovací období, ve kterých byl plátcem ale nechoval se jako plátce, režim přenesení daňové povinnosti, ale použije běžný režim. V tomto případě musí daňová povinnost zůstat na poskytovateli zdanitelného plnění, protože od plátce příjemce plnění v režimu přenesení daňové povinnosti by nebylo možné požadovat, aby zpětně přiznal a zaplatil z tohoto plnění daň. K bodu 157 (§ 92d) Jedná se o legislativně technickou úpravu provedenou v souvislosti s nově navrženým zákonem o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. K bodu 158 (§ 92e) Jedná se o upřesnění textu, kdy se za slovo „stavebních“ doplňuje „nebo montážních“. Nejedná se o věcnou změnu, protože pojem „stavební práce“ podle CZ-CPA zahrnuje i montážní práce. K bodu 159 (§ 92e) odst. 2) Dosavadní zkušenosti s aplikací režimu přenesení daňové povinnosti ukazují, že v některých případech lze jednoznačné jistoty, zda aplikovat či neaplikovat režim přenesení daňové povinnosti, dosáhnout jen s vynaložením nepřiměřeného úsilí. Proto je do ustanovení § 92e navržen nový odstavec 2 z něhož vyplývá, že v případě, kdy plátce, který poskytl stavební nebo montážní práce a v souvislosti s těmito pracemi uskutečnil zdanitelné plnění, u kterého aplikoval režim přenesení daňové povinnosti (vystavil daňový doklad bez výše daně a na tento daňový doklad v souladu s § 29 odst. 2 písm. c) zákona o DPH uvedl údaj, že „daň odvede zákazník“) a příjemce plnění tento doklad akceptuje (splněním povinnosti doplnit výši daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty), jedná příjemce plnění ve shodě s poskytovatelem plnění. V takovém případě nastoupí právní fikce, že bez dalšího dané plnění režimu přenesení daňové povinnosti podléhá. Zakotvení právní fikce tak umožní reagovat na situace, kdy s ohledem na předmět plnění a další aspekty daného plnění není zřejmé, zda jsou splněny veškeré podmínky pro aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti. V takovém případě nebude uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti správcem daně zpochybněno a nedojde k doměření daně nebo zamezení uplatnění odpočtu daně. Nové ustanovení tak respektuje účel zavedení režimu přenesení daňové povinnosti a přináší větší právní jistotu jak pro poskytovatele plnění, tak pro příjemce plnění. K bodu 160 (§ 92f a 92g) Pro osoby povinné k dani se zavádí možnost požádat Generální finanční ředitelství o vydání závazného posouzení, zda se jedná o zboží, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti. Na základě podané žádosti vydá Generální finanční ředitelství rozhodnutí o závazném posouzení. K bodu 161 (nadpis § 93) Legislativně technická úprava. K bodu 162 (§ 93) Úprava § 93 reflektuje skutečnost, že celní úřady vykonávají správu daně podle právních předpisů upravujících správu cla. K bodu 163 (§ 93a odst. 1) Nové znění odstavce 1 staví najisto, který správce daně je místně příslušný pro skupinu. Jednoznačně se upravuje, že správce daně místně příslušný zastupujícímu členovi skupiny je i místně příslušný pro skupinu. Nová obecnější textace dopadá i na situace, které upravuje současný text § 93a odst. 1 za středníkem, a to příslušnost ke Specializovanému finančnímu úřadu. Z ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb. plyne, že Specializovaný finanční úřad vykonává svou působnost na celém území České republiky, na rozdíl od jednotlivých 14 finančních úřadů vykonávajících působnost na území jednotlivých krajů (§ 8 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb.). Formálně vzato je určitému subjektu příslušný vždy Specializovaný finanční úřad a jeden ze čtrnácti finančních úřadů. Tato duplicita je však pouze zdánlivá, neboť zákon rozlišuje ještě osobní příslušnosti tím, že Specializovaný finanční úřad je místně příslušným pouze pro tzv. vybrané subjekty, které vymezuje § 11 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb. Pro ostatní subjekty je naopak místně příslušný běžný finanční úřad. Lze tedy uzavřít, že zastupující člen skupiny bude mít vždy pouze jednoho místně příslušného správce daně. Tím pak může být buďto Specializovaný finanční úřad, nebo některý z běžných finančních úřadů. Tento úřad pak bude místně příslušným i skupině. K bodu 164 (§ 93a odst. 3) Legislativně technická změna provedená v souvislosti se změnami v registraci (odkaz na § 6d). K bodu 165 (§ 94) Navržené znění navazuje na úpravy v § 6a až 6e, a to pouze ve vymezení lhůty pro povinnost podání přihlášky k registraci (do 15 dnů ode dne rozhodného pro vznik povinnosti se registrovat). Možnost dobrovolné registrace k dani z přidané hodnoty, která byla doposavad upravena v odstavci 18, nezaniká. Úprava byla přesunuta do věcně souvisejících částí zákona, a to konkrétně do § 6f, který určuje, od kdy se osoba povinná k dani stane plátcem a do § 94a, který stanovuje podmínky pro podání přihlášky k registraci pro dobrovolnou registraci. K bodu 166 (§ 94a) Jedná se o změny provedené v souvislosti se změnami v registraci. § 94a – odstavce 1 a 2. V případě dobrovolné registrace pro osoby povinné k dani se pouze upravuje možnost podat přihlášku k registraci, kterou lze podat kdykoliv (vztahuje se i na osoby, které se rozhodnou uplatnit daň u převodu staveb, bytů a nebytových prostor). Jedná se o úpravu dobrovolné registrace, a to osob povinných k dani uvedených v § 6f. S ohledem na nový systém, který je v § 6f zaváděn, dochází k navazujícím změnám i v tomto ustanovení. Ustanovení odstavce 3 navazuje na změny v § 106 odst. 2. Pokud byla osobě povinné k dani uvedené v odstavci 1 nebo 2 zrušena registrace z důvodu závažného porušení svých povinností týkajících se správy daně z přidané hodnoty, nemůže tato osoba podat přihlášku k registraci po dobu 1 roku ode dne, kdy jí byla takto zrušena registrace. K bodu 167 (§ 95) Jedná se o povinnost OPD, která se stane plátcem, informovat o podání přihlášky ostatní účastníky sdružení (přesun z § 94 odst. 2, poslední dovětek). K bodu 168 (§ 96 až 99) § 96 Odstavec 1: Osoba povinná k dani je v přihlášce k registraci povinna uvést kromě ostatních náležitostí i čísla všech svých účtů u poskytovatelů platebních služeb, pokud jsou používány pro ekonomickou činnost jako povinný registrační údaj. Odstavec 2: Osoba povinná k dani je v přihlášce k registraci oprávněna určit, která čísla účtů budou zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup. § 97 Navržené znění navazuje na úpravy v § 6g až 6i, a to pouze ve vymezení lhůty pro povinnost podání přihlášky k registraci (do 15 dnů ode dne rozhodného pro vznik povinnosti stát se identifikovanou osobou). § 98 Jedná se o výčet údajů z registru plátců a identifikovaných osob, které může správce daně zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup (původní § 95 odst. 12). Do výčtu údajů, které správce daně zveřejní, bylo doplněno číslo účtu určené v přihlášce k registraci plátce ke zveřejnění nebo údaj, že žádné takové číslo účtu nebylo určeno. § 99 Jedná se o věcnou změnu. Platí obecné pravidlo, a to že zdaňovacím obdobím plátce, identifikované osoby a skupiny je vždy kalendářní měsíc. Zákon dále řeší změnu zdaňovacího období plátce (§ 99a) a zdaňovací období v insolvenci (§ 99b). Zdaňovacím obdobím plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, zůstává kalendářní čtvrtletí. K bodu 169 (§ 99a a 99b) § 99a Z důvodů hodných zvláštního zřetele může správce daně na žádost plátce podanou do konce října roku, v němž byl plátce registrován, rozhodnout, že změnu zdaňovacího období lze učinit pro bezprostředně následující kalendářní rok; takto podaná žádost se považuje za oznámení podle odstavce 1 písm. d). § 99b § 99b řeší zdaňovací období plátce v insolvenci. K bodu 170 (§ 100) Věcná změna v § 100 nastane pouze v souvislosti s tím, že z důvodu efektivnosti a zrychlení systému kontroly týkající se prověření oprávněnosti nároku na odpočet daně byla do zákona doplněna povinnost plátce vést u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro uskutečňování plnění s nárokem na odpočet daně, údaj o daňovém identifikačním čísle osoby, která uskutečňuje plnění s výjimkou plnění, u nichž byly vystaveny zjednodušené daňové doklady. Vzhledem k této drobné věcné změně bude zvýšení administrativní zátěže pro podnikatelské subjekty minimální, a to i vzhledem k tomu, že v převažující většině software již s těmito daty (DIČ) v současné době běžně pracuje a dále je používá pro určené, zejména účetní a daňové účely. Z toho důvodu negativní dopady na podnikatelskou sféru v této oblasti budou zcela zanedbatelné. K bodu 171 (§ 100a) Plátce je rovněž povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty údaje ve zvláštních případech, a to při pořízení zboží, při opravách podle § 44 a při zasílání zboží z tuzemska do jiného členského státu. K bodu 172 (§ 101 odst. 3) Legislativně technická změna provedená v souvislosti se změnami v registraci (§ 6e). K bodu 173 (§ 101 odst. 5) Legislativně technická změna. K bodu 174 (§ 101 odst. 6) Legislativně technická změna v návaznosti na nový koncept identifikované osoby. K bodu 175 (§ 101 odst. 8) Legislativně technická změna v návaznosti na nový koncept identifikované osoby. (§ 6g až 6i) a změnu na příslušný odkaz na § 108. K bodu 176 (§ 102 odst. 1 písm. c)) Jde o legislativně technickou změnu. K bodu 177 (§ 102 odst. 1 písm. d)) Jedná se o doplnění textu tak, aby bylo v souladu se zněním textu § 6i a § 102 odst. 2 (článek 262 písm. c) směrnice o DPH). K bodu 178 (§ 102 odst. 2) Jde o legislativně technickou změnu v návaznosti na nový koncept identifikované osoby (§ 6i). K bodu 179 (§ 102 odst. 7) Legislativně technická změna (přečíslování odstavců) v souvislosti s vložením nového odstavce 2. K bodu 180 (§ 102 odst. 8) Jde o legislativně technickou změnu v návaznosti na nový koncept identifikované osoby a přečíslování odstavce. K bodu 181 (§ 104 odst. 4) Jde o legislativně technickou změnu v návaznosti na nový koncept identifikované osoby (§ 6g až 6i). K bodu 182 (§ 106 a 106a) § 106 V ustanovení § 106 se nachází úprava, kdy může správce daně svým konstitutivním rozhodnutím zrušit registraci plátce. Odstavec 1: Do odstavce 1 byla přesunuta současná úprava obsažená v § 106 odst. 7 písm. a), c) a d). K posunu zde došlo v tom ohledu, že správce daně nemá možnost volby, zda plátce, který naplnil podmínky v odstavci 1, zruší, ale musí jej zrušit. Při této úpravě je omezena diskrece správce daně, a tudíž nutnost odůvodňovat, proč se zrovna u tohoto plátce rozhodl jej zrušit a jiného plátce, který naplnil tytéž podmínky, nezrušil. Odůvodnění se tudíž bude věnovat zejména důvodu zrušení registrace. Odstavec 2: Ustanovení odstavce 2 normuje další případy, kdy správce daně zruší registraci plátci. Jedná se o upravené znění současného § 106 odst. 7 písm. b). Pro zrušení registrace plátce je zapotřebí závažně porušit povinnosti vztahující se ke správě daně z přidané hodnoty. Nejedná se tedy pouze o povinnosti vyplývající ze zákona o dani z přidané hodnoty, jak tomu bylo dosud. Porušení povinností však musí mít určitou intenzitu. Proto pouze za závažné porušení lze dobrovolnému plátci, který nedosahuje obratu 1 000 000 Kč, skupině nebo plátci, který nemá sídlo v tuzemsku a za uplynulý rok neuskutečnil zdanitelné plnění, zrušit registrace. Nelze si však myslet, že se vždy jedná pouze o intenzivní porušení jedné povinnosti. Závažným se může z logiky věci stát také opakované porušení určitých povinností, které právě svým opakování nabírají na intenzitě. Vždy však musí být z odůvodnění rozhodnutí, kterým je plátci registrace zrušena, patrné, čím byla tato intenzita naplněna. Odstavec 3: Odvolání proti rozhodnutí o zrušení registrace plátce podle odstavce 1 nebo 2 má odkladný účinek. Tento lex specialis vůči daňovému řádu upravuje odstavec 3. Důvod přiznání odkladného účinku v tomto případě je dán závažností důsledků, které by mohlo zrušení registrace z moci úřední způsobit, a to jak jednotlivým plátcům, tak státnímu rozpočtu v případě náhrady škody. Odstavec 4: Odstavec 4 upravuje situace zrušení plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, z moci úřední. Správce daně zruší registraci plátci, který naplní současně obě podmínky stanovené v písmenu a) a b). Odstavec 5: Do odstavce 5 se přesunula úprava ze současného § 106a odst. 9. Odstavec 6: Vzhledem k tomu, že plátcem se osoba povinná k dani stává zásadně ze zákona, je nutné upravit okamžik, kdy plátcem být přestává. Pouhé zrušení registrace by kýžený efekt nemělo, neboť status plátce by mu formálně zůstal, avšak by již nebyl veden v registru plátců. V duchu navrženého znění odstavce 6 plátce přestane být plátcem dnem právní moci rozhodnutí, kterým je mu registrace zrušena. Odstavec 7: V odstavci 7 je zachována současná koncepce okamžiku, kdy dochází ke zrušení registrace skupiny. Skupinu lze zrušit vždy k poslednímu dni kalendářního roku, a to i v případě, že závažným způsobem poruší povinnosti vztahující se ke správě daně (rozhodnutí podle odstavce 2). Společně se zrušením registrace přestává být skupina plátcem (lex specialis vůči obecné úpravě pro plátce obsažené v odstavci 6). Ode dne následujícího se všichni členové zrušené skupiny stávají plátci. § 106a Z důvodu změny koncepce plátcovství je zapotřebí upravit situace, kdy plátce neplní své povinnosti (současný § 106 odst. 7 písm. b)). Podle dosavadní právní úpravy je možné neplnění povinností plátce sankcionovat zrušením registrace plátce. Se změnou plátcovství ex lege však musí dojít k přehodnocení tohoto systému, neboť konstitutivní zrušení registrace již není z povahy věci možné. I kdyby totiž správce daně zrušil registraci plátce, který neplní své povinnosti, avšak dosahuje požadovaného obratu, stal by se takový plátce fakticky okamžitě plátcem znovu, a to ze zákona (podle § 6). Zatímco v případě dobrovolných plátců je sankcí za neplnění povinností zrušení registrace (viz nové znění § 106 odst. 2), tak v případě těch, kterým plátcovství vzniká ex lege, je potřeba zvolit sankci jinou. Proto se navrhuje vytvořit nový právní institut „nespolehlivého plátce“, který bude na tuto situaci reagovat. Tento institut má sloužit především jako efektivní nástroj při boji s daňovými úniky, který působí nejen represivně, ale i preventivně. Protože není možné uvedeným plátcům zrušit registraci, budou tito plátci označeni jako „nespolehliví plátci“, tj. zůstanou plátci, ovšem bude jim přidělen zvláštní status (označení). Sankční povahu tak bude mít již samotné označení „nespolehlivým plátcem“, neboť tento údaj bude zveřejněn a každý, si tak bude moci ověřit, zda daný plátce byl či nebyl takto označen. Záměrně je použit termín „nespolehlivý plátce“, který by měl být dostatečně difamující. Dalšími sankčními důsledky toho, že plátce získá status nespolehlivého plátce, je nemožnost změnit zdaňovací období podle § 99a, a skutečnost, že ten, kdo přijímá zdanitelná plnění od nespolehlivého plátce, ex lege ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění (§ 109 odst. 3). Odstavec 1: Odstavec 1 upravuje, kdy se plátce stane nespolehlivým plátcem. Pro získání tohoto statusu je zapotřebí závažně porušit povinnosti vztahující se ke správě daně z přidané hodnoty. Nejedná se tedy pouze o povinnosti vyplývající ze zákona o dani z přidané hodnoty, ale rovněž o povinnosti vyplývající z daňového řádu. Za typické povinnosti vznikající při správě daně z přidané hodnoty lze považovat například povinnost podat daňové tvrzení, povinnost uhradit daň, povinnost součinnosti se správcem daně při daňové kontrole nebo při ověřování skutečností uvedených v daňovém tvrzení či registračních údajích. Porušení povinností, za nějž lze získat status nespolehlivý plátce, však musí mít určitou intenzitu. Musí tedy být naplněno kritérium závažnosti. Za závažné porušení povinnosti vztahující se ke správě daně z přidané hodnoty lze považovat takové porušení zákonem stanovené povinnosti, které svou intenzitou ohrožuje veřejný zájem na řádném výběru daně z přidané hodnoty. Nelze tak sankcionovat formální porušení povinností stanovených zákonem (např. opomenutí údajů v přihlášce k registraci či daňovém přiznání), které z hlediska správy a výběru daně by nemělo prakticky žádný negativní dopad. Daný institut by měl dopadat pouze na takové porušování povinností, ve kterém lze spatřovat riziko daňových úniků. Správce daně by tak měl tento nástroj využívat v boji proti nekalým praktikám některých daňových subjektů, nikoli jako nástroj pro sankcionování běžných plátců, kteří jinak plní řádně své daňové povinnosti. Proto bude jednotlivé porušení posuzovat zejména s ohledem na osobu plátce, jeho dosavadní zkušenosti s tímto plátcem a s ohledem na to, jakou míru rizika pro veřejné rozpočty porušení dané povinnosti představuje. Výklad pojmu nespolehlivý plátce, jakož i usměrňování výkladové praxe, bude prováděno výkladovými stanovisky Generálního finančního ředitelství (GFŘ). Tento způsob sjednocování výkladových podmínek umožňuje operativnější reakci GFŘ na poznatky praxe pokud jde o plátce, kteří by se vyhýbali zákonné povinnosti platit DPH. GFŘ bude využívat výkladové stanovisko ke sjednocování rozhodovací praxe správců daně tak, aby výklad pojmu nespolehlivý plátce byl ze strany správců daně pokud možno jednotný. Obdobné postupy pro usměrňování aplikační praxe jsou známé např. v oblasti sociální politiky - viz výkladová stanoviska Ministerstva práce a sociálních věcí k zákonu o důchodovém pojištění, podle kterých postupuje Česká správa sociálního zabezpečení. Z hlediska právního státu se jeví jako nevhodné a možná i protiústavní doplňování znaků nespolehlivého plátce formou podzákonného právního předpisu. Předkladatel se touto zvolenou formou snaží o nalezení ústavně konformního řešení, které bude posilovat právní jistotu plátců daně. V souladu s judikaturou Ústavního soudu předkladatel považuje zvolený pojem nespolehlivý plátce za dostatečně určitý a skrze formu výkladových stanovisek GFŘ se bude pouze zajišťovat jeho jednotný výklad na celém území ČR. Odstavec 2: Odstavec 2 je lex specialis vůči § 109 odst. 4 daňového řádu, který obecně pro podání odvolání přiznává lhůtu 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí. S ohledem na to, že je cílem, aby rozhodnutí o označení plátce za nespolehlivého nabylo právní moci, popřípadě bylo odvolacím orgánem zrušeno, co nejdříve, byla zvolena poloviční lhůta pro podání odvolání, než jak stanovuje daňový řád, tedy 15 dní. Je tomu tak proto, aby se co nejdříve postavilo na jisto, zda ten či onen plátce závažným způsobem porušil své povinnosti. Rovněž se jedná o je lex specialis vůči ustanovení § 109 odst. 5 daňového řádu, který obecně nepřiznává odvolání odkladný účinek. S ohledem na důsledky, které označení plátce za nespolehlivého má, je třeba, aby sankční důsledky rozhodnutí projevily až po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, a nikoliv již po účinnosti rozhodnutí prvoinstančního správce daně. Z uvedeného vyplývá, že ke zveřejnění skutečnosti, že plátce je nespolehlivým (se všemi důsledky z toho vyplývajícími), dojde až po nabytí právní moci rozhodnutí. Odstavec 3: V určitých situacích se odkladný účinek odvolání podle odstavce 2 nejeví jako efektivní. Tak tomu bude zejména v případě hrozby významných daňových úniků, kdy bude existovat silný veřejný zájem na rychlém nabytí právní moci rozhodnutí, kterým daná osoba získávat status nespolehlivého plátce. Správci daně je za tím účelem umožněno, aby v rámci daného rozhodnutí z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodl též o vyloučení odkladného účinku. Toto své rozhodnutí musí řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodnit. Z odůvodnění by mělo být patrné, v čem jsou konkrétně spatřovány důvody hodné zvláštního zřetele. Odstavec 4: Obsahuje úpravu toho, jak se plátce zbaví statusu nespolehlivý plátce. Toho může dosáhnout až po 1 roce poté, co se nespolehlivým plátcem stal. Tohoto označení se může zbavit pouze na žádost. Správce daně nebude ex offo zkoumat, zda pominuly důvodu pro přiřazení tohoto statusu. V případě, že by žádal o zrušení tohoto statusu častěji, bude taková žádost zamítnuta. V konečném důsledku bude moci nespolehlivý plátce požádat o přezkoumání podmínek, za nichž mu toto označení bylo přiřknuto, až po uplynutí jednoho roku s maximálně roční frekvencí. Odstavec 5: Na základě žádosti nespolehlivého plátce, je oprávněn správce daně rozhodnout, že pokud plátce po dobu 1 roku neporuší své povinnosti vztahující se ke správě daně, není nespolehlivým plátcem. Odstavec 6: Skutečnost, že plátce je spolehlivý nebo nespolehlivý plátce, správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. K bodu 183 (§ 106b až 106f) § 106b Ustanovení § 106b upravuje podmínky, kdy plátce může požádat o zrušení registrace. Odstavec 1: V odstavci 1 jsou upraveny podmínky pro plátce, který má sídlo v tuzemsku. Jedná se o změněný text současného § 106 odst. 1. Věcné změny byly učiněny z důvodu změny koncepce registrace, resp. plátcovství. Dále je plátci nově umožněno požádat o zrušení registrace v případě, že se rozhodne ukončit ekonomickou činnost (např. odejít do důchodu). Odstavec 1 se nevztahuje na skupinu. Odstavec 2: Plátce, který nemá sídlo v tuzemsku, může o zrušení registrace požádat, pokud splňuje podmínky uvedené v odstavci 2. Možnost zrušení registrace pro plátce, který nemá sídlo v tuzemsku, se zavádí nově. Důvodem jsou například případy, kdy osoba registrovaná k dani v jiném členském státě uskutečňovala plnění prostřednictvím provozovny, kterou v tuzemsku zrušila a přesunula do jiného členského státu. Odstavec 3: Do odstavce 3 byl přesunut současný text z § 106 odst. 3, který byl upraven z hlediska legislativně technického. § 106c V ustanovení § 106c je promítnut současný text § 106 odst. 2. Zmíněné ustanovení bylo z důvodu nepřehlednosti dlouhého textu strukturováno a prošlo tak legislativně technickými změnami. § 106d Odstavec 1: Do odstavce 1 byla přesunuta povinnost dnes upravena v § 106 odst. 4. Povinnost prokázat splnění podmínek se vztahuje na všechny případy, kdy plátce žádá o zrušení registrace (§ 106b až § 106d). V případě, že plátce požádá o zrušení registrace a prokáže, že splňuje podmínky pro její zrušení, musí správce daně jeho registraci zrušit. Odstavec 2: S ohledem na skutečnost, že ke zrušení dochází z podnětu plátce, nebude umožněno v souladu s odstavcem 2 využít kterýkoli z opravných prostředků, zejména tedy odvolání či obnovu řízení. Plátce daně si má být vědom účinků, které podání žádosti o zrušení registrace má. Odstavec 3: Odstavec 3 upravuje okamžik, ke kterému přestává být plátce plátcem. Vzhledem k tomu, že se jedná o zrušení registrace plátce na žádost plátce, není důvod, proč zrušení protahovat. Proto se navrhuje zrušit plátce ke dni oznámení, což je v souladu s § 101 odst. 5 ve spojení s odstavcem 6 daňového řádu okamžik, kdy se plátce s takovým rozhodnutí seznámí, typicky doručením. Odstavec 4: Odstavec 4 upravuje případy, kdy se zároveň se zrušením registrace plátce osoba povinná k dani stává identifikovanou osobou (změna registrace plátce na identifikovanou osobu). V písmenu a) se jedná o situace, kdy žádá o zrušení registrace osoba povinná k dani, která pokud by byla identifikovanou osobou, nemohla by požádat o zrušení registrace identifikované osoby. Tato osoba proto alespoň do doby, než začne splňovat podmínky v § 107 odst. 1, musí zůstat „alespoň“ identifikovanou osobou. V písmenu b) se jedná o situace, kdy se chce plátce stát identifikovanou osobou dobrovolně. § 106e Do ustanovení § 106e a § 106f byla přesunuta úprava z §106a. Ta byla rozdělena na ustanovení týkající se zrušení skupiny a ustanovení vztahující se na zánik členství člena skupiny. Odstavec 1: Na zrušení registrace skupiny nelze ze samé podstaty použít žádné z ustanovení § 106b až 106d. To je dáno jednak specifičností skupiny, za druhé také velice širokou možností, která je skupině dána skrze odstavec 1 písm. a). Není zapotřebí upravit ještě speciální podmínky, za jejichž splnění může skupina požádat o zrušení registrace, pokud je jí dána obecná možnost podat žádost o zrušení registrace zásadně kdykoli za jakýchkoli podmínek. V ustanovení § 106e odst. 1 jsou promítnuty dvě varianty zrušení skupiny, a to v případě podání žádosti o zrušení registrace, nebo v případě, že členové (všichni, případně všichni kromě jednoho) nesplňují podmínky pro členství ve skupině. Podmínky stanovené pro členství je nutné vyvodit z § 5a, a to zejména skutečnost, že členové již nejsou spojenými osobami. Dále je zachováno, že registraci skupiny lze zrušit k poslednímu dni kalendářního roku, a to v případě, že skutečnost upravená v písm. a) nebo b) nastane do konce října. Pokud skupina podá žádost po 31. říjnu nebo správce daně zjistí po 31. říjnu, že členové nesplňují podmínky, může správce daně skupinu zrušit k 31. prosinci následujícího kalendářního roku. V případě písmena b) byla zrušena povinnost skupiny oznamovat, že nesplňují podmínky podle § 5a. Neboť ze současného textu vyplývalo, že v těchto případech nemůže správce daně zrušit registraci skupiny z moci úřední. Navíc zde nebyla stanovena ani sankce v případě, že by skupina tuto skutečnost neoznámila. Proto je v návrhu obsažena obecná úprava, že správce daně zruší registraci skupiny, pokud zjistí. Zjistit může samozřejmě i na základě oznámení skupiny. Odstavec 2: Společně se zrušením registrace přestává být skupina plátcem, a to v souladu s odstavcem 2. Odstavec 3: Obsahem odstavce 3 je upravit okamžik, kdy se členové zrušené skupiny stávají plátci. § 106f Do ustanovení § 106e a § 106f byla přesunuta úprava z §106a. Ta byla rozdělena na ustanovení týkající se zrušení skupiny a ustanovení vztahující se na zánik členství člena skupiny. Ustanovení § 106f obsahuje úpravu vztahující se k zániku členství člena ve skupině. Odstavec 1: V odstavci 1 je obdobná úprava jako v § 106e s tou změnou, že se vztahuje pouze k jednomu členu skupiny. Účinky zrušení členství člena skupiny jsou shodné se zrušením registrace skupiny. Odstavec 2: V odstavci 2 je stanovena jednoroční podmínka členství člena skupiny předtím, než může být podána žádost o vystoupení člena ze skupiny. Současný § 106a odst. 5. Odstavec 3: Výjimkou ze zániku členství ke konci roku je případ upravený v odstavci 3, a to situace, kdy bylo vydáno rozhodnutí o úpadku člena skupiny. Vystoupení člena skupiny ze skupiny jsou navázány na právní účinky tohoto rozhodnutí. Současný § 106a odst. 3. Odstavec 4: Odstavec 4 upravuje situaci, kdy dojde k vystoupení zastupující člena skupiny. Současný § 106a odst. 4. K bodu 184 (§ 107) Ustanovení § 107 upravuje zrušení registrace identifikované osoby z moci úřední. Odstavec 1: V odstavci 1 je upravena možnost správce daně zrušit identifikovanou osobu, pokud splňuje daná kritéria. Vzhledem k tomu, že se jedná o správní uvážení, bude nutné každé rozhodnutí řádně zdůvodnit, a to zejména s ohledem na otázku proč se zrovna této identifikované osobě registrace zrušuje a jiné obdobné nikoli. Odstavec 2: Odvolání proti rozhodnutí o zrušení registrace plátce podle odstavce 1 nebo 2 má odkladný účinek. Tento lex specialis vůči daňovému řádu upravuje odstavec 2. Důvod přiznání odkladného účinku v tomto případě je dán závažností důsledků, které by mohlo zrušení registrace z moci úřední způsobit, a to jak jednotlivým plátcům, tak státnímu rozpočtu v případě náhrady škody. Odstavec 3: Pokud se z identifikované osoby nestane plátce a je jí zrušena registrace, přestává být v souladu s odstavcem 3 identifikovanou osobou dnem právní moci rozhodnutí správce daně o zrušení registrace. Odstavec 4: V případě, že se z identifikované osoby stal plátce, bude muset správce daně podle odstavce 4 zrušit registraci identifikované osoby, a to tak, aby přechod mezi identifikovanou osobou a plátcem byl plynulý a nepřekrýval se. K bodu 185 (§ 107a) Odstavec 1: V odstavci 1 je uvedeno, za jakých podmínek může identifikovaná osoba požádat o zrušení registrace. V písmenu a) jsou uvedeny všechny případy kromě určitých pořízení zboží, kdy identifikované osobě vznikly nějaké povinnosti. V těchto případech je stanovena hranice 6 měsíců. U pořízení zboží z jiného členského státu (kromě pořízení uvedených v odstavci 1 písm. a) bod 3.) jsou nastaveny takové podmínky, aby nenastala situace, že se zruší registrace identifikované osoby přesto, že její další pořízení zboží bude předmětem daně, protože se na něj nebude vztahovat § 2a odst. 2. Odstavec 2: Podle odstavce 2 v případě, že identifikovaná osoba prokáže splnění podmínek podle odstavce 1, správce daně je povinen zrušit její registraci. Odstavec 3: S ohledem na skutečnost, že ke zrušení dochází z podnětu identifikované osoby, nebude umožněno v souladu s odstavcem 3 využít kterýkoli z opravných prostředků, zejména tedy odvolání či obnovu řízení. Odstavec 4: Odstavec 4 upravuje okamžik, ke kterému přestává být identifikovaná osoba identifikovanou osobou. Vzhledem k tomu, že se jedná o zrušení registrace na žádost identifikované osoby, není důvod, proč zrušení protahovat. Proto se navrhuje zrušení ke dni oznámení, což je v souladu s § 101 odst. 5 ve spojení s odstavcem 6 daňového řádu okamžik, kdy se identifikovaná osoba s takovým rozhodnutím seznámí, typicky doručením. K bodu 186 (§ 108) Odstavec 1 až 3: V § 108 bylo přistoupeno ke změně formulace přiznat a zaplatit daň. V návrhu dochází k rozlišování osob, které jsou povinny daň přiznat a které jsou povinny daň zaplatit. Toto rozlišení však neznamená, že osoby povinné daň přiznat nemají povinnost ji i zaplatit. Tato povinnost jim vyplývá z ustanovení § 101 zákona o DPH, který stanovuje, že „plátce je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání, a vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání“. Subjektu tak vzniká povinnost daň tvrdit a v případě vzniku vlastní daňové povinnosti ji zaplatit ve stejné lhůtě správci daně. Zde je možné také uvést znění § 163 daňového řádu, které zní, že „daň se platí příslušnému správci daně v české měně“. Nelze tedy z dikce „přiznat daně“ dovodit, že ji neplatí, i když to v textu zákona výslovně napsáno nenalezne. Druhým důvodem, proč se přikročilo k této změně, je specifičnost daně z přidané hodnoty. Ta spočívá v tom, že ne vždycky dochází k zaplacení této daně. Může nastat případ, kdy daňovému subjektu vznikne vratitelný přeplatek na základě nadměrných odpočtů. Tento subjekt tak daň neplatí, ale právě naopak je mu tento přeplatek vrácen. V současném znění zákona však byl zahrnut mezi osobu povinnou daň přiznat a zaplatit. Z těchto důvodů a to také pro provázanost s daňovým řádem se navrhuje rozdělení osob na osoby povinné daň přiznat, kam spadnou osoby, které budou daň platit, ale také ty, kterým bude vrácen přeplatek, a osoby povinné daň zaplatit. Odstavec 4: V § 108 odst. 4 dochází k zavedení solidární odpovědnosti za zaplacení daně z uskutečněného prodeje obchodního majetku plátce. Nově se navrhuje, že pokud osoba určená k uskutečnění prodeje obchodního majetku plátce nezaplatí daň na osobní daňový účet plátce, může po ní správce daně požadovat úhradu této daně stejně jako po plátci, jehož daň měla být zaplacena. Zbývající změny tohoto ustanovení představují pouze formulační změny, které slouží k vyjasnění textu tohoto ustanovení. Slovo „zajištění“, které bylo v tomto ustanovení použito dvakrát a to pokaždé v jiném významu, neplnilo roli zajišťovacího institutu, a tudíž je vhodnější jej nahradit výrazy, které nebudou vytvářet zdání zajišťovacího institutu. Dále dochází k odstranění odvolání na místně příslušného správce daně. Každý subjekt má pouze jeden osobní daňový účet, který vede jeho místně příslušný správce daně. To znamená, že jeden subjekt nemůže mít více místně příslušných správců daně. K bodu 187 (§ 108a) Jako další z nástrojů v boji proti daňovým únikům je zaváděn institut ručení oprávněného příjemce. Zavedení tohoto institutu je umožněno na základě článku 205 směrnice Rady č. 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty. Odstavec 1: Jedná se o ručení oprávněného příjemce, kterému vznikla v souvislosti s přijetím výrobků, podléhajících spotřebním daním, povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň. Tento oprávněný příjemce ručí správci daně za daň z přidané hodnoty, která nebyla osobou, která pořídila toto zboží z jiného členského státu zaplacena správci daně při dodání tohoto zboží třetí osobě. Ručení se na oprávněného příjemce nevztahuje, pokud si jakýmkoliv způsobem zajistí, například zárukou nebo uzavřením partnerské dohody, že bude daň osobou, která toto zboží pořídila z jiného členského státu nebo toto zboží dovezla, při jeho dodání třetí osobě, správci daně zaplacena. Odstavec 2: Oprávněný příjemce ručí správci daně za nezaplacenou daň z přidané hodnoty do výše daně, která se vypočte ze základu daně, který odpovídá ceně obvyklé včetně spotřební daně. Odstavec 3: Správce daně je oprávněn vyzvat oprávněného příjemce k prokázání, že tyto osoby přijaly veškerá opatření k tomu, aby se na ně ručení nevztahovalo. K bodu 188 (§ 109) Legislativně technická změna. K bodu 189 (§ 109 odst. 2 písm. a)) Legislativně technická změna. K bodu 190 (§ 109 odst. 2 písm. c)) Jedná se o návaznost na § 96 a § 106a. Příjemce zdanitelného plnění ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je v okamžiku jeho uskutečnění o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je nespolehlivým plátcem. K bodu 191 (§ 109 odst. 3) V souvislosti se zavedením statusu nespolehlivý plátce v § 106a, se upravuje ručení za nezaplacenou daň. Vzhledem k tomu, že informace o tom, že plátce je nespolehlivým plátcem, bude veřejně dostupná, může si kterýkoli plátce ověřit, s kým obchoduje, nebo obchodovat zamýšlí. V případě, že si plátce nezkontroluje, zda se jedná o nespolehlivého plátce, nebo navzdory tomu, že se jedná o nespolehlivého plátce, s ním bude obchodovat, bude ručit za nezaplacenou daň ze zdanitelného plnění, které od takového plátce přijme. K bodu 192 (příloha č. 3) V příloze č. 3 se upustilo od vazby na Standardní klasifikaci produkce, která již byla velmi zastaralá a nikde jinde v zákoně o DPH se již odkaz na ni nevyskytuje. Vzhledem k charakteru této přílohy a zejména Přílohy I směrnice o DPH (2006/112/ES) se text nepřevedl na klasifikaci produkce CZ-CPA, ačkoliv tato klasifikace může sloužit jako vodítko pro posuzování jednotlivých položek. Dále došlo k některým formulačním či technickým úpravám, aby text lépe odrážel znění uvedené přílohy ve směrnici. Cílem úprav nebyly věcné změny. Z důvodu větší právní jistoty byly také v příloze ponechány průvodcovské služby, ačkoliv nejsou ve směrnici o DPH uvedeny. Jejich vypuštění by mohlo být interpretováno tak, že se nově jedná o činnost veřejné správy, ačkoliv je z jejich charakteru zřejmé, že jde o činnost ekonomickou. Směrnice o DPH dále vylučuje činnosti uvedené v příloze ze zdanění v případě, že jsou uskutečňovány v zanedbatelné míře. Toto pravidlo není v zákoně použito, což je v souladu se směrnicí o DPH. Jak vyplývá z judikatury Soudního dvora Evropské unie, je tato podmínka pouze možností pro členské státy, nikoliv povinností (viz např. spojené případy C-231/87 a C-129/88). Proto tato podmínka nemusí být v zákoně zohledněna. K bodu 193 (příloha č. 5) Z důvodu zabránění daňovým únikům se do přílohy č. 5 doplňují vybrané položky, které jsou odpadem v rámci kapitol 50-55 Harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží. K článku II. Přechodná ustanovení K bodu 1 Toto přechodné ustanovení stanovuje, že pro uplatnění daně, jakož i práv a povinností vyplývajících ze zákona za zdaňovací období před účinností tohoto zákona se použijí předpisy platné do dne předcházejícího účinnosti (dosavadní předpisy). K bodu 2 Pokud plátce uskutečňuje převod staveb, bytů a nebytových prostor po dni nabytí účinnosti novely a jedná se o nemovitosti, které pořídil přede dnem nabytí účinnosti novely a u nichž ještě neuplynula tříletá lhůta, po které je tento převod osvobozen od daně, zůstává po dni účinnosti novely tříletá lhůta zachována. K bodu 3 Plátce, který po dni účinnosti novely uskutečňuje převod staveb, bytů a nebytových prostor, které nabyl přede dnem nabytí účinnosti novely, se u tohoto převodu může rozhodnout, že uplatní daň. K bodu 4 Podle tohoto ustanovení se osoba povinná k dani, která nesplnila povinnost se registrovat jako plátce podle zákona o DPH ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (do 31. prosince 2012), se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. ledna 2013) stává plátcem a je povinna do 15 dnů od tohoto dne podat přihlášku k registraci. Dále se jedná se o stanovení daně správcem daně náhradním způsobem, a to v období nesplnění povinnosti osoby povinné k dani se registrovat do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. K bodu 5 Jedná se o „automatický“ přechod z osoby identifikované k dani (podle současného § 96 odst. 1 až 3) na identifikovanou osobu. K bodu 6 Jedná se o možnost pro plátce, který se stal plátcem od 1. dubna 2011, ale v roce 2012 by se stal pouze identifikovanou osobou, zrušit registraci dříve, než jak stanoví zákon. K bodu 7 S ohledem na zavedení nového institutu v boji proti daňovým únikům, a to ručení příjemce zdanitelného plnění za nezaplacenou daň v případě, že zaplatí na účet poskytovatele zdanitelného plnění, který nebyl správcem daně zveřejněný (§ 109 odst. 2 písm. c)) je stanovena pro osobu povinnou k dani, která byla ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona plátcem, povinnost oznámit správci daně do dvou měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona údaje uvedené v § 96 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. S ohledem na novou úpravu § 126 daňového řádu, ve znění zákona č. 458/2011 Sb., která by měla nabýt účinnosti k 1. lednu 2013 (tato změna je součástí doprovodného zákona k návrhu zákona o pojistném na důchodové spoření), bude daňový subjekt povinen v přihlášce k registraci uvést pouze ty údaje, které správce daně v přihlášce k registraci uvede a které projdou testem potřebnosti (v přihlášce k registraci mohou být uvedeny pouze údaje potřebné pro správu daní). Vzhledem k tomu, že nová úprava podle § 109 odst. 2 písm. c) váže ručení na zaslání úhrady na správcem daně nezveřejněný účet, je zapotřebí nejprve upravit povinnost osoby povinné k dani, budoucího plátce, aby v přihlášce k registraci uvedla všechny své účty, které používá pro ekonomické činnosti (§ 96 odst. 1). Zveřejněny podle § 98 písm. d) však nebudou všechny účty takto uvedené, ale pouze ty, které budoucí plátce ke zveřejnění označí (§ 96 odst. 2). Není povinností této osoby, aby v přihlášce k registraci kterýkoli účet ke zveřejnění označila. Avšak sankcí za takové neoznačení bude zveřejnění údaje o neoznačení žádného z účtů (§ 98 písm. d)) a založení ručení pro plátce, který by s takovou osobou obchodoval. Toto přechodné ustanovení řeší situaci stávajících plátců (těch, kteří k 31. prosinci jsou plátci), kterým je stanovena lhůta dvou měsíců, tedy do 1. března 2013, aby splnili povinnost stanovenou pro nové plátce v § 96 odst. 1, tj. aby v přihlášce k registraci uvedli všechny účty, které používají k ekonomickým činnostem, resp. aby splnili svou oznamovací povinnost podle § 127 daňového řádu, ve znění zákona č. 458/2011 Sb., a podali oznámení o změně registračních údajů, a aby splnili povinnost stanovenou pro nové plátce v § 96 odst. 2, tj. aby určili správci daně čísla účtů, která budou zveřejněna podle ustanovení § 98 písm. d). Jelikož nová právní úprava § 96 požaduje označení čísel účtů ke zveřejnění až pro nové plátce, je třeba, aby správce daně mohl zveřejnit i čísla účtů stávajících plátců. Tímto oznámením bude sjednocen režim pro všechny plátce tak, aby mohlo dojít k případnému ručení za nezaplacenou daň podle § 109 odst. 2 písm. c). Sankcí za nesplnění této oznamovací povinnosti stávajícím plátcem je zveřejnění všech účtů, které správce daně registruje. Je proto v zájmu daných osob, aby požadované údaje poskytly, jinak se vystavují riziku, že správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup také taková čísla účtů, která zveřejnit nechtějí. K bodu 8 S ohledem na čas, který si vyžádá shromáždění čísel účtů a jejich zveřejnění, je předmětem úpravy tohoto přechodného ustanovení, které souvisí se stejným institutem v boji proti daňovým únikům, jako předchozí přechodné ustanovení, zakotvení okamžiku, od něhož bude docházet ke zveřejňování čísel účtů. Tento den nastane prvním dnem třetího kalendářního měsíce, tedy k 1. dubnu 2013. Jelikož je na institut zveřejnění čísel účtů navázáno ručení za nezaplacenou daň podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) není možné jej do doby zveřejnění aplikovat. Tento fakt vyplývá z druhé věty tohoto přechodného ustanovení. K bodu 9 Plátce registrovaný v roce 2012, který splňuje podmínky uvedené v § 99a odst. 1 zákona ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a jehož zdaňovacím obdobím pro rok 2012 bylo kalendářní čtvrtletí, se může rozhodnout, že jeho zdaňovací období pro rok 2013 je kalendářní čtvrtletí a tuto skutečnost neoznamuje správci daně. K části druhé (změna zákona o správních poplatcích) K bodu 1 (Příloha, Položka č. 1, písm. r)) S ohledem na nově navržené závazné posouzení v § 92f a 92g zákona o dani z přidané hodnoty, je nezbytné novelizovat přílohu zákona o správních poplatcích v tom směru, aby žádost o vydání tohoto závazného posouzení byla zpoplatněna. V této souvislosti se zvolila obecná dikce ustanovení, kterou je možné využít také proto, že všechna závazná posouzení jsou zpoplatněna stejnou částkou. Podle nově navrženého znění písmena r) v položce 1 bodu 1 sazebníku tak bude možné ukládat i správní poplatek za všechna závazná posouzení podle zákona o daních z příjmů. Nově tak bude zpoplatnění podléhat i přijetí žádosti o vydání závazného posouzení, zda lze daňovou ztrátu uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně (§ 38na zákona o daních z příjmů). Obecná úprava ustanovení umožní zpoplatnění jakéhokoli dalšího závazného posouzení, pokud bude do příslušné zákonné úpravy doplněno, aniž by bylo nutné provádět také novelizaci zákona o správních poplatcích. K bodu 2 (Příloha, Položka č. 1, písm. s) až w)) Vzhledem k obecnosti písm. r) se zrušují ustanovení písmen s) až v), která jsou do obecného ustanovení inkorporována. Rovněž je zrušeno ustanovení písmena w), které se týkalo závazného posouzení podle ustanovení § 47a zákona o dani z přidané hodnoty, které s ohledem na zrušení tohoto závazného posouzení zákonem č. 370/2011 Sb. a s ohledem na navrženou obecnou úpravu, je již nadbytečné. K části třetí (změna zákona o JIM) Vzhledem ke změnám v oblasti registrací, resp. plátcovství, se částka obratu objevuje i v jiných ustanoveních, než v § 6 odst. 1, jako je tomu v zákoně č. 458/2011 Sb., části sedmé bodu 1. Není možné, aby úprava všech těchto ustanovení byla rozdílná, je nutné ji jednotně upravit. Proto se zrušuje bod 1 v části zákona č. 458/2011 Sb., který se nově upravuje v části čtvrté tohoto zákona jako bod 1. S ohledem na změnu v oblasti fakturací, s níž tato novela zákona o dani z přidané hodnoty přichází, bylo zapotřebí upravit i § 37 odst. 1 a § 38 odst. 4 (novelizační body 2 a 3 v zákoně č. 458/2011Sb.), neboť obsahují odkaz na § 28 odst. 2 písm. l). Tento odkaz však po nabytí účinnosti této novely nebude správný. Proto se přistoupilo na základě čl. 54 odst. 8 písm. a) Legislativních pravidel vlády k novelizaci těchto ustanovení a zrušení těchto bodů v zákoně č. 458/2011 Sb. Zrušení bodu čtvrtého představuje legislativně technický zásah do textu zákona, neboť není důvod, aby úpravu bezdlužnosti, s níž přijde zákon č. 458/2011 Sb., nemohla být v zákoně o dani z přidané hodnoty obsažena již nyní. S vědomím toho, že až nabytím účinnosti zákona č. 458/2011 Sb. dojde k přechodu správy pojistného na orgány Finanční správy, je navrženo i nové písm. g) v § 87 odst. 6, které bude dnem přechodu správy pojistného zrušeno. Z výše uvedených důvodů se ruší část sedmá jako celek. K části čtvrté ( změna zákona o dani z přidané hodnoty) K bodu 1 (§ 84 odst. 3) Navrhovaná novela ruší povinnost vypisování, předkládání a potvrzování tiskopisu č. 25 5235. Tato úprava sníží administrativní zátěž jak správcům daně, tak i samotným osobám žádajícím o vrácení daně. Nově novela navrhuje povinnost vystavovat prodávajícímu doklad o prodeji zboží ve dvou shodných vyhotoveních s tím, že na prvním z dokladů bude uveden údaj „VAT REFUND“ a na druhém dokladu uvede údaj „COPY“. Tyto údaje je nutné uvést na dokladu z toho důvodu, aby nedocházelo k duplicitnímu žádání zahraniční fyzické osoby o vrácení daně u prodejce. K bodu 2 (§ 84 odst. 3 písm. d) V písmenu d) jde pouze o legislativně technickou úpravu. K bodu 3 (§ 84 odst. 3 písm. i)) Nově novela navrhuje povinnost prodávajícímu uvést na dokladu o prodeji zboží údaje o zahraniční fyzické osobě, která toto zboží vyveze. K bodu 4 (§ 84 odst. 5 písm. b) a c)) Nárok na vrácení daně je nově podmíněn předložením dokladu o prodeji zboží, který musí být prodejcem označen jako „VAT REFUND“ a zároveň musí být tento doklad potvrzen celním úřadem při vývozu zboží. Doposud je nárok na vrácení daně mimo jiné podmíněn potvrzeným dokladem o prodeji zboží a předepsaným tiskopisem, který musí být zároveň potvrzen celním úřadem. K bodu 5 (§ 84 odst. 6) Celní úřad na základě novely bude potvrzovat nárok na vrácení daně pouze na prvním dokladu, tj. na dokladu označeném „VAT REFUND“. Doposud je Celní úřad povinen potvrdit jak doklad o prodeji zboží tak i předepsaný tiskopis. K bodu 6 (§ 84 odst. 7 úvodní část) Tento návrh upřesňuje podmínky pro vrácení daně zahraniční fyzické osobě. K bodu 7 (§ 84 odst. 7 písm. a)) Jde o legislativně technickou úpravu z důvodu zrušení předkládání tiskopisu č. 25 5235. Nově novela navrhuje povinnost plátce vrátit daň zahraniční fyzické osobě, pouze pokud jí tato osoba předloží doklad s označením „VAT REFUND“, který je současně potvrzen celním úřadem. K bodu 8 (§ 84 odst. 7 písm. b)) Jde o legislativně technickou úpravu z důvodu zrušení předkládání tiskopisu č. 25 5235. Nově novela navrhuje povinnost plátce vrátit daň zmocněnci zahraniční fyzické osoby, pokud předloží doklad s označením „VAT REFUND“, který je současně potvrzen celním úřadem. K bodu 9 (§ 84 odst. 8) Jde o legislativně technickou úpravu z důvodu zrušení předkládání tiskopisu č. 25 5235 a ve změně odkazu § 27 odst. 1 na odkaz § 35 odst. 2 a § 35a písm. a) z důvodu přesunu textu původního § 27 odst. 1 do nových § 35 odst. 2 a § 35a. K bodu 10 (§ 84 odst. 9) Jde o legislativně technickou úpravu z důvodu zrušení předkládání tiskopisu č. 25 5235. K části páté (změna zákona o dani z přidané hodnoty) K bodu 1 (§ 92a odst. 5) V návaznosti na zavedení povinné elektronické formy podání plátců (§101a) došlo k úpravě v § 92a odst. 5 tak, aby bylo jednoznačně určeno, že výpis z evidence pro účely daně z žádané hodnoty je přílohou k daňovému přiznání a že i tento výpis musí být podáván elektronicky. V této souvislosti došlo k vypuštění slov „a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně“ pro jejich nadbytečnost s ohledem na ustanovení § 72 odst. 3 daňového řádu. Zmíněné ustanovení totiž stanovuje, že podání, které se činí elektronicky, je nutné učinit ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně. K bodu 2 (§ 101 odst. 1) Legislativně technická změna. K bodu 3 (§ 101a) Navržená úprava zavádí pro plátce povinnost činit formalizované podání vůči správci daně elektronickou formou. Tato navrhovaná změna přispěje ke zkrácení doby pro ověřování uváděných údajů a provádění analýz rizik ze strany správců daně a je vhodným nástrojem pro účinnější boj s daňovými úniky. Nové ustanovení respektuje existenci obecné úpravy, kterou obsahuje daňový řád. Zde je nutné deklarovat, že použitý pojem „elektronicky“ je totožný s alternativou, kterou využívá daňový řád, a to sousloví „datovou zprávou“ (§ 72 odst. 3 daňového řádu). S ohledem na znění zákona o dani z přidané hodnoty byl zvolen právě pojem „elektronicky“, který se již nyní používá u souhrnného hlášení v § 102 odst. 2. S ohledem na ustanovení § 102 odst. 2 je i do nového § 101a zařazen text „na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně“. Ačkoli se jedná o duplicitu vůči daňovému řádu (§ 56 odst. 1 písm. b)), je zde tento text použit v duchu zachování jednotnosti zákona o dani z přidané hodnoty a také s ohledem na větší srozumitelnost pro laickou veřejnost. Struktura a forma elektronického podání musí respektovat obecné náležitosti podání, které upravuje daňový řád (§ 72 odst. 1 a 3 ve spojení s § 71 odst. 1). Odstavec 1: V odstavci 1 nalezneme výčet těch podání, u nichž se plátci stanovuje povinnost elektronického podání, a to s výjimkou přihlášky k registraci, která je řešena zvlášť v odstavci 2. Navzdory obecnému pravidlu daňového řádu, že příloha je součástí daňového tvrzení (§ 72 odst. 2), nalezneme ve výčtu povinných podání explicitně vyjádřeny i přílohy. Tato skutečnost je zde zakotvena zejména proto, aby se předešlo případným výkladovým nejasnostem. Za tímto účelem se také v § 92a odst. 5 (současný odstavec 6) explicitně vyjádřilo, že tzv. výpis z evidence pro účely daně z přidané hodnoty je přílohou daňového přiznání. Elektronicky se budou podávat také veškerá hlášení, která se podle zákona o dani z přidané hodnoty podávají. O novinku se nejedná v případě souhrnného hlášení. Avšak hlášení o dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu nebo hlášení o pořízení nového dopravního prostředku bude nutné podávat také elektronicky. Proto je v § 101a odstavci 1 písm. b) použit obecný pojem „hlášení“. Tato povinnost se nevztahuje na identifikované osoby. Odstavec 2: V odstavci 2 je stanovena povinnost podávat přihlášku k registraci a oznámení o změně registračních údajů, v souladu s § 127 daňového řádu (s předpokládanou účinností od 1. ledna 2013 – viz doprovodný zákon k návrhu zákona o pojistném na důchodové spoření), také elektronicky. Tento odstavec je konstruován obecně, neboť přihlášku k registraci v některých případech podávají osoby povinné k dani, které se teprve plátci stanou (např. z důvodu překročení obratu § 6a). Ani povinnosti podávat elektronicky přihlášku k registraci nebo oznámení o změně údajů uvedených v přihlášce k registraci neplatí pro identifikované osoby. Odstavec 3: Odstavec 3 představuje výjimku pro malé podnikatele – fyzické osoby. Povinnost podávat předmětná podání elektronicky se nevztahuje na fyzické osoby, které nepřekročí obrat 6 mil. Kč za předcházejících 12 kalendářních měsíců nebo která nemá povinnost činit podání elektronicky na základě jiného zákona. V případě, že si fyzická osoba zvolila zmocněnce pro účely daně z přidané hodnoty, který má povinnost činit podání elektronicky, musí být podání i za tuto fyzickou osobu učiněno elektronicky. Tyto osoby sice nebudou mít při splnění stanovených podmínek povinnost činit podání elektronicky, ale mohou tak učinit dobrovolně. Pojem podání je zde nutné chápat ve smyslu § 70 odst. 1 daňového řádu. Podání je úkon, který směřuje vždy vůči správci daně. Aby tak fyzická osoba měla povinnost činit podání elektronicky podle odst. 3 písm. b) bodu 1, musí jí zákon stanovit povinnost činit podání elektronicky směřující vůči správci daně. Zde lze zmínit např. § 38j odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 458/2011 Sb. (stanovena povinnost pro zaměstnavatele), nebo § 72 odst. 4 daňového řádu, ve znění zákona č. 458/2011 Sb. (stanovena povinnost pro subjekty, které mají zřízenou datovou schránku). V případě, že fyzická osoba překročí výše zmíněný obrat, vzniká ji povinnost činit podání, s výjimkou přihlášky k registraci a oznámení o změně registračních údajů, která vzniká bez ohledu na zdaňovací období, elektronicky. Proto, aby se mohla na elektronické podání připravit, je zde dán určitý časový prostor. Proto povinnost podávat daňové přiznání k dani z přidané hodnoty a další uvedené v odstavci 1 vzniká až za následující zdaňovací období. Tedy v případě měsíčního zdaňovacího období, kdy dojde k překročení obratu v průběhu ledna, vzniká povinnost činit podání vůči správci daně elektronicky za únor, tedy například povinnost podat daňové přiznání elektronicky do 25. března. Aby fyzické osoby, kterým vznikne povinnost činit podání elektronicky, nemusely v případě, kdy obrat kolísá kolem stanoveného limitu, měnit každé zdaňovací období formu podání, je zavedena šestiměsíční lhůta, v níž po překročení obratu musí činit podání v elektronické podobě. K části šesté K bodu 1 (§ 6 odst. 1, § 106 odst. 2 písm. b) bodě 1, § 106b odst. 1 písm. a) bod 1) V bodě 1 se upravuje snížení obratu, kterého je potřeba dosáhnout, aby se osoba povinná k dani stala plátcem podle § 6. Vzhledem k tomu, že na tento obrat je navázáno také zrušení registrace plátce v § 106 a 106b, je původní bod 1 části sedmé zákona č. 458/2011 Sb. rozšířen i o tato ustanovení. Přesunutí snížení obratu ze zákona č. 458/2011 Sb. do této novely zákona o dani z přidané hodnoty nemá za cíl úpravu, která byla deklarována jako jeden z kompenzačních mechanismů ke změnám v oblasti daně z příjmů, měnit, předsouvat ji či ji rušit. Tento závěr potvrzuje i navržené nabytí účinnosti tohoto zákona, neboť nabytí účinnosti části čtvrté je bezprostředně navázáno na nabytí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb. K bodu 2 (§ 87 odst. 6 písm. g)) V novelizačním bodě 2 se navrhuje společně s nabytím účinnosti zákona č. 458/2011 Sb. zrušení úpravy bezdlužnosti vztahující se na pojistné na zdravotním pojištění, na pojistném na sociální zabezpečení a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Vzhledem k tomu, že dnem nabytí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb. dojde k přechodu správy pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění na orgány Finanční správy České republiky, nebude již zapotřebí upravovat specificky bezdlužnost pro tato pojistná. Nově se bude stačit prokázat potvrzením, že v evidenci daní u orgánů Finanční správy není evidován nedoplatek. V evidenci daní se budou evidovat také nedoplatky na pojistných. V této souvislosti je zapotřebí upozornit na dvouletý přechodný režim, který je upraven v přechodném ustanovení pod číslem 17 k části třetí zákona č. 458/2011 Sb. K části sedmé (účinnost) Účinnost je pro část první až třetí navržena od 1. ledna 2013. Část čtvrtá, která se týká novely návrhu ustanovení § 84 vracení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží, nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2013. K posunutí účinnosti došlo z důvodu potřebného času pro nastavení technických parametrů u plátců. Část pátá nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014. Časový posun je navržen s ohledem na fyzické osoby, kterým vznikne povinnost činit podání pouze elektronicky. Část šestá nabude účinnost v den, kdy nabude účinnost zákon č. 458/2011Sb., a to z důvodu převzetí úpravy obsažené v zákoně č. 458/2011 Sb. do tohoto zákona. Tento způsob nabytí účinnosti je sice nestandardní, avšak legislativně-technicky vhodnější, neboť je velice pravděpodobné posunutí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb. o rok dopředu. Vzhledem k délce legisvakance, která je spojena se zákonem č. 458/2011 Sb., je nutné řešit vztahy novel jednotlivých zákonů obsažených v zákoně č. 458/2011 Sb. a novel, které prochází legislativním procesem do nabytí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb. Jistě by šlo jít standardní cestou, která by nastavila účinnost ke stejnému dni jako je účinnost zákona č. 458/2011 Sb., tedy k 1. lednu 2015. Avšak s ohledem na rozsáhlost novel, které by se musely stát niternou součástí návrhu zákona, jehož předmětem by bylo pouze posunutí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb., bylo nutné se vydat jinou cestou. Cena, která by se zaplatila za neuhlídání byť jen jedné novely zákona, která by měla, avšak nenabyla účinnosti společně se zákonem č. 458/2011 Sb., by mohla být příliš vysoká. Zákon č. 458/2011 Sb. jako takový obecně nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2015 a k tomuto datu se také váže nabytí účinnosti části páté. Pokud by bylo záměrem navázat účinnost na novelizační body, které mají výjimku z obecné účinnosti (tj. k 1. lednu 2012 nebo k 1. dubnu 2012), znělo by písm. b) zcela jinak. Pak by nestačil odkaz na nabytí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb., ale bylo by nutné odkázat na nabytí účinnosti čl. I bodů 17, 40, 41, 43, 76, 78 a 85, čl. II bodů 6 a 7, čl. VII až X, čl. LXIII, čl. LXXVII bodu 4 a čl. LXXVIII nebo čl. XXVII bodů 31, 50 a 51 a čl. XXVIII. Nadto vzhledem k tomu, že nelze navrhovat zpětnou účinnost právního předpisu (viz Ústavou a Listinou základních práv zakotvený zákaz retroaktivity právních norem jako součást principu právní jistoty a ochrany důvěry občana v právo, které se řadí ke znakům právního státu, dále také čl. 53 odst. 4 Legislativních pravidel vlády), nelze dojít k závěru, že část pátá nabude účinnosti zpětně k 1. lednu 2012 nebo k 1. dubnu 2012. Pro konstrukci odlišné doby účinnosti změn zákona o dani z přidané hodnoty bylo zvoleno legislativní řešení, které není obvyklé. Samo o sobě není toto řešení v rozporu s Legislativními pravidly vlády (zejména čl. 28), které možnost rozdělit novelu jednoho právního předpisu do více částí výslovně nezakazují. Nicméně, při vědomí, že zvolené řešení není obvyklé, jsou podstata a důvody pro zvolení tohoto řešení níže podrobně zdůvodněny. Pro legislativní řešení dělené účinnosti v případě novely právního předpisu se standardně používá technika, kdy v závěrečné části návrhu zákona se označí konkrétní body jednotlivých částí návrhu zákona, kterých se odlišné nabytí účinnosti týká. Takové ustanovení pak zní například takto: „Tento zákon nabývá účinnosti 1. ledna 2013 s výjimkou části první bodů 31, 52 a 73 a části čtvrté bodů 11 a 22, které nabývají účinnosti 1. ledna 2014.“. Použití tohoto standardního modelu však způsobuje v průběhu legislativního procesu značné obtíže. Ty jsou nejpatrnější při změnách legislativního textu v Parlamentu České republiky, neboť dochází velmi často díky pozměňovacím návrhům ke změnám v označení jednotlivých novelizačních bodů. Tato změna by se měla projevit i v ustanovení o účinnosti. V tomto okamžiku nastává kámen úrazu. Autor pozměňovacího návrhu, který přidává či naopak odstraňuje jeden či více novelizačních bodů, zřídkakdy provede odpovídající úpravu v ustanoveních o účinnosti. Pokud tak učiní, pak se mnohdy stává, že v dělené účinnosti jsou uvedeny body, které by odlišné účinnosti nabýt neměly. Taková chyba v průběhu legislativního procesu, kterou se nepodaří uhlídat, může přinést závažné právní i ekonomické důsledky. V poslední době se tento problém u zákonů v gesci Ministerstva financí objevuje velmi často. Například poslední novela zákona o dani z přidané hodnoty se musela kvůli zásahům během legislativního procesu opravovat ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně. Taktéž zákon o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa musel být v průběhu legislativního procesu několikrát upravován a dokonce i při schvalování tohoto zákona Poslaneckou sněmovnou ve znění vráceném Senátem se ozývali ze strany některých poslanců pochybnosti o správně řešené dělené účinnosti v tomto zákoně (opět byla namítána absence odpovídajícího přečíslování novelizačních bodů). Na základě těchto zkušeností navrhovatel považuje v současné době používané legislativní řešení dělené účinnosti jako těžkopádné a nepřehledné. Především osoby připravující jednotlivé pozměňovací návrhy, které jsou většinou odborníci na věcnou problematiku, mají s udržením konstrukce dělené účinnosti v konkrétním zákoně problém. Důsledkem jsou pak nekvalitní pozměňovací návrhy, které, byť je jejich záměrem řešit něco zcela jiného, mění účinnost nesprávných novelizačních bodů. Navrhovatel poté musí vynaložit značné úsilí, aby danou chybu vyhledal a odstranil. Toto úsilí je poté zpravidla uskutečněno nestandardní cestou, a to například pozměňovacím návrhem. Jako řešení výše uvedeného problému se navrhovatel pokusil nalézt koncept, na jehož základě by se tento problém minimalizoval. Byly identifikovány následující možné varianty řešení: 1. Umístění novelizačních bodů s odlišnou účinností na začátek příslušného článku v dané části. V ustanovení o účinnosti by byl umístěn odkaz na tento článek a tyto novelizační body. K přečíslování by docházelo pouze v případě změn počtu bodů s odlišnou účinností, nebo v případech vložení jiného novelizačního bodu s odlišnou účinností. 2. Umístění novelizačních bodů s odlišnou účinností do zvláštního článku téže části (např. v rámci jedné části by existovaly tři články, z nichž první by obsahoval novelizační body s jednou účinností, druhý novelizační body s odlišnou účinností od prvního článku, a třetí by upravoval přechodná ustanovení). Ustanovení o nabytí účinnosti by pak obsahovalo odkaz na tento článek jako celek, čímž by se minimalizovala možnost záměny. 3. Umístění novelizačních bodů s odlišnou účinností do jiné části. Ustanovení o účinnosti by obsahovalo odkaz na tuto část jako na celek, čímž by se minimalizovala možnost záměny. 4. Změna struktury novely tak, aby novela byla rozdělena na části s novelizačními body se stejnou účinností a část účinnost. Každá z částí by se dělila na hlavy, z nichž každá by obsahovala novelizační body měnící právě jeden zákon. Tato varianta je však v přímém rozporu s Legislativními pravidly vlády. 5. Vytvoření doprovodných zákonů, z nichž každý bude obsahovat pouze ty novelizační body, které jsou účinné ke stejnému okamžiku. Z výše uvedených variant byla zvolena varianta 3, a to na základě následující analýzy jednotlivých variant: 1. Varianta 1 je poněkud neestetická, neboť opticky změny ustanovení zákona s vyšším číslem paragrafů mohou předcházet změny s nižšími čísly. Nadto se jeví i jako nelogická v případě nastavení účinnosti lex specialis pozdější než účinnosti obecné. 2. Při volbě varianty 2 by přečíslování bylo nutné při změnách počtů článků nebo při vypuštění či doplnění článku přechodných ustanovení. Nadto bude část obsahovat pravděpodobně i více článků přechodných ustanovení (přechodná ustanovení k první změně účinnosti a přechodná ustanovení k pozdější změně účinnosti), což nejen z estetického hlediska není příhodné. 3. Ve variantě 3 je přečíslování nutné pouze při změně počtu částí. 4. Přečíslování je ve variantě 4 nutné pouze při změně počtu účinností lex specialis, to jest v případě, že přibudou nové novelizační body s účinností jinou, než která byla dosud navrhována. Toto řešení je v rozporu s čl. 28 Legislativních pravidel vlády. Přijetí této varianty by vyžadovalo změnu Legislativních pravidel vlády. 5. Při volbě varianty 5 se není třeba zabývat přečíslováním v rámci jednoho zákona. Velkým negativem však zůstává zatížení právního řádu zákony, které by mohly být vtěleny do řádné novely zákona (obzvláště, pokud se jedná o několik bodů). Nadto je nutné poznamenat, že v průběhu legislativního procesu není jisté, zda se přijmou všechny doprovodné zákony, či některý z nich předběhne novelu zákona nebo jí naopak ztratí z dohledu. Navíc při případné změně novely zákona například ve formě pozměňovacího návrhu, není vyloučeno, že by nebylo zapotřebí reagovat na tyto změny i v doprovodném zákoně. Zde bychom se mohli setkat s jevem podobným onomu neblahému „přečíslování“. Z uvedených důvodů bylo zvoleno a v této novele navrženo legislativní řešení odpovídající variantě 3. Společně s nestandardním řešením dělené účinnosti, je taktéž navrženo nestandardní řešení nabytí účinnosti části šesté. Svázání nabytí účinnosti části šesté s nabytím účinnosti zákona č. 458/2011 Sb. však má své opodstatnění. S ohledem na zrušení bodu 1 části sedmé v zákoně č. 45/2011 Sb., u nějž však nemá dojít k věcnému posunu či změně nabytí účinnosti tohoto zákona, je zapotřebí, aby nabytí účinnosti části šesté tohoto zákona bylo svázáno s nabytím účinnosti zákona č. 458/2011 Sb.